Květňátka 2005
- Rodičovství
- Ivca_K
- 20.01.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, tak vám chci napsat, jak jsem se spletla. Možná si teď myslíte, že to sem nepatří, ale velmi záhy pochopíte, že to sem patří. Některé z vás se možná poznají. A pokud ano, budu ráda, že v tom nejsem sama. Doma jsem už téměř rok a půl. První dítě jsem potratila. Tak mě doktor nechal při druhém těhotenství doma, i když mám pocit, že to bylo ta brzy, že se mi z toho otěhotnění ještě třásla kolena.
Nejdřív jsem se tetelila radostí, jak přečtu spoustu knížek, shlédnu hodně filmů, všechno si v klidu připravím. Jenomže jsem velmi brzy začala být divná a záhy i paranoidní. Když mě filmy a knížky přestaly bavit. Vycházky už jsem sice měla, ale choďte půl roku se psem pořád kolem jednoho a toho samého pole. A sama. Do města daleko, vycházky by mi postačily tak akorát na to, abych se do Prahy dopravila a hned jsem mohla jet zpátky. A tak se mi trochu prodražil telefon. Pořád jsem někomu telefonovala, s někým jsem si chtěla povídat. Ale byla jsem doma už hodně dlouho a občas mi nedošlo, že ty lidi taky musí pracovat. Zrovna tak, jako já ještě před několika měsíci. A tak jsem se občas dozvěděla, že teď nemají bohužel čas a zavolají zpět později. Ale později trvalo hodiny, tedy z mého pohledu věčnost. A tak jsem se stala paranoidní.
V průběhu té doby, kdy jsem čekala na telefonát, jsem začala přemýšlet, že se se mnou ten člověk už nechce bavit. Že jsem mu určitě něco udělala, někdo mě pomluvil atd. atd. atd. Černé myšlenky mi táhly hlavou a já z toho byla úplně na kolenou. A přestože mě stále a dokola všichni ujišťovali, že je to pouze výplod mého těhotenstvím „chorého" mozku (ty hormony přece jenom dělají své), přemýšlela jsem o tom, proč mi tenhle nevolá, proč se tamten neozval. A oni všichni „jenom" chodili do práce, kde jaksi museli pracovat a opravdu neměli čas se mnou hodinu řešit, že se doma nudím.
Jenomže mi ta paranoia zůstala a popravdě mě z ní vlastně dneska probrala Sanynka. Sany, díky, to jsem potřebovala!!! A myslím to vážně. Před několika dny jsem objevila tento deníček a hned jsem zareagovala. Květňátka 2005, to je přeci Klára Samira, ten můj trpaslík. Okamžitě jste mě přivítaly a já z toho měla hroznou radost. Jenomže ............. jsem nevěděla, jak to chodí. Všechny se znáte už dlouhou dobu. Čekala jsem, že se nějak ozvete, a ono se nic nedělo. A protože jsem paranoidní, tak ................
Včera zakládala na diskusi Valli nový deníček pro ty, které v žádném nejsou. Řekla jsem si, že tam nikdo nikoho nezná, vztahy se budou teprve vyvíjet. A z tohoto deníčku se mi nikdo neozval. Tak, proč to nezkusit. Brzy jsem zjistila, že některé emaminy znám z chatu a měla jsem radost.
A dneska jsem potkala na chatu Sanynku, která mě okamžitě nazvala nevěrnicí. A měla pravdu, ale, holky, to ta moje paranoia!!! A taky mi řekla, že nemám čekat žádné další reakce a rovnou se zapojit do deníčku. A vyzvala mě k tomu opravdu důrazně. Znovu: Díky, Sany!!! Jenomže jsem si řekla, že nemůžu opustit Valli a ostatní, a že současně nemůžu opustit ani vás, protože jste nás s Klárkou Samirou přijali. Ale vlastně mám doma Květňátko 2005 a současně jsem i nová emamina. Tak, proč ne obojí? Je to možná divné. Ale dala jsem si závazek, že žádný deníček nebudu šidit. To znamená, že příspěvek sem znamená okamžitě i příspěvek do druhé deníčku. A že se nebudu opakovat!!! Prostě proto, abych už nebyla paranoidní.
Takže se vám krátce představím. Jsem Ivča a byla jsem paranoidní.
Za přijetí do deníčku všem děkuji a doufám, že těm, které si myslely, že jsem nevěrnice (jako Sanynka) jsem své jednání vysvětlila. Jo, a moc se těším, až vás víc poznám. Přes víkend si vás musím nastudovat Ivča_K
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 47
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 45
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 95
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 60
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1636
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 3190
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1182
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1171
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 710
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3483
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...