Nástup do školky představuje pro většinu rodičů i jejich potomků velký zlom, který se mnohdy neobejde bez slziček. Je to náročné pro děti, které se musí naučit trávit čas bez mámy a táty, ale také pro rodiče, kteří mají obavy, jestli to jejich dítko zvládne. Oslovili jsme psycholožku Martinu Jurčovou, abychom toto téma probrali podrobněji.
Martino, kdy je podle vás ideální doba, aby dítě nastoupilo do kolektivu? Je ta hranice u všech dětí stejná?
Podle učebnic vývojové psychologie je tříleté dítě zralé udělat nový krok do života a zvládnout nástup do školky. Realita je ale častokrát jiná. Děti mohou být nezralé, fyzicky i emočně, vázané na své nejbližší a nejsou zvyklé na odloučení. Proto rychlé a nečekané osamostatnění může zvýšit jejich separační úzkost a nástup do školky dokáže tuto vývojovou fázi hodně zkomplikovat.
Poradíte rodičům, kteří chtějí dát dítě do školky, jak a kdy svého potomka na tuto životní změnu začít připravovat?
Příprava na školku začíná již v době, když dítě postupně zůstává nějaký čas bez nejbližších. U prarodičů, s příbuznými nebo jinou blízkou osobou. Naučí se, že maminka odejde a pak se znovu vrátí, a získá důvěru ve svět, že je to pořád bezpečné místo, i když je v přítomnosti někoho jiného. Vše ale závisí také na vztahu s primární osobou, kdy je důležitá kvalita emoční vazby. Pokud je vztahová vazba pevná a jistá, dítě je emočně připraveno na postupné odloučení. Jedno dopoledne může být určitě fajn začátek, jak to udělat v klidu, postupně, s citem a respektem.
Jak poznám, že se dítě hůř adaptuje? Protože ve školce vám většinou řeknou, že je to normální a že se to srovná. Většina dětí zpočátku pláče a školku odmítá. Jak tedy zjistit, kde je ta pomyslná hranice, že to není běžná reakce?
Vždy je potřeba vycházet z toho, jaké je moje dítě, než nastoupí do školky. Je úzkostné a bojí se hodně věcí? V tom případě mu nástup do školky může jeho úzkost ještě zhoršit a zvýraznit. Je skutečně potřeba počkat, nebo k němu přistupovat individuálně a postupně. Nebo je mé dítě zvídavé, rádo se druží a zajímají ho nové podněty? V tom případě je na dobré cestě zvládnout i novou životní etapu a těšit se z nových zážitků.
Adaptaci tedy vždy posuzujeme s ohledem na vlastní dítě, jak ho známe v domácím a známém prostředí. Pokud se hodně mění, špatně spí, odmítá jídlo, přestává si hrát a tento stav se časem nelepší, je potřeba zpozornět a myslet na to, že tato situace skutečně asi přesahuje jeho zvládací mechanismy a je potřeba hledat jiné cesty.
Co radíte v případě, že jako rodič zjistím, že moje dítě není na školku zralé, ale potřebuji nastoupit do práce?
Ano, někdy je situace složitá vzhledem k tomu, že maminka často nastupuje do práce a jiné možnosti nejsou. Pokud ale skutečně vidíme negativní změny na dítěti, které se nelepší a spíš se ještě prohlubují, je dobré hledat jiné možnosti. Můžeme například zkusit pouze dopolední školku, využit hlídání jiné známé osoby nebo si prodloužit mateřskou ještě o rok. Důležité je vždy o tom s dítětem mluvit a vnímat jeho emoce a reakce. Aby vědělo a cítilo, že v tom není samo a jsme tady proto, aby nám všem bylo dobře.
Jak by měli rodiče zvládat svoje emoce, které často přenáší právě na děti?
Rodič by měl být schopen sebereflexe, což znamená zastavit se a v klidu se zamyslet také nad tím, co prožívá on sám. Je obava ze školky moje přenesená zkušenost z dětství, kdy jsem já školku nesnášel a nezvládal? Nebo je to pouze normální reakce na to, že po letech vzájemné blízkosti musím mé dítě odevzdat jiným osobám a nemám již pod kontrolou vše, co se tam bude dít? V obou případech je fajn své pocity vnímat, nahlas je pojmenovat a klidně i s někým rozebrat. Sdílení s kamarádkou může hodně pomoci.
Proč podle vás dítě reaguje někdy až nepřiměřeně?
Faktorů může být hodně. O školce se vůbec doma nemluví a dítě není připraveno ani v představách, co se ve školce bude dít. Může být skutečně emočně nezralé a nejisté a potřebuje delší čas na adaptaci. Nebo jde o moc rychlý způsob adaptace a dítě zůstává ze dne na den ve školce dlouhé hodiny samo bez blízkých osob. Někdy může být školka využívaná také jako způsob trestu – zlobíš, proto půjdeš do školky. Místo toho, aby se to popisovalo a vnímalo pozitivně jako způsob, kde se může naučit nové věci.
Je podle vás možné předem odhadnout, jak bude dítě na školku reagovat? Například podle jeho povahy?
Dítě může svou reakcí překvapit kdykoliv. Každý rodič zná své dítě nejlépe a může přepokládat přibližně reakce, ale úplně předvídat se to nedá. Nástup do školky je nová situace, ve které je mnoho nových podnětů, nové učitelky, prostředí, děti a někdy i zcela smělé a emočně zralé dítě může být na chvilku vyvedeno z rovnováhy. Ale vždy je potřeba situaci hodnotit v klidu s odstupem času.
Nabízí se ještě řešení soukromé školky nebo skupiny, kde je méně dětí. Je to podle vás určitá možnost pro děti, které se hůře adaptují? A také samozřejmě pro ty mladší?
Já osobně si myslím, že menší kolektiv je určitě lepší. Pokud má paní učitelka na starost méně dětí, může ke každému přistupovat individuálně a víc je vést a vnímat. Nemyslím si, že je to otázka soukromé nebo státní školky. Vždy je to věc osobnosti učitelek a kombinace vztahu s dítětem.
Co si naopak myslíte o tom, že někteří rodiče dají dítě až do předškoláků a jinak je doma s nimi nebo s babičkami?
Pokud má dítě zabezpečený kontakt s vrstevníky i jinde než ve školce, nevidím v tom problém. Pokud ale zůstává pouze s dospělými, naučí se jinak komunikovat a jinak přemýšlet. Každé věkové období přináší nové podněty, výzvy a sociální interakce. Můj osobní názor ale je, že čekat u dítěte až na předškolní období a snažit se jej socializovat a začlenit do kolektivu někdy kolem toho pátého, šestého věku je velká škoda pro všechny. A také to může nést určité riziko ztížené adaptace dítěte v kolektivu.
Martino, myslíte si, že tedy hraje určitou roli věk dítěte? Například dvouleté se adaptuje lépe než například čtyřleté?
Věk je dle mého názoru až druhořadý. Důležitá je již zmiňovaná emoční výbava, kterou dítě má. Jak je emočně stabilní, jak dokáže reagovat na frustraci, z jakého rodinného zázemí vychází. Jsou menší děti, které se adaptují lépe než čtyřleté. Není to tedy podle mě dané věkem, ale osobností dítěte.
O adaptaci ve školce očima mámy a psycholožky píše psycholožka Martina Jurčová také na osobním webu »
Pracovní listy pro děti
Ke stažení zdarma. Omalovánky, spojovačky, linky, doplňovačky aj. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení.
Pracovní listyAby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
