Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ztracené dítě v nákupním centru - noční můra
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.8.13 20:17
Mne se dite ztratilo ve skolce 
, Sla napred( par kroku) a kdyz jsem ja vysla na chodbu, nebyla nikde. Skolka ma dva vychody a oba na silnici. Behala jsem jak smyslu zbavena venku a jecela, rikala jsem si, ze to snad neni mozne, ze se to dite snad vyparilo. No, byla schovana ve skolce o v umyvarne a vyborne se bavila. Ja prohlidla vsechno, ale nenapadlo me, ze je schovana za dvermi.
Si neprejte videt, jak jsem ji pak servala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 20:20
Starší prcek je na tohle expert, takovej samorost.. Jednou ho manžel hledal v Tescu, prcek neposlouchal a tak si manžel řekl, že ho „vytrestá“ a schová se mu… Jenže prcek vzal roha… Manžel lítal po tescu, hledal ho… Našel ho až u jezdící mašinky… 
Seděl na lavičce a mával vysmátej na manžela…
A pak jsme ho jednou oba hledali v ikey… Já prcka furt kontrolovala, říkala mu, že musí být u nás a manžel pronesl něco ve smyslu, že „to moc hrotím, že se nám přece nikam neztratí“… A pak jsme ho asi 5 nebo 10 minut hledali Bylo to v místě, kde byly schody o patro níž, tak já lítala s mladším dole, manžel nahoře… Nakonec jsme prcka našli u záchodů, seděl si tam na gauči a žádnej strest z toho, že jsme kdoví kde…
A než jsme si uvědomili, že mladší prcek umí otevřít vchodový dveře, lovili jsme ho v přízemí (bydlíme v prvním patře…). Mrňous spal, já šla věšet prádlo na balkón a počítala jsem s tím, že na něj dá pozor manžel, jenže ten se zasekl na záchodě… Malej se probral, neviděl mě a vydal se mě asi hledat, zasekl se až na schodech, kde nedosáhl na zábradlí a začal nás volat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 20:22
Mne sa deti našťastie nikdy nestratili, ale tiež som sa ako trojročná vybrala na prechádzku. Hrala som sa na dvore, ani neviem prečo som otvorila bránu (a že som sa musela namakať, kým som dočiahla na kľučku 
) a išla som von. Zbadal ma sused a vybehol za mnou, dohonil ma asi 4 domy ďalej a niesol ma domov, kde mu už bežala oproti vyplašená mama, ktorá ma išla skontrolovať a videla len otvorenú bránu.
A keď sme boli na dovolenke, tak ku mne pribehla vydesená stará Talianka, či sme nevideli dve deti - dvojičky, že majú tri roky a stratili sa jej, že ich naposledy videla pri vode. Behala tam chudinka, vypytovala sa ľudí, potom som videla, že jej beží oproti kamarátka s jedným dieťaťom, po tom druhom vyhlásili pátranie, bolo to ťažké, pozerať na záchranárov, ako prehľadávajú more, babička tam uplakaná behala po pláži. Ale keďže som ich na druhý deň stretla a babička kŕčovito držala obe deti za ruku, tak sa našťastie našlo… A celkovo ma teda poriadne zaráža, keĎ vidím, ako sa deti samé hrajú na pláži a rodičia na ležadlách 
No ale teraz mi napadlo, že minulý rok sa nám stala dosť nepríjemná záležitosť na dovolenke. Prichádzali sme na pláž a deti sa rozbehli hneď do mora (10 aa 6 rokov, pozorovali sme ich, videli sme ich, tak sme vybaľovali, mazali sa a podobne. O pár minút deti pribehli, starší syn vyplašený, že sa ho ten černoch pýtal, či je Talian, potom na nich rozprával po nemecky, deti zakrútili hlavou, že nerozumejú a on ich k sebe začal volať, tak že zdrapil dcéru za ruku a utekali za nami, no krvi by ste sa vo mne nedorezali, potom som ho nejakú dobu pozorovala a on tam chodil po pláži a oslovoval deti, ktoré sa hrali samé. Neviem, čo si mám o tom mysliť, ale veľmi ma to vystrašilo a keď som si na to teraz spomenula, tak ešte dnes ma desí predstava, čo by sa stalo, keby sme deťom nevštepovali, že sa nesmú rozprávať a ani si nič brať od cudzích ľudí, keď nie sme s nimi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 20:22
