Květňátka 2005
- Rodičovství
- Ivca_K
- 20.01.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, tak vám chci napsat, jak jsem se spletla. Možná si teď myslíte, že to sem nepatří, ale velmi záhy pochopíte, že to sem patří. Některé z vás se možná poznají. A pokud ano, budu ráda, že v tom nejsem sama. Doma jsem už téměř rok a půl. První dítě jsem potratila. Tak mě doktor nechal při druhém těhotenství doma, i když mám pocit, že to bylo ta brzy, že se mi z toho otěhotnění ještě třásla kolena.
Nejdřív jsem se tetelila radostí, jak přečtu spoustu knížek, shlédnu hodně filmů, všechno si v klidu připravím. Jenomže jsem velmi brzy začala být divná a záhy i paranoidní. Když mě filmy a knížky přestaly bavit. Vycházky už jsem sice měla, ale choďte půl roku se psem pořád kolem jednoho a toho samého pole. A sama. Do města daleko, vycházky by mi postačily tak akorát na to, abych se do Prahy dopravila a hned jsem mohla jet zpátky. A tak se mi trochu prodražil telefon. Pořád jsem někomu telefonovala, s někým jsem si chtěla povídat. Ale byla jsem doma už hodně dlouho a občas mi nedošlo, že ty lidi taky musí pracovat. Zrovna tak, jako já ještě před několika měsíci. A tak jsem se občas dozvěděla, že teď nemají bohužel čas a zavolají zpět později. Ale později trvalo hodiny, tedy z mého pohledu věčnost. A tak jsem se stala paranoidní.
V průběhu té doby, kdy jsem čekala na telefonát, jsem začala přemýšlet, že se se mnou ten člověk už nechce bavit. Že jsem mu určitě něco udělala, někdo mě pomluvil atd. atd. atd. Černé myšlenky mi táhly hlavou a já z toho byla úplně na kolenou. A přestože mě stále a dokola všichni ujišťovali, že je to pouze výplod mého těhotenstvím „chorého" mozku (ty hormony přece jenom dělají své), přemýšlela jsem o tom, proč mi tenhle nevolá, proč se tamten neozval. A oni všichni „jenom" chodili do práce, kde jaksi museli pracovat a opravdu neměli čas se mnou hodinu řešit, že se doma nudím.
Jenomže mi ta paranoia zůstala a popravdě mě z ní vlastně dneska probrala Sanynka. Sany, díky, to jsem potřebovala!!! A myslím to vážně. Před několika dny jsem objevila tento deníček a hned jsem zareagovala. Květňátka 2005, to je přeci Klára Samira, ten můj trpaslík. Okamžitě jste mě přivítaly a já z toho měla hroznou radost. Jenomže ............. jsem nevěděla, jak to chodí. Všechny se znáte už dlouhou dobu. Čekala jsem, že se nějak ozvete, a ono se nic nedělo. A protože jsem paranoidní, tak ................
Včera zakládala na diskusi Valli nový deníček pro ty, které v žádném nejsou. Řekla jsem si, že tam nikdo nikoho nezná, vztahy se budou teprve vyvíjet. A z tohoto deníčku se mi nikdo neozval. Tak, proč to nezkusit. Brzy jsem zjistila, že některé emaminy znám z chatu a měla jsem radost.
A dneska jsem potkala na chatu Sanynku, která mě okamžitě nazvala nevěrnicí. A měla pravdu, ale, holky, to ta moje paranoia!!! A taky mi řekla, že nemám čekat žádné další reakce a rovnou se zapojit do deníčku. A vyzvala mě k tomu opravdu důrazně. Znovu: Díky, Sany!!! Jenomže jsem si řekla, že nemůžu opustit Valli a ostatní, a že současně nemůžu opustit ani vás, protože jste nás s Klárkou Samirou přijali. Ale vlastně mám doma Květňátko 2005 a současně jsem i nová emamina. Tak, proč ne obojí? Je to možná divné. Ale dala jsem si závazek, že žádný deníček nebudu šidit. To znamená, že příspěvek sem znamená okamžitě i příspěvek do druhé deníčku. A že se nebudu opakovat!!! Prostě proto, abych už nebyla paranoidní.
Takže se vám krátce představím. Jsem Ivča a byla jsem paranoidní.
Za přijetí do deníčku všem děkuji a doufám, že těm, které si myslely, že jsem nevěrnice (jako Sanynka) jsem své jednání vysvětlila. Jo, a moc se těším, až vás víc poznám. Přes víkend si vás musím nastudovat Ivča_K
Přečtěte si také
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 1791
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1222
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 924
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 661
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 776
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2867
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 2271
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1543
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1805
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 1266
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...