Do třetice
- Porod
- NeonN
- 24.08.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Od zjištění těhotenství jsem měla z porodu hrůzu. Čím více se blížil, tím větší mě chytala panika...
Bylo září, začala jsem konečně rozjíždět své sny a plánovat si svůj život. Bez miminek, kojení, přebalování atd. Mladší syn měl 9 měsíců a začínal být už přeci jen samostatný a zabavitelný.
Skolila mě nějaká chřipka a po několika dnech mi v hlavě začala hlodat myšlenka, že mi mešká MS. Ač se to nikdy nestalo, snažila jsem se to svalit na nemoc. Osmý den meškání jsem už nevydržela a jela si koupit test. Naprosto hned se na něm objevila dálnice.
Nejdřív jsem se pousmála, jaký je to blbý fór, postupně mi docházelo, že ne, že je to realita. Rozbrečela jsem se a se slzami v očích jsem to šla oznámit manželovi. Velmi mě překvapilo, že to nesl statečněji než já a vlastně i díky němu jsem si dítě nechala. Ač jsem celý život hodně proti potratům, potvrdilo se mi: „Nikdy nesuď, dokud se v dané situaci neocitneš.“
Miminko jsem si tedy nechala, ale asi do 20. týdne jsem brečela a měla veliké obavy, co bude. Po novém roce se to začalo pomaličku lepšit a v únoru už jsem se na miminko těšila. Vzhledem k tomu, že jsem měla doma dva kluky a z manželovy strany mají všichni kluky, pohlaví jsem si říci nenechala.
Toto těhotenství bylo mé nejhorší, jak po fyzické, tak po psychické stránce. Termín jsem měla 15. 5. a vůbec mě nepřekvapilo, že se přehoupl a miminko si stále lebedilo v bříšku. Byla jsem odeslána do nemocnice do rizikové poradny. V pondělí 18. 5. bylo - jako vždy - vše připravené na porod, paní doktorka mi udělala Hamiltona a jela jsem domů doufajíc, že pomůže jako u druhého porodu. Nakonec pomohl ještě rychleji.
Od příjezdu domů jsem měla celkem pravidelné bolesti v rozmezí asi 13 minut, trvalo to celé odpoledne, až ale bolesti úplně vymizely. Manžel tedy odjel do práce na noční a mně přijel na návštěvu kamarád, byl to fajn večer, ještě jsem ho v deset šla vyprovodit k autu a užívala si pěkného počasí. Než jsem usnula, sem tam mě něco zabolelo, ale nic závratného.
Ve 2:11 jsem se vzbudila, nevěděla jsem proč. Tak jsem si tedy došla na WC a zalezla zpět do postele, něco mi říkalo, ať už nespím a začaly chodit bolesti. Přišly mi dost časté, a tak jsem je začala měřit. Chodily přesně v rozmezí 3min. Čekala jsem, že přejdou, ale stále nic. Nebyla jsem si jistá, zda volat manžela, který pracuje hned u porodnice, což je přibližně 15 minut cesty z domova, nebo zavolat tátovi, který bydlí ve vedlejší vesnici. Nakonec jsem zavolala jemu a manželovi jsem dala vědět, ať čeká u porodnice.
Odjížděli jsme někdy po třetí hodině, bolesti byly po 2 minutách. Ještě jsme před nemocnicí přendali autosedačky a táta jel domů hlídat kluky. Přijímali mě v 3:40. Natočili monitor, vyplnili papíry, vyšetřili… Otevřená na 2 prsty a bolesti prý nic moc.
V tu chvíli jsem myslela, že to je můj konec, mně se bolesti zdály už dost nesnesitelné a vzhledem k tomu, že jsem poslední měsíc chodila otevřená na jeden cm, tak taky žádný zázrak. Naštěstí jsem narazila na příjemnou směnu a po projití mého porodního plánu jsme našli kompromisy, jelikož vzhledem k mému prvnímu porodu sekcí nebyla všechna má přání úplně reálná.
Porodní asistentka mi nabídla aroma lampu a zeptala se mě, zda chci levanduli nebo meduňku. Zvolila jsem si levanduli se slovy, že jsem srab a chci něco, co má „mírnit“ bolest. Zavedla mi Yal gel. Ve 4:30 jsem měla přípravu za sebou a bylo mi řečeno, ať alespoň hodinu chodím, pustili ke mně manžela.
Letěla jsem ještě jednou na WC a sotva jsem vylezla ven, spustily se ukrutné bolesti. Věděla jsem, že tyhle bolesti jsou otevírací, byla to opravdu síla, z posledních sil jsem se vyškrábala na postel, neschopna jakéhokoli pohybu. Manželovu přítomnost jsem sotva zaregistrovala. Porodní asistentka mě viděla a svolala ostatní personál se slovy, že tady bude velký nález.
A taky, že ano. Otevřená na 9, pokud chci, praskneme vodu a jdeme tlačit. Tak jsem tedy odsouhlasila, ve 4:45 mi napíchli kanylu. To mě trošku mrzí, nechtěla jsem mít nejen oxytocin a další zlepšováky, ale ani kanylu. V ukrutných bolestech mi rvali na břicho pásy od monitoru, že během tlačení miminko prostě musí monitorovat, kdyby mi praskla jizva nebo se cokoli dělo. A šlo se na věc.
Během tlačení jsem si připadala jako trubka, která neví, co a jak. Ať jsem dělala, co jsem dělala, miminko ne a ne vylézt. Nakonec přistoupili k nástřihu a stále nic. Už jsem byla vyřízená, tlačila jsem v podstatě nonstop. Nakonec se zadařilo a v 5:14 bylo po všem. Miminko bylo špatně otočené obličejem a pnula jizva po předchozím nástřihu, díky čemuž se ho nedařilo dostat ven.
