Ach, ty hormony
- Rodičovství
- NeonN
- 05.08.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Potřebuji se jen vypsat z toho, co mi sedí v hlavě a nemůžu to vyhnat. Téměř každá z vás zná ten pocit, kdy si tolika přejete miminko, ten pocit, kdy na nic jiného nemyslíte, pročítáte deníčky, sledujete fotky těhulek a novorozených miminek. Hltáte novinky v baby světě, ti, co se snaží, vybírají první, co koupí tomu svému drobečkovi, až bude na cestě.
Tak, přesně tento pocit mám už nějaký čas já, 4 měsíce po porodu. Od dětství si přeji velkou rodinu, ano, je to tím, že jsem jedináček. Jedináček, který do svých patnácti let po nocích brečel a přál si sourozence, v patnácti mi došlo, že už nikdy nebudu mít ani bráchu ani ségru a v hlavě mi přepnulo na režim „vlastní dítě“. Po vzoru jednoho seriálu „Sedmé nebe“ jsem si kdysi usmyslela, že chci dětí pět… a ani s přibývajícím věkem se mi tato myšlenka nezačala zdát směšná či nereálná. Chtěli jsme děti hned po sobě, aby si byly blízko a vyhrály si. Osud nám to předurčil jinak. Naše první miminko šlo na svět akutním císařem. Jenže ve mně se nic nezměnilo.
Řekla jsem si, že na doporučení mé doktorky ten rok vydržím, budu do sebe cpát ty hnusné hormony, abych náhodou neotěhotněla a neohrozila tak sebe i miminko. Jenže to stále nejde vyhnat z hlavy. Možná je to tím, že mám naprosto úžasného chlapečka, který je sice lenoch, ale jinak moje ohromné zlatíčko! V noci spinká i 12 hodin. Přes den se tedy často a rád vzteká, paradoxně nejvíc ho miluji, když pláče, brouček můj malý, tolika mi ho je v tu chvíli líto a vím, že já jsem ten, kdo ho utiší a rozesměje. A zatímco některé maminky by 4 měsíce po porodu další dítko nechtěly ani za mák, já už zase slyším, jak to uvnitř tiká, a není to tik tak, ale velmi hlasité bumbumbumbum!
Vím, že je to jen v mé hlavě a musím se s tím nějak vyrovnat, ale je to pro mě těžké a tak doufám, že mi alespoň trochu pomůže, když se tu z toho vypíši. Doufám, že rok uteče stejně rychle jako ten minulý, však ve středu už to bude rok, co jsem konečně objevila ty // na testu, a tak to uteklo. Vlastně, už mám z těch 12 měsíců 4 za sebou, tak ještě osm, osm měsíců předstírané ignorace toho hlásku, který mi znepříjemňuje klidné chvilky. Děkuji všem, kteří dočetli až sem, snad se mi alespoň trochu uleví 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1117
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 646
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1138
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 484
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 301
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18998
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2511
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2735
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2465
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1644
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
tak na druhym moc nepremyslej
