Fixísci - střídačka Mishicky a Barborky
- Rodičovství
- Ethel
- 13.01.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak už asi víte, dohodly jsme se s Mishickou, že se budeme střídat a že přesuneme deníček na středu. Jednak se nám oběma ve středu narodily děti, jednak je lepší deníček psát v pracovním dni, kdy naši velcí miláčkové pracují a malí právě spí. Přemýšlela jsem o tom, jak psát deníček, aby to pro vás bylo zajímavé a rozhodla jsem se, že se nechám mírně inspirovat jednou spolumaminkou na Emiminu, která má ale menší mimi než my. Pokusím se vám (kromě veselých historek a novinek z naší rodiny) popisovat, co o vývoji našich zvířáků (jak jim říká jeden náš kamarád) píší odborníci, ovšem tak, aby se to dalo číst. Taky si říkám, že jak naše děti rostou, jsem čím dále méně nervózní z toho, kolik váží a čím dál více řeším něco, čemu bych asi pro zkratku mohla říkat ?výchovné problémy? ? co jim zakázat a co ne, kdy mám být přísná a kdy ne atd.
Tyhle ?výchovné problémy? myslím docela často mohou souviset s tím, jak se dítě vyvíjí psychicky a i když je to na začátku hodně provázané s vývojem motorickým (kam dosáhne, kam dojde?), přece jen je to něco jiného a bude se to víc a víc lišit.
První příspěvky asi budou trochu ?s křížkem po funuse?, ale snad to postupně doženeme (Kdyby vám to přišlo úplně k ničemu, prosím, dejte to najevo. Dík).
Fixísci
Tedýsek a Aninka vstoupili do klubu fixísků. Tak jim říkáme proto, že definitivně začali rozlišovat, kdo se o ně stará a začali se fixovat na mateřskou pečovatelskou osobu, tedy mě. Odborníci se spokojí s konstatováním, že to tak je, že děti se okolo sedmého měsíce (tj. 6 ? 9 měsíců?) fixují na již zmíněnou mateřskou osobu (může to být kdokoli, kdo se o děti nejvíc stará, takže i táta, babička, chůva?) tu výrazně preferují před ostatními. Napsáno je to ovšem moc pěkně?
Doma: Naše děti se zkrátka jednoho rána probudily s přesvědčením, že nejlepší hra je mazlit se s mámou, blbnout s ní a uničovat ji. Nejlépe obě najednou. Takže i když už byly hodně samostatné a já byla zvyklá, že někdy můžu trochu pracovat i když oni nespí, teď svůj život řídí podle mě. V praxi to vypadá tak, že se podívají kde jsem a pak se za mnou vydají nejrychlejším lezacím tempem, jakého jsou schopni. Většinou dorazí víceméně současně, pověsí se mi na sukni / kalhoty (podle toho, co mám zrovna na sobě) a začnou si mírně stěžovat. Když nereaguji, stěžují si víc. Vždy to zatím skončilo tak, že jsem je pochovala. Umím je chovat i oba najednou, ale to pak nic moc neudělám (s jedním dítětem to je asi jednodušší ? člověk si ho po:,–(í na bok a má jednu ruku volnou, ale dvojčata zaberou obě ruce a ještě to někdy nestačí
.
Samozřejmě nechci, aby naše děti měly pocit, že kníknou a já už letím, ale současně mám strach, aby nebyly frustrované (zklamané) příliš často a příliš silně, takže stejně vedou
. Někdy jim stačí to vědomí, že sedím s nimi na zemi, nebo aspoň jsem ve stejné místnosti nebo slyší můj hlas, ale běda jak zajdu za dveře a nic neříkám. Když sedím na zemi, často si mě moc nevšímají, nebo přese mě lezou, ale nějak nedávají najevo, že je pro ně důležité, že ta spodní je moje
. Ale jakmile odejdu, je zle. Takže poslední dobou hodně sedím na zemi a snažím se uklízet hračky, abych si připadala užitečná (je to ovšem zbytečné, protože děti je okamžitě zase rozházejí). Často se taky děti tváří, že chtějí pochovat, ale když je vezmu do náručí, nestačí jim to, různě se otáčejí a snaží se mi ukrást nějaké ty ?dospělé věci?. To mi dost vadí, ale nevím moc co s tím.
