C'est la vie
- O životě
- Jadala
- 18.01.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře, život plyne jak voda a smrt je jako moře. (Ježek, Voskovec, Werich)
Jednoho dne se každý z nás zrodil v podobě malého jiskřivého pramínku. Někomu při zrození hřálo do tváří slunce, jiného potrápily hromy a blesky. Naše životní pouť začala.
Jako drobné stružky se odhodlaně prodíráme okolní krajinou. Vše je pro nás nové a tak vzrušující. Vesele dovádíme, netrápí nás čas, máme ho dost a dost. Pohráváme si s vlnkami a naplněni radostnými okamžiky zvolna stékáme do údolí. Na pramínek, kterým jsme byli v okamžiku zrození, nikdy nezapomeneme.
S každým metrem našeho toku nabíráme nové síly. Střetáváme se s dalšími potůčky. Z některých se stanou dobří kamarádi, možná i přátelé. Budou to oni, kdo nám pomohou překonávat nástrahy života. Podrží nás, když bude hladina rozbouřená, a prožijí s námi radostné okamžiky, když se řeka života uklidní. Někteří zůstanou na chvíli, jiní napořád, někoho jen mineme.
Blíží se chvíle z nejdůležitějších. Jednoho dne v soutoku splyneme s naším partnerem. Časy bezstarostných her jsou nenávratně pryč, avšak užíváme si své plavby. Jsme na vrcholu sil a je nám tak dobře. Máme-li štěstí, připojí se k nám v úrodných nížinách další drobné potůčky – potomci. Ti dají naší plavbě hluboký smysl.
Míjíme slepá ramena a tůňky, to jsou bitvy, v nichž jsme se utkali s nevypočitatelným životem. Z některých jsme vyšli jako vítězové, jiné v nás zanechaly hluboké nehojící se rány.
Tohle všechno si naše, teď už široká, řeka života nese na své pouti s sebou – výhry i prohry, zisky i ztráty. Neúnavně plyne a vyhlíží, kde se její tok bez milosti naplní. Udolána dlouhou cestou, hledá svoje ústí, aby se do poslední kapky rozpustila v moři nekonečnosti.
Každý z nás propluje touto trasou. Život jednoho se podobá jemně zurčícímu potůčku, druhý je jako dravě bouřící řeka. Všichni ale nakonec dosáhneme svého moře – někdo dříve a někdo později. Važme si proto každého dne, jenž je nám, naši řekou života, dopřán.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1780
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1044
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1869
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 768
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 442
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21658
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2662
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2942
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2650
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1788
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....