A je to tady!
- O životě
- Jadala
- 22.04.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ač se tomu stále zdráhám uvěřit, ze syna bude od září školák.
Ať chci, nebo ne, tak ten čas skutečně nastal. Tentam je období plenek, slušivých miminkovských úborů, prvních krůčků a slůvek. Nejstarší potomek dozrál do školního věku, v září nám nastanou nové povinnosti.
Po nekonečných hodinách přemítání o tom, která škola bude pro synka tou nejlepší volbou, jsme nakonec vybrali tu nejblíže našemu bydlišti. Rozhodnutí padlo, a tak nezbývalo nic jiného, než se vypravit k zápisu.
Moje tělo má pravděpodobně nějaký zvrácený smysl pro humor. Až do onoho významného dne jsem nikdy neměla sebemenší problém s jakoukoliv částí zad.
Kromě zápisu se mílovými kroky blížily rovněž Velikonoce, jelikož naše děti zbožňují hry od velikonočního zajíce, které pro ně každoročně s velkým nadšením chystám, rozhodla jsem se zneužít tuto jejich náklonnost a donutit je, aby si alespoň trochu poklidily ve svém pokojíku, kde to opět připomínalo spíše místo po zásahu tornáda, než klidnou dětskou oázu.
„Když jsem šla včera večer na zahradu natrhat morčatům travičku, představte si, koho jsem tam potkala. Pod jabloní seděl velikonoční zajíček a víte, co mi řekl?“ lhala jsem, až se mi od úst prášilo. „V dětském pokojíku máte prý takový binec, že se bojí k nám přijít, aby si neporanil pacičku o nějakou pohozenou hračku. Co s tím provedeme?“
Děti se začaly obávat o svou velikonoční kratochvíli, a tak souhlasily, že se hned odpoledne vrhneme na společný úklid. Ten se nakonec nečekaně protáhl na dobré tři hodiny. Neustálé ohýbání se, třídění a přehazování jednotlivých dětských propriet mé tělo lehce zdecimovalo, snad proto, abych ho rozhýbala, dostala jsem skvělý nápad, vrhla jsem se ještě na mytí dvou oken. S pocitem skvěle odvedené práce se mi večer na loži tak dobře usínalo.
Ráno bylo zle, aktivity z předešlého dne si vybraly svou daň, jen obtížně jsem otáčela hlavu doprava a zvednout se z postele mi zabralo nepřiměřeně mnoho času.
Naštěstí si moje drahá maminka vzala na ten slavný den dovolenou, stačil tak pouhý jeden telefonát s prosbou, aby dorazila o něco dříve, než jak zněla naše původní domluva, a bylo alespoň částečně vyhráno. Za necelé dvě hodiny zvonila u vrátek. Byla jsem jí moc vděčná, jak perfektně zabavila zlobidla. Já se zatím snažila dát své tělo alespoň trochu do pořádku, abych nedělala synovi u zápisu ostudu.
Celá akce začínala dvě hodiny po poledni, nechtělo se mi stepovat u budovy námi zvolené instituce již před začátkem zápisu, abychom snad nebudili dojem, že jsme Hujerovi. Babička však vyjádřila přání nevrátit se domů až večer, návštěva školy nemohla být tudíž ani příliš odkládána.
Oblečena do slušivého roláčku, aby byl krk v teple, vyrazila jsem zhruba o půl třetí ruku v ruce se synkem vstříc jeho velké premiéře. Po vstupu do budovy bylo patrno, že zdaleka nejsme největší nedočkavci. Lavičky před třídou, v níž zápis probíhal, byly zcela zaplněny. Nezbývalo, než čekat. Jedna paní učitelka nám dala lístek s pořadovým číslem, synek se na něj zahleděl a konstatoval, že tohle číslo nemá teda jako vůbec rád, že bychom se mohli pokusit ho s někým vyměnit. Takový výměnný obchod jsem mu však už v zárodku zatrhla.
Po chvilce čekání nás vpustili do první místnosti, tam probíhal administrativní zápis. Zatímco mně se zavařovala hlava při hlášení všech údajů, synáček si spokojeně poskakoval na žíněnkách a stavěl si z lega. Pak konečně následoval přechod do druhé místnosti, kde mohl ukázat, co se v něm ukrývá. Měla jsem sice trochu obavy, zda tím svým poskakováním nevytřásl z hlavy veškeré vědomosti, ale ty byly zcela zbytečné.
Rozhovor mezi synem a paní učitelkou začal zcela nečekanou otázkou: „Jak se jmenuješ?“ Odpověď zněla: „Jmenuju se Jan D… a nemám rád, když se mi říká Honzo, jsem Jenda.“ Mimo toto představení nezapomněl ještě nadiktovat přesnou adresu, to, kdo všechno s ním bydlí v domě, a pro komplexnost údajů nevynechal ani moje telefonní číslo. Rovněž paní učitelce stihl sdělil, že maminku bolí záda, a tak neví, jestli se jí povede zvednout z tak malé židličky, na které právě sedí.
