Lapena do vánoční pasti
- O životě
- eVerča
- 23.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb něco málo o tom, jak se (zatím ještě) těším na první Vánoce prožité v klidu a v pohodě. Když se začátkem října začaly v supermarketech objevovat čokoládoví čerti a babky na autobusové zastávce rozebíraly, co všechno musí udelat do Vánoc, koulela jsem očima a doufala, že se nedožiji toho, že rádoby adventní výzdoba v podobě svítících sobů, umělých větví a tlustých fousatých dědulů nebude ve výlohách celoročně, jelikož mi připadá, že rok od roku je (nejen) ziskuchtiví obchodníci vytahují dřív a dřív. Každý rok si říkám, že ony svátky klidu a pohody prožiji tentokrát opravdu v klidu a pohodě, ale pokaždé se to nějak zvrtne.
Už od doby, kdy jsem přestala (díky neopatrnosti mojí mámy, která dopis s mnou pečlivě nakreslenými vytouženými dárečky kradla z poza okna právě když jsem se rozespalá potácela pokojem na záchod) věřit na Ježíška, byly Vánoce vždycky tak nějak na prd. Jeden rok jsem se dusila kostí, druhý rok od nás odešel táta, třetí rok vyhořely pojistky, čtvrtý rok jsme byli prvně u štědrovečerní večeře bez zesnulého dědečka, další rok bez peněz, pak bez babičky, následně jen sama s mámou, která od rána jen pobíhala po kuchyni a nadávala, že se na všechno může víte co, pak s jejím přítelem, který se naštval, že zase dostal ponožky, další rok ve stresu z výmyslů mého bývalého. Zkrátka, Vánoce jsem nesnášela. Samý shon a nakonec se každý musí usmívat na lidi, které by během roku nemilosrdně odprásknul. Když jsem se v lednu s přítelem a krásně se zakulacujícím bříškem stěhovala do vlastního, blesklo mi hlavou, že příští Vánoce budu mít konečně zařízené podle sebe a začala jsem se dokonce i těšit, ač byly opravdu ještě daleko.
Týdny a měsíce ubíhaly, narodila se nám dcerka, přišlo léto, které uteklo jako voda, přišla radost z objevených a moc chtěných a očekávaných // na testu, přišel podzim, kdy jsem do truhlíků napíchala tůje a kýčovité umělé barevné listí a přišli i ti příšerní obchodníci v plné polní s vánoční dekorací ještě kýčovitější než moje barevné lupení. Vietnamci vyšoupli před krám svá báječná vánoční košťata za čistapadešát, máma začala básnit o mých dokonalých adventních věncích a já byla definitivně polapena do vánočních pastí. Po debatě se známou, která svému sedmiměsíčnímu synkovi chystá pod stromeček autodráhu za tři tisíce jsem i já začala přemýšlet, co komu Ježíšek nadělí. Naše Domča nedostane autodráhu, ale vkládačku, kostky a nočník, babičky a dědečkové kalendáře s vnučkou, přítel dostane něco, co tu nemohu zveřejnit, neb by si to hned po vydání deníčku přečetl a já? Já nedostanu nic, protože u přítele v práci nějaký dobrák ukradl plechy za padesát tisíc, tak se žádný třináctý plat konat nebude. Dárky tedy vyřešeny.