Byla jsem šťastná, že je to za mnou a říkala jsem si, že mít takový každý porod, rodím pořád. Miminko mi přistálo hned na bříšku. Sestra z kartotéky volala, co že se to narodilo, aby vyplnila papíry. Z porodního sálu PA zavolala, že holka. Nedůvěřivě jsem na ten malý uzlíček koukala a zeptala jsem se, cože to je? 
„No, holčička, jak se bude jmenovat?“
Toť otázka, měla jsem jméno jen pro kluka a ač se mi vždy líbilo tolik holčičích jmen, najednou jsem měla v náručí svou vysněnou dceru a žádné jméno se mi k ní nehodilo. V návalu lásky jsem řekla, že to bude Valentýna. Nikdy by mě nenapadlo svou dcerku takto pojmenovat, nikdy jsem nad tímto jménem nepřemýšlela, ale najednou se prostě objevilo.
Naše Valentýnka se tedy narodila 19. 5. se vzorovými mírami 3500 g a 50 cm.
V porodnici jsme si pobyly deset dní, kvůli novorozenecké žloutence. Díky tomu jsem domů přijela už zotavená a plná sil.
Valentýnka je ten největší zázrak v mém životě, přišla nečekaně, z mé strany nechtěně a nakonec se stala mým splněným snem a dala mému životu nový směr. Denně budu děkovat za to, že do mého života přišla. Dnes má 2,5 měsíce. Už 14 dní se přetáčí na bříško a krásně pase koníky, což od kluků vůbec neznám. Jediné, co nás ještě trápí, jsou vysoké hodnoty jaterních testů a bilirubinu, které stále stoupají. Zítra nás čekají velké odběry v rizikové poradně. Nevím, co to pro ni může znamenat a den co den doufám, že to bude konečně dobré a nebude nás už nic strašit.
Přečtěte si také
Kamarádka mi před lety svedla muže a teď mě prosí, abych ji toho tyrana zbavila
- Anonymní
- 28.05.26
- 218
Život je někdy hodně zvláštní. Když jsem potkala Alexe, byla jsem z něho hotová. Krásný a charismatický chlap, kterého mi všichni záviděli. Naše manželství trvalo jen asi dva roky, ale dnes jsem za...
Dcera chce jet na prázdniny s přítelem. Její otec souhlasí, já z toho nespím
- Anonymní
- 28.05.26
- 140
Lucce bylo teprve nedávno šestnáct let, ukončila prvák na střední a už si myslí, že jí patří svět. S Dominikem chodí asi půl roku. Je to celkem fajn kluk, ale pořád si myslím, že je dost brzy...
Na dovolenou k Baltu mě nikdo nedostane. Jenže manžel rozhodl jinak
- Anonymní
- 28.05.26
- 288
Manžel si letos usmyslel, že pojedeme na dovolenou k moři. Bohužel k Baltu. Já moře miluju, ale zvolila bych úplně jinou destinaci. Chtěla jsem letět do Řecka nebo jet autem do Itálie či...
Šla jsem s dítětem a psem na hřiště. Domů jsem odešla s pokutou a ostudou
- Anonymní
- 28.05.26
- 181
Tohle se mi ještě nikdy nestalo. U nás na sídlišti byli psi na hřišti vždycky tak nějak tolerovaní, pokud byli na vodítku a jejich majitelé po nich uklízeli. Nikdo z toho nedělal drama. Když jsem...
Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná
- Anonymní
- 28.05.26
- 147
Vždycky to byl ten nejchytřejší kluk z naší party. Analytický mozek, smysl pro humor, člověk, o kterého jste se mohli opřít. Pak přišel nenápadný „biblický kurz“ a z mého nejlepšího kamaráda zbyl...
„Sedněte si, maminko.“ Trapas v MHD, po kterém pálím šaty a začínám cvičit
- Anonymní
- 27.05.26
- 2523
Vždycky jsem se považovala za ten typ holky, kterou by malíři v baroku milovali. Žádná vychrtlá modelka z přehlídkových mol, ale poctivý slovanský typ. Krev a mlíko, jak říkávala moje babička. Mám...
Kámoška nás přihlásila na běžecký závod. Stydím se jí říct, že to nedám
- Anonymní
- 27.05.26
- 845
Jsem mileniál. Takže když se kolem mě zvedla vlna běžeckého šílenství a můj Instagram zaplavily fotky vysmátých lidí v upnutých legínách s hashtagy jako runtastic nebo morningrun, věděla jsem, že v...
Máma tátu celý život podváděla. Myslela jsem si, že budu jiná, teď dělám to samé
- Anonymní
- 27.05.26
- 2096
Moje máma byla vždycky tak trochu „do větru“, jak se říká. Jako malá jsem to samozřejmě nevnímala. Myslela jsem si, že naši mají normální manželství jako všichni ostatní. Jenže čím jsem byla...
Manželka po porodu odmítá sex. Když jsem zmínil milenku, označila mě za vyděrače
- Anonymní
- 27.05.26
- 1699
S Danielou jsme měli vždycky krásný intimní život. Nikdy mezi námi v tomhle směru nebyl problém a patřili jsme k párům, které si byly opravdu blízké. Jenže všechno se změnilo po narození naší dcery...
Šéf mě po poradě psychicky znemožnil. Rozbrečela jsem se na záchodě
- Anonymní
- 27.05.26
- 2307
Myslela jsem si, že svou práci zvládám, i když jedu poslední měsíce úplně na doraz. Jenže po jedné poradě si mě šéf zavolal bokem a řekl mi něco, po čem jsem se šla okamžitě rozbrečet na záchod.
A preju jen to nejlepsi do zivota, hlavne zdravi!
) a uz jsem si to supajdila na gynekologii 
