Malý Che Guevara
- Rodičovství
- PaníKadrnožková
- 16.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ve své rodině jsem dříve platila za celkem slušnou pečovatelku. Tuto pověst jsem získala zkušenostmi se dvěma kočkami, hysterickou a oprsklou, a jedním buldočkem.
Vyčistit ouška, ostříhat drápky, vyhladit nosánek, pravidelné česání, škrabání, koupání, jakástakás výchova, docházka na veterinu a zdravotní pojištění. Až na drobná zaváhání byla zviřátka zvyklá na péči a poddávala se jí, ne-li ochotně, tak aspoň bez větších protestů. Jako vrchol svých snah považuji vyslovenou pochvalu, že prý budu jednou dobrá maminka.
No a je to tady, konkrétně již rok! Podobný přístup podpořený dobrou zkušeností a vírou ve své dobré úmysly, bohužel naprosto opačné výsledky, nechápu! Čištění oušek ještě jde, moje jistá ruka zvyklá na dvacetiminutové šmejdění po buldočkovu členitém uchu nebere malou dětskou skulinku jako reálnou výzvu, ale co to ostatní? Přebalování boj kdo z koho, mytí zadečku u umyvadla reálné ohrožení movitých věcí i nemovitosti, drápky – můj psí majstrštyk – dítěti bych raději nechala dorůst a opadat, protože jejich stříhání připomíná ultimativní zápas provázený bojovými skřeky.
Zvířata je prý potřeba na péči zvykat od mláděte, aby nebyl v pozdějším věku problém s pokousanými a podrápanými pečovateli, ale co to bezmocné(?) miminko? Kdy přestane být problém? Kdy přestane zběsile mrskat hlavičkou při pokusech o vysátí nudlí a riskovat ztrátu oka a zlomení kostí při znehybňujících hmatech? Kdy pochopí, že vybrání ospalku není matčin útok na tělesnou a osobní integritu? Věřili byste, že když se mu chci podívat, zda se mu vyklubal další trs zubů, že se ho opravdu nesnažím zavraždit? Tak proč proti mně instinktivně používá prvky Krav Maga technik?
V době rýmy každým dnem čekám zazvonění sociálky, není přece možné, že by sousedi byli tak lhostejní a ignorovali zoufalý jekot dítěte naznačující světu, že je bráno na nože. Aktuální zážitek je ultimativní zápas v rámci běžné prohlídky s trojicí řezníků (doktorka, sestra, matka) a v jeho rámci rozříznutí koutku o dřevěnou vyšetřovací špachtli. Doktorčiny omluvy, že mu, chudince (haha), nechtěla ublížit, už musím brát jako provokaci, případně výsměch.
Jestliže samotná péče o Che Guevaru je v rozporu s představami o logice, pak k budoucí výchově přistupuji s třesem vnitřností. Už teď jsem si všimla drobných nesrovnalostí s osobní zkušeností – zatímco psovi dělá celkem radost, když se mu podaří pochopit a vyplnit paniččino přání, dítě (alespoň moje teda) jakoby od narození prozkoumávalo přítomnost hranic, konkrétně jejich lokaci a zabezpečení.
Konkrétní srovnání – už teď vidím, že na „pojď sem“ bez ohledu na tón (přátelský, veselý, lákající, přísný) následuje ze strany psa víceméně přiskotačení, náš objekt naopak zásadně zhmotňuje pořekadlo „vzal nohy na ramena“. Na rázné a autoritativní „ne“ ustrne pes v pohybu a čeká, co se bude dít, dítě naopak s upřímným pohledem do očí a poťouchlým úsměvem ještě dvakrát zopakuje zakazovanou činnost a teprve poté čeká… no přece ho nez(a)biji, že jo?
Aha, už to mám! Nevím, kdo kdy vymyslel tu krásnou moudrost: Když nemůžete změnit okolí, změňte sami sebe. Jo, to beru. Nechám se vychovat od svého dítěte – k trpělivosti, velkorysosti a taky se co nejdřív přihlásím na kurz sebeobrany 
)
Přečtěte si také
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 2985
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 1503
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 709
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 1666
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 1210
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 5818
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 13768
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 3274
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 4026
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 3257
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...
