Do třetice
- Porod
- NeonN
- 24.08.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Od zjištění těhotenství jsem měla z porodu hrůzu. Čím více se blížil, tím větší mě chytala panika...
Bylo září, začala jsem konečně rozjíždět své sny a plánovat si svůj život. Bez miminek, kojení, přebalování atd. Mladší syn měl 9 měsíců a začínal být už přeci jen samostatný a zabavitelný.
Skolila mě nějaká chřipka a po několika dnech mi v hlavě začala hlodat myšlenka, že mi mešká MS. Ač se to nikdy nestalo, snažila jsem se to svalit na nemoc. Osmý den meškání jsem už nevydržela a jela si koupit test. Naprosto hned se na něm objevila dálnice.
Nejdřív jsem se pousmála, jaký je to blbý fór, postupně mi docházelo, že ne, že je to realita. Rozbrečela jsem se a se slzami v očích jsem to šla oznámit manželovi. Velmi mě překvapilo, že to nesl statečněji než já a vlastně i díky němu jsem si dítě nechala. Ač jsem celý život hodně proti potratům, potvrdilo se mi: „Nikdy nesuď, dokud se v dané situaci neocitneš.“
Miminko jsem si tedy nechala, ale asi do 20. týdne jsem brečela a měla veliké obavy, co bude. Po novém roce se to začalo pomaličku lepšit a v únoru už jsem se na miminko těšila. Vzhledem k tomu, že jsem měla doma dva kluky a z manželovy strany mají všichni kluky, pohlaví jsem si říci nenechala.
Toto těhotenství bylo mé nejhorší, jak po fyzické, tak po psychické stránce. Termín jsem měla 15. 5. a vůbec mě nepřekvapilo, že se přehoupl a miminko si stále lebedilo v bříšku. Byla jsem odeslána do nemocnice do rizikové poradny. V pondělí 18. 5. bylo - jako vždy - vše připravené na porod, paní doktorka mi udělala Hamiltona a jela jsem domů doufajíc, že pomůže jako u druhého porodu. Nakonec pomohl ještě rychleji.
Od příjezdu domů jsem měla celkem pravidelné bolesti v rozmezí asi 13 minut, trvalo to celé odpoledne, až ale bolesti úplně vymizely. Manžel tedy odjel do práce na noční a mně přijel na návštěvu kamarád, byl to fajn večer, ještě jsem ho v deset šla vyprovodit k autu a užívala si pěkného počasí. Než jsem usnula, sem tam mě něco zabolelo, ale nic závratného.
Ve 2:11 jsem se vzbudila, nevěděla jsem proč. Tak jsem si tedy došla na WC a zalezla zpět do postele, něco mi říkalo, ať už nespím a začaly chodit bolesti. Přišly mi dost časté, a tak jsem je začala měřit. Chodily přesně v rozmezí 3min. Čekala jsem, že přejdou, ale stále nic. Nebyla jsem si jistá, zda volat manžela, který pracuje hned u porodnice, což je přibližně 15 minut cesty z domova, nebo zavolat tátovi, který bydlí ve vedlejší vesnici. Nakonec jsem zavolala jemu a manželovi jsem dala vědět, ať čeká u porodnice.
Odjížděli jsme někdy po třetí hodině, bolesti byly po 2 minutách. Ještě jsme před nemocnicí přendali autosedačky a táta jel domů hlídat kluky. Přijímali mě v 3:40. Natočili monitor, vyplnili papíry, vyšetřili… Otevřená na 2 prsty a bolesti prý nic moc.
V tu chvíli jsem myslela, že to je můj konec, mně se bolesti zdály už dost nesnesitelné a vzhledem k tomu, že jsem poslední měsíc chodila otevřená na jeden cm, tak taky žádný zázrak. Naštěstí jsem narazila na příjemnou směnu a po projití mého porodního plánu jsme našli kompromisy, jelikož vzhledem k mému prvnímu porodu sekcí nebyla všechna má přání úplně reálná.
