Věříte na Anděly?
- O životě
- miskakr
- 10.06.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne...
Kdo toto rčení vymyslel, věděl, o čem je. I já jsem chodila s pomyslným džbánkem pro vodu a každý den ho naplňovala víc. Nejdříve tam bylo po dně, říkejme tomu období vzdoru naší 4leté princezny. Sem tam se přilila nějaká ta decka, když bylo období nemocí a já nechtěla nechat holky z mateřského centra ve štychu, a tak sem tam občas byla i celý týden. Malý synnátor se také dožadoval pozornosti nervózní maminky která začala řešit vleklé starosti s bydlením a neustále se snažila najít vhodnou komunikaci s babičkou.
Když bylo ve džbánku zhruba polovina, začaly bolesti zad a kříže. Vyhledala jsem pomoc odborníků, ale bohužel neslyšela jejich řady a přibrala si brigádu úklid. Bydlíme v nájmu a každá koruna navíc by byla super, když rozpočet je akorát. Řešení nebralo konce a já už byla tak unavená a naštvaná, že mi hlavou letěly různé myšlenky typu co by dělaly kdybych byla v nemocnici a pak poslední věta v tomto týdnu potřebuji tak týden dovolené sama. A tak mě ty andělové, co tu někde lítají, poslechly.
Ráno jsme nasedli s manželem do auta a vydaly se směr Jihlava, protože k tomu všemu se mi chtělo dělat přijímačky na magisterské studium. Začalo to už na dálnici, kdy jsme i přes hodinový předstih zůstali na parkovišti jménem D1. Čekali jsme, až se dostaneme ke sjezdu, ale nic. Koukla jsem z okna a byl tam. Z mraků a vypadal jak anděl. Řekla jsem si, že tam třeba nemám jet. Ani okresní cesta nebyla plně průjezdná, a tak jsem nahlásila pozdní příchod.
Džbán už byl plný, ale já ho nesla. Manžel mě vyložil u školy, že půjde zaparkovat… hledala jsem dle cedulí místnost a támhle dole, stojí tam studenti… poslední schod… Křup… ležím na zemi a vím, že dneska už nikam nepůjdu…
Jsem po operaci otevřené zlomeniny holení i lýtkové kosti. Stará se tu o mě úžasný personál jihlavské traumatologie a mě se paradoxně ulevilo. Psychicky. Srovnala jsem si priority a vím, že po těch minimálně 6 týdnech léčení, co mě čeká, už bude vše jinak…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1273
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 750
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1317
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 547
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 333
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19298
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2537
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2776
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2496
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1674
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ja věřím
,,Něco" tu s námi určitě je
Pěkny deníček. O tom to je, o těch signalech a znameních. Vlastně se úplně hodí i k mojí situaci. Takže za něj děkuju 
Příspěvek upraven 10.06.19 v 09:44