Handicap jménem mateřství
Zvyknout si na roli matky trvá déle než ono pověstné šestinedělí. A ještě déle se táhne návrat zpátky mezi dospělé. I proto ráda chodím do práce. Je to čas, kdy můžu být zase sama (se) sebou a v ženském světě.
Příroda to vymyslela dokonale. Jako máma můžete jakž takž fungovat, i když jste totálně nevyspalá. Vzdáváte se svých koníčků, protože chcete maximum času a energie věnovat svému malému pokladu. A za všech okolností berete ohled na svého potomka.
Jak moc jsem si na Šimonovu přítomnost zvykla, mi naplno došlo pět měsíců po porodu. Jeden večer jsem vyrazila do města s kamarádkou - poprvé sama. Chystala se velká noc jako za mlada! Oháknutá, nalíčená, natěšená do víru Prahy jsem čekala na zastávce. Tramvaje přijížděly jedna za druhou, akorát ta moje devítka pořád nikde.
„Sorry, jedu pozdě,“ píšu kamarádce zprávu a hned po odeslání sleduju, jak mi před očima ujíždí tramvaj s číslem 9.
Svitne mi. Panebože, vždyť já tady celou dobu čekám na nízkopodlažní a nechávám ujet normální tramvaje!!!
Ano. Dřív jsem se pochechtávala ženským, které mateřskou setrvačností drncají s nákupním vozíkem, a teď jsem sama přijala kočárek jako součást svého těla.
Síla okamžiku
Vyhodnotila jsem, že je na čase se více ukazovat mezi dospělými, kteří řeší jiné záležitosti než dětské nudle a plenky.
Díky životu s Šimonem dostal můj pracovní proces jinou úroveň. Bezdětní nejspíš nikdy nedocení, jak božské chvíle klidu se dají prožít v kanceláři. Co třeba?
- Vypít si kafe. Když je ještě teplé!!!
- Nalakovat si nehty, nechat je během ťukání na klávesnici zaschnout a nikde je přitom neobtisknout!
- Zažít cestou na záchod pocit vděčnosti za přítomný okamžik - protože jdu na onu místnost ÚPLNĚ SAMA!
Práci kombinovanou s péčí o dítě mi značně ulehčuje podpora kolegyň + ten fakt, že v kolektivu nejsem jediná máma. Došlo mi to před pár dny, kdy kolegyně Jana seškrabávala jogurt ze svého notebooku i ramene (což se ukázalo jako svačinka její dcery Emily). Jana si sice počínala velmi nenápadně, avšak moje mateřské oko ten podezřelý pohyb zachytilo. A šibalsky se zaradovalo, že se to tentokrát stalo někomu jinému.
Umění odpočinku
Mateřské nasazení na mě nejvíc padá doma, kde je potřeba prát, připravit jídlo a dodělat snad tisíc věcí, které nemám šanci stihnout ani do Šimonových osmnáctin! Proto se snažím chodit co nejvíc ven, do kaváren, na výstavy. Bohužel během této zimy jsme si doma nonstop předávali nemoce a na mě padala pěkná depka.
Nakonec se nám s vypětím sil podařilo vyjet na víkend - dokonce i s manželovým tatínkem, takže jsme měli přislíbené hlídání. Popravdě jsem ale měla všeho plné kecky a nechtělo se mi vůbec nic. A tak se pánská trojka vydala na jednu procházku beze mě a já zůstala na pokoji.
Dveře se zavřely. Nastal klid. A asi po třech měsících naprosté TICHO! Nemusela jsem utírat nudle, hlídat, zpívat dětské písničky (a pak je poslouchat v kuse jako gramofonovou desku). O dvě hodiny později mě moji milí našli ve stejné poloze, jako když odcházeli.
Myslím, že tak plný pocit odpočinku jsem si „za bezdětna“ sotva užila. Neměla jsem totiž porovnání. Neměla jsem Šímu.
Můj milý, díky, že mě učíš odpočívat. Někdy je to sice Vysoká škola mateřská, ale s tebou to stojí za to. 
Hanka z eMimino.cz
Přečtěte si také
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 406
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 492
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 319
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 271
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 256
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1578
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1923
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 593
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 665
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 538
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
měla dvě děti s rozestupem roka a půl a světě div se. Neměla problém si u nich vypít horké kafe, nalakovat si nehty, hrát na klavír, chodit na svoje koníčky 
četla si každý den knihy, manžel se jí vracel domů kolem půl sedmý a ráno v šest odjížděl. Takže na to byla sama 
. A ten pocit jet metrem bez kočárku! Pořád jsem měla pocit, že je něco strašně špatně a že jsem něco zapomněla 
Děkuji za pěkný deníček. Taky jsem po x letech ježdění s kočárkem pomalu ani nedokázala chodit bez něj. 
a pak jsem si zapomněla poslat lístek smskou, protože přece jako doprovod malého dítěte jezdím zadarmo 
. Ale. Proc to pises k tomuhle denicku? Chces aby te nekdo litoval, nebo to je jen takovy vykrik do tmy?? 
