Maminkou s emimi už pár let - Konečně deníček od Monči
- Rodičovství
- monas
- 16.06.08
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak vás všechny zdravím! Šla jsem mrknout, jestli se někdo neujal nového deníčku a bohužel néééé! Tudíž mi nezbývá než opravdu nějaký sepsat. J
Nevím co mě to napadlo, že jsem slíbila, že o víkendu nějaký splodím. A o víííííkendu! No to se mi v té chvíli asi zatmělo v hlavě, protože bych si už měla pamatovat, že o víkendu naprosto nestíhám a nějaký deníček vůbec nehrozí. Tímto se omlouvám, že jsem slib nesplnila. Nicméně se to teď pokusím zvládnout.
Původně jsem si plánovala, že napíšu o našem „relaxačním pobytu" v Rožnově pod Radhoštěm. Jenže pak už mě napadala další témata o tom, jak si teď žijem s dětma ve věku 2,5 a 5 let a jak už je to zas jiný život než s miminkem a přináší jiné radosti i starosti. Nakonec jsem se rozhodla se „trošku dotknout" obou zmíněných témat.
Takže k relaxačnímu víkendu - jak už jsem v komentáři zmínila - bylo to super! Konal se v Rožnově pod Radhoštěm uprostřed krásných zelených kopců Beskyd. Hotel byl pěkný, pokoje hezky zařízené s balkónem, koupelnou, záchodem a televizí. První den byl sraz v pět hodin, pak mělo začít první cvičení. Původně se mělo jednat o 3 hodiny cvičení pro maminky, kdy bude postaráno o děti a pak nějaké další hodiny cvičení maminek s dětmi. Na cestu jsem se s Lukáškem vydala asi o čtvrt na čtyři s tím, že měla trvat hodinu a čtvrt a mělo to být 94 km. Když jsem na palubním počítači uviděla 82 km, tak už jsem začala jásat, že už je to cesta jen jako od nás k babičce a za chvíli tam budem. Luky už se začínal kapku nudit, tak jsem byla šťastná, že se blíží cíl. Jenže najednou jsem uviděla značku označující začátek obce: Nový Jičín!!! Jeeeenže tudy cesta fakt vést neměla!
V tu chvíli mi došlo, že ty oranžové značky: směr Valašské Meziříčí nebyly z důvodu nové krásné přímé cesty do Valmezu (jak jsem původně Lukáškovi nadšeně oznamovala, protože jsem byla informována o tom, že se na této trase dělá nový kruháč, aby byla lepší cesta), ale byla to objížďka!!! Tak jsem vystresovaně hleděla do mapy, abych záhy zjistila, že mě tím pádem nečeká nějakých 12 km, ale krásných 35!!! Fuuuuuj! A to jsem tam měla v pět být. No vzala jsem to „zkratkou" po dědinách a nakonec to stihla a na místo dojela za 5 min. 17 hod.! Ale bylo to fakt o fous. Hodili jsme si věci na pokoj a v pět už byli v klubovně na první cvičení. Seznámili se s ostatními maminkami. Byla jsem domluvená ještě s dvěma dalšíma maminkama a v klubovně pak uviděla ještě další dvě známé, takže to bylo super, vidět tolik známých tváří. Trošku jsme si s dětmi zacvičily (pro mě to byla ulívárna), protože mé pětileté dítko si vystačilo samo! Pak byla večeře. Pošmákli jsme si a vyrazili na obchůzku kolem hotelu. Po té, co jsme přinutily děti kolem půl desáté až desáté zaplout do postýlek, tak jsme si s kamoškou, se kterou jsme měly pokoje vedle sebe a navíc propojené dveřmi, tak jsme byly v podstě ubytovaní společně, sedly na balkón, hleděly do tmy, kecaly a mlsaly. O hudbu se postaral pokoj nad námi, kde se konala nějaká „happy birthday spářka". Zábavu nám kazil fakt, že jsem si nikde nekoupily ani flašku vína a do hotelové za 350 Kč se nám nechtělo investovat J. Druhý den ráno byla kalanetika pro maminky, pak se konala bojovka a po ní se vyrazilo hromadně „dolů" z kopce do centra Rožnova do „Dětského ráje". Bylo to super centrum pro děti, kde byla fůra atrakcí jako dvojitá obrovská skluzavka, dvě veliké trampolíny, houpací loď, průlezky, skákací hrad. apod. Děti měly vstup za 30 Kč a dospělí jako doprovod zdarma. A nakonec jsme si to i my dospělí skvěle užívali, protože jsme se kluzali s dětma, skákali na trampolínách houpali na lodi atd. Také jsme si zde dali obídek a kamarádky s malýma dětma vyrazily na hotel, aby děti mohly spát a já vzala Lukyho a jeho kamaráda na prohlídku Valaškého muzea. Moooc se jim to líbilo - viděli jsme starou kovárnu, mlýn, pilu a mandl (vše s pohonem na vodu), prošli jsme si Dřevěné městečko, kde vystupovaly taneční soubory, hrála hudba atd. Koupili jsme kovové podkovičky, dřevěné mlýnky, řehtačky, zmrzlinu a parádně si to užili. Dokonce i vcelku bez většího reptání došlapali zase zpět na hotel, i když už byli řádně ucapaní.
