Jsme jenom mámy
- O životě
- miskakr
- 14.01.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Trocha přemýšlení o tom, co my mamky vlastně máme za důležité poslání. Protože jinak si to už neumím vysvětlit. :)
Být mámou je vlastně úkol hodný více než vysokoškoláka. Opravdu nemám nic proti nim (snad se jim za pul roku stanu taky), 
ale kam se hrabou všechny zkoušky z anatomie, chemie a ekonomiky proti hystericky řvoucímu dvouleťakovi, kterému se snažíte už i čínsky (ani jste nevěděly, že to ovládáte) vysvětlit, že jít nahé do mrazu bobovat není opravdu dobrý nápad.
Ale od začátku…
Vždycky jsem chtěla být mámou, už v 15 jsem věděla jména dětí. (Samozřejmě, že dcera se nejmenuje ani Adélka, ani Nela), ale že je to tak velký úkol, mi zapomněla říct i ta moje.
Jsem mámou. Jsem jí už dva roky, a i když bych se nejradši někdy zavřela do svého starého pokojíčku a pustila si film nebo jen tak šla kámoškou… Ale jo, můžu to udělat, kdybych řekla, ale co se stalo, že to tak nějak neumím? Dcera spí a na mě tady skáčou okýnka v počítači plné poznámek jako blíží se dvě víkendové zkoušky nebo halooo bakalářka. Zavírám a dál polemizuju…
Taky znáte ten pocit, když večer místo povinností listujete internet a přemýšlíte, jestli děláte všechno správně? Jako jestli jste normální, že očkujete, nebo naopak neočkujete, jestli je normální rodit doma nebo v porodnici? Jestli chodí dítě v dobré obuvi a co vlastně vy? Máte přehled o všem, co dáváte dítěti jíst, kojíte dlouho? Nebo už byste neměla? Taky to znám a sem tam mi to v té hlavě nějak tak brouzdá, a když moje „mlíkožroutka“ na mě visí, tak si už asi po 1000 řeknu, že zítra ji vážně odstavím.
Být mámou na plný úvazek je někdy vážně těžký, když jste po celým dni uklízení, učení, vaření unavená a v noci si dáte další směnu, protože nemoci neznají dne ani noci, nebo když padáte na hubu ze všeho, co se kolem děje, mlátíte vztekle do postýlky, protože vám nejde složit, s očí vám tryskají slzy, hodíte vtekle imbusem, že prostě nezvládnete sestrojit ani blbou postýlku a to vaše hysterické dítě najednou přijde se slovy a imbusem: „Maminko, zvládneš…“
Někdy vás štve, že vám visí na noze a nemůžete jít ani na záchod a nedejbože byste ho chtěly dát k babičce a pak zase jde pryč, neřekne ani čau a vy jen stojíte mezi dveřmi a jste neskutečně dotčená.
Miluji svou dceru, v červenci k ní přibude další malej „mlíkožrout“ a já jen doufám, že se společně všichni dokodrcáme ke státnicím bez hysterie a slz na všech frontách. Nejsem dokonalá máma, je mi někdy líto mých hysterických výpadů a zbytečných trápení, ale učím se být mámou. A někdy je to vážně boj…
Přečtěte si také
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 1658
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 786
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 1073
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 728
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 303
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
Dcera se pokusila o sebevraždu. Žiju v neustálém strachu a vyčerpání
- Anonymní
- 25.05.26
- 2047
Moje šestnáctiletá dcera Anežka je hodně labilní děvče. Problémy jsme s ní měli už od dětství. Když už se ale zdálo, že je z nejhoršího venku, přišla puberta a s ní šílené stavy, které ji dohnaly...
„Za všechno můžou Ukrajinci,“ argumentuje manžel. Jeho názory mi začínají vadit
- Anonymní
- 25.05.26
- 1912
Když začala válka na Ukrajině, manžel patřil k těm solidárním lidem, kteří chtěli pomáhat. Pamatuji si, jak o Ukrajincích mluvil hezky, sledoval zprávy a zajímal se o to, jak může pomoct. Dokonce...
Kamarádka odmítá povinné očkování u dětí. Podle mě je to nezodpovědnost
- Anonymní
- 25.05.26
- 1134
Moje kamarádka je taková ta biomatka, která odmítá všechno, co podle jejího názoru není pro dítě dobré. Patří tam samozřejmě očkování, ale i různé další věci včetně jídla nebo pití. To je kapitola...
„Tohle radši nikomu neříkej,“ řekli mi na praxi ve školce. Ztuhla jsem
- Anonymní
- 25.05.26
- 7714
Měla jsem poprvé praxi ve školce a čekala jsem klasiku, kterou jsem znala z dětské skupinky – pomoc učitelkám, hraní si s dětmi, individuální pomoc, trocha chaosu, ale v mezích.
Soused mi roky ničil život. Teprve teď jsem se odhodlala něco udělat
- Anonymní
- 25.05.26
- 4766
Říkala jsem si, že si na to zvyknu. Že hluk, noci bez spánku a neustálé napětí k bydlení ve městě prostě patří. A je to sedm let. Došla mi definitivně trpělivost.
jen tedy mne u vysokoškolaka zarazeji ty chyby. Jinak ja mam děti od sebe 22 měsíců a večer vazne na netu nebrouzdam. Chodím totiž spát s nimi 
