Malý velký bojovníček
- Rodičovství
- smon83
- 07.05.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Psala jsem deníček o tom, jak jsme s manželem přišli k druhému miminku i o tom, jaký měl náhlý a předčasný vstup do života. Teď bych chtěla napsat deníček o tom, čím jsme si prošli a podpořit tak všechny maminky, které tím prochází.
Pár dní po narození
- 1
poprvé u maminky
- 2
poprvé v postýlce
A jsme doma
Aktuální fotka
- 3
Byla jsem 3.den po císařském řezu a můj zdravotní stav nebyl moc dobrý, ale i tak jsem chtěla hrozně moc vidět svého syna. Moje touha byla tak velká, že jsem se dobelhala do druhé budovy za opory manžela. Bylo to pro mě vyčerpávající, ale byla jsem tak moc natěšená, až si ho pochovám, obejmu, přiložím k prsu. Zazvonili jsme si na Intermediární oddělení A, oni nás vpustili dovnitř a my jsme se museli obléknout do zeleného pláště. Potom umýt ruce a byli jsme poučeni o pravidelné dezinfekci rukou, když si budeme chtít na malého šáhnout. Všechno jsem odkývala a těšila jsem se na naše první setkání. A pak přišla první rána. Přišla jsem k inkubátoru a tam leželo malinké miminko, taková kostřička potažená kůží, v mini ručičce velká kanyla, do které vedly 2 hadičky, v pusince sondička, kterou ho krmili.
Málem jsem omdlela, musela jsem si sednout. Rozbrečela jsem se a nastaly výčitky, co jsem to za mamku, která nedokáže donosit miminko a ono potom takhle trpí. Pak nám sestřička řekla, že si ho nemůžeme pochovat, protože to ještě není k tomu vhodné. Opět velký pláč, že nebude žádné chování, žádné kojení, prostě nic. Mohli jsme se s manželem na něj jen koukat, jak do akvária a občas na chvíli na něj sáhnout, abychom mu tam moc nevyvětrali. Byli jsme u něj asi hodinu, pak jsem se musela vrátit zpátky na kliniku na pokoj. Celou noc jsem přemýšlela, co bude dál, jak to překonáme. Doma na mě čekala 19-ti měsíční dcerka.
Druhý den přijel manžel dopoledne a mě propustili do domácí péče. Chtěla jsem zůstat s Tomíkem, ale nešlo to. Polovina budovy pro předčasně narozené děti se předělávala a tak maminky neměli, kde ubytovat. Šli jsem se tedy domluvit na dětské odd. jak to bude dál. Dostala jsem pokyny ke správnému skladování mateřského mléka, sterilní lahvičky a čekali jsem na doktorku. Přišla moc milá paní doktorka a vysvětlila nám, jak na tom Tomík je.
Byl narozený o 7 týdnů dřívě, porodní váha 1920 g a 46 cm. Během prvního týdne nám spadnul na 1780 g. Krmili ho nejdříve 3 ml každé 3 hodiny. Taková kapička, ale pro něj to bylo poměrně velké množství. Volali jsme si každý den kvůli přírůstkům a zdravotnímu stavu a každý druhý den jsem za ním jezdila s mlíčkem. Začal přibývat, ale objevila se u něj žloutenka. Musel pod světlo a nám řekli, ať ani ty 2 dny nejezdíme, že nám na něj nedovolí ani sáhnout. Opět jsem to obrečela. Žloutenka se mu po 3 dnech znovu vrátila a tak musel znovu pod světlo, tentokrát jen na den, takže jsme mohli jet za ním.
Každá chvíle s ním pro nás byla velkou vzácností. Když jsme takhle jezdili asi 10 dní a mysleli jsme si, že je všechno špatné za námi, nastal další zvrat. Tomík začal mít ve stoličce krev a museli mu přestat dávat moje mlíčko a dávali mu už naštěpené umělé. Prý se jedná o alergii na bílkovinu kravského mléka. Okamžitě mi nasadili přísnou bezmléčnou dietu a týden ode mě mlíčko nechtěli. Opět jsem to obrečela. Jeho stav se ale nelepšil ani po nasazení umělého mlíčka a tak doktorka rozhodnula o nitrožilní výživě a Tomík opět dostal velkou kanylu. Po 5-ti dnech se to zlepšilo a začali mu znovu dávat umělé mlíčko. Snášel ho dobře a my se zase radovali.
Pak přišel víkend a my jsme za ním opět přijeli. Čekalo nás první krásné chování. Sestřička se nás zeptala, jestli si ho chceme pochovat a my nevěděli, jestli radostí plakat nebo se smát. Tomík dostal čepičku a ponožky a zabalila nám ho do deky a pak šup k mamce do náručí. Byl to tak úžasný pocit držet ho v náručí. Byl tak maličký, krásně hřál a jedním očkem po nás mrkal. Brečela jsem štěstím a dojetím.
Při další návštěvě jsme zazvonili jako pokaždé, ale sestřičky nám řekli, že už tam Tomík není, že leží o patro výš. Nevěděli jsme, co se děje a šli jsme o patro výš. Opět jsme zazvonili a chtěli jsme si vzít plášť, ale sestřička nám řekla, že nemusíme. Netušili jsme, která bije a šli jsme za sestřičkou na pokoj č.6. a tam ležel náš brouček v postýlce. Žádný inkubátor, jen postýlka. Hned jsem manžela objala a brečela, jak je šikovný a statečný a už leží jen postýlce.
Šla jsem za sestřičkou a ptala jsem se jí, zda si ho můžu pochovat. Sestřička se na mě tak divně podívala a řekla mi, že samozřejmě, že je můj. Nebyli jsme na to zvyklí. Hned jsem si ho vzala a chovala. Pak si ho vzal i manžel a Tomík se začal usmívat. Sestřička nám řekla, že je to normální, že to předčasně narozené děti dělají dřív než ty donošené. Bylo to roztomilé. Potom mi ho sestřička dala k prsu a Tomíkovi to vůbec nešlo, ale i tak to bylo krásné.
Nakonec jsem se dohodnula s doktorkou, že přes víkend zůstanu v provizorním pokoji, který tam mají pro maminky a po víkendu si malého budu moci odvézt. Víkend to byl náročný. Každé 3 hodiny kojení a dokrmování, protože neuměl sát. V pondělí nás propustili domů.
V propouštěcí zprávě byla váha 2700 g 51,5 cm. Krmení mlíčkem a dokrmování speciálním Nutrilonem Allergy care. Pustili nás přesně po měsíci.
Dnes je Tomíkovi skoro 5 měsíců a nikdo by nepoznal, že je dřív narozený. Po kontrole v rizikové poradně je dokonce i napřed. Je tak šikovný, směje se, cucá si paleček, drží hračky.
Tímto deníčkem bych chtěla podpořit všechny maminky, které si tím procházejí nebo bohužel projdou. Děti jsou nesmírně šikovné. Musíte jim věřit. A věřte i sobě. Moc vás potřebují.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1595
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1633
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20606
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Tak vám všem přeji hodně štěstíčka a zdravíčka a držím palce ať to všechno Tomík zvládne 
Hodně štěsíčka a ať Vám dělá jen a jen samou radost 
at je tohle to nejhoší co ho v životě potkalo a je už jen štastný 
