Fixísci - střídačka Mishicky a Barborky
- Rodičovství
- Ethel
- 13.01.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak už asi víte, dohodly jsme se s Mishickou, že se budeme střídat a že přesuneme deníček na středu. Jednak se nám oběma ve středu narodily děti, jednak je lepší deníček psát v pracovním dni, kdy naši velcí miláčkové pracují a malí právě spí. Přemýšlela jsem o tom, jak psát deníček, aby to pro vás bylo zajímavé a rozhodla jsem se, že se nechám mírně inspirovat jednou spolumaminkou na Emiminu, která má ale menší mimi než my. Pokusím se vám (kromě veselých historek a novinek z naší rodiny) popisovat, co o vývoji našich zvířáků (jak jim říká jeden náš kamarád) píší odborníci, ovšem tak, aby se to dalo číst. Taky si říkám, že jak naše děti rostou, jsem čím dále méně nervózní z toho, kolik váží a čím dál více řeším něco, čemu bych asi pro zkratku mohla říkat ?výchovné problémy? ? co jim zakázat a co ne, kdy mám být přísná a kdy ne atd.
Tyhle ?výchovné problémy? myslím docela často mohou souviset s tím, jak se dítě vyvíjí psychicky a i když je to na začátku hodně provázané s vývojem motorickým (kam dosáhne, kam dojde?), přece jen je to něco jiného a bude se to víc a víc lišit.
První příspěvky asi budou trochu ?s křížkem po funuse?, ale snad to postupně doženeme (Kdyby vám to přišlo úplně k ničemu, prosím, dejte to najevo. Dík).
Fixísci
Tedýsek a Aninka vstoupili do klubu fixísků. Tak jim říkáme proto, že definitivně začali rozlišovat, kdo se o ně stará a začali se fixovat na mateřskou pečovatelskou osobu, tedy mě. Odborníci se spokojí s konstatováním, že to tak je, že děti se okolo sedmého měsíce (tj. 6 ? 9 měsíců?) fixují na již zmíněnou mateřskou osobu (může to být kdokoli, kdo se o děti nejvíc stará, takže i táta, babička, chůva?) tu výrazně preferují před ostatními. Napsáno je to ovšem moc pěkně?
Doma: Naše děti se zkrátka jednoho rána probudily s přesvědčením, že nejlepší hra je mazlit se s mámou, blbnout s ní a uničovat ji. Nejlépe obě najednou. Takže i když už byly hodně samostatné a já byla zvyklá, že někdy můžu trochu pracovat i když oni nespí, teď svůj život řídí podle mě. V praxi to vypadá tak, že se podívají kde jsem a pak se za mnou vydají nejrychlejším lezacím tempem, jakého jsou schopni. Většinou dorazí víceméně současně, pověsí se mi na sukni / kalhoty (podle toho, co mám zrovna na sobě) a začnou si mírně stěžovat. Když nereaguji, stěžují si víc. Vždy to zatím skončilo tak, že jsem je pochovala. Umím je chovat i oba najednou, ale to pak nic moc neudělám (s jedním dítětem to je asi jednodušší ? člověk si ho po:,–(í na bok a má jednu ruku volnou, ale dvojčata zaberou obě ruce a ještě to někdy nestačí
.
Samozřejmě nechci, aby naše děti měly pocit, že kníknou a já už letím, ale současně mám strach, aby nebyly frustrované (zklamané) příliš často a příliš silně, takže stejně vedou
. Někdy jim stačí to vědomí, že sedím s nimi na zemi, nebo aspoň jsem ve stejné místnosti nebo slyší můj hlas, ale běda jak zajdu za dveře a nic neříkám. Když sedím na zemi, často si mě moc nevšímají, nebo přese mě lezou, ale nějak nedávají najevo, že je pro ně důležité, že ta spodní je moje
. Ale jakmile odejdu, je zle. Takže poslední dobou hodně sedím na zemi a snažím se uklízet hračky, abych si připadala užitečná (je to ovšem zbytečné, protože děti je okamžitě zase rozházejí). Často se taky děti tváří, že chtějí pochovat, ale když je vezmu do náručí, nestačí jim to, různě se otáčejí a snaží se mi ukrást nějaké ty ?dospělé věci?. To mi dost vadí, ale nevím moc co s tím.
