Jak jsem překonala sama sebe
- Ostatní
- neumisa
- 15.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Předem upozorňuji, že v tomto deníčku se to bude hemžit samochválou, takže slabším povahám doporučuji ve čtení nepokračovat, ti psychicky odolnější si ke čtení nasadí na nos kolíček proti smradu.
Je červenec, čas prázdnin a dovolených. Dokonce i v naší rodině. Děti prázdninují, já se dovoluji, drahápolovička maká jak divá. Do tábora daleko, venku vedro a ponorková nemoc si začíná brousit drápky. I rozhodla jsem se, že vyrazím na geolov bez chlapa, jen s dětmi. Když to zvládají jiné matky, tak proč ne já (ano, chlubení právě začíná) 
Prohledala jsem geomapu a vytipovala vhodnou keš, dosažitelnou veřejnou dpravou. Byla ve vedlejší vesnici a tvářila se velmi mírumilovně. Sice to byla multina (tedy keš, kde je třeba zjistit pár čísel dle zadání a polohu cíle z těchto údajů dopočítat), ale jen 4 zastávky a vcelku jednoduchá a jasná pravidla. Pomník obětem války, kostel a hřbitov se mi zdály jako snadno nalezitelné objekty. Trochu potíž by mohla být s rozcestníkem, ale i tam jsem si věřila.
Hned napoprvé se mi podařilo uložit si potřebné informace do navigace (chlub, chlub). Přípravu svačiny a motivaci dětí již zvládám levou zadní, zrovna tak vyhledávání dopravního spojení. Vše v pohodě, dojeli jsme na místo určení, pěknou procházkou jsme obešli příslušná místa ve vesnici, opsali jsme, co jsme potřebovali, dopočítali konec a vyrazili na finálku. Nebylo to daleko, za hřbitovem přes louku do lesíka… a tady mi došlo, že to celé bylo nějak moc jednoduché, když zakladatel keše uvedl terén 3,5 hvězdičky (čím víc hvězdiček, tím těžší to je). Vždyť to všechno bylo po cestě, po rovince – tak proč sakra 3,5 hvězdičky? 
V lesíku jsem na to přišla. Na holém dvojstromě bez větví ve výši 3–4 metry trůnila ptačí budka. A šipka navigace neomylně směřovala k tomuto stromu. Stála jsem pod tím stromem a v duchu počastovala zakladatele několika šťavnatými slůvky. Pak jsem se pokusila vylézt nahoru s batohem na zádech. Následně mi došla nesmyslnost mého počínání a vychladla jsem. Děti jsem usadila opodál, sundala bágl, šoupla klukům do rukou svačinu a šla zkoumat, jak se dostanu bezpečně nahoru. No nebylo zbytí a musela jsem šplhat. Se vzpomínkou na dětství jsem se zapasovala do škvíry mezi oba kmeny a doslova se šoupala po zádech k cíli.
Dostrkala jsem své tělo až k budce ( 
) a sundala víčko. A zařvala jak na lesy, protože se ven vyhrnula hromada škvorů, které bytostně nesnáším! 
Víčko mi samozřejmě spadlo. V tu chvíli jsem to celé chtěla vzdát, protože po keši těch oblud lezlo pořád dost. Jenže… splnila jsem všechny úkoly. Vylezla nahoru. Dole seděly děti a koukaly, jak máma zašprajcovaná mezi kmeny ječí jak o duši. Přece nebudu před vlastními dětmi srab, když už se jedná o jedno jediné sáhnutí. Jo, sáhla jsem tam! Sice jsem vřískala a zakladatele proklínala až do horoucích pekel, ale keš jsem odlovila! Velké chlubiky chlub 
Pak už jen následovalo druhé šoupání se nahoru s víčkem a při poslední cestě dolů se mi povedlo onen strom označkovat vlastní krví, protože mi sjela noha a já si sedřela na posledních dvou metrech půl zadku. Ale to nic, to je jen kůže, ta se zahojí. Nevadí, že tento deníček píšu vkleče, protože sednout si nemůžu. Hlavní je dobrý pocit z překonání vlastní fobie. A kluci se ujistili, že jejich matku nic nesloží (tedy skoro nic).
P. S.: To neznamená, že jsem ty tvory vzala na milost! 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 216
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 173
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 325
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 142
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 108
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17637
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2368
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2568
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2285
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1519
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
být na tom pavouk kterého nesnáším já tak tam nešáhnu ani kvůli dětem 
naopak spadla bych ze stromu a učila děti vytočit 155 
deníček mě rozesmál a třikrát hurá, připomnělo mi to „faktor strachu“, no co by člověk pro děti neudělal 
jsi dobrá! já bych se na strom určitě nevydrápala a kouknout tam na mě nějaký lesní obyvatel, ani bych už nemusela lézt dolů, páč bych hrůzou určitě skočila 
