Jeden báječný den
- O životě
- NeonN
- 21.12.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Měl to pro mě být jeden z mála báječných dnů, čekalo mě líčení u kamarádky, oběd s mýma klukama, nákupy s pořádnou dávkou vánoční atmosféry, běžná kontrola kyčlí a závěrem dne jsem to viděla na pěkný večer ve dvou...
Je ráno, budí mě radostné výkřiky z dětského pokoje. „Hurá, dneska je ten můj den!“, zaraduji se a jdu vysvobodit našeho staršího syna z postýlky. Proběhnou běžné ranní úpravy, převléknu mladšího syna a čekáme, až se vzbudí tatínek. Dnes se chci prostě cítit výjimečně, místo kecek a riflí si beru světlé kalhoty a kozačky na klínku. Vlasy po sto letech češu jinak než do culíku. Balíme vše potřebné se a jedeme. Samozřejmě máme zpoždění, nevadí.
Manžel mě vysazuje pár set metrů od místa určení, popadám autosedačku s miminem a vyrážím. Hlavou se mi honí, proč jen je ta sedačka tak těžká. Výborně, vstup do hotelu, kde má kamarádka salon jsem našla, mám jet výtahem do prvního patra. Konečně výtah přijíždí, nastupuji a jsem zmatená, jsou zde pouze tlačítka 0 a 14, zkouším 14… Hmm, tak sem jsem rozhodně nechtěla, jedu zpět do přízemí a jedné slečny se ptám, jak se dostanu do jedničky. No jistě, jiným výtahem.
Konečně jsem našla další, šikovně schovaný výtah. Mačkám jedničku. U výtahu na mě už čeká kamarádka, jdeme do salonu, kde se zbavuji té čím dál těžší autosedačky. „Teď už si to budu jen užívat“, pomyslím si. Sedám si na židli a nechám si pečovat o můj nevyspalý obličej. Vedeme rozhovor o škole, Vánocích a tak dále.
Hodina utekla nějak rychle a já vypadám k světu, jsem moc ráda, že jsem si po dlouhé době pokecala s někým jiným než s batoletem či kojencem. Volám manželovi, že pro nás může přijet. Z telefonu se mi ozve, že volám moc brzy a auto parkuje asi tři bloky od domu, aby nemusel platit parkovné. Pokud nechci ve vstupní hale vystát dolík, beru do ruky tu zpropadenou autosedačku a jdu zdolat následujících 500 metrů k domu manželových rodičů. Při několikátém přehazování kabelky a autosedačky z ruky do ruky mi běhá hlavou, že je fajn být ženou, ty zvládnou přeci vše.
Hurá, jsme tu. Usedám na gauč, nakrmím mladšího syna, během toho se staršímu snažím vysvětlit, že pejska opravdu nemůže tahat za ocas a že vážně není sranda lézt na patrovou postel. Manžel je celou dobu v koupelně. Konečně vychází a můžeme pokračovat v plánu. Dáváme miminko do kočárku. Kde je sakra ta slída? Jistě, kočár dával do auta manžel, takže nemáme ani pláštěnku ani slídu. Venku mrholí, začíná to ve mně vřít, manžel nechápe moje obavy o zdraví dítěte. Pořádně ho balím do fusaku a přikrývám dekou. Na korbu dávám plínku, aby dovnitř tolik nefoukalo, rýma nám stačí. Jdeme se najíst do naši oblíbené čínské restaurace. Celou cestu se dohadujeme o manželově laxním přístupu k věcem.
V restauraci usazuji staršího do dětské židličky. Nenápadně mu rudnou oči a padá hlava, super, chce se mu spát. Začíná kňourat. Ve snaze probudit ho k životu vytahuji z tašky jeho oběd. Zabralo to. Bere si lžíci a jí. Prý toho bylo málo, takže ho poslušně s manželem krmíme ještě naší porcí. Ve snaze uchránit si alespoň kus žvance, nabírám na vidličku maso v pálivé omáčce. Nic. Asi má plechovou pusu po mně, sbohem oběde.
Dojedli jsme a chystáme se zaplatit, miminko v kočárku zjistilo, že nejedeme, spěšně se oblékám a doprovázena vydatným řevem prchám s kočárkem ven. Za chvíli mě dochází manžel se synem. Manžel potřebuje ještě reklamovat jakousi součást do počítače, beru děti a pomalu, opravdu pomalu vyrážím zpět.
Vím, že nás manžel brzy dojde a vezme si staršího syna, který už sotva jde. Ušli jsme 200 metrů, syn už nejde. Zachraňuje nás zlatnictví, kde mají za výlohou hodiny v podobě různých zvířátek. Syna zaujímá kravička a kouká a kouká. Jakožto správný milovník veškerých mašinek si všímá hodin - vláčku. Děkuji za záchranu.
Čas letí. Dítě už se snaží ustlat si na zemi, chovat se nechce, na korbě sedět nechce, řve. Lidi na mě koukají s ne zrovna přátelským pohledem. Snažím se vytrvat. Dítě řve, válí se a kope kolem sebe. Beru telefon a volám manželovi, kde sakra je. Jdu do kolen, prý nás nikde neviděl, a tak jde pro auto, už je skoro u něj. Zvedám dítě ze země a snažím se pokračovat v cestě, nemusím psát, že mé kalhoty nezvládají odolávat útoku kopajících dětských botiček. Už si neříkám, že žena zvládne vše, proklínám toho zatracenýho chlapa.
Výborně, potkáváme se s manželem, předávám mu ospalé dítě a jdeme k autu. Manžel nakládá děti a já se snažím dostat z kalhot to bláto. Ubrousky na dětský zadek zabírají a z kalhot na mě zírají jen mokré fleky, bláto je pryč. Slyším nadávky od kufru. Prý se nám tam nevejde kočárek a klec, kterou si vezeme domů. Beze slov odsouvám chlapa, naložím do kufru kočár i klec a ještě zbývá plno místa. Čas utíká, nákup už nestíháme, vyrážíme domů na kontrolu kyčlí. Tam už probíhá vše normálně, jen tedy naše šestitýdenní miminko svou velikostí předhání ty čtyřměsíční, hmm, po kom to dítě je?
Kyčle jsou v pořádku, jedeme domů, manžel si jde lehnout, dávám staršímu svačinu a následně s dětmi vyrážím na ten nákup. Uf, jaká je to pohoda bez chlapa!
Nakoupíme, co je třeba, a razíme domů, po cestě nás čeká kojící pauza.
Konečně jsme doma. Dělám synovi večeři, manžel ho jde vykoupat, ještě musím uvařit večeři psům. Vybaluji nákup a chystám batoh na zítřejší plavání. Je 22:00, děti spí, teď má přijít na řadu ten hezký večer. Mladší syn začíná řvát, bolí ho bříško. Uvědomuji si, že jsem mu dnes nedala kapičky, chybu rychle napravuji a masíruju mu bříško - zabírá to. Během toho urputně přemýšlím, co jsem jedla tak hrozného. Pomalu mi dochází, že v číně bylo zelí a cibule. Pomyslím si cosi o mlíku na mozku a omlouvám se tomu mému sluníčku - vůbec mi nedošlo, co jím. Naštěstí masáž bříška zabrala a syn poklidně usíná.
Odpadám do postele a poslední myšlenka, která mi proběhne hlavou, je, že příště, až si budu chtít udělat báječný den, nechám si zajít chuť.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1146
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 666
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1170
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 493
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 304
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19047
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2517
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2744
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2467
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1649
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
takze si uz nic takovyho neplanuju 
jedine bez deti 
a čekám až přijde sám
