Jeden báječný den

Měl to pro mě být jeden z mála báječných dnů, čekalo mě líčení u kamarádky, oběd s mýma klukama, nákupy s pořádnou dávkou vánoční atmosféry, běžná kontrola kyčlí a závěrem dne jsem to viděla na pěkný večer ve dvou...

Je ráno, budí mě radostné výkřiky z dětského pokoje. „Hurá, dneska je ten můj den!“, zaraduji se a jdu vysvobodit našeho staršího syna z postýlky. Proběhnou běžné ranní úpravy, převléknu mladšího syna a čekáme, až se vzbudí tatínek. Dnes se chci prostě cítit výjimečně, místo kecek a riflí si beru světlé kalhoty a kozačky na klínku. Vlasy po sto letech češu jinak než do culíku. Balíme vše potřebné se a jedeme. Samozřejmě máme zpoždění, nevadí.

Manžel mě vysazuje pár set metrů od místa určení, popadám autosedačku s miminem a vyrážím. Hlavou se mi honí, proč jen je ta sedačka tak těžká. Výborně, vstup do hotelu, kde má kamarádka salon jsem našla, mám jet výtahem do prvního patra. Konečně výtah přijíždí, nastupuji a jsem zmatená, jsou zde pouze tlačítka 0 a 14, zkouším 14… Hmm, tak sem jsem rozhodně nechtěla, jedu zpět do přízemí a jedné slečny se ptám, jak se dostanu do jedničky. No jistě, jiným výtahem.

Konečně jsem našla další, šikovně schovaný výtah. Mačkám jedničku. U výtahu na mě už čeká kamarádka, jdeme do salonu, kde se zbavuji té čím dál těžší autosedačky. „Teď už si to budu jen užívat“, pomyslím si. Sedám si na židli a nechám si pečovat o můj nevyspalý obličej. Vedeme rozhovor o škole, Vánocích a tak dále.

Hodina utekla nějak rychle a já vypadám k světu, jsem moc ráda, že jsem si po dlouhé době pokecala s někým jiným než s batoletem či kojencem. Volám manželovi, že pro nás může přijet. Z telefonu se mi ozve, že volám moc brzy a auto parkuje asi tři bloky od domu, aby nemusel platit parkovné. Pokud nechci ve vstupní hale vystát dolík, beru do ruky tu zpropadenou autosedačku a jdu zdolat následujících 500 metrů k domu manželových rodičů. Při několikátém přehazování kabelky a autosedačky z ruky do ruky mi běhá hlavou, že je fajn být ženou, ty zvládnou přeci vše.

Hurá, jsme tu. Usedám na gauč, nakrmím mladšího syna, během toho se staršímu snažím vysvětlit, že pejska opravdu nemůže tahat za ocas a že vážně není sranda lézt na patrovou postel. Manžel je celou dobu v koupelně. Konečně vychází a můžeme pokračovat v plánu. Dáváme miminko do kočárku. Kde je sakra ta slída? Jistě, kočár dával do auta manžel, takže nemáme ani pláštěnku ani slídu. Venku mrholí, začíná to ve mně vřít, manžel nechápe moje obavy o zdraví dítěte. Pořádně ho balím do fusaku a přikrývám dekou. Na korbu dávám plínku, aby dovnitř tolik nefoukalo, rýma nám stačí. Jdeme se najíst do naši oblíbené čínské restaurace. Celou cestu se dohadujeme o manželově laxním přístupu k věcem.

V restauraci usazuji staršího do dětské židličky. Nenápadně mu rudnou oči a padá hlava, super, chce se mu spát. Začíná kňourat. Ve snaze probudit ho k životu vytahuji z tašky jeho oběd. Zabralo to. Bere si lžíci a jí. Prý toho bylo málo, takže ho poslušně s manželem krmíme ještě naší porcí. Ve snaze uchránit si alespoň kus žvance, nabírám na vidličku maso v pálivé omáčce. Nic. Asi má plechovou pusu po mně, sbohem oběde.

Dojedli jsme a chystáme se zaplatit, miminko v kočárku zjistilo, že nejedeme, spěšně se oblékám a doprovázena vydatným řevem prchám s kočárkem ven. Za chvíli mě dochází manžel se synem. Manžel potřebuje ještě reklamovat jakousi součást do počítače, beru děti a pomalu, opravdu pomalu vyrážím zpět.

Vím, že nás manžel brzy dojde a vezme si staršího syna, který už sotva jde. Ušli jsme 200 metrů, syn už nejde. Zachraňuje nás zlatnictví, kde mají za výlohou hodiny v podobě různých zvířátek. Syna zaujímá kravička a kouká a kouká. Jakožto správný milovník veškerých mašinek si všímá hodin - vláčku. Děkuji za záchranu.

Čas letí. Dítě už se snaží ustlat si na zemi, chovat se nechce, na korbě sedět nechce, řve. Lidi na mě koukají s ne zrovna přátelským pohledem. Snažím se vytrvat. Dítě řve, válí se a kope kolem sebe. Beru telefon a volám manželovi, kde sakra je. Jdu do kolen, prý nás nikde neviděl, a tak jde pro auto, už je skoro u něj. Zvedám dítě ze země a snažím se pokračovat v cestě, nemusím psát, že mé kalhoty nezvládají odolávat útoku kopajících dětských botiček. Už si neříkám, že žena zvládne vše, proklínám toho zatracenýho chlapa.