Pomáhá po:,–(it je do židličky a dát jim takové ty kukuřičné suchary (díky Mishicko, skvělý tip) nebo piškoty (dáváme jim takové ty ušlechtilé) nebo nějakou hračku.
Na návštěvách?: se to projevuje tak, že naše děti, miláčci společnosti, náhle začali být rezervovaní, někdy se i stydí a občas se dokonce bojí!!! Obzvláště nepříjemné to bývá na návštěvách u příbuzenstva (asi to znáte).
Zbaběle se vymlouváme na únavu dětí, špatně se vyspali, mají hlad? Někdy se přistihnu, že u mnou méně oblíbených lidí mám tendenci si v duchu mnout ruce a říkat si ?mají vkus, ty moje děti? J. Faktem ovšem je, že za ty scénky na návštěvách, kdy děti nechtějí pochovat, ani se usmát, ani si někdy vzít hračku od kohokoli jiného než rodičů, tak za tyhle nepříjemné věci může to, že dítě začalo potřebovat maminku víc než kohokoli jiného. Je dobře, když toto proběhne a nemá cenu se snažit za každou cenu dítě dávat do rukou jiných lidí, pokud to nevnímá dobře. Nám se vyplácí, když návštěva předstírá, že ji (ho) děti moc nezajímají, my chováme děti tak, aby viděli na návštěvu nebo je necháme hrát si jako by se nic nedělo a v klidu se bavíme. Děti po nějakém čase rozmrznou a pak už se chovají normálně. Taky je pak dobře, když při tom mazlení na mě vidí a já neodcházím jinam dokud se na mě nepřestanou dívat a nezaujme je hra s novým člověkem. Naopak nepříjemný zážitek máme z jedné vánoční návštěvy u příbuzenstva, kdy vše bylo OK, dokud děti spaly, ale jak se probudily, všichni se na ně vrhli, začali je fotit s bleskem (dva foťáky současně?) a chtěli je chovat a hrát si s nimi? Naše děti jsou poměrně otrlé, protože pokud je můžeme někomu dát pochovat či pohlídat, nikdy neváháme J. Ale tentokrát byly úplně vyděšené. Anka se nevzpamatovala až dokonce návštěvy, Tedýsek si hrál a povídal a nechal se pomazlit, ale měl při tom takový statečně ostražitý výraz.
Hry: protože je velmi důležité, aby toto proběhlo, aby dítě mělo na světě někoho nej, je dobré to podporovat. Doporučuje se hrát všechny mazlicí hry, které znáte ? to znamená líbat, lochtat, houpat, ?, dále hry na důvěru ? házení do vzduchu a spol., taky ?jedou jedou páni?, kdy dítě různě nakláníte nebo rychle rozevřete nohy (a pevně držíte dítě) a necháte ho jakoby propadnout mezi nimi. Určitě k tomu patří i všechny hry, kdy se dítěte různě dotýkáte (vařila myšička kašičku), nebo hra, kdy dítěti ?chodíte? rukou po paži a říkáte k tomu něco jako ?myšička šla nahoru nahoru nahoru a pak dolů dolů dolů?? (společné koupání). Zkrátka všechno, co mezi vámi a dítětem buduje vztah lásky a důvěry. Současně je ovšem dobré nevychovávat si skleníkovou květinu, chodit mezi lidi, bez negativních pocitů půjčovat dítě lidem, kteří vás i je mají rádi. Jaké takovéhle hry hrajete? Třeba se od vás taky nějakou hezkou naučíme.
Nakonec nelze nevzpomenout první příspěvek té spolumaminky (nevím, jestli jste to četly), kde psala, že jsme jakýsi přídavný orgán našich dětí: jejich ruka, která podává krmení, hračky a přebaluje, jejich postýlka a mazlení atd? Z toho vyplývá, že když vaše dítě není v klidu, uklidněte především sebe sami (to je rada jedné mojí kamarádky psycholožky a mockrát se mi osvědčila). Pokud vám vadí, že někdo dítě chová, dítěti to s velkou pravděpodobností bude vadit taky.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 139
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 123
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 249
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 116
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 102
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17515
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2350
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2544
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2270
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1510
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....