Moje nečekané těhotenství i porod
- Porod
- smon83
- 11.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla jsem tento deníček napsat hned po porodu, ale čekala jsem, až nám dají prcka domů, abych náhodou něco nezakřikla.
První fotečka, den po porodu..
Poprvé v náručí u maminky
- 5
Už nemusím být v inkubátoru :)
Kdo četl můj deníček o prvním porodu a těhotenství, ten ví, že jsme dceru nemohli mít nijak snadno, dlouho se snažili a nakonec jsem čekala dvojčátka. Jen jedno se narodilo živé a druhé nám umřelo ještě v bříšku v 16. tt. To je pouze shrnutí.
Když byl dceři rok, rozhodli jsme se s manželem, že vysadíme prášky a že Karolínce pořídíme bratříčka 
Byli jsme smířeni s tím, že nám to nepůjde a nechtěli jsme absolvovat další sérii prášků a injekcí a jiných podpůrných věcí, prostě jsme to chtěli nechat na přírodě, a kdyby se to do 5 let nepodařilo, šli bychom do stejného kolotoče jako s první dcerou.
Moje první menstruace po porodu se dostavila měsíc po vysazení antikoncepce, tedy 18. dubna. Nepočítala jsem plodné dny, prostě jsme se milovali, když jsme chtěli. Doktor si mě objednal na 20. května na kontrolu, aby zkontroloval, jestli vůbec probíhá ovulace a vše je ok. Šla jsem na kontrolu a měla jsem takový divný pocit, takovou radost, že jsem určitě těhotná
Doktor mi udělal UTZ a řekl mi, že tam nic není, na další MS se to nechystá a že mi alespoň píchne vyvolávačku, jestli mám zájem, souhlasila jsem. Řekl mi, že když se MS do 14 dnů nedostaví, tak mám přijít a píchne mi silnější. Cestou domů jsem si pobrečela, jak je to možné, když jsem si byla skoro jistá a on tam nic neviděl.
Čekala jsem příchod MS a začala jsem špinit, jenže to bylo vše. A tak jsem se zase vypravila k doktorovi na druhou injekci. Udělal mi UTZ a s úsměvem mi řekl, že jsem 6+6. Koukala jsem na něj jako puk, vůbec jsem netušila, co říci, jen jsem se zmohla na otázku, zda je tam jen jedno. Bylo, uf, ohromná úleva.
Potom už šlo vše jako po másle, všechny kontroly v pořádku, tlak nízký, žádné nevolnosti, jen šílená únava, ta mi vydržela až do 6. měsíce. Utíkal týden za týdnem a já jsem se těšila na leden, až se nám malý brouček narodí Nechtěli jsme vědět pohlaví, ale já jsem prostě věděla, že to bude kluk
V říjnu jsem dostala zánět průdušek a skončila jsem na pohotovosti, protože jsem nemohla skoro dýchat. Dostala jsem antibiotika s tím, že kdyby se mi cokoliv nezdálo, mám jet hned do nemocnice. Druhý den mi opuchly nohy. Volala jsem doktorovi, ale ten mi řekl, že to mají všechny maminky. Tak jsem to neřešila. Pak mi začaly otékat ruce a obličej. Neřešila jsem to, šla jsem stejně na kontrolu.
Na kontrole vše v pořádku, tlak nízký, jen vyšší počet bílých krvinek v moči, takže asi zánět a dostala jsem druhá antibiotika a na kontrolu jsem měla přijít za 14 dní. Moje váhové přírůstky byly hrozné. Klidně i 4 kg týdně.
Ráno jsem bývala tak oteklá, že jsem skoro hodinu nic neviděla, strašné, ale podle doktora normální 
5. 12. jsem šla opět na kontrolu, ale noc před tím jsem už skoro nespala, bylo mi hrozně špatně. Sestřička mi změřila tlak a ejhle, 140/90. Vzala si ode mě moč a bílkovina tam bylo habaděj. Doktor mi udělal UTZ a řekl mi, že je to preeklampsie a musím do nemocnice. Ukecala jsem ho, že nastoupím hned 6. 12. ráno, jen si musím doma zajistit hlídání pro dceru.
Jenže večer jsem se nemohla ani nadechnout a bylo mi fakt hrozně, myslela jsem si, že je to snad moje poslední noc. A tak jsem řekla manželovi, že musíme hned jet. Dceru jsme dali babičce a jeli. V nemocnici mi natočili ozvy a miminko bylo v pořádku, jen můj tlak byl 150/95. A tak si mě tam nechali a manžela poslali domů.
A jelikož s naší nemocnicí mám jen ty nejhorší zkušenosti, byla jsem ve stresu i z toho, co od nich mám zase čekat. A tak pan doktor udělal krevní testy a zjistil, že mi selhávají ledviny a játra. Dali mi prášek na tlak a to bylo vše. Ráno 6. 12. přišla doktorka a řekla mi, že mi píchne něco na odvodnění a že uvidí, kolik toho dokážu vyčurat. Dostala jsem krásné platové džbánky a chodila jsem 24 hodin na džbánky, no trefit se do nich bylo umění
Ráno 7. 12. byla velká vizita a primář mi řekl, že testy jsou dobré, a kdyby náhodou něco, tak mě pošlou raději do Fakultní nemocnice v Hradci Králové, kde jsou na předčasně narozená miminka vybavení. Byla jsem 33+3 a tak jsem si říkala, ať mě tam pošlou radši hned. No, za hodinu na to přišla zase ta moje doktorka a řekla mi, že jim přišly další výsledky a ty jsou horší, a tak že mě pro jistotu posílají do Hradce.
Říkala jsem si, že to tak bude lepší a uklidnila jsem se. Jenže když se otevřely dveře a stál tam záchranář a lehátko z rychlé záchranky, věděla jsem, že je zle. Naložili mě na lehátko, nalepili elektrody, pípák na prst, tlakoměr na ruku a jeli jsme s houkačkou do Hradce. Na příjmu byly moc milé sestřičky i lékaři.
Podívali se na krevní výsledky z rána a zjistili, že mi u nás v nemocnici svým pokusem odpravili ledviny. Udělali mi rychle UTZ, miminko bylo v pořádku, a tak mi píchli kortikoidy, což u nás v nemocnici neudělali. Řekli, že mimiko zkusí ještě 1–2 dny udržet, aby se mu dodělaly plíce.
Jenže pak mi změřili tlak a zjistili, že ho mám 180/110. Jasný verdikt: musím ihned na sál. Císařský řez proběhl v plné narkóze. Po probuzení mi moc milý pan doktor řekl, že máme syna. Jmenuje se Tomášek, měří 46 cm a váží 1920 g. Dýchá sám a má se čile k světu a leží na dětské klinice o 2 budovy dál. Byla jsem moc šťastná.
Jizva mě skoro nebolela a za 4 dny už jsem šla domů. Za synem jsem dojížděla každý druhý den s mlíčkem, ke konci každý den. Nakonec jsem v Hradci ležela 4 dny, abychom si na sebe zvykli. Po měsíci nás pustili domů. Tomášek má 2700 g a 50 cm. Papá krásně a už není poznat, že je nedonošený.
Tímto bych chtěla moc poděkovat personálu hradecké porodnice, gynekologie a intermediární péče za skvělou péči, kterou mě mému synovi věnovali. Díky nim máme doma krásného a zdravého chlapečka a já se cítím skvěle.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1642
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20633
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
je krásnej 
Hodně zdraví a štěstí tobě i malému.