Výborně, potkáváme se s manželem, předávám mu ospalé dítě a jdeme k autu. Manžel nakládá děti a já se snažím dostat z kalhot to bláto. Ubrousky na dětský zadek zabírají a z kalhot na mě zírají jen mokré fleky, bláto je pryč. Slyším nadávky od kufru. Prý se nám tam nevejde kočárek a klec, kterou si vezeme domů. Beze slov odsouvám chlapa, naložím do kufru kočár i klec a ještě zbývá plno místa. Čas utíká, nákup už nestíháme, vyrážíme domů na kontrolu kyčlí. Tam už probíhá vše normálně, jen tedy naše šestitýdenní miminko svou velikostí předhání ty čtyřměsíční, hmm, po kom to dítě je?

Kyčle jsou v pořádku, jedeme domů, manžel si jde lehnout, dávám staršímu svačinu a následně s dětmi vyrážím na ten nákup. Uf, jaká je to pohoda bez chlapa!

Nakoupíme, co je třeba, a razíme domů, po cestě nás čeká kojící pauza.

Konečně jsme doma. Dělám synovi večeři, manžel ho jde vykoupat, ještě musím uvařit večeři psům. Vybaluji nákup a chystám batoh na zítřejší plavání. Je 22:00, děti spí, teď má přijít na řadu ten hezký večer. Mladší syn začíná řvát, bolí ho bříško. Uvědomuji si, že jsem mu dnes nedala kapičky, chybu rychle napravuji a masíruju mu bříško - zabírá to. Během toho urputně přemýšlím, co jsem jedla tak hrozného. Pomalu mi dochází, že v číně bylo zelí a cibule. Pomyslím si cosi o mlíku na mozku a omlouvám se tomu mému sluníčku - vůbec mi nedošlo, co jím. Naštěstí masáž bříška zabrala a syn poklidně usíná.

Odpadám do postele a poslední myšlenka, která mi proběhne hlavou, je, že příště, až si budu chtít udělat báječný den, nechám si zajít chuť.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
zuza23
5162
21.12.13 00:40

Tak tomu rikam opravdu vydarenej den :) :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Barushe
21.12.13 03:45

Haha, u nas je to podobny, jakmile si naplanuju super den, kdy si vhci udelat radost. Vzdycky jsem vic unavena a vystresovana nez normalne :roll: :lol: takze si uz nic takovyho neplanuju :cert: jedine bez deti ;) :palec:

  • Upravit
atominnka
22614
21.12.13 10:16

To je jako u nas… ja uz na "hezke dny " rezignovala, vzdycky to dopadne hoooodne podobne jako u vas…

  • načítám...
  • Zmínit
ladyseta
38
21.12.13 12:41

Čtu a čtu a něco mi vrtá hlavou, jakmile se dostanu ke zmínce o čínské restauraci, rychle roluju nahoru a hledám jmého autora deníčku… docela slušně jsem se pobavila, promiň že na tvůj účet, ale nejde to jinak :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
NeonN
26833
21.12.13 14:58

@ladyseta no a mne nez doslo, kdo ty si :lol: si tu na tebe nemuzu zvyknout…nojo, ja a cina, vid? A nebooooj, taky te takova zabava jednou ceka :lol: :P

  • načítám...
  • Zmínit
Kyxie
202
21.12.13 15:06

Ten kufr me rozesmal… :-D

  • načítám...
  • Zmínit
petullle
20507
21.12.13 16:45

Hezky napsané, jakoby si psala o nás :P a o chlapovi radši nemluvím :P :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
ladyseta
38
21.12.13 17:06

@Reinka No to víš, sonduju terén, než se do nějakého raráška pustíme :D A nevím jak se svojí povahou zvládnu tak polovinu věcí za den, z toho co jsi tu psala, už takhle nestíhám nic a to mám na povel jenom sebe :D

  • načítám...
  • Zmínit
smon83
1244
21.12.13 19:35

Tak tohle je u nás dost podobné :) Naposledy, když jsem si řekla, že ze sebe udělám hezkou mamku a vyrazím se 2 dětma dopadl docela vtipně. Vzala jsem si světlé kalhoty a kozačky na klínku a vyrazili jsme na prochajdu. Syn v kočárku, dcera vedle mě za ruku. No asi po 15 min. chůze a věčného otáčení se a okřikování starší dcery, ať nesbírá hlemýždí ulity jsem se překouknula a šlápnula si na kolo u kočárku a klopýtnula jsem a poklekla jsem vedle kočárku. Kolem šel takový milý pán a ptal se mě, jestli jsem OK. Řekla jsem že ano a poděkovala jsem mu. Byla jsem rudá až na zadku a zařekla jsem se, že s dětma žádné kozačky, ale jen kecky :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
věrasek80
11184
21.12.13 21:14

Tak takhle to probíhá i u nás takže už si raději žádný super den neplánuji :mavam: a čekám až přijde sám

  • načítám...
  • Zmínit
Beru*Beru
3112
21.12.13 22:25

Skvělý deníček, díky za zpestření večera :mrgreen: :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Funnybunny
20
21.12.13 22:56

:-)ani já už raději nic neplánuju. Mám sice jen jedno šestiměsíční miminko, ale moje pokusy o „báječný den“ končí velmi podobně.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Do třetice

Druhý a zároveň první porod

Splněné sny?

Ach, ty hormony

Chtěla jsem jediné, šťastnou rodinu

Jak se Danýskovi nechtělo na svět

Když to život rozmotá

Když to život zamotá