Na dotaz, zda umí nějakou básničku o zvířátkách bez jakéhokoliv zaváhání spustil Dědek řepu nasadil. Perlil i při určování barev, kdy se s paní učitelkou, která chtěla, aby položil barevnou kostičku na stejně barevné místo na obrázku dohadoval, že přece není možné položit barvu světle modrou na tmavě modrý mrak. Následovalo přezkoušení grafomotoriky, prostorových a předmatematických představ, pak už celý zápis mířil do finále.
Poslední otázka zněla, jestli by poznal nějaké písmenko z krabičky, syn krabičku otevřel a se slovy: „To by zvládlo i mimino,“ začal skládat písmenka vedle sebe, během krátké chvíle měl na lavici několik slov typu PES, LES, KOS, NOHA, ty pak s velkou slávou přečetl. Paní učitelka to okomentovala tím, že neví, do které třídy se přišel syn zapsat. On na to okamžitě reagoval: „No přece do první, co bych dělal ve druhý. když je mi jen šest!“
Zvedla jsem se ze židle, potěšena, jak dobře vše zvládl, ten můj zlatouch začal zářit jako vánoční stromeček a povykoval: „Jé mámo, ty sis stoupla, to si dobrá!“
Nezbývá mi nic jiného než pevně věřit, že jsme se při volbě školy nesekli a bude pro syna tím nejlepším odrazovým můstkem do světa vzdělávání. Paní učitelka na mě udělala dobrý dojem.
Jendu tak zcela určitě nepotká to, co jsem zažívala v první třídě já. Naše vyučující již dávno dosáhla důchodového věku, do školy chodila vypomáhat, sluch už jí příliš nesloužil, křičení ve třídě bylo tudíž na denním pořádku, úplně nejlepší se však ukázalo být to, že neslyšela zvonění, domů jsme proto pokaždé odcházeli až ve chvíli, kdy někdo z nedočkavých rodičů nevydržel, zabušil na dveře a vstoupil s tím, že už dávno zvonilo a je čas končit.
V příštích dnech nás čeká ještě zápis do školky s prostředním synkem, jsem zvědavá, v jakém světle se předvede on. Zároveň doufám, že mě nepotká nějaká další indispozice, být totiž zápis do školy o pouhý den později, patrně bych musela vyslat se synkem jinou osobu.
Následující dva dny jsem totiž strávila absolutním nicneděláním, jakákoliv změna polohy mě tak nehorázně bolela, že jsem jich pro jistotu raději moc nestřídala a po opravdu hodně dlouhé době jsem si dopřála ten luxus celodenního lenošení v posteli, ne, že by tato činnost nebyla příjemná, byla a jak, napříště si ji však raději odpustím.
Přečtěte si také
„Tak se mluví u vás na vesnici?“ Tchyně mě ponížila před všemi
- Anonymní
- 23.05.26
- 1521
Na rodinných obědech už poslední dobou skoro radši mlčím. Stačí totiž, abych něco řekla po svém, a moje tchyně si ze mě okamžitě začne dělat srandu před ostatními. A čím dál víc mám pocit, že jí...
První výročí svatby mělo být romantické. Manžel ale odešel do hospody na hokej
- Anonymní
- 23.05.26
- 1001
Nedávno to byl rok, co jsme měli s Michalem svatbu. Doufala jsem, že zajdeme na večeři, do kina nebo se jen projdeme večerním centrem. Nemusela to být žádná drahá romantika jako z filmu. Stačilo by...
Na oslavě mě přemluvili stoupnout si na váhu. To, co následovalo, bolelo
- Anonymní
- 23.05.26
- 687
Měla to být obyčejná rodinná oslava, během které jsem jen nešťastně zmínila, že se mi po porodu podařilo trochu zhubnout. Netušila jsem ale, že o pár minut později budu stát před celou rodinou na...
Fitness trenér se navážel do mé postavy. Teď nemám vůbec žádnou motivaci
- Anonymní
- 23.05.26
- 452
Sebrat odvahu a poprvé přijít do fitka pro mě bylo těžší, než si asi někdo umí představit. O to víc mě zasáhlo, když mi trenér během prvního tréninku řekl větu, po které jsem měla chuť se otočit a...
Kadeřnice mi úplně zničila vlasy. Teď tvrdí, že je to moje vina
- Anonymní
- 23.05.26
- 426
Po dlouhé době jsem se chtěla cítit hezky a objednala se na zesvětlení vlasů. Místo radosti jsem ale odcházela z kadeřnictví v šoku, se zničenými vlasy a pocitem, že za všechno vlastně můžu já sama.
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 2403
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 844
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 3396
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 1173
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 1495
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Hezké Velikonoce 
ty na zápis do školky beres syna s sebou? Můj je v té době v klubiku, tak jsem chtěla ty papíry vyzvednout bez nej, nikde tam právě nepsali, ze dítě má být přítomno, tak abych nějak nezazdila naši už takhle mizernou šanci na přijetí 
plánovala jsem dneska uklízet pokojík a zítra je u nás zápis! to bych to byla vymňoukla, určitě bych si taky zrasovala záda a zítra nevstala z židličky 
zápis vynechat nejde, takže je jasné, že dneska neuklízím 
ten pokojík už jsem uklízela tolikrát, nikdy žádný problém nenastal, ale po posledním úklidu to byl fakt zážitek, od teď si prostě budou uklízet děti samy 
