Manžel v podezření!
- O životě
- Jadala
- 15.03.19 načítám...
O tom, jak mě manžel překvapil.
Před tím, než se moje životní dráha protnula s životní dráhou mého muže a než jsem byla za ta dlouhá léta čekání odměněna trojlístkem našich potomků, vyplňovala mi volný čas spousta nejrůznějších aktivit. Četba knížek, studium jazyků, toulání se přírodou, návštěvy divadel a koncertních síní, zkrátka: našla by se toho spousta, ovšem na splnění mé největší touhy (nepočítám-li touhu po rodině) jsem si musela počkat poměrně dlouho.
Odmala mě nenechávalo v klidu žádné zvířátko, toužila jsem se stát majitelkou alespoň některého z nich, ale rodiče neměli pro tuto mou potřebu příliš pochopení, jako skály si stály pevně za svým přesvědčením: „Zvířata do paneláku nepatří!“ Postupem času se u nás sice objevily rybičky, ale uznejte, že s těmi se zrovna mazlit nedá. To křeček byl už o trochu lepší. Nejšťastnější jsem však byla ve chvíli, kdy mi konečně bylo dovoleno pořídit si morče. Od té doby se tato roztomilá zvířátka stala mými věrnými souputníky.
Hnědule a Ušanda mi dělaly společnost právě tehdy, když jsme se s přítelem sestěhovávali do prvního společného bydlení. Jedno mi bylo jasné hned: „Tady mým chovatelským ambicím rozhodně pšenka nepokvete!“ Majitelka nás totiž již během prohlídky důrazně upozorňovala, že si v bytě nepřeje žádné zvíře, které by se po něm volně pohybovalo. Neodolatelný psík předchozích nájemníků totiž rozkousal několik lamel plovoucí podlahy, a jelikož jeho apetit zřejmě nebyl ukojen dostatečně, dopřál si jako dezert ještě vchodové dveře.
Po necelém půlroce společného bydlení mě potkala jedna z nejtěžších událostí v mém dosavadním životě – zamlklé těhotenství, navenek jsem se sice tvářila statečně, ale uvnitř mě spalovaly bolestné plameny. Při cestě z nemocnice, tehdy ještě pouze přítel udělal něco, díky čemuž jsem se jen utvrdila v tom, že ačkoliv se neznáme dlouhá léta, má mě dokonale přečtenou. Nezavezl mě rovnou domů, ale do zverimexu, abych si vybrala ještě jedno morče. Vím, je to v podstatě blbost, ale mně to tenkrát opravdu pomohlo z toho nejhoršího smutku.
Zhruba za měsíc bylo jasně patrné, že se nové posile našeho stáda začíná povážlivě zvětšovat břicho. Jednoho krásného rána jsem namísto tří exemplářů tohoto roztomilého hlodavce měla v kleci rovných šest.
Roky nezadržitelně plynuly a naše rodina se rozrůstala nejen o chlupaté členy, takže nám byteček přestal velikostně vyhovovat. Následovalo stěhování do rodinného domu a já si mohla konečně splnit dávný sen o soukromé minizoo. Můj chov se rozrostl o slepice, křepelky a v neposlední řadě kocoura. Morčatům však zůstávám i nadále věrná.
Na konci minulého roku jsme s dětmi navštívili výstavu chovatelů drobného zvířectva a já na ní poprvé spatřila skinny morčata, o jejich existenci jsem samozřejmě věděla, ale nikdy mě nepotkalo to štěstí vidět je naživo. Pro někoho jsou to naprosto odporné potvůrky, pro mě láska na první pohled. Jako racionálně uvažující dospělá žena jsem si však po chvilce váhání musela připustit, že mé chovatelské kapacity jsou momentálně vyčerpány, ne-li zcela přečerpány.
Letošní rok stihl ukrojit pouhých pár dnů. Uspala jsem potomstvo a vrhla se do víru internetu. Svátek dcerky se nezadržitelně blíží a je potřeba vymyslet nějaký pěkný dárek. Po chvíli se ke mně přitočil manžel s dotazem, jak dlouho budu na počítači, že by si potřeboval něco vyhledat a taky by si chtěl založit mail. „Divné,“ pomyslela jsem si, neboť můj muž počítače nemá zrovna v lásce a mail používal naposledy v době našeho seznámení.
