Malý Che Guevara
- Rodičovství
- PaníKadrnožková
- 16.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ve své rodině jsem dříve platila za celkem slušnou pečovatelku. Tuto pověst jsem získala zkušenostmi se dvěma kočkami, hysterickou a oprsklou, a jedním buldočkem.
Vyčistit ouška, ostříhat drápky, vyhladit nosánek, pravidelné česání, škrabání, koupání, jakástakás výchova, docházka na veterinu a zdravotní pojištění. Až na drobná zaváhání byla zviřátka zvyklá na péči a poddávala se jí, ne-li ochotně, tak aspoň bez větších protestů. Jako vrchol svých snah považuji vyslovenou pochvalu, že prý budu jednou dobrá maminka.
No a je to tady, konkrétně již rok! Podobný přístup podpořený dobrou zkušeností a vírou ve své dobré úmysly, bohužel naprosto opačné výsledky, nechápu! Čištění oušek ještě jde, moje jistá ruka zvyklá na dvacetiminutové šmejdění po buldočkovu členitém uchu nebere malou dětskou skulinku jako reálnou výzvu, ale co to ostatní? Přebalování boj kdo z koho, mytí zadečku u umyvadla reálné ohrožení movitých věcí i nemovitosti, drápky – můj psí majstrštyk – dítěti bych raději nechala dorůst a opadat, protože jejich stříhání připomíná ultimativní zápas provázený bojovými skřeky.
Zvířata je prý potřeba na péči zvykat od mláděte, aby nebyl v pozdějším věku problém s pokousanými a podrápanými pečovateli, ale co to bezmocné(?) miminko? Kdy přestane být problém? Kdy přestane zběsile mrskat hlavičkou při pokusech o vysátí nudlí a riskovat ztrátu oka a zlomení kostí při znehybňujících hmatech? Kdy pochopí, že vybrání ospalku není matčin útok na tělesnou a osobní integritu? Věřili byste, že když se mu chci podívat, zda se mu vyklubal další trs zubů, že se ho opravdu nesnažím zavraždit? Tak proč proti mně instinktivně používá prvky Krav Maga technik?
V době rýmy každým dnem čekám zazvonění sociálky, není přece možné, že by sousedi byli tak lhostejní a ignorovali zoufalý jekot dítěte naznačující světu, že je bráno na nože. Aktuální zážitek je ultimativní zápas v rámci běžné prohlídky s trojicí řezníků (doktorka, sestra, matka) a v jeho rámci rozříznutí koutku o dřevěnou vyšetřovací špachtli. Doktorčiny omluvy, že mu, chudince (haha), nechtěla ublížit, už musím brát jako provokaci, případně výsměch.
Jestliže samotná péče o Che Guevaru je v rozporu s představami o logice, pak k budoucí výchově přistupuji s třesem vnitřností. Už teď jsem si všimla drobných nesrovnalostí s osobní zkušeností – zatímco psovi dělá celkem radost, když se mu podaří pochopit a vyplnit paniččino přání, dítě (alespoň moje teda) jakoby od narození prozkoumávalo přítomnost hranic, konkrétně jejich lokaci a zabezpečení.
Konkrétní srovnání – už teď vidím, že na „pojď sem“ bez ohledu na tón (přátelský, veselý, lákající, přísný) následuje ze strany psa víceméně přiskotačení, náš objekt naopak zásadně zhmotňuje pořekadlo „vzal nohy na ramena“. Na rázné a autoritativní „ne“ ustrne pes v pohybu a čeká, co se bude dít, dítě naopak s upřímným pohledem do očí a poťouchlým úsměvem ještě dvakrát zopakuje zakazovanou činnost a teprve poté čeká… no přece ho nez(a)biji, že jo?
Aha, už to mám! Nevím, kdo kdy vymyslel tu krásnou moudrost: Když nemůžete změnit okolí, změňte sami sebe. Jo, to beru. Nechám se vychovat od svého dítěte – k trpělivosti, velkorysosti a taky se co nejdřív přihlásím na kurz sebeobrany 
)
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 919
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 805
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 1340
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 1077
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 606
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 2046
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1250
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2305
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 954
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 571
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Maminko, máš (aspoň ode mě) velkou červenou jedničku s hvězdičkou. Děláš totiž přesně to, co se od maminky tak nějak čeká. A ještě se nad tím dokážeš zamyslet… 
jo, a to já ještě při zavolání, když jsme venku, občas pletu jména a lidi blbě koukaj, páč když chci zavolat své dítě, tak ze mně vypadne: „Mikeši!, teda blbnu, Jonáši (to už začínám chytat rapla sama na sebe, neb dítě stále běží a psi stojí), vlastně Jožko!“ (to už je dítě v nedohlednu a nedoslechnu)
Prví myšlenka: Ti je přece úplně normální dítě! Zkoumání hranic má v „popisu práce“ úplně každé dítě, i to sebehodnější. Bez toho by se těžko utvářela osobnost.
Ale potom jsem si hned vzpomněla na nás. Původně také „jenom“ pejskaře. Ze začátku na dítě funguje vše, co se člověk naučil při výchově psa. Jenže pak nastane logické překvapení: nad psem si musíme vždy udržet mocenskou převahu (ukázat, kdo je vůdcem smečky), ale u dítěte je to zcela jiné! Musíme ho naučit, aby samo chtělo respektovat co má a zároveň aby se učilo tomu vyrůst v autonomní osobnost! Zhruba tak v roce výchovy dítěte se metody a cíle začnou naprosto odlišovat od výchovy psa. 
(Chápu, že nepejskařům toto srovnání může přijít divné, ale my jako majitelé 45 kg psa, kterého je opravdu již třeba usměrnit víme své.:-D
Takže moje základní rada: Výchova dítěte není boj „kdo z koho“, v prvních měsících (letech) je potřeba důslednost a to, abychom „donutili“ dítě udělat co chceme, ale s jinou filosofií a motivací. Pamlsek nejen že nestačí, ale jako motivace je úplně vedle.
Dítě si musí uvědomit, proč má dělat co má a „zkoušení“ hranic je v tuto chvíli nejen normální, ale na rozdíl od psa i žádoucí. Kamarádka matka od 3 dětí mi řekla, že výchova spočívá v tom, abychom si důsledně VŽDY prosadili svou, ale je to záležitost neobyčejně rafinovaná - soubor nejrůznějších technik. Zrovna u našeho dítěte (velice tvrdohlavé po nás) nejvíc zabírá předcházet konfliktům - na vše upozornit dopředu (až skončí tato pohádka, půjdeme spát - opakovat třeba 3× během večerníčku a když mluví, vyžádat si teba i jeho potvrzení, že o tom ví. Zeptám se třeba : „souhlas?“ A když souhlasí (a v průběhu pohádky odsouhlasí ledasco 
na jeho souhlas se pak mohu i odvolat). A nejlépe mi funguje ho hned s 1. titulky vzít, to očekává.
Potom vždy se snažit vyhnout konfliktu, u nás to jde hlavně humorem, legráckami. Tady to je podle mě základní rozdíl od výchovy psa. Tím, že použijeme lest (dítě chce jít jinam - snažím se ho buď upoutat k cestě kterou jsem vybrala - podívej se, támhle za rohem stojí vždycky ten bagr!:-D - musí to být pravda, nebo nějakou legrací - dojdu pro něj a odnáším ho se slovy „máma je jeřáb a…“ doplte sami. Hodně uplatňuji vysvětlování: „dohodli jsme se…“ atd. Samozřejmě měkdy uplatňuji i „máma to řekla, tak to tak bude…“ Ale tím spíš šetřím. To je ten psí způsob. I když samožřejmě v rozumné míře to je k věci i zde. Ale jako součást jiných postupů, ne jako základní linie výchovy.
Tohle jsem si vše uvědomila když mi vyprávěla kamarádka - též pejskařka, majitelka velkého plemene, že s dítětem neůměrně bojuje, že se malou snaží pořád ZLOMIT, ale nefunguje to a je to jen nikam nevedoucí spirála konfliktů… V tu chvíli mi to tenkrát došlo.
Naštěstí mně tu psí výchovu pořád přezčovala máma. Bez ní nevím… 
Pak pomohly různé vyčtené triky - například když měl malý v roce tendenci mě pořád bouchat, perfektně pomohlo když jsme (po už asi 2 měsících zoufalství a zkoušení všeho možného) udélali to, že se mě -dost zhurta- zastal manžel: „tohle mamince dělat nebudeš, to bolí!!!“ Udělal to snad jen 2×, 3× a byl pokoj!
Tak hodně trpělivosti a vynalézavosti při výchově nám oběma nebo spíš nám všem!!!