Jo a starsi mi jednou odesla z bytu, kdyz jsem byla na zachode. Chytila jsem ji v prizemi( bydlime ve ctvrtem patre), byly ji necele dva roky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Billi
25.8.13 20:23
@slavuska1 to mě právě dostalo nejvíc. Pokud přijmu fakt, že tak malé děti se nehlásí, tak to nevěděl ani ten sekuriťák a ochranka má vysílačky, kterými se spojuje, takže pokud to máma kdekoliv nahlásila, tak by to hned věděl
Chápu, že se to může stát. Děti jsou nevypočitatelné. Zatím uvažuju o náramku se jménem a číslem, hlavně z důvodu, že nemluví 
Pro upřesnění bylo to ve velkém nákupním centru mimo obchod.
- Citovat
- Upravit
25.8.13 20:24
Kamos mi vypravel, jak v buse plakala asi 6-7leta holcina a ani zanic mu nechtela rict, jak se jmenuje nebo jmeno rodicu telefon domu proste nic. DAval ji i telefon s tim, ze kdyz mu to nechce rict, tak at domu zavola sama a rekne rodicum, ze prejela vystupovani at pro ni zajeddou. Nehnul s ni, tak ji naonec nechal, at se o ni postara ridic.
Moje dcera umi rict jak se jmenuje, kde bydli ale misto veku 3 roky rika 5 (nevime, kde na to prisla)a ma tezke prijmeni, takze misto toho sveho rika Horníková a i ja jsem premyslela, co by bylo s malou, kdyby se me nekde mimo domov neco neej boze stalo.Mam takovou prihodu, kdy se me udelalo zle a prestala jsem citi pravou pulku tela.To byla jeste v kocarku a nastesti jsem to zvladla nikde jsem neodpadla, ale strach od te doby mam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 20:47
Ale abych za vzorňáka, taky se nám jednou ztratil syn. Byl to takový mikulášo-andělsko-čertovský pochod sídlištěm. Jeli jsme až na druhý konec Prahy, tak různě jsem slyšela, jak je to parádní průvod, jaký mají pěkný masky, že se tam hraje cestou s pár zastávkami i dětem divadlo a nakonec na děti čeká veliký pohoštění. Čert má na nohou takové ty skákací boty, takže je to ještě umocněné tím, že čert celou dobu mezi průvodem poskakuje. Synovi tehdy bylo myslim 5 let a tou dobou se s nim dalo normálně domluvit, průvod se mu líbil. Vždycky, když byla nějaká zastávka s představením, řekli jsme s přítelem synovi, že kdyby náhodou se ztratil, že sraz je tady U TOHOHLE sloupu a že nesmí vytřeštěně hledat, kde jsme, protože je tu plno lidí. Tak jsem ho vždycky procpala dopředu, aby viděl a já stála opodál. Dav se opět hnul k dalšímu stanovišti a on, že že si mezi dětmi udělal kámoše a jestli může pobíhat s dětma okolo skákajícího čerta. Řekla jsem, že tedy jo, ale že nesmí nikam zalézat a měli jsme oči na stopkách..Došli jsme nakonec, syna jsem viděla, jak si jde pro cukroví, pak proběhl dav dětí a syn nebyl. Původně v klidu jsem obešla chumel lidí, že syna uvidim u jiného stolu, ale on tam nebyl. Vyprdla jsem se na zátaras, kterým bylo obehnané občerstvení pro děti, protože některé rodiče…no…zdarma jídlo..a vlezla jsem do prostoru pro děti a