Myslela jsem, že mám prince na bílém koni
- O životě
- lúlinek
- 12.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Náš vztah s manželem začal moc pěkně, byli jsme jako děti v první třídě. Ze začátku jsme se i styděli dát si pusu, a asi i proto jsem věděla, že je to úplně něco jiného než všechny dosavadní vztahy.
Byla jsem v posledním ročníku střední školy, on už zaměstnaný muž. Když jsem úspěšně prošla u maturitní zkoušky, čekalo mě rozhodnutí: buďto jít dál studovat a bydlet doma nebo se přestěhovat k mému příteli, což znamenalo jít do práce. No, jelikož jsem si vždycky říkala, že už se těším, až mi bude 18 a vypadnu z baráku, bylo jasno. Po roce jsem se tedy nastěhovala k mému příteli. O tom, co mi prováděla jeho matka, se ani rozepisovat nebudu. Ale chápu deníčky typu „Příšerná tchýně!“ Rok na to jsme se vzali a já byla nejšťastnější na světě, bylo mi 20.
Jenomže pak to začalo být naprd. Tchyně byla opravdu šílená (kdo nezažil, nepochopí) a na mé prosby manžela, ať se odstěhujeme, vždy následovala odpověď, že nemáme peníze a můžeme být rádi, že bydlíme tam. Pak začal podnikat, takže to už vůbec…(no mamák). Říkala jsem si, dobrá tedy, tchyně snad nebude taková pořád, HA! Další naprd bylo, že jsem mu začala pomáhat v podnikání, ale v ničem jsem mu nebyla dost dobrá, nikdy mě nepochválil. Do toho mi začaly tikat biologické hodiny a začali jsme se pokoušet o mimi. Dlouhé dva roky nám trvalo, než se zadařilo. Průpovídky typu: „Tak si najdi někoho, kdo může mít děti“, byly na denním pořádku.
Od té doby, co jsem byla doma (od 20. týdne rizikové), se strašně změnil. Pořád byl v práci (chápu), ale když přijel domů, byl takový protivný. Když jsem po něm něco chtěla, byl to strašný problém. Přišel den D, manžel šel k porodu (sliboval, jak mě bude podporovat) a celé to prospal. Že prý celý den předtím nespal. A po porodu to začalo být ještě horší, pořád že musí do práce (chápu), ale ještě musí tam a tam (nepodváděl mě, jsem si 100% jistá, není ten typ). Tchyně už se opravdu nedala vydržet, a tak jsem řekla, že se rozvedeme, když není ochotný pro mě cokoliv udělat. Najednou BUM, začalo se hledat bydlení.
Od září jsme ve svém, ale manžel začal mít řeči, že den za dnem je jak přes kopírák a že jsem furt se synem (to mu bylo 6 měsíců). Říkám mu, a co mám jako dělat? Vždyť je to miminko, neboj, nadosmrti miminkem nezůstane. A on, že už to není jako dřív, že jsme si zajeli kam a kdy jsme chtěli. No ale tak to je, ne? Říkám, tak počkej, až mu bude rok, to bude taky jinak. No neustálé hádky, kdy mi snad vyčítal, že máme krásného zdravého syna, či co?? Po Vánocích už jsem to nevydržela a řekla, že se rozvedeme. Na tohle jediné slyší, začal se mi omlouvat, že se změní, ale po kolikáté už? Po sté!
Já jsem vždycky říkala, že nebudu s chlapem, kterému nejsem dost dobrá. Každý má své mouchy, i on, a já to s ním táhla 6 let. Ale už toho mám dost. Mrzí mě, že zrovna já mám doma stejného debila jako 90 % žen v mém okolí. Když mu řeknu, ať si najde mladou kočku, že mu takový život bude vyhovovat víc, nechce ani slyšet. Jak dál…?
A to jsem si myslela, že mám prince na bílém koni…
Potřebovala jsem se vypsat, díky.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1778
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1044
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1869
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 768
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 442
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21657
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2662
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2941
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2650
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1788
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....