A je to tady!
- O životě
- Jadala
- 22.04.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ač se tomu stále zdráhám uvěřit, ze syna bude od září školák.
Ať chci, nebo ne, tak ten čas skutečně nastal. Tentam je období plenek, slušivých miminkovských úborů, prvních krůčků a slůvek. Nejstarší potomek dozrál do školního věku, v září nám nastanou nové povinnosti.
Po nekonečných hodinách přemítání o tom, která škola bude pro synka tou nejlepší volbou, jsme nakonec vybrali tu nejblíže našemu bydlišti. Rozhodnutí padlo, a tak nezbývalo nic jiného, než se vypravit k zápisu.
Moje tělo má pravděpodobně nějaký zvrácený smysl pro humor. Až do onoho významného dne jsem nikdy neměla sebemenší problém s jakoukoliv částí zad.
Kromě zápisu se mílovými kroky blížily rovněž Velikonoce, jelikož naše děti zbožňují hry od velikonočního zajíce, které pro ně každoročně s velkým nadšením chystám, rozhodla jsem se zneužít tuto jejich náklonnost a donutit je, aby si alespoň trochu poklidily ve svém pokojíku, kde to opět připomínalo spíše místo po zásahu tornáda, než klidnou dětskou oázu.
„Když jsem šla včera večer na zahradu natrhat morčatům travičku, představte si, koho jsem tam potkala. Pod jabloní seděl velikonoční zajíček a víte, co mi řekl?“ lhala jsem, až se mi od úst prášilo. „V dětském pokojíku máte prý takový binec, že se bojí k nám přijít, aby si neporanil pacičku o nějakou pohozenou hračku. Co s tím provedeme?“
Děti se začaly obávat o svou velikonoční kratochvíli, a tak souhlasily, že se hned odpoledne vrhneme na společný úklid. Ten se nakonec nečekaně protáhl na dobré tři hodiny. Neustálé ohýbání se, třídění a přehazování jednotlivých dětských propriet mé tělo lehce zdecimovalo, snad proto, abych ho rozhýbala, dostala jsem skvělý nápad, vrhla jsem se ještě na mytí dvou oken. S pocitem skvěle odvedené práce se mi večer na loži tak dobře usínalo.
Ráno bylo zle, aktivity z předešlého dne si vybraly svou daň, jen obtížně jsem otáčela hlavu doprava a zvednout se z postele mi zabralo nepřiměřeně mnoho času.
Naštěstí si moje drahá maminka vzala na ten slavný den dovolenou, stačil tak pouhý jeden telefonát s prosbou, aby dorazila o něco dříve, než jak zněla naše původní domluva, a bylo alespoň částečně vyhráno. Za necelé dvě hodiny zvonila u vrátek. Byla jsem jí moc vděčná, jak perfektně zabavila zlobidla. Já se zatím snažila dát své tělo alespoň trochu do pořádku, abych nedělala synovi u zápisu ostudu.
Celá akce začínala dvě hodiny po poledni, nechtělo se mi stepovat u budovy námi zvolené instituce již před začátkem zápisu, abychom snad nebudili dojem, že jsme Hujerovi. Babička však vyjádřila přání nevrátit se domů až večer, návštěva školy nemohla být tudíž ani příliš odkládána.
Oblečena do slušivého roláčku, aby byl krk v teple, vyrazila jsem zhruba o půl třetí ruku v ruce se synkem vstříc jeho velké premiéře. Po vstupu do budovy bylo patrno, že zdaleka nejsme největší nedočkavci. Lavičky před třídou, v níž zápis probíhal, byly zcela zaplněny. Nezbývalo, než čekat. Jedna paní učitelka nám dala lístek s pořadovým číslem, synek se na něj zahleděl a konstatoval, že tohle číslo nemá teda jako vůbec rád, že bychom se mohli pokusit ho s někým vyměnit. Takový výměnný obchod jsem mu však už v zárodku zatrhla.
Po chvilce čekání nás vpustili do první místnosti, tam probíhal administrativní zápis. Zatímco mně se zavařovala hlava při hlášení všech údajů, synáček si spokojeně poskakoval na žíněnkách a stavěl si z lega. Pak konečně následoval přechod do druhé místnosti, kde mohl ukázat, co se v něm ukrývá. Měla jsem sice trochu obavy, zda tím svým poskakováním nevytřásl z hlavy veškeré vědomosti, ale ty byly zcela zbytečné.