syn nikde. V mžiku jsem našla přítele a říkám mu, že Filda tady není, ale že na 100 proc. vím, že tu byl.Byla tma jak v ranci, průběžně bylo vidět odcházející dospěláky s dětmmi, někdy řvoucíma, že ještě nechtějí jít. V rachotu hudby jsem se snažila rozpoznak brek dětí, jestli neuslyšim naše dítě, že ho někdo cizí vláčí pryč. No, proběhlo mi hlavou všechno, všechny možné scénáře o úchylácích a pedofilech, o tom, jak ho někdo prodá na porno (jako malý míval světlounké kudrnaté vlasy a má světlounce modré oči)..přítel byl na zhroucení a polemizování co by kdyby, mi byli k ničemu, chtěla jsem ho najít ve zdraví..Pak jsem viděla, že „čert“ balí do auta aparaturu (repráky, mikrofon..) a šla jsem za ním, že nemůžem najít syna, jestli nemůže do mikrofonu nahlásit jeho jméno. Všichni od programu nám tehdy hrozně pomohli..mikuláš s anděli chodili a hledali a čert vyvolával. Ale nic. Všimla jsem si, policajtů, kteří akci z dálky hlídali a řekla jsem, že jdu za nimi. Paradox všeho byl ten, že jak jsem byla hotová, vůbec jsem si nemohla vybavit, jakou má syn bundu-prostě výpadek mozku. A když už jsem byla skoro u policajta, otočila jsem se, jestli fakt nikde není a v dálce jsem uviděla dítě, které jde jako on (on má specifickou chůzi). Brečela jsem a běžela (do té doby jsem se pořád snažila držet v klidu). A proč odešel z davu? Protože se prý najedl cukroví a nemohl nás najít, ale prý nás nijak dlouho nehledal. Tak se vydal k TÉ první lampě, kde jsem mu před tím říkala, že se tam sejdem, kdyby se u toho divadýlka ztratil. Protože nás tam nenašel, tak si tam sednul na lavičku a čekal. Jenže dlouho se nic nedělo, cukroví, které prý pro nás přinesl(věděl, že to není pro rodiče, ale chtěl se podělit) snědl a tak se vydal pro cukroví nové do toho davu a až pak prý slyšel, v mikrofonu svoje jméno, tam dozadu to slyšet nabylo.Do toho byl ještě počůraý, protože měl lacláky a jak nesl cukroví, nemohl se svléknout..no..bylo to něco šíleného…takový strach a beznaděj jsem zažila tehdy, když byl miminko a operovali ho a místo původních 6 hod.,se operace protáhla na 13,5 hod..Obrovský strach, kdy je člověk úplně bezmocný doufám, že do třetice už nezažiju… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 20:58
To je fakt hodně dlouhá doba. To nepochopím. Já bych lítala už po minutě. Já do nákupních center nechodím, ale když už tam musím, mám malou neustále u sebe. Vedu jí za ruku a když si něco prohlížím, tak jen jedním okem. Druhým koukám na ní. 
Nepopírám, že stát se to nemůže. Uhlídat dítě vždycky nejde…ale půl hodiny???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 21:03
Nám se takhle na chvíli tratil syn v obchoĎáku, jel v takovým tom vozíku - autíčku a u zeleniny vystoupil a manžel si toho nevšimnul Až když jsme měli sraz v uličce a já koukám do vozejku a ptám se, kde má dítě??! No naštěstí jsme ho slyšeli řvát, bloudil mezi jogurtama a ječel jak na lesy Byl sám asi dvě minutky, ale taky mě hned napadlo, co se vše mohlo stát 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 21:37
Mne se jednou ztratila 2-leta dcerka v Hornbachu. Zalezla mezi pracovni obleceni a schvalne se neozyvala. Hrala si s nami na schovavanou. Litala jsem mezi regaly polosilena a bylo mi fuk, xe kricim jeji jmeno na cely obchod. Hledala jsem ji asi 10 minut, ale bylo to strasne 
.
