Manžel v podezření!
- O životě
- Jadala
- 15.03.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak mě manžel překvapil.
Před tím, než se moje životní dráha protnula s životní dráhou mého muže a než jsem byla za ta dlouhá léta čekání odměněna trojlístkem našich potomků, vyplňovala mi volný čas spousta nejrůznějších aktivit. Četba knížek, studium jazyků, toulání se přírodou, návštěvy divadel a koncertních síní, zkrátka: našla by se toho spousta, ovšem na splnění mé největší touhy (nepočítám-li touhu po rodině) jsem si musela počkat poměrně dlouho.
Odmala mě nenechávalo v klidu žádné zvířátko, toužila jsem se stát majitelkou alespoň některého z nich, ale rodiče neměli pro tuto mou potřebu příliš pochopení, jako skály si stály pevně za svým přesvědčením: „Zvířata do paneláku nepatří!“ Postupem času se u nás sice objevily rybičky, ale uznejte, že s těmi se zrovna mazlit nedá. To křeček byl už o trochu lepší. Nejšťastnější jsem však byla ve chvíli, kdy mi konečně bylo dovoleno pořídit si morče. Od té doby se tato roztomilá zvířátka stala mými věrnými souputníky.
Hnědule a Ušanda mi dělaly společnost právě tehdy, když jsme se s přítelem sestěhovávali do prvního společného bydlení. Jedno mi bylo jasné hned: „Tady mým chovatelským ambicím rozhodně pšenka nepokvete!“ Majitelka nás totiž již během prohlídky důrazně upozorňovala, že si v bytě nepřeje žádné zvíře, které by se po něm volně pohybovalo. Neodolatelný psík předchozích nájemníků totiž rozkousal několik lamel plovoucí podlahy, a jelikož jeho apetit zřejmě nebyl ukojen dostatečně, dopřál si jako dezert ještě vchodové dveře.
Po necelém půlroce společného bydlení mě potkala jedna z nejtěžších událostí v mém dosavadním životě – zamlklé těhotenství, navenek jsem se sice tvářila statečně, ale uvnitř mě spalovaly bolestné plameny. Při cestě z nemocnice, tehdy ještě pouze přítel udělal něco, díky čemuž jsem se jen utvrdila v tom, že ačkoliv se neznáme dlouhá léta, má mě dokonale přečtenou. Nezavezl mě rovnou domů, ale do zverimexu, abych si vybrala ještě jedno morče. Vím, je to v podstatě blbost, ale mně to tenkrát opravdu pomohlo z toho nejhoršího smutku.
Zhruba za měsíc bylo jasně patrné, že se nové posile našeho stáda začíná povážlivě zvětšovat břicho. Jednoho krásného rána jsem namísto tří exemplářů tohoto roztomilého hlodavce měla v kleci rovných šest.
Roky nezadržitelně plynuly a naše rodina se rozrůstala nejen o chlupaté členy, takže nám byteček přestal velikostně vyhovovat. Následovalo stěhování do rodinného domu a já si mohla konečně splnit dávný sen o soukromé minizoo. Můj chov se rozrostl o slepice, křepelky a v neposlední řadě kocoura. Morčatům však zůstávám i nadále věrná.
Na konci minulého roku jsme s dětmi navštívili výstavu chovatelů drobného zvířectva a já na ní poprvé spatřila skinny morčata, o jejich existenci jsem samozřejmě věděla, ale nikdy mě nepotkalo to štěstí vidět je naživo. Pro někoho jsou to naprosto odporné potvůrky, pro mě láska na první pohled. Jako racionálně uvažující dospělá žena jsem si však po chvilce váhání musela připustit, že mé chovatelské kapacity jsou momentálně vyčerpány, ne-li zcela přečerpány.
Letošní rok stihl ukrojit pouhých pár dnů. Uspala jsem potomstvo a vrhla se do víru internetu. Svátek dcerky se nezadržitelně blíží a je potřeba vymyslet nějaký pěkný dárek. Po chvíli se ke mně přitočil manžel s dotazem, jak dlouho budu na počítači, že by si potřeboval něco vyhledat a taky by si chtěl založit mail. „Divné,“ pomyslela jsem si, neboť můj muž počítače nemá zrovna v lásce a mail používal naposledy v době našeho seznámení.
Od toho osudného dne se chování manžela výrazně změnilo. Na počítači trávil spousty času, když slyšel, že se blížím do pokoje, okamžitě zběsile přepínal okna na obrazovce a předstíral, že ho strašně zajímá předpověď počasí.
Zkrátka moje mysl začala horečně přemýšlet, co se to asi děje. Když si začal tahat svůj mobilní telefon všude s sebou a byl v této činnosti svědomitější než kočka přenášející koťata, začalo mi vše být opravdu hodně podezřelé, tušila jsem, že se něco kuje za mými zády a začínala se bát nejhoršího.
Byla jsem si vždy tak jistá, že bych se nikdy nesnížila k tomu, lézt druhému do mobilu, přiznávám se bez mučení, svrběly mě prsty, tolik indicií na mě hlasitě řvalo: „Tohle je tak divný, něco je špatně.“ Ale odolala jsem.
Den před mými narozeninami mi manžel volal, že se zdrží v práci. To byla pomyslná poslední kapka. Vařila se ve mně krev. „No to snad ne, už takhle jsi tam každý den více než deset hodin. To tedy budou zase narozeniny!“ spílala jsem mu. Mobilem, který mi tuto zprávu zprostředkoval, bych nejraději třískla o zem.
Manžel přijel se širokým úsměvem skoro o dvě hodiny déle, než je obvyklé. Pomalu jsem se chystala na něj udeřit a zjistit pravdu, byť nepříjemnou. Jenže on mě předběhl. „Pojď, chci ti něco ukázat,“ táhl mě do chodby a oči mu šibalsky hrály. Celé ty zhruba dva měsíce sháněl přes internet páreček skinny morčat. Když prý viděl, jak zamilovaně jsem na ně na výstavě hleděla, skoro začal žárlit. Hlavně byl ale rád, že má jasno o dárku k mým narozeninám.
A tak se naše fauna opět rozrostla. Každý den si najdu alespoň malou chvilku, kochám se pohledem na ty malé hrošíky a jsem neskonale šťastná, že to právě oni byli příčinou manželova prapodivného chování. Dnes už je naštěstí vše ve starých kolejích, počítač okupuji pouze já.
Přečtěte si také
Rozešli jsme se, ale hypotéka nás drží spolu. Už rok žijeme každý ve svém pokoji
- Anonymní
- 13.09.26
- 2548
Nikdy by mě nenapadlo, že se s člověkem, se kterým jsem plánovala svatbu, jednou budu domlouvat přes email, kdo si kdy vezme koupelnu. Jenže přesně tak dnes vypadá moje domácnost.
Spím už dva týdny s dcerou v pokojíku. Čekám, až se manžel omluví
- Anonymní
- 13.09.26
- 2356
Začalo to celé naší partnerskou hádkou. Ve výsledku to nebylo nějak zásadní, ale nechtěla jsem ustupovat, protože mi přijde, že já jsem vždycky ta, která se nakonec omluví. Tentokrát jsem řekla...
Kvůli nepořádku jsme se začali hádat. Paní na úklid nám zachránila manželství
- Anonymní
- 13.09.26
- 1419
Ráno hádka, odpoledne znovu a večer tichá domácnost. Táhlo se to s námi snad celé dva roky, od doby, co se narodila dcera. Společně s rodičovskými povinnostmi jsem najednou zjistila, že mám problém...
Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést
- Anonymní
- 13.09.26
- 8049
Nikdy bych nevěřila tomu, že když odrostou děti a konečně budeme mít čas na sebe, tak nás rozdělí naše zahrada. Když se děti odstěhovaly, ze začátku to bylo naprosto skvělé. Najednou jsme byli...
Syn začal až příliš řešit svoje tělo. Posilovna se stala jeho druhým domovem
- Anonymní
- 13.09.26
- 783
Ještě před rokem jsem měla doma kluka, kterého jsem musela přemlouvat, aby si po tělocviku vůbec vzal čisté tričko. Sport ho moc nezajímal, na běhání se tvářil, jako kdybych po něm chtěla uběhnout...
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1256
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3447
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3327
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 6173
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 7198
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...
každý má holt jiný vkus.
a taky vi,ze ja po ni touzim,ale jakmile by mi lezla na linku nebo neco,tak by mi jeblo 
tedy pokud nenechají stopy v kakau po dětech, jako ty moje 
já teda ani chlupatá morčata moc nemusím - sousedům furt loni utíkali hajzlíci ze zahrady a ožrali nám mrkev, a všechny snahy o odchyt končily mým vzteklým poskakováním okolo úzkých škvír za boudou, nebo dřevem, šťouráním klacíkem a pobíháním sem a tam - prostě mě nejednou drze zesměšnili a já je za to nemám ráda 
Já zatím pořád čekám na kočku
s kočkou jsem k manželovi prisla, chytil ji svagruv pes 
pak jsem mela jeste jednu, přejel juu auto. Od te doby mam zákaz 