Maminko, máš (aspoň ode mě) velkou červenou jedničku s hvězdičkou. Děláš totiž přesně to, co se od maminky tak nějak čeká. A ještě se nad tím dokážeš zamyslet… 
jo, a to já ještě při zavolání, když jsme venku, občas pletu jména a lidi blbě koukaj, páč když chci zavolat své dítě, tak ze mně vypadne: „Mikeši!, teda blbnu, Jonáši (to už začínám chytat rapla sama na sebe, neb dítě stále běží a psi stojí), vlastně Jožko!“ (to už je dítě v nedohlednu a nedoslechnu)
Prví myšlenka: Ti je přece úplně normální dítě! Zkoumání hranic má v „popisu práce“ úplně každé dítě, i to sebehodnější. Bez toho by se těžko utvářela osobnost.
Ale potom jsem si hned vzpomněla na nás. Původně také „jenom“ pejskaře. Ze začátku na dítě funguje vše, co se člověk naučil při výchově psa. Jenže pak nastane logické překvapení: nad psem si musíme vždy udržet mocenskou převahu (ukázat, kdo je vůdcem smečky), ale u dítěte je to zcela jiné! Musíme ho naučit, aby samo chtělo respektovat co má a zároveň aby se učilo tomu vyrůst v autonomní osobnost! Zhruba tak v roce výchovy dítěte se metody a cíle začnou naprosto odlišovat od výchovy psa. 
(Chápu, že nepejskařům toto srovnání může přijít divné, ale my jako majitelé 45 kg psa, kterého je opravdu již třeba usměrnit víme své.:-D
Takže moje základní rada: Výchova dítěte není boj „kdo z koho“, v prvních měsících (letech) je potřeba důslednost a to, abychom „donutili“ dítě udělat co chceme, ale s jinou filosofií a motivací. Pamlsek nejen že nestačí, ale jako motivace je úplně vedle.
Dítě si musí uvědomit, proč má dělat co má a „zkoušení“ hranic je v tuto chvíli nejen normální, ale na rozdíl od psa i žádoucí. Kamarádka matka od 3 dětí mi řekla, že výchova spočívá v tom, abychom si důsledně VŽDY prosadili svou, ale je to záležitost neobyčejně rafinovaná - soubor nejrůznějších technik. Zrovna u našeho dítěte (velice tvrdohlavé po nás) nejvíc zabírá předcházet konfliktům - na vše upozornit dopředu (až skončí tato pohádka, půjdeme spát - opakovat třeba 3× během večerníčku a když mluví, vyžádat si teba i jeho potvrzení, že o tom ví. Zeptám se třeba : „souhlas?“ A když souhlasí (a v průběhu pohádky odsouhlasí ledasco 
na jeho souhlas se pak mohu i odvolat). A nejlépe mi funguje ho hned s 1. titulky vzít, to očekává.
Potom vždy se snažit vyhnout konfliktu, u nás to jde hlavně humorem, legráckami. Tady to je podle mě základní rozdíl od výchovy psa. Tím, že použijeme lest (dítě chce jít jinam - snažím se ho buď upoutat k cestě kterou jsem vybrala - podívej se, támhle za rohem stojí vždycky ten bagr!:-D - musí to být pravda, nebo nějakou legrací - dojdu pro něj a odnáším ho se slovy „máma je jeřáb a…“ doplte sami. Hodně uplatňuji vysvětlování: „dohodli jsme se…“ atd. Samozřejmě měkdy uplatňuji i „máma to řekla, tak to tak bude…“ Ale tím spíš šetřím. To je ten psí způsob. I když samožřejmě v rozumné míře to je k věci i zde. Ale jako součást jiných postupů, ne jako základní linie výchovy.
Tohle jsem si vše uvědomila když mi vyprávěla kamarádka - též pejskařka, majitelka velkého plemene, že s dítětem neůměrně bojuje, že se malou snaží pořád ZLOMIT, ale nefunguje to a je to jen nikam nevedoucí spirála konfliktů… V tu chvíli mi to tenkrát došlo.
Naštěstí mně tu psí výchovu pořád přezčovala máma. Bez ní nevím… 
Pak pomohly různé vyčtené triky - například když měl malý v roce tendenci mě pořád bouchat, perfektně pomohlo když jsme (po už asi 2 měsících zoufalství a zkoušení všeho možného) udélali to, že se mě -dost zhurta- zastal manžel: „tohle mamince dělat nebudeš, to bolí!!!“ Udělal to snad jen 2×, 3× a byl pokoj!
Tak hodně trpělivosti a vynalézavosti při výchově nám oběma nebo spíš nám všem!!!