Pak se konalo společné plavání maminek s dětmi v hotelovém bazénu. Sice se to nakonec „vymklo kontrole" a každý si plaval jak chtěl, ale i tak to bylo bezva. Po večeři v hotelu se opět vyrazilo dolů do města. Tentokrát jsme skončili na obřích trampolínách, které byly složeny z 8 samostatných polí a vyřádily jsme se zde my matky i děti. Bylo to úúúúžasný. Ale bez legrace - při jednom nepodařeném skoku, kdy jsem chtěla skočit na kolena a zase zpět na nohy jsem sebou pleskla dolů, což nebylo nijak bolestivé, ale hlava se mi setrvačností opětovně zaklonila a táááák mě zabolelo za krkem, že jsem si opravdu „bolestivě" uvědomila, že tohle může být pěkně nebezpečná zábava pro děti. Což jsem si ověřila druhý den, ale k tomu se ještě dostanu. Venku jsme vydrželi do půl desáté, pak jsme se vrátili na hotel, kde ten den probíhala diskotéka pro uzavřenou společnost, takže celý hotel se třásl hudbou. Na spaní nic moc, ale já si přesto trošku odpočala, protože po té, co mi v deset Luky usnul jsem nemusela vůůůůbec nic dělat a do jedenácti si vklidu četla knihu!!! Poprvé po pěti letech jsem vytáhla nějakou knížku! A po pravdě - zatím ji ještě pořád čtu a možná i dočtu! TO bude zázrak, protože mi na tohle obvykle nezbývá čas a přitom jsem před narozením dětí četla skoro pořád. Holt jsou teď jiné starosti. No druhý den se ráno vyrazilo opět do bazénu, ale tentokrát bez dětí na vodní aerobik. Bylo to bezva! A pak se balilo a odjíždělo. Společně s dvěma kamarádkama jsme se rozhodly zajet ještě na dopoledne na trampolíny a do „Dětského ráje".
Po obědě jsme se pak dohodly, že si uděláme ještě výlet na Radhošť. Počasí bylo náááádherné (vlastně po celou dobu pobytu) a tak to byl moc krásný výlet. Sice kapku o strach - když jsme seděli na otevřené lanovkové sedačce ve výšce asi 15 m nad zemí. Děti z toho byly tak „poprděné", že jim strach nedovolil ani kapku zlobit. Takže se to s nimi dalo překvapivě zvládnout. Na Radhošti jsme udělali ještě malou procházku, dali si občerstvení, zmrzlinku, nakoupili dárečky a jelo se domů. Výýýýhled na kopce z lanovky směrem dolů byl taky nádhernej a pro děti opět nezapomenutelný.