Kdyz jsme ji nasli, ani jsem ji nevynadala. Porad jsem ji jen objimala.
Bylo to hrozny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 22:11
Když jdeme v české republice na nějakou akci, kde je hodně lidí - dětský den, den nato a tak, tak píšu klukům svoje telefonní číslo na zápěstí. Jsou poučení, že nemají brečet, ale říct jak se jmenujou a ukázat to číslo…
V zahraničí mají v kapse kartičku, kde je napsané anglicky: I am jméno a příjmení from czech republic. Pak Moje telefoni číslo + jazyk, kterým mluvim. Opět jsou poučení, že nemají běhat a brečet, ale dospělákovi kartičku ukázat… 
v praxi jsme to naštěsti ještě nemuseli použít…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 22:22
Mně se loni ztratila 3-letá dcera v Ikei. Strašně se jí tam líbila ta kuchyňka na hraní, hrála si tam, i s bráškou, pak jsme odešli všichni pryč. Bylo tam hodně lidí a ona se v nestřeženém okamžiku, kdy jsem ji zrovna nedržela za ruku, odpojila a vrátila se k té kuchyňce. Jak jsme to zjistili, že nám chybí, myslela jsem, že zešílím. Bylo tam strašně lidí. Asi jsem se chovala jak hysterka, ale volala jsem na ni jak šílená. Už jsem si myslela, že nám ji někdo sebral. Bylo to strašné. A pak jsme ji objevili u té kuchyňky, ale ona se neozvala… Fuj, jen co si na to vzpomenu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 22:51
Taky se mi kluk zaběhl… teda s největší pravděpodobností zazmatkoval a myslel že jsem se mu ztratila a běžel mě hledat. Stáli jsme v tabáku, který je vedle informací naproti vchodu do hypermarketu. Stojí vedle mě, povidáme si, já přišla na řadu, koupila jsem, zaplatím, otočím se a kluk nikde 
. Vylítnu do „ulice“ koukám na pravo na levo… napadlo mě vyběhnout ven.. a to už ho vedla paní zpátky do obchodu. ´Ještě k tomu to byla paní kuchařka ze školky, takže se znali . Kluk vyjevenej, slzy na krajíčku… Nevím prostě se asi zamyslel a „přehlídl“ mě že stojím pořád u něj . Bylo mu 5 let. Zas to pro něj bylo ponaučení a pro mě příležitost k vysvětlení, že kdyby se náhodou mamince někdy takhle ztratil, nikdy!! nesmí jít z obchodu ven, ale musí k paní prodavačce a říct jí že se ztratil mamince. Al ta chvilka byla masakr.
