Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zvýšení sebevědomí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
elibro
14.12.18 00:03
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.12.18 00:19
@elibro Právě jsem si ji objednala, tak dík. 
Anglicky jsem ji četla před pár lety, když už se na mě manžel nemohl dívat, jak jsem opět přijela z návštěvy u rodičů úplně vyšťavená a nešťastná, tak mi vygooglil a poslal pár odkazů. Už se v tom „šťourám“ pár let,no je to asi doživotní záležitost. Myslím, že česky to znovu přelouskám rychleji a třeba v tom najdu nové podněty. (y)
- Citovat
- Upravit
14.12.18 08:44
@Evulina píše:
Promluvila bych si s matkou narovinu. Proč to dělá. Tohle není upřímnost, to je schválnost podle mě a někde bude mít svůj původ..Na rovinu jí říct, jak se cítíš, proč to dělá a jak by bylo jí, kdyby jí pořád někdo shazoval. Anebo si tím taky prošla? Od svých rodičů (tvých prarodičů)? Potom máš problém nejen ty, ale i ona..
To je úplně zbytečný si s takovou osobou „promluvit na rovinu“. Všechno popře, řekne ti, že to zveličuješ, že jsi přecitlivělá apod. V závěru začne plakat, že jsi na ni zlá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.18 08:56
@elibro píše:
Když někoho ponižujeme, obvykle si na něm léčíme vlastní sebevědomí, takže s tím „nemyslela to špatně“ bych šetřila. Mám takovou tchýni, co věří, že pravá matka hlavně dítě musí zkritizovat (poněvadž „kdo jiný mu to tak upřímně řekne“) a i když to vlastně myslí dobře, tak ten sekundární zisk z toho, že ona je ta, kdo ví vše nejlíp, je naprosto jasný.Na vlastním sebevědomí se dobře pracuje v terapii (máš celkem zmáknutý terén, tak by to možná mohlo frčet), v koučování, vhodnou četbou. Určité prvky by se možná daly (navzdory odstrašujícímu názvu) vytáhnout z https://nakladatelstvi.portal.cz/…ne-dat-lasku , a seberozvojových příruček jsou kvanta.
Jinak si myslím, že základem je (pracně) třídit máminy výroky zažrané pod kůží od opravdu tvých pocitů a potřeb.
Mám taky takovou matku. Mám pocit, že jsem si to s ní částečně vyřešila. Kašlu na to, co si o mě myslí, co říká a jak to říká. Nemá smysl se s ní dohadovat. A nebo má, ale pak je strašná hádka a atmosféra. Někdy je lepší si z toho udělat legraci. Všechno dělám špatně - minule jsem špatně uvařila bramboračku (příliš velké kusy zeleniny), špatně nasbírala švestky (příliš tvrdé). Řekla jsem jí, ať si to teda dělá sama. Některá témata jsou tabu, shodly jsme se, že se neshodneme. Každopádně ji trochu brzdí fakt, že když na mě bude hnusná, nebudeme za ní s dětma jezdit. Rozumově jsem se s tím nějak popasovala, ale ty pocity křivdy a strachu (citově se mnou manipulovala a bila mě) jsou zažraný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.12.18 09:07
je to smutné, ale pro mě užitečná diskuze. myslela jsem vždycky že takovou divnou a často zlou matku mám jen já. teď se jen bojím, abych podobný vzor nepřebrala vzhledem ke své dceři…
- Citovat
- Upravit
14.12.18 23:09
@Anonymní píše:
Ona to se mnou myslí dobře. Chce, abych nedělala chyby. Ale tohle není o ní. To bylo jen pro ilustraci, co mě formovalo.
PS: Mamu už vážně neberu. Posledních pár let me už nerozhází.
Víš, je přirozené, že dítě má rodiče za vzor a mnohdy si nedovede připustit, že jeho rodiče se chovají nevhodně a mnoho rozumu nepobrali. Tohle si připustit je velmi velmi těžké, protože tím člověk ztrácí jistotu, kterou v rodičích má.
Bohužel dle úvodního příspěvku jsi matkou stále ovlivněna dost silně.
O všem mluvit na rovinu v rodině se mě osobně vyplácí, i když to někdy bolí nebo je to nepříjemné, ve finále to pročistí vztahy a druzí vědí, co si kdo myslí atd.
@Anonymní píše:
Doporučuju přečíst si něco o narcistických matkách, resp. jejich dcerách. Pokud umíš anglicky, doporučuju knížku Will I ever be good enough. Někde na netu jsem její text našla i zadarmo. Třeba v tom poznáš něco ze svého vztahu s matkou. Je těžké si připustit, že se k vám blízký člověk někdy chová špatně, když to vlastně s vámi v podstatě myslí dobře. Obzvlášť když se nejedná o extrémního narcise a ten člověk má i své dobré stránky a světlé chvilky, živí vás a třeba podporuje při studiu, ale i tak dokáže opakovaně zraňovat. Řešení není jednoduché, mi pomohlo až v dospělosti a po osamostatnění nastavit mamce jakési hranice, pokusit se jí otevřeně popsat své pocity (nevím jestli všechno pochopila), komunikovat s ní přímo, snažit se nereagovat (resp. reagovat vhodně) na různé výčitky, provokace, citové vydírání, nenechávat se zaplést do jejich her. Od toho se pak dá odpíchnout dál, já jsem se třeba musela učit a dodnes se učím nebát se, co si o mě cizí lidé pomyslí, že se mi někdo bude posmívat, když jen trochu vystoupím z davu, už se tolik nebojím, že něco zkazím nebo udělám špatně (např. při vaření s kamarády nebo při krátkém proslovu na veřejnosti). Knížek na seberozvoj je hafo, mi se líbí třeba Najdi svého Marťana.Prosím o anonym kvůli osobním informacím.
Zkusila bych, až zas dojde na věc, říct mámě třeba „zadrž mami, tohle chování se mi fakt nelíbí“..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Myslím, že je to čerstvá novinka:)