U parkoviště pak opět děti chtěly na trampolínu, která tam stála. Vedle bylo ještě lanové centrum Tarzanie, ale to jsme jim nedovolily. A na téhle trampolíně právě Luky skočil tak, že ho příšerně zabolelo v zádech. Nějakou dobu mi doslova „ležel schoulený do klubíčka" v náručí, že jsem měla strach, aby byl v pořádku. Pak už začal opět vstávat a „otravovat", že chce ještě skákat. To už jsem však nedovolila a vyrazilo se k domovu. Celkem musím výlet zhodnotit jako parádní. Hned bych tam opět vyrazila. Rožnov je město zacílené na turistický ruch a snaží se turistům přinést co nejvíc atrakcí - od zmíněného Dětského ráje, přes trampolíny, lanové centrum, jízdu v Bubblích (takové ty velké nafouknuté koule, do které si vlezete a zkutálí vás dolů, které však byly v té době na opravě a nejezdilo se L, skoky na oooobří trampolíně zavěšení na lanech, koupaliště, až po Valašské muzeum, nádherné kopce a bezva tůry. Na dovolenou a výlet můžu jen doporučit!!! Trošku mě mrzelo, že jsem tam neměla i Toma, ale asi bych si to zase tak neužila, jako jsem si to užila jen sama s Lukáškem. A Tomovi jsem evidentně nechyběla, jak jsem vám už napsala. J
No nějak jsem se rozepsala, tak k tomu druhému tématu jen kraťoučce. Poslední dobou si tak nějak víc uvědomuju, jak už mám velké děti. Každým dnem má porodit jedna z mých nejlepších kamarádek. Na miminko čekala dlouho a už to vypadalo,že nezbyde jiná možnost než IVF, když se náhle podařilo přirozeně. Musím říct, že se stráááášně těším, až se jí miminko narodí a půjdu se za ní na něj podívat. Ale na druhou stranu jsem taky nesmírně ráda, že už to mám za sebou. Uvědomuju si, že už mám relativně velké děti, které začínají být vcelku dost soběstačné, nemusím v noci 7× vstávat, abych nakojila nějaké mimčo, přebalila a sotva usla, tak mě vzbudilo druhé dítě. Né že by se kluci v noci nebudili, ale stačí dát napít vody, převlíct propocené pyžamo případně 1× dát vyčůrat Toma a můžu dál spát. Parkrát se mi už stalo, že jsme všichni spali i víc než do sedmi hodin, což je pro mě, která byla nucená víc jak 5 let vstávat nejpozději v šest, krásná naděje, že se i to spaní zlepší. Prostě mám poslední dobou tak nějak pocit, že se to lepší. Až na Peťu máme všichni už odrostlejší děti a miminka jsou pro nás už minulostí. Někdy si říkám bohužel (když se mi zasteskne po tom maličkém sladkém uzlíčku, který už budu moct příště pochovat už jen jako teta nebo případně babička), ale momentálně si říkám bohudík. Potřebuju, aby se děti kapánek osamostatnily a daly mi možnost se trošku vzpamatovat. Protože mi to už občas začíná opravdu lézt na nervy i na mozek, že už přes 5 let nemám pořádně ani hodinu na to, abych si „užila" samotu a trochu ze zregenerovala. Po pravdě - už se těším, až děti pojedou za pár let někam na tábor a budu mít pár dní samoty. Cítíte to taky tak? Mrzí mě, že mi nevzali Toma do školky. Dočista jsem se těšila, že půjdu na částečný úvazek do práce a budu moct myslet na něco jiného než jen děti a vše kolem nic. A hlavně jsem se těšila, že budu moct chvíli myslet, aniž by mi každou myšlenku narušilo některé z dětí jejich řečmi. Poslední dobou říkám, že už ani neslyším vlastní myšlenky, když zde některej z nich (nejlépe) oba hlučí a mluví a křičí. L I když oproti Ivče jsem na tom ještě vcelku dobře, protože ten mladší nemluví tak srozumitelně a nedožaduje se neustálých odpovědí a mého soustředění na to, co povídá. Kluci jsou už dost velcí, někdy si spolu i pohrají, zabaví se, taky se často a líp poperou! Párkrát jsem si nadávala, že jsem neměla mít děti tak rychle po sobě a věkový rozdíl aspoň 5-i let by byl lepší, ale poslední dobou se mi častěji stane, že si řeknu - to je paráda, že jsou si věkově tak blízko a společně se pobaví (třeba na nové houpačce, kterou jim manžel sestrojil), líbí se jim čas strávený stejným způsobem (ještě loni v Aquaparku ve Vyškově jsme museli buď já nebo manžel sedět s Tomíkem v dětském brouzdališti a druhý jezdil s Lukym na tobogánech, včera jsme jezdili na tobogánech všichni J. Zkrátka mám pocit, že se to lepší. A vy????
Nějak jsem to s tou délkou přehnala. No kdo došel až sem, tak MÁ POKLONA! J
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1644
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20643
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....