Jinak kluk odemne nesmí na krok. Na jednu stranu obdivuju některé rodiče, kteří nechají děcko běžet třeba k hračkám a sami courají jinde po obchodě A taky si s klukem pořád povidáme, co koupíme a tak… alespoň je to dobré k tomu že mám o něm přehled .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.13 00:02
Doufám, že se mi malá nikdy opravdu neztratí, věřím, že to musí být hrozný nervy
Mně ségra udělala příšernej fórek, když malou jako miminko vytáhla řvoucí z kočárku, co stál za barákem (ještě neoploceným) dřív než já a odnesla k nim domů (jsme sousedky). Když jsem přišla ke kočárku, tak samozřejmě šok, ale hned jsem letěla k sousedům s docela velkou nadějí. O to větší byl šok, když mi velmi přesvědčivě (překvapeně a vyděšeně) řekla, že ji tam nemají. Nechala mě ještě párkrát oblítnout barák, no zabít fakt 
Ale jinak jako dobrý 
No a já jsem se ztratila ve 2,5 letech. Měly mě na hlídání ségry 17,15 a 13 let. Znuděné pubošky mě poslaly pro zmrzlinu do večerky hnedka u nás v bytovce. No ale já jsem se vydala do města. Po nějaké době, když jim to bylo podezřelý, že už se nevracím, šly dolů a zjistily, že je v krámu zavřeno. Tak se rozeběhly na všechny strany, no a našly mě. Štrádovala jsem si to z města domů s ledňáky Šla jsem i přes silnici Nechápu, že mě nikdo neodchytil - v obchodě, po cestě, na silnici 
Asi to bylo i tím, že jsem vypadala starší asi o rok. Jo a ještě perlička - našim to řekly až za pár let 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.13 06:15
Mě se letos „ztratila“ téměř pětiletá dcera na koupališti, ale kupodivu jsem nezmatkovala, protože umí plavat a měla na sobě rukávky(bez nich se moje děti nesmí samostatně kolem vody pohybovat, chodím tam sama se třemi dětmi(z toho jedno nechodící v náručí),tak to nejde držet za ručičku, sundávají si je až ve vodě a nechávají na břehu), ale šlo jen o to najít ji mezi tím davem(byl zrovna jeden z těch horkých dní, kdy tam byla hlava na hlavě, nic jiného by se dělat nedalo).A taky jde o průhledné koupaliště(topící se dítě by bylo okamžitě někým zaregistrováno) - z toho důvodu já už nechodím na přírodní koupaliště, mám z nich strach, tam by děcko už nikdo nikdy nenašel.
Stalo se to tak, že zazmatkovala, měla čekat u schůdků, než my dojdeme od klouzačky vodou k těm schůdkům, ona se vrátila ke skluzavkám, myslela si, že budeme vycházet schůdky, které jsou tam.
Ale naštěstí logicky šla zpět od té klouzačky po břehu ke schůdkům, tak jsme se potkali, už plakala a hledala nás.
Před dvěma lety, když jsme ještě neměli nejmladší, jsem jezdila s tehdy pětiletým synem a dvouapůlletou na výlety vlakem - hodně rodin, na hromadnou jízdenku, i 200 km, s přestupem. Každé dítě bylo poučeno, co má dělat, kdyby se ztratilo a na ruce mělo náramek s telefonním číslem(žádné jiné údaje tam nebyly, právě k vůli nepatřičným osobám).Báli jsme se právě nástupů, přestupů a výstupů, abychom někoho nenechali na nádraží nebo potom v cíli výletu(třeba v ZOO). Ale naštěstí se nikdy nic takového nestalo, byly to jedny z nejkrásnějších prázdnin, které jsme prožili.
Moje sestra se ztratila asi v 5 letech na městském hřbitově, když byly dušičky, taky našim splynula s davem(jsme čtyři, nebylo možno držet za ručičku), naštěstí jsme ji našly u pomníku, kde byl dušičkový program - zpíval tam sbor a ona si ani nevšimla, že jsme odešli.
Jedné mé známé se před lety stalo, že se jim ztratilo dítě na výletě se školkou - v ZOO, při vycházení z uzavřených pavilonů odešlo s jiným proudem, jinou třídou. Oni to zjistili až při přepočítávání děti před odchodem, předali ho na pokladně. Je to asi 15 let zpět, takže vyhlašovali a díky tomu ta známá zjistila, že děcko nemají. Šlo asi o tříleté děcko, nepoznalo, že je v jiném kolektivu, neplakalo, že k nim nepatří, naopak, spokojeně s nimi absolvovalo další prohlídku. Známá tam naštěstí byla jako pomocná síla(dělá školnici),nebyla by na ní hlavní odpovědnost, ale dnes by to bylo málem na kriminál. Nedivím se pedagogům, že nechtějí jezdit s malými dětmi na výlety.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
