Mishicka a Barborka - 39 týdnů
- Rodičovství
- mishicka
- 07.01.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vítám vás všechny poprvé v roce 2004. Přes svátky to tady trošku vázlo, ale doufám, že už jste všichni zase v normálních kolejích a budete mít víc času povyprávět nám ostatním, co se nového děje.
Tak já tedy začnu největší novinou u nás. Hádejte co?
Barborka se zcela bez varování a bez viditelných příprav v sobotu 3.1.2004 ve 20,00h rozhodla začít s lezením a během pouhé hodiny to zmákla bravurně a před 21,00h už bez problémů přelezla celou kuchyň! Koukali jsme jak blázni, žádný velký pokusy do té doby neprovozovala, na kolínka jen vyjímečně ráno v posteli, jinak seděla a seděla. O to víc nás překvapila, hlavně tou urputnou snahou z ničeho nic. Jako kdyby to někde viděla a řekla si, že to musí zkusit taky
Takže jak si usmyslela, tak taky udělala, ostatně jako vždycky, když se do něčeho pustí, tak to jde dost rychle, jen musí chtít sama od sebe. A leze teda předpisově, opravdu na kolínka, jedna ruka, druhá ruka, jedno koleno, druhý koleno. Ještě je taková nahrbená, jako pejsek, když má staženej ocásek, ale je to opravdický lezení. Od toho večera to provozuje denně, což ovšem neznamená, že by zavrhla sezení, to tedy ne. Sranda je, že leze i ve vaně, tak to pro nás začíná být občas dost perný, ale jsme na ní tak hrdí, to určitě znáte. Zatím se jí daří na koberci, jak se dostane na dlažbu nebo plovoucí podlahu, tak jí to nejde, nožičky kloužou a válí se na břiše. To ještě nějakou dobu potrvá, ale zatím myslím, ten kousek koberce na to trénování postačí.
Hodně se rozpovídala, ne že by přibyly nějaký nový slabiky, to ne, ale teď brebentí nepřetržitě a chvílema to vypadá, jako by opravdu říkala nějaké věty a různě manipuluje s hlasem, takže si člověk chvílema může myslet, že mluví nějakou cizí řečí
A moc jí baví, když může vyprávět někomu a ten jí poslouchá a taky breptá po jejím. Takže já už skoro zvládám tu její barunštinu
Hezky už říká máma, táta a přidala etě … myslíme si, že to znamená ještě, protože to používá jenom při hře a řádění
Stále dokáže ukázat kde je máma, kde táta a na povel hophop skáče jak žába. V chodítku, nebo když jí držíme a má to moc ráda.
Stále má svou ukazováčkovou mánii a pořád šťourá prstíčkem do očí, teď nejradši panenky a zvířátka. A taky lidi na obrázcích. Vyvěsili jsme si na lednici kalendář, co jsme vyrobili příbuzenstvu k Vánocům. Je na něm samá Barča, teda spíš jen její obličeje. No a to je hromada očí, což Barču fascinuje. Jak se octne u lednice, tak na kalendář ukazuje, a nadšeně vykřikuje a pozoruje, jestli jsme taky tak unešení, jako ona. Konečně taky objevila, že to autíčko, co dostala k vánocům, má kolečka a ty se dají prstíkama úchvatně točit. Rozhodla se, že autem jezdit po zemi je nuda, tak radši sedí, auto koly vzůru a točí a točí. Taky objevuje čím dál menší věci, takovej drobek jí dokáže zaujmout natolik, že přestane jíst a snad i dýchat
Honí ho ukazováčkem a snaží se ho zvednout za pomoci palečku, ale jsou to opravdu takový mrňavý kousky, že se jí to nemůže podařit. Ale to jí neodradí, zkouší to neúnavně dokola. Aby to nebylo tak fádní, tak současně má v oblibě obrovské předměty, hlavně krabice, velké mísy apod., které sotva udrží, ale o to víc ráda s nima mává a různě jinak manipuluje. Baví jí prapodivné hry, které by nás ani nenapadly nabízet. Třeba tuhle seděla tátovi na klíně a otevírala a zavírala dveře od mikrovlnky. No koho by to napadlo, že se takhle zabaví na dobrou čtvrthodinu. A to jste měly vidět, jak u toho byla soustředěná.
Začala opravdu milovat hru s někým, teď je v oblibě přetahovaná a když jí něco jako beru. Taky cokoli zavěšenýho na šňůře, co se bimbá a utíká před jejíma rukama. Takže máme všechny možný části bytu ověšený prapodivnýma předmětama na šňůrách.
Taky konečně pořádně natrénovala horizontální pohyb rukama, dosud hlavně „bubnovala“, rukama nahoru dolu. Tak teď už pár dní „diriguje“ a je to děsná legrace.
Jinak s rozvojem pohybu se z ní stává permanentní ocásek. Kam se hneme, tam je v cuku letu za námi a tahá za nohavice, nebo se snaží ukořistit bačkoru. Cokoli, co beru do rukou já, vyžaduje vyzkoušet taky, takže když něco dělám nožem, musím mít připravenou bezpečnou náhražku pro Barču. Jinak se snažím cokoli jde, jí opravdu dát na vyzkoušení, i když občas mě to zdržuje, ale co, hlavní je spokojené dítě.
Taky jsme objevili jednu zajímavou věc. Barča na nás asi žárlí. Jakmile se k sobě přiblížíme blíž než na půl metru, tak zbystří, i kdyby byla zády, tak to ví a hned nás pozorně sleduje. Nedej bože, abychom si dali pusu, stačí i když si jen sednu Jirkovi na klín a hned je řev a slzy. Nechápeme to, ale opravdu to tak je, ani namasírovat za krkem mě Jirka nesmí. Jednou jsme se pošťuchovali, Jirka mě lochtal a já se se smíchem bránila, to jste měly slyšet ten zoufalej brekot. Je to prostě naše malá žárlivka, případně se obává, že přílