Jak jsem překonala sama sebe
- Ostatní
- neumisa
- 15.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Předem upozorňuji, že v tomto deníčku se to bude hemžit samochválou, takže slabším povahám doporučuji ve čtení nepokračovat, ti psychicky odolnější si ke čtení nasadí na nos kolíček proti smradu.
Je červenec, čas prázdnin a dovolených. Dokonce i v naší rodině. Děti prázdninují, já se dovoluji, drahápolovička maká jak divá. Do tábora daleko, venku vedro a ponorková nemoc si začíná brousit drápky. I rozhodla jsem se, že vyrazím na geolov bez chlapa, jen s dětmi. Když to zvládají jiné matky, tak proč ne já (ano, chlubení právě začíná) 
Prohledala jsem geomapu a vytipovala vhodnou keš, dosažitelnou veřejnou dpravou. Byla ve vedlejší vesnici a tvářila se velmi mírumilovně. Sice to byla multina (tedy keš, kde je třeba zjistit pár čísel dle zadání a polohu cíle z těchto údajů dopočítat), ale jen 4 zastávky a vcelku jednoduchá a jasná pravidla. Pomník obětem války, kostel a hřbitov se mi zdály jako snadno nalezitelné objekty. Trochu potíž by mohla být s rozcestníkem, ale i tam jsem si věřila.
Hned napoprvé se mi podařilo uložit si potřebné informace do navigace (chlub, chlub). Přípravu svačiny a motivaci dětí již zvládám levou zadní, zrovna tak vyhledávání dopravního spojení. Vše v pohodě, dojeli jsme na místo určení, pěknou procházkou jsme obešli příslušná místa ve vesnici, opsali jsme, co jsme potřebovali, dopočítali konec a vyrazili na finálku. Nebylo to daleko, za hřbitovem přes louku do lesíka… a tady mi došlo, že to celé bylo nějak moc jednoduché, když zakladatel keše uvedl terén 3,5 hvězdičky (čím víc hvězdiček, tím těžší to je). Vždyť to všechno bylo po cestě, po rovince – tak proč sakra 3,5 hvězdičky? 
V lesíku jsem na to přišla. Na holém dvojstromě bez větví ve výši 3–4 metry trůnila ptačí budka. A šipka navigace neomylně směřovala k tomuto stromu. Stála jsem pod tím stromem a v duchu počastovala zakladatele několika šťavnatými slůvky. Pak jsem se pokusila vylézt nahoru s batohem na zádech. Následně mi došla nesmyslnost mého počínání a vychladla jsem. Děti jsem usadila opodál, sundala bágl, šoupla klukům do rukou svačinu a šla zkoumat, jak se dostanu bezpečně nahoru. No nebylo zbytí a musela jsem šplhat. Se vzpomínkou na dětství jsem se zapasovala do škvíry mezi oba kmeny a doslova se šoupala po zádech k cíli.
Dostrkala jsem své tělo až k budce ( 
) a sundala víčko. A zařvala jak na lesy, protože se ven vyhrnula hromada škvorů, které bytostně nesnáším! 
Víčko mi samozřejmě spadlo. V tu chvíli jsem to celé chtěla vzdát, protože po keši těch oblud lezlo pořád dost. Jenže… splnila jsem všechny úkoly. Vylezla nahoru. Dole seděly děti a koukaly, jak máma zašprajcovaná mezi kmeny ječí jak o duši. Přece nebudu před vlastními dětmi srab, když už se jedná o jedno jediné sáhnutí. Jo, sáhla jsem tam! Sice jsem vřískala a zakladatele proklínala až do horoucích pekel, ale keš jsem odlovila! Velké chlubiky chlub 
Pak už jen následovalo druhé šoupání se nahoru s víčkem a při poslední cestě dolů se mi povedlo onen strom označkovat vlastní krví, protože mi sjela noha a já si sedřela na posledních dvou metrech půl zadku. Ale to nic, to je jen kůže, ta se zahojí. Nevadí, že tento deníček píšu vkleče, protože sednout si nemůžu. Hlavní je dobrý pocit z překonání vlastní fobie. A kluci se ujistili, že jejich matku nic nesloží (tedy skoro nic).
P. S.: To neznamená, že jsem ty tvory vzala na milost! 
Přečtěte si také
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 7
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 46
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 4069
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2468
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1600
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 884
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 1003
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2848
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3851
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3315
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
být na tom pavouk kterého nesnáším já tak tam nešáhnu ani kvůli dětem 
naopak spadla bych ze stromu a učila děti vytočit 155 
deníček mě rozesmál a třikrát hurá, připomnělo mi to „faktor strachu“, no co by člověk pro děti neudělal 
jsi dobrá! já bych se na strom určitě nevydrápala a kouknout tam na mě nějaký lesní obyvatel, ani bych už nemusela lézt dolů, páč bych hrůzou určitě skočila 
