Můj druhý porod
- Porod
- lúlinek
- 14.11.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Na prvního syna jsme si počkali dlouhé 2 roky. Proto jsme si při snažení o druhé dítko nedělali žádné iluze a řekli si, až to vyjde, tak to výjde. A ono to vyšlo na poprvé. :)
Tak jako u prvního těhotenství mi bylo první čtyři měsíce špatně. Sice jsem nezvracela jako poprvé, ale žaludek na vodě a následná žravost mi nepřidaly. O únavě ani nemluvě a do toho starost o téměř tříletého syna. Ale potom, jak když utne, a mně bylo až do porodu prostě skvěle.
Byla jsem dva dny po termínu a šla na prohlídku do porodnice. Verdikt zněl na 2 cm otevřená a vše pěkně připravené. „Proč už nerodíte?“ Hmm, to kdybych věděla. Doktorka mi udělala Hamiltona (všude čtu, jak to bolí, a já nic necítila) s tím, že jestli se to samo nerozjede, tak ve čtvrtek mám přijít na vyvolání. Bylo úterý.
Už když jsem šla do auta, pobolívalo mě břicho. Doma jsem se najedla a šla si lehnout. V duchu jsem nadávala doktorce, co mi to udělala, protože to bolíí. 
Odpoledne jsem vstala a bolest nikde. Tak nic, říkala jsem si pro sebe. Poklidila jsem a jela pro syna do školky. A bolístky se zase objevily. Řekla jsem si, že tomu pomůžu a půjdu se synem na delší procházku. Manžel přijel z práce a šel s náma. Než jsem sešla kopec, musela jsem 3× zastavit a prodýchat. Během procházky jsem musela zastavovat častěji a častěji. Usoudili jsme, že procházka zase tak dlouhá nebude.
Přišli jsme domů a já už věděla, že se něco děje. Bylo 17 hodin, tak říkám, že si půjdu dobalit tašku a osprchovat se. Ale syn začal protestovat, že budeme ještě chvíli venku. Začala jsem mu vysvětlovat, že budu muset odjet do porodnice a dovezu miminko. Začal srdceryvný pláč, že dnes ještě ne, až zítra. 
Bylo po 1 hodin a já začala přemýšlet, jestli to vydržím do půl deváté, kdy syn chodí spát. Volala jsem mamce kvůli hlídání. Ta byla za 5 minut u nás. Začala mě vyhánět, ať už jedem, že druhé porody nejsou sranda. Řekla jsem jí, že zkusím vydržet, než syn půjde spát. No to byl pohled! Ve 20 hodin už mi bylo fakt ouzko, kontrakce sílily, měla jsem šílenej hlad, ale zároveň nebyla schopná nic sníst. Když syn konečně usnul, v rychlosti jsem si namazala pidi chlebík s medem a mamka už mě strkala ze dveří.
Když jsem vystoupila z auta s kontrakcemi po 5 minutách, do smíchu už mi vážně nebylo. Než jsem vyšla jedno poschodí, musela jsem prodýchávat snad čtyřikrát. Zazvonila jsem na příjmu a otevřela mi milá PA, co že se děje. Říkám, že podruhé rodím a mám kontrakce po 5 minutách. „Dobře, tak si tady chvíli sedněte“ a zavřela dveře. Manžel mi začal nadávat, že dostanu pěstí (sranda, samozřejmě), proč říkám kontrakce po pěti, když jsem nemohla ani vyjít schody.
Při natáčení chodily kontrakce sotva co 5 minut. Říkala jsem si, o jéje, tak budu za plašanku, co bude na 2 cm a ztvrdnu tu pár hodin. Přišla doktorka, šáhla do mě a s úsměvěm povídá: „Pěkné, to máme na 6 volně.“ Koukám jak vyoraná myš. Nemůžu uvěřit tomu, že je víc jak polovina za mnou.
Poslaly mě se převléct a rovnou na sál. Jakmile jsem si stoupla, byly kontrakce co 2 minut. Pa mě ještě poslala na velkou, že přípravu už nestihneme. Mně se ale vůbec nechtělo. „Tak to aspoň zkuste, jinak to půjde ven při porodu.“ No ani prd, věděla jsem, že ze sebe momentálně nic nevytlačím.
Kontrakce přicházely co 2 minuty a když jsem si lehla na natáčení ozev, tak se vždy prodloužily. Pa mi tedy dovolila stát. Tak si tak prodýchávám, když najednou cítím, jak se všechno sune dolů. Nevěděla jsem, jestli se dřív po*eru, nebo ze mě vypadne mimino. Zařvala jsem na manžela, ať okamžitě sežene Pa. Ta mě prohmátla a já se při kontrakci víte co.
Říkám: „Né, teď ze mě určitě něco vyjelo.“ A ona: „To teď vůbec neřešte, nález krásně postupuje. Ještě si pojďte stoupnout.“ Tak jsem slezla a kontrakce chodily snad každou minutu. Jak byly časté, zpotila jsem se, jak kdyby na mě někdo vyšplech kýbl vody. A zase ten tlak, do prčic. Volám na manžela, ten kluše pro PA.
„Výborně, až se vám bude chtít tlačit, můžete.“
„Mně se ale nechce, necítím žádný tlak.“
„Ale už vidím vlásky. Tak až bude kontrakce, tlačte.“
Ale kontrakce se mi jak na potvoru zkrátí. Vše probíhá jako u prvního porodu. Kruci, říkám si. Snažím se tlačit, ale nutí mě to půlku té kraťoučké kontrakce prodýchat. Najednou přijde zlom. Ostrá bolest, při které si musím nahlas ulevit. Tělo si tlačí, kdy a jak se mu zachce, v kontrakci nebo bez. PA mě nechává, že si tělo poradí. A poradilo. Na tři nebo čtyři nekontrolované zatlačení bylo miminko venku.
Nenechali jsme si říct pohlaví a jelikož jsem měla malý pupík, všichni mi tipovali holčičku. Nahnula jsem se, abych se podívala, jak vypadá a šok. Pinďos! „My máme kluka. My máme kluka.“ Byla jsem dost překvapená, když vám každý povídá, že to bude určitě holčička. Manžel mi pak říkal, že jsem byla jak zaseknutá gramofonová deska. Řekla jsem to prý snad 20×.
Na sále si mysleli, že jsem asi zklamaná, protože doktorka povídá: „Tak zkuste ještě třetí, třeba to bude ta holčička.“ „Ale já jsem ráda, že máme kluka, já bych holku nechtěla.“
Dne 7.10. ve 23.10 se narodil můj druhý syn Samuel. ♥ Vážil 3,66 kg a 52 cm. Žádná malinká holčička, kus chlapa to je!
Přečtěte si také
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2346
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1486
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1061
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2109
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1332
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2494
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 4546
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 4626
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 4084
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1782
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