Pomáhá po:,–(it je do židličky a dát jim takové ty kukuřičné suchary (díky Mishicko, skvělý tip) nebo piškoty (dáváme jim takové ty ušlechtilé) nebo nějakou hračku.
Na návštěvách?: se to projevuje tak, že naše děti, miláčci společnosti, náhle začali být rezervovaní, někdy se i stydí a občas se dokonce bojí!!! Obzvláště nepříjemné to bývá na návštěvách u příbuzenstva (asi to znáte).
Zbaběle se vymlouváme na únavu dětí, špatně se vyspali, mají hlad? Někdy se přistihnu, že u mnou méně oblíbených lidí mám tendenci si v duchu mnout ruce a říkat si ?mají vkus, ty moje děti? J. Faktem ovšem je, že za ty scénky na návštěvách, kdy děti nechtějí pochovat, ani se usmát, ani si někdy vzít hračku od kohokoli jiného než rodičů, tak za tyhle nepříjemné věci může to, že dítě začalo potřebovat maminku víc než kohokoli jiného. Je dobře, když toto proběhne a nemá cenu se snažit za každou cenu dítě dávat do rukou jiných lidí, pokud to nevnímá dobře. Nám se vyplácí, když návštěva předstírá, že ji (ho) děti moc nezajímají, my chováme děti tak, aby viděli na návštěvu nebo je necháme hrát si jako by se nic nedělo a v klidu se bavíme. Děti po nějakém čase rozmrznou a pak už se chovají normálně. Taky je pak dobře, když při tom mazlení na mě vidí a já neodcházím jinam dokud se na mě nepřestanou dívat a nezaujme je hra s novým člověkem. Naopak nepříjemný zážitek máme z jedné vánoční návštěvy u příbuzenstva, kdy vše bylo OK, dokud děti spaly, ale jak se probudily, všichni se na ně vrhli, začali je fotit s bleskem (dva foťáky současně?) a chtěli je chovat a hrát si s nimi? Naše děti jsou poměrně otrlé, protože pokud je můžeme někomu dát pochovat či pohlídat, nikdy neváháme J. Ale tentokrát byly úplně vyděšené. Anka se nevzpamatovala až dokonce návštěvy, Tedýsek si hrál a povídal a nechal se pomazlit, ale měl při tom takový statečně ostražitý výraz.
Hry: protože je velmi důležité, aby toto proběhlo, aby dítě mělo na světě někoho nej, je dobré to podporovat. Doporučuje se hrát všechny mazlicí hry, které znáte ? to znamená líbat, lochtat, houpat, ?, dále hry na důvěru ? házení do vzduchu a spol., taky ?jedou jedou páni?, kdy dítě různě nakláníte nebo rychle rozevřete nohy (a pevně držíte dítě) a necháte ho jakoby propadnout mezi nimi. Určitě k tomu patří i všechny hry, kdy se dítěte různě dotýkáte (vařila myšička kašičku), nebo hra, kdy dítěti ?chodíte? rukou po paži a říkáte k tomu něco jako ?myšička šla nahoru nahoru nahoru a pak dolů dolů dolů?? (společné koupání). Zkrátka všechno, co mezi vámi a dítětem buduje vztah lásky a důvěry. Současně je ovšem dobré nevychovávat si skleníkovou květinu, chodit mezi lidi, bez negativních pocitů půjčovat dítě lidem, kteří vás i je mají rádi. Jaké takovéhle hry hrajete? Třeba se od vás taky nějakou hezkou naučíme.
Nakonec nelze nevzpomenout první příspěvek té spolumaminky (nevím, jestli jste to četly), kde psala, že jsme jakýsi přídavný orgán našich dětí: jejich ruka, která podává krmení, hračky a přebaluje, jejich postýlka a mazlení atd? Z toho vyplývá, že když vaše dítě není v klidu, uklidněte především sebe sami (to je rada jedné mojí kamarádky psycholožky a mockrát se mi osvědčila). Pokud vám vadí, že někdo dítě chová, dítěti to s velkou pravděpodobností bude vadit taky.
Přečtěte si také
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2338
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1112
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 2520
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 6196
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 2464
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 4205
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 2065
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 1015
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 2056
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 1860
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...