Brusinčata 99. díl - Hančiny druhé narozeniny

Dva dny jsme s mamkou chystali dobrůtky (Darčino sýrové pečivo, špenátovou roládičku, pomazánky a dort). Dortíčky jsem měla dva - velký pro všechny a maličký jen pro mě ozdobený lentilkama. Jíra totiž kdysi dostal jen velký dort a mínil si ho sníst sám a nechtěl ostatním dát, proto nám od té doby vždy mamka peče maličký dort osobně pro oslavence. Ozdobili jsme ho už dopoledne a až do večera jsem musela vydržet. Mamka mi už předem slíbila, aby to čekání na dárečky nebylo tak dlouhé, že dostanu jeden dáreček už ráno do postýlky. Tatínek měl zrovna volno a ráno nám nesl mlíčko - hned jsem na něj vybalila „Hanince dáeček do potýuky". Tak jsem ho tedy dostala, byla to panenka Zlobilka, kterou mi mamka upletla. Odpoledne už jsem se nemohla dočkat a hodinu jsem zlobila, než jsem po obědě usnula. Následkem toho jsem málem prošvihla dárečky od tety, která nemohla být na večerní oslavě a stavila se za mnou odpoledne. Naštěstí jsem se vzbudila deset minut před tím, než musela odcházet, takže jsem si stihla vybalit nový talířek, moje první pastelky a krabičku čokoládových bonbonků. Bonbonky jsem vysypala na talířek a všechny jsme je hned spořádali (náhodou, spravedlivě jsem se se všema rozdělila). Pastelky jsem taky vyzkoušela, jsou docela prima, ovšem už to není taková bžunda, jako když jsem Jírovi kradla ty jeho. Díky našemu malování mohla mamka připravit chlebíčky a dodělat dobrůtky a pak už jsem se k o n e č n ě dočkala.

Babička přinesla velikou krabici („dáeček babička pinešla véikej") a když jsme ji rozbalili, měla jsem ohromnou radost („jé, je tam panenka, panenka je tam, Haninka dotaua panenku od babičky"). Babička mi ji pomohla vyprostit z krabice včetně veškerých krmících propriet (lahvička, hrneček, miska, vidlička, lžička a židlička). Panenku mám hrozně moc ráda, říkám, že se jmenuje Haninka jako já a všude ji beru s sebou, samozřejmě hlavně na spaní, dokonce se mnou chodí i čůrat. Při jídle ji i s židličkou postavím na stůl a mamka ji musí krmit stejně jako mě. A ráno, když nám nese do postýlky láhev s mlíčkem, musí ji přinést i pro panenku:o)
Kromě panenky jsem ještě dostala další dárečky od rodičů - oranžové autíčko s otvíracíma dvířkama (Jíra má stejné v červeném a vždycky se nepříčetně vztekal, když jsem mu ho brala a strkala dovnitř maličké kočičky, teď si je můžu strkat do svého, kdy chci). Ještě „véikou kížku" pohádek na celý rok a dvě malé knížky, dodatečně mi ještě v pátek přinesla druhá teta „véikou kížku" o Makové panence (stejně jí říkám Amálka, protože tu už z Večerníčku znám) a další malou knížku. Knížky já si moc ráda prohlížím, zvlášť ty pohádkové, které mi mamka nechce moc půjčit do ruky. Pořád s nima listuju (a občas nechtěně pomačkám) a oblíbím si nějaký obrázek a pak ho hledám a nemůžu najít.

Mamka mě nechala, ať si s dárečky pohraju a přinesla občerstvení - už byli všichni hladoví. Já jsem však pořád připomínala, že ještě dort, takže dorty přinesla a zapálila svíčky na velkém i malém a já jsem je sfoukla a zase je chtěla ještě několikrát zapálit. Ještě jsme se museli vyfotit s dortem, no znáte to jak to na takových oslavách chodí, a už jsem konečně dostala malý dortíček pro sebe. Jenže v té euforii jsem na jídlo neměla ani pomyšlení, jen jsem opapala lentilky a víc mě nezajímal a nechala jsem si ho na ráno. Byl moc dobrý, na několikrát jsem ho celý spořádala a ještě dojedla i kousek toho velkého.

Ještě jsem dostala maličkou pokladničku. Já jsem totiž ujetá na korunky a jakmile vidím někoho s peněženkou, nějakou korunku vydyndám. Minule jsem s nima pořád zlobila, nosila je a ztrácela a zase se vztekala a hledala je, až mamka rozhodla, že je doneseme do krámu a vyměnili jsme je za čokoládové korunky a byl chvíli pokoj - než jsem na tatínkovi a babičce vyžebrala další ))

Při příležitosti narozenin bych si trochu zaporovnávala. Ve srovnání s Jírou v mém věku měřím o 3 cm méně - mám 88 (přitom ještě v roce a půl jsem měla úplně stejně jako on). Vážím míň určitě, ale nemáme přesné údaje o kolik, já teď mám asi tak 11 až 11,5 kg. Zubů mám taky míň, pořád mi chybí všechny trojky a pětky, Jíra byl ve dvou letech šestnáctizubák. O velikosti chodidla ani nemluvím, stačí mi botičky velikosti 21, které Jíra nosil v roce, takže boty po něm nosím ve dvouletém skluzu (kupodivu sezónně to zatím sedí a navíc jeho boty z roku nejsou skoro vůbec obnošené, zato já jim dávám zabrat). Aspoň v délce vlásků vedu, už je mám zase docela dlouhé a babička mi slíbila, že mě ostříhá, uvidíme, jak u toho budu zlobit.

Naopak co se týká dovedností, skoro ve všem vítězím a to na celé čáře. Podstatně lépe mluvím (plynně, v celých větách), v plínkování jsem ho trumfla o celý rok a půl a určitě to ještě bude o víc, protože jsem už plně „bez" a Jíra, i když o rok a čtvrt starší, pořád v noci čůrá do plínky, nekňuba.

Ještě vám chci napsat o jedné své úchylce, a to jsou polštářky. Mám maličký polštářek a peřinku s mašličkama do kočárku pro panenky a ty zbožňuju a nikdo se jich nesmí ani dotknout. Ještě velký žlutý polštářek v obýváku, o který se dělím s tatínkem (nikdo jiný nemá nárok). Nejradši si je všechny navrším na gauč, lehnu si a piju z lahvičky a tím nejmenším se snažím přikrýt. V posteli mám kromě velkého polštáře ještě malý, pak polštářek s medvídkama ze zavinovačky a ještě plyšové sluníčko a na odpolední spaní si to všechno stěhuju do malé postýlky (včetně všech plyšáků) a běda, jak to nemám v přesně stanovené poloze!

Toť poslední deníček z Vrabčího hnízda. Mějte se moc hezky, oslavujte narozeniny, užívejte si předvánočního těšení na Ježíška, buďte zdrávi a hlavně nedejte ani na chvilku rodičům zapomenout, že vás mají!

Vaše Hanička s mamkou Jiřinou