Při pohledu na chlapa v montérkách, který stoje na zvedací plošině montuje svítící hvězdu na lampu před naším barákem, jsem se rozhodla, že začnu s výrobou vánočních dekorací! Holka, první Vánoce v tvojí režii, tak si to užij! Řekla jsem si a zasnila se. Tatínek táhne na sáních v kožešině zachumlanou Domču a v tašce kapra mrskajícího se radostí, že nám brzy ohodí celou nově vymalovanou kuchyň. Maminka mezitím dozdobuje stromeček oříšky a křížalami a v duchu si chystá odpověď na nechápavý dotaz babičky, která se zaručeně pozastaví nad tím, proč tý holce neuděláme pořádně lesklý a blikající stromeček…
Ze snění mě vytrhne Domča, která se mi snaží zout fusekli. „Budeme mít hezký Vánoce, kočko.“ Pohladím nechápající dítko po hlavě, nazuji si ponožku a usedám k internetu, abych našla inspiraci na nějaké dobré cukroví. Najednou si vzpomenu na vizovické pečivo, které jsme jako děti plácaly ve školní družině. To je nápad! Omrknu nějaké fotky, rady a tipy a už se ňachňám v těstu. Mezitím mi do sluchátek referuje kamarádka o jejím novém objevu, v televizi mluví nějaká v pudru ukrýtá slečna o tom, jak nám škodí předvánoční stres a já si libuji, že já se letos tedy rozhodně stresovat nebudu. Naše akční Domča si přivírá prsty do tátova starého notebooku a nadávajíc plyšovému psovi se plazí pod stůl sbírat drobečky a opět tahat mámu za ponožku. Po hodině hnětení a bezmála půl hodině křečí v prstech ukládám těsto do ledničky, hladím si bříško a těším se rovnou i na příští Vánoce, jak už bravurně chodící batole bude ze stromečku sundávat oříšky a bude jimi ládovat pod ním se plácajícího sourozence.
Ani druhý den mě předvánoční nadšení neopouští. Vesele navlékám kostičky sušených jablek a červené papírové čtverečky na vlasec a už vidím ten náš krásný stromeček, ozdobu na dveřích do bytu i to, jak moje kýčovité truhlíky na parapetu konečně pokryje krásný nadýchaný sněhový polštářek a jak sýkorky vytrhnou ze zdi teploměr v zápalu boje o lojovou kouli na něm zavěšenou. Tři metry „řetězu“ hotovy. Krása! Teď se vrhnu na to vizovické pečivo. Hňácám a plácám, válím, krajím, modeluji, ale Josef z betlému vypadá přesně jako náš zfetovaný soused. Marie má kozy větší než Ježíšek jesličky a na ubohého Ježíška se ani nedostalo, neb jsem těsto zase spleskla na jednu hromadu, protože propadám záchvatu vzteku z toho, jak se mi Josef ráčil skácet ze stolu spolu se svou družkou a má milovaná dceruška zanechala mé ponožky a zaryla prstíky Josefovi do zhroucených zad. Ani hvězdička nevypadá jako hvězdička, takže se příští týden vyprávím na místní základku na vánoční trhy a zakoupím betlémek od nějakého šikovného školáčka, který utržené penízky beztak prokouří za rohem se staršími spolužáky.
No nic, tak aspoň ty křížaly! Krajím jablko na úhledné plátečky a opět si představuji tu nádheru, až bude můj výtvor zdobit stromeček. Plátky jablek ukládám na rošt, zapínám troubu, běžím uložit nevrlou a očíčka si mnoucí Domču a jdu pověsit prádlo. Cestou zakopávám o tašku připravenou na vyhození a napadá mě, že když už jsem v té koupelně, proberu kosmetiku a jistě ještě něco zbytečného vyhodím. No nakonec zkouším asi dvacet laků na nehty a když se vracím do kuchyně, nevábný smrad a všudypřítomný šedý kouř mi připomíná, že vlastně suším křížaly! Kde se stala chyba? Nějak jsem pozapomněla přenastavit teplotu a chudinky jablíčka jsem nechala spálit při dvousetpadesáti stupních.
Takže křížaly taky koupím. Povzdechla jsem si, když jsem u otevřeného okna lapala po trošce čerstvého vzduchu, který se konečně po několika dnech hnusné inverze probojoval až k nám, zoufalým a popílku nadýchaným občanům. Odpoledne se chystám nakoupit svíčky, náplně do tavicí pistole a někde venku nakrást větvičky na věnce, ale na víc si dnes opravdu netroufám. Do třetice něco zkazit, to už by asi moje předvánoční nadšení vzalo za své a opět bych propadla zoufalství stupňujícímu se přímo úměrně číslu v kalendáři, a to letos opravdu nechci.
Přečtěte si také
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 1038
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 737
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 666
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 583
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 502
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 1234
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1702
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 596
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 1153
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 974
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...