Porodní asistentka mi nabídla aroma lampu a zeptala se mě, zda chci levanduli nebo meduňku. Zvolila jsem si levanduli se slovy, že jsem srab a chci něco, co má „mírnit“ bolest. Zavedla mi Yal gel. Ve 4:30 jsem měla přípravu za sebou a bylo mi řečeno, ať alespoň hodinu chodím, pustili ke mně manžela.
Letěla jsem ještě jednou na WC a sotva jsem vylezla ven, spustily se ukrutné bolesti. Věděla jsem, že tyhle bolesti jsou otevírací, byla to opravdu síla, z posledních sil jsem se vyškrábala na postel, neschopna jakéhokoli pohybu. Manželovu přítomnost jsem sotva zaregistrovala. Porodní asistentka mě viděla a svolala ostatní personál se slovy, že tady bude velký nález.
A taky, že ano. Otevřená na 9, pokud chci, praskneme vodu a jdeme tlačit. Tak jsem tedy odsouhlasila, ve 4:45 mi napíchli kanylu. To mě trošku mrzí, nechtěla jsem mít nejen oxytocin a další zlepšováky, ale ani kanylu. V ukrutných bolestech mi rvali na břicho pásy od monitoru, že během tlačení miminko prostě musí monitorovat, kdyby mi praskla jizva nebo se cokoli dělo. A šlo se na věc.
Během tlačení jsem si připadala jako trubka, která neví, co a jak. Ať jsem dělala, co jsem dělala, miminko ne a ne vylézt. Nakonec přistoupili k nástřihu a stále nic. Už jsem byla vyřízená, tlačila jsem v podstatě nonstop. Nakonec se zadařilo a v 5:14 bylo po všem. Miminko bylo špatně otočené obličejem a pnula jizva po předchozím nástřihu, díky čemuž se ho nedařilo dostat ven.
Byla jsem šťastná, že je to za mnou a říkala jsem si, že mít takový každý porod, rodím pořád. Miminko mi přistálo hned na bříšku. Sestra z kartotéky volala, co že se to narodilo, aby vyplnila papíry. Z porodního sálu PA zavolala, že holka. Nedůvěřivě jsem na ten malý uzlíček koukala a zeptala jsem se, cože to je? 
„No, holčička, jak se bude jmenovat?“
Toť otázka, měla jsem jméno jen pro kluka a ač se mi vždy líbilo tolik holčičích jmen, najednou jsem měla v náručí svou vysněnou dceru a žádné jméno se mi k ní nehodilo. V návalu lásky jsem řekla, že to bude Valentýna. Nikdy by mě nenapadlo svou dcerku takto pojmenovat, nikdy jsem nad tímto jménem nepřemýšlela, ale najednou se prostě objevilo.
Naše Valentýnka se tedy narodila 19. 5. se vzorovými mírami 3500 g a 50 cm.
V porodnici jsme si pobyly deset dní, kvůli novorozenecké žloutence. Díky tomu jsem domů přijela už zotavená a plná sil.
Valentýnka je ten největší zázrak v mém životě, přišla nečekaně, z mé strany nechtěně a nakonec se stala mým splněným snem a dala mému životu nový směr. Denně budu děkovat za to, že do mého života přišla. Dnes má 2,5 měsíce. Už 14 dní se přetáčí na bříško a krásně pase koníky, což od kluků vůbec neznám. Jediné, co nás ještě trápí, jsou vysoké hodnoty jaterních testů a bilirubinu, které stále stoupají. Zítra nás čekají velké odběry v rizikové poradně. Nevím, co to pro ni může znamenat a den co den doufám, že to bude konečně dobré a nebude nás už nic strašit.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 849
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 499
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 861
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 385
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 234
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18534
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2465
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2663
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2405
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1595
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
A preju jen to nejlepsi do zivota, hlavne zdravi!
) a uz jsem si to supajdila na gynekologii 
