Myslela jsem, že mám prince na bílém koni
- O životě
- lúlinek
- 12.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Náš vztah s manželem začal moc pěkně, byli jsme jako děti v první třídě. Ze začátku jsme se i styděli dát si pusu, a asi i proto jsem věděla, že je to úplně něco jiného než všechny dosavadní vztahy.
Byla jsem v posledním ročníku střední školy, on už zaměstnaný muž. Když jsem úspěšně prošla u maturitní zkoušky, čekalo mě rozhodnutí: buďto jít dál studovat a bydlet doma nebo se přestěhovat k mému příteli, což znamenalo jít do práce. No, jelikož jsem si vždycky říkala, že už se těším, až mi bude 18 a vypadnu z baráku, bylo jasno. Po roce jsem se tedy nastěhovala k mému příteli. O tom, co mi prováděla jeho matka, se ani rozepisovat nebudu. Ale chápu deníčky typu „Příšerná tchýně!“ Rok na to jsme se vzali a já byla nejšťastnější na světě, bylo mi 20.
Jenomže pak to začalo být naprd. Tchyně byla opravdu šílená (kdo nezažil, nepochopí) a na mé prosby manžela, ať se odstěhujeme, vždy následovala odpověď, že nemáme peníze a můžeme být rádi, že bydlíme tam. Pak začal podnikat, takže to už vůbec…(no mamák). Říkala jsem si, dobrá tedy, tchyně snad nebude taková pořád, HA! Další naprd bylo, že jsem mu začala pomáhat v podnikání, ale v ničem jsem mu nebyla dost dobrá, nikdy mě nepochválil. Do toho mi začaly tikat biologické hodiny a začali jsme se pokoušet o mimi. Dlouhé dva roky nám trvalo, než se zadařilo. Průpovídky typu: „Tak si najdi někoho, kdo může mít děti“, byly na denním pořádku.
Od té doby, co jsem byla doma (od 20. týdne rizikové), se strašně změnil. Pořád byl v práci (chápu), ale když přijel domů, byl takový protivný. Když jsem po něm něco chtěla, byl to strašný problém. Přišel den D, manžel šel k porodu (sliboval, jak mě bude podporovat) a celé to prospal. Že prý celý den předtím nespal. A po porodu to začalo být ještě horší, pořád že musí do práce (chápu), ale ještě musí tam a tam (nepodváděl mě, jsem si 100% jistá, není ten typ). Tchyně už se opravdu nedala vydržet, a tak jsem řekla, že se rozvedeme, když není ochotný pro mě cokoliv udělat. Najednou BUM, začalo se hledat bydlení.
Od září jsme ve svém, ale manžel začal mít řeči, že den za dnem je jak přes kopírák a že jsem furt se synem (to mu bylo 6 měsíců). Říkám mu, a co mám jako dělat? Vždyť je to miminko, neboj, nadosmrti miminkem nezůstane. A on, že už to není jako dřív, že jsme si zajeli kam a kdy jsme chtěli. No ale tak to je, ne? Říkám, tak počkej, až mu bude rok, to bude taky jinak. No neustálé hádky, kdy mi snad vyčítal, že máme krásného zdravého syna, či co?? Po Vánocích už jsem to nevydržela a řekla, že se rozvedeme. Na tohle jediné slyší, začal se mi omlouvat, že se změní, ale po kolikáté už? Po sté!
Já jsem vždycky říkala, že nebudu s chlapem, kterému nejsem dost dobrá. Každý má své mouchy, i on, a já to s ním táhla 6 let. Ale už toho mám dost. Mrzí mě, že zrovna já mám doma stejného debila jako 90 % žen v mém okolí. Když mu řeknu, ať si najde mladou kočku, že mu takový život bude vyhovovat víc, nechce ani slyšet. Jak dál…?
A to jsem si myslela, že mám prince na bílém koni…
Potřebovala jsem se vypsat, díky.
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 1037
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 535
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 224
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 435
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 405
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2683
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1744
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1239
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2513
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1629
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...