Rozhovor mezi synem a paní učitelkou začal zcela nečekanou otázkou: „Jak se jmenuješ?“ Odpověď zněla: „Jmenuju se Jan D… a nemám rád, když se mi říká Honzo, jsem Jenda.“ Mimo toto představení nezapomněl ještě nadiktovat přesnou adresu, to, kdo všechno s ním bydlí v domě, a pro komplexnost údajů nevynechal ani moje telefonní číslo. Rovněž paní učitelce stihl sdělil, že maminku bolí záda, a tak neví, jestli se jí povede zvednout z tak malé židličky, na které právě sedí.
Na dotaz, zda umí nějakou básničku o zvířátkách bez jakéhokoliv zaváhání spustil Dědek řepu nasadil. Perlil i při určování barev, kdy se s paní učitelkou, která chtěla, aby položil barevnou kostičku na stejně barevné místo na obrázku dohadoval, že přece není možné položit barvu světle modrou na tmavě modrý mrak. Následovalo přezkoušení grafomotoriky, prostorových a předmatematických představ, pak už celý zápis mířil do finále.
Poslední otázka zněla, jestli by poznal nějaké písmenko z krabičky, syn krabičku otevřel a se slovy: „To by zvládlo i mimino,“ začal skládat písmenka vedle sebe, během krátké chvíle měl na lavici několik slov typu PES, LES, KOS, NOHA, ty pak s velkou slávou přečetl. Paní učitelka to okomentovala tím, že neví, do které třídy se přišel syn zapsat. On na to okamžitě reagoval: „No přece do první, co bych dělal ve druhý. když je mi jen šest!“
Zvedla jsem se ze židle, potěšena, jak dobře vše zvládl, ten můj zlatouch začal zářit jako vánoční stromeček a povykoval: „Jé mámo, ty sis stoupla, to si dobrá!“
Nezbývá mi nic jiného než pevně věřit, že jsme se při volbě školy nesekli a bude pro syna tím nejlepším odrazovým můstkem do světa vzdělávání. Paní učitelka na mě udělala dobrý dojem.
Jendu tak zcela určitě nepotká to, co jsem zažívala v první třídě já. Naše vyučující již dávno dosáhla důchodového věku, do školy chodila vypomáhat, sluch už jí příliš nesloužil, křičení ve třídě bylo tudíž na denním pořádku, úplně nejlepší se však ukázalo být to, že neslyšela zvonění, domů jsme proto pokaždé odcházeli až ve chvíli, kdy někdo z nedočkavých rodičů nevydržel, zabušil na dveře a vstoupil s tím, že už dávno zvonilo a je čas končit.
V příštích dnech nás čeká ještě zápis do školky s prostředním synkem, jsem zvědavá, v jakém světle se předvede on. Zároveň doufám, že mě nepotká nějaká další indispozice, být totiž zápis do školy o pouhý den později, patrně bych musela vyslat se synkem jinou osobu.
Následující dva dny jsem totiž strávila absolutním nicneděláním, jakákoliv změna polohy mě tak nehorázně bolela, že jsem jich pro jistotu raději moc nestřídala a po opravdu hodně dlouhé době jsem si dopřála ten luxus celodenního lenošení v posteli, ne, že by tato činnost nebyla příjemná, byla a jak, napříště si ji však raději odpustím.
Přečtěte si také
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 189
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 131
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 138
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 125
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 153
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 5309
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 12421
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 2859
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 3544
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 2846
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...
Hezké Velikonoce 
ty na zápis do školky beres syna s sebou? Můj je v té době v klubiku, tak jsem chtěla ty papíry vyzvednout bez nej, nikde tam právě nepsali, ze dítě má být přítomno, tak abych nějak nezazdila naši už takhle mizernou šanci na přijetí 
plánovala jsem dneska uklízet pokojík a zítra je u nás zápis! to bych to byla vymňoukla, určitě bych si taky zrasovala záda a zítra nevstala z židličky 
zápis vynechat nejde, takže je jasné, že dneska neuklízím 
ten pokojík už jsem uklízela tolikrát, nikdy žádný problém nenastal, ale po posledním úklidu to byl fakt zážitek, od teď si prostě budou uklízet děti samy 
