Když to život rozmotá

Takže, jak již víte z minulého deníčku, jsem studentka VŠ a přítel pracuje. Ale přestože čekáme naše první miminko, nejsme doma sami. Bydlí tu s námi dva hafani, dvě kočky (vlastně už jen jedna ), dvě potkaní slečny, králík a morče… také už jen jedno S radostí musím říct, že hádka, po které jsem napsala svůj deníček, a to samé napsala příteli, byla poslední na toto téma.

Bydlíme v RD, který je mojí babičky, má dva byty, takže babička bydlí nahoře a my dole, ale pomalu se chystáme k rekonstrukci vlastního domečku, kde to bude jenom naše. Já jako správná těhule zběsile nakupuji výbavičku a přítel jen nechápe, k čemu je zapotřebí to či ono. Už nám chybí jen ten kočárek 

Ráda bych začala tam, kde jsem skončila, ale od té doby se stalo tolik věcí… Vánoce byly ještě trochu bouřlivé, ale do nového roku jsme vkročili již v lepší náladě a také v ní pokračujeme. Přítel se na malého začal strašně moc těšit. Sám mi nedávno řekl, že ze začátku se netěšil, že mu najednou došlo, co to všechno bude obnášet, ale teď už jenom obletuje bříško a nadává mi, když do malého šťouchám, aby se konečně hnul No a když už se začne hýbat a břicho mi letí doprava, doleva, nahoru, tak přítel jen vykuleně zírá. Ale prcek je lenoch, takže to tak moc často není.

Co se mého studia týče, přestoupila jsem na dálkové studium téhož oboru a musím říct, že je fajn po tom všem shonu být doma. O víkendu odešli malíři, takže veškeré věci hledám na půdě po krabicích a pytlích, během volných dnů se tedy věnuji mému velkému koníčku – vaření, potom postupnému úklidu po malířích, a hlavně svým pesanům. No a v poslední době také matice, brrr Musím si to všechno užít, než tu s námi bude ten malý uzlíček.

Přestože bych si přála, aby tu s námi už byl, jsou chvíle, kdy ho přemlouvám, ať ještě vydrží, než to tu bude plus mínus hotové. Člověk si neustále určuje záchytné body. Moje byly Vánoce, potom zkouškové, pak malíři, potom moje narozeniny, a pak už jen opravdové čekání na porod. A je zvláštní, když mi dojde, že už zbývají jen ty narozeniny.

Vím, že tento deníček byl tak nějak o ničem, ale chtěla jsem ujasnit, jak to u nás je a že se naštěstí vše obrátilo k lepšímu. Že rozhodnutí mít miminko bylo společné, jen pro mého přítele nakonec trochu psychicky náročné. Ale vše jsme společně zvládli a teď už si jen užíváme poslední společné chvíle ve dvou