Brusinčátka ? 37.díl
- Rodičovství
- Jirina
- 26.08.04 načítám...
Ahoj miminka lezoucí, plazící, stojící i chodící! Všem posílá pozdrávek stojící a za ruku ťapající Hanička. Určitě jste i vy za dobu od minulého deníčku udělali spoustu pokroků v pohybování. Já už lítám podle nábytku jak drak, trénuju rovnováhu a stoj bezdrž, dokonce už se mi podařilo si bez držení dřepnout a zase vstát. Dnes jsem vyzkoušela jeden krůček do prostoru, ale pak jsem se raději spustila na kolínka a lezla po čtyřech, to je pro mě přece jen bezpečnější. Už si doma dolezu kam chci, když potřebuje mamka někam bez nás, zavře dveře, ale Jíra otevře a jde za ní a vzápětí mají v patách i mě. Třeba když jde máma na záchod, Jíra si přinese nočník a trůní taky a já lezu okolo, radost na nás pohledět :o)) Už jsem testovala i schody a všimli si toho, až když jsem byla na třetím, takže rodiče musí dávat bedlivý pozor.
Mamka si pochvaluje, že už je s námi docela zábava. Jíra si vysype nějaké hračky a hraje si s nima, mamka mu pomáhá a já lezu okolo a snažím se co nejvíc toho ožužlat. Akorát někdy se Jíra naštve, že mu to beru, a slovy ?Hany nééé pyč Haninko pyč? mě odhání pryč, jednou mě dokonce srazil, až jsem se bouchla o zem a Jíra dostal naplácáno. Tak musí být mamka na dosah a honem mi strčit něco jiného, zatím naštěstí vezmu zavděk čímkoliv.
K svátku jsem dostala spoustu hraček, ale jak už jsem psala, zatím je mi jedno, s čím si hraju, takže s mýma třema panenkama si zatím hraje Jíra a vozí mi je v auťáku, ale jen co to pochopím, už mu je nepůjčím ani na chvilku! Taky jsem dostala svoji vlastní odrážecí motorku, ale jelikož mi ještě nožičky nedosáhnou na zem, musí mě někdo vozit. To se mi strašlivě moc líbí, jen si ztěžují, že u toho hrozně bolí záda, takže mě za chvíli sundají a já se pak strašlivě vztekám a chci ještě vozit. Taky jsem měla prima dort, nádherně jsem se v něm popatlala a taky jsem dostala ochutnat, ale o tom už psala mamka.
Ke 3/4narozeninám jsem si dala dárek sama (k svátku jsem to nestihla) a sice konečně první zoubek ? jedničku vpravo dole. Brzy bude mít brášku vlevo, protože tam mám dásničku taky naběhlou, taky už bylo načase, jsem tu snad poslední bezzubec.
Už nejsem vůbec kojenec a mamka říká, že mi to prospělo. Spinkám celou noc bez papání, jen občas se vzbudím a trošku řvu, ale to není od hladu, takže vzápětí zase usnu, tak se mamka konečně vyspí. V noci spím asi tak 11 hodin a k tomu dopoledne ještě jednu (víc mě mamka nenechá) a po obědě klidně dvě hodiny. Jsem veselá, hezky si hraju, ťapu, řehtám se, ani památka po ukňourané holčičce. Docela jsem i dobře papala, jenže před týdnem jsme byli tři dny z domova a mamka mě pořád krmila ovocnýma přesnídávkama a od té doby nechci zeleninku, takže při jídle doma trošku zlobím a mamka mi musí dát něco na žužlání (kus rohlíku nebo piškoty), v kombinaci s tím jsem ochotná papat i ty zeleninový blivajzky. Ale papám ráda, koneckonců to je vidět z oslovení, které pro mě doma používají ? papáček, žroutka, papulka. Taky jsem hodně vyrostla i přibrala, mamka mi doma naměřila 70 cm vestoje, ale oficiální údaje budou za měsíc od paní doktorky. Uvidím, jestli udržím druhé místo v klubu hubeňourů.
Čím víc papám, tím víc kakám (rekord mám 6× denně), takže vyplejtvám pleny, které Jíra ušetří tím, že už nosí slipy. Mamka se těšila, že už začnu používat nočník, stejně jako Jíra v mém věku, ale tam já nejsem ochotná sedět, napnu nohy a prostě mě na něj nedostane, takže to zatím vzdává. Taky zlobím při přebalování, pult už používá jen mamka jako odkládací a mě přebaluje na zemi. Já se u toho strašně kroutím a utíkám a vztekám se, takže musí hrozně fofrovat a rychle ze mne to moje bahýnko utřít.
Když bylo hezky, mamka nás večer koupala venku ve vaničce, což se mi moc líbilo. Doma ve velké vaně já se hrozně bojím, taky mi to tam klouže a nemám se čeho držet, tak teď se buď doma koupu jen v lavorku v sedě nebo s Jírou ve sprchové vaně. Já ale při koupeli stejně nejradši stojím, takže mě mamka brzy z vody vytáhne. V řece jsem se nechtěla koupat vůbec a řvala jsem jak pavián, sotva mi smočili nožičky.
Jak už psal Jíra ve svém deníčku, byli jsme v Beskydech na svatbě. Naši se hrozně báli cesty se mnou, taky jsem dělala co jsem mohla, abych jim ji zpestřila, takže mamka musela být celou dobu v pohotovosti (kromě chvilek, kdy jsem spinkala, ale těch nebylo moc a maximálně půl hodinky) a podávat mi jídlo, pití, hračky. Poslední hodinku cestou domů jsem ječela jak siréna, protože už mi ten rachot auta vadil, ale pak jsme skončili v zácpě a já se uklidnila, tak se naši těšili na další kolonu, že bude konečně ticho. Pak už jsem ale ječela tak strašně, že mě mamka musela vyndat ze sedačky (měla jsem šatičky úplně propocené) a proti všem zá:,–(ám mě držela na klíně, protože moje ječení už se nedalo vydržet.
Svatební obřad jsem prohejkala s rohlíkem v puse, ale jelikož to bylo na louce, tak mě nevyvedli, jen taťka se mnou trošku poodešel stranou. Pak jsem ještě zvládla focení a usnula a dala si svoji spací půlhodinku, takže mamka stihla ze slavnostního oběda sníst předkrm a polívku a při hlavním jídle jsem se vzbudila a krmila mě přesnídávkou (Janičko zrovna tou mango-banánovou od vás ? fakt je moc dobrá a tak není divu, že už nechci jíst nic, co není sladké, chichi). Pak už jsem byla nevrlá a mamka mě dala na zem lézt, jenže v šatičkách se leze blbě, tak jsem je aspoň použila jako hadr na podlahu a trošku jim tam vytřela, stejně už to bylo potřeba.
Už jsem zase měla dvě klíšťata, jedno se mi zakouslo do faldíku pod krkem a ani nechtějte slyšet, jak jsem vřeštěla, když mě mamka násilím držela a vyndavala ho! Prostě hlasivky já mám strašně silné a běda každému, kdo je chce vyzkoušet.
Mějte se batolátka moc prímově a pište, jaké jsou vaše pokroky.
Ahoj ťapajda zubajda Hanička, 9 měsíců
Přečtěte si také
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 453
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 1277
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 724
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 3190
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 1011
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 4421
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 3333
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1686
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1780
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 1250
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...