Celkové hodnocení porodnice:
Rodila jsem v Písku 22.5.2011, ale přijatá jsem byla už v sobotu ve dvě ráno - začala mi odtékat plodovka, tak jsme vyrazili. I takhle v noci personál ochotný, a i když přítel byl zklamaný, že se ještě nerodí a že ho poslali domů, já jsem se cítila dobře, akorát mi udělali monitor a pak mě poslali, ať se ještě vyspím.
Byla jsem na „normálním“ pokoji, třílůžák, oproti tomu, jak je hezky zrekonstruovaná písecká gynda, to má ještě svý mouchy - sice koupelna se sprchou je na pokoji, ale na záchod se musí chodit přes chodbu.
Jinak jsem stihla akorát období, kdy se za provozu na oddělení měnily okna, takže to bylo docela zajímavý, zvlášť po porodu, když se člověk takhle po ránu zmuchlanej a bolavej vlekl chodbou na ten záchod a míjel dělníky s kolečkem malty a tak.
Plus od rána bouchání, vrtání a podobné lahůdky, ale hluk mi ani tak nevadil, a zdálo se, že ani miminům.
Samotnej porod proběhl jinak, než jsem si představovala, žádný holení, klystýr a podobně, co jsem měla načtené, protože mě pořád monitorovali a zkoumali, pořád nic, až pak najednou se mrňavá rozhodla vylézt a byl to takovej fofr, že se nic nestíhalo. Doktoři a sestřičky vesměs milí, i když ve chvíli, kdy mi oznamovali, že ještě rodit nebudu, a já už jsem se kroutila bolestí jako žížala, jsem měla chuť je donutit násilím, aby ze mě to dítě vyndali. 
Každopádně nemůžu říct, jak je to s respektováním porodního plánu, protože jsem žádnej neměla.
Jediný, co mě trochu zamrzelo, že jsem nějak nestihla říct, že pokud to bude možné, nechci nástřih - a nevím, jestli to bylo nutné, mrňavá vyklouzla skoro sama a byla malinká, tak by to možná šlo - ale zase nemůžu posoudit, jestli to bylo nutné, nějak jsem neměla náladu o tom rozprávět. 
Jinak jsem viděla, že i paní po císaři měla mimčo u sebe na pokoji, mě malou přinesli, když jsem se trochu probrala po narkóze (vyndavali mi placentu), ale když jsem se večer na to necítila, vzali si jí na sesternu na vyhřívaný lůžko. (Teď působím jako totálně nemoderní a krkavčí matka, ale myslím, že pro nás obě to takhle bylo lepší. 
Dětské sestry na mě taky působily pozitivně, nebyl problém se na cokoli zeptat, dohodnout a podobně. I než se mi udělalo mlíko, tak se mě ptaly, jestli mají malou dokrmit (taky jsem kejvla, lepší než tři dny hladový dítě, žejo, a te´d plně kojím.
. Jenom ta instrukce jak kojit proběhla trochu divně, když mi mrňavou šoupli ráno do postele, když jsem ještě byla trochu mimo, sestra mi čapla prs, nacpala jí ho do pusy a šla, to jsem byla stejně zmatená jako mrňavá. 
Ale byla tam sestřička, už starší, co mi přišla prostě úžasná, jak se ke všem těm dětem měla - jak říkala, že je má všechny hrozně ráda a tak, prostě takhle by to mělo bejt, že člověk dělá práci, která ho baví a naplňuje. 
A co se materiálních věcí týče, košilky pro děti, látkový pleny a povlečení do postýlky, to je všechno k dispozici asi neomezeně, košile pro mamky někde asi taky, nevím, mě stačilo, když po ránu přišla sestra a dávala čistý. Uklízečky chodí několikrát za den, takže v tomhle směru taky v pohodě. Jenom jak tam byli ti dělníci, tak byl stejně všude bordel, čemuž se nedalo zabránit.
Celkově mám ze svýho rození tam dobrej pocit, kdybych se chystala ještě jednou, nejspíš se zase vrátím. 
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Nebát se, komunikovat a ptát se, do hlavy nám nikdo nevidí, a tady se vždycky snažili vyjít vstříc, ale musel si člověk říct. 
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Rozhodně svoje pití.
Mě se osvědčil i „kojící“ čaj, kterej mi sestřička vždycky ochotně zalila v takovým ohromným tupláku. Jinak po porodu určitě přijdou vhod vložky (jsou k dispozici, ale mě stačily sotva na den a půl), síťovaný gaťky a plenky pro mrn