Od toho osudného dne se chování manžela výrazně změnilo. Na počítači trávil spousty času, když slyšel, že se blížím do pokoje, okamžitě zběsile přepínal okna na obrazovce a předstíral, že ho strašně zajímá předpověď počasí.
Zkrátka moje mysl začala horečně přemýšlet, co se to asi děje. Když si začal tahat svůj mobilní telefon všude s sebou a byl v této činnosti svědomitější než kočka přenášející koťata, začalo mi vše být opravdu hodně podezřelé, tušila jsem, že se něco kuje za mými zády a začínala se bát nejhoršího.
Byla jsem si vždy tak jistá, že bych se nikdy nesnížila k tomu, lézt druhému do mobilu, přiznávám se bez mučení, svrběly mě prsty, tolik indicií na mě hlasitě řvalo: „Tohle je tak divný, něco je špatně.“ Ale odolala jsem.
Den před mými narozeninami mi manžel volal, že se zdrží v práci. To byla pomyslná poslední kapka. Vařila se ve mně krev. „No to snad ne, už takhle jsi tam každý den více než deset hodin. To tedy budou zase narozeniny!“ spílala jsem mu. Mobilem, který mi tuto zprávu zprostředkoval, bych nejraději třískla o zem.
Manžel přijel se širokým úsměvem skoro o dvě hodiny déle, než je obvyklé. Pomalu jsem se chystala na něj udeřit a zjistit pravdu, byť nepříjemnou. Jenže on mě předběhl. „Pojď, chci ti něco ukázat,“ táhl mě do chodby a oči mu šibalsky hrály. Celé ty zhruba dva měsíce sháněl přes internet páreček skinny morčat. Když prý viděl, jak zamilovaně jsem na ně na výstavě hleděla, skoro začal žárlit. Hlavně byl ale rád, že má jasno o dárku k mým narozeninám.
A tak se naše fauna opět rozrostla. Každý den si najdu alespoň malou chvilku, kochám se pohledem na ty malé hrošíky a jsem neskonale šťastná, že to právě oni byli příčinou manželova prapodivného chování. Dnes už je naštěstí vše ve starých kolejích, počítač okupuji pouze já.
Přečtěte si také
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 5
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 36
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 56
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 2413
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 1648
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 871
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 1621
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 496
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...
Šílené rande: Svlékla jsem se do prádla a on mě obvinil z propagace komunismu
- Anonymní
- 05.05.26
- 5391
První máj, lásky čas... tak se to alespoň říká. No, u mě to byl spíš čas totálního vystřízlivění a pocitu trapnosti, který bych nepřála ani největšímu nepříteli. Chodila jsem s Markem asi dva...
Společná dcera (4) nám rozvrací manželství i vztahy s dětmi z minulých vztahů
- Anonymní
- 05.05.26
- 2248
Tohle je téma, o kterém se špatně mluví. Vlastně je to spíš tabu. Určitě nechci vinit malé dítě, které jsem si navíc strašně přála. Po rozvodu jsem si chtěla užívat, cestovat. Měla jsem přítele,...
každý má holt jiný vkus.
a taky vi,ze ja po ni touzim,ale jakmile by mi lezla na linku nebo neco,tak by mi jeblo 
tedy pokud nenechají stopy v kakau po dětech, jako ty moje 
já teda ani chlupatá morčata moc nemusím - sousedům furt loni utíkali hajzlíci ze zahrady a ožrali nám mrkev, a všechny snahy o odchyt končily mým vzteklým poskakováním okolo úzkých škvír za boudou, nebo dřevem, šťouráním klacíkem a pobíháním sem a tam - prostě mě nejednou drze zesměšnili a já je za to nemám ráda 
Já zatím pořád čekám na kočku
s kočkou jsem k manželovi prisla, chytil ji svagruv pes 
pak jsem mela jeste jednu, přejel juu auto. Od te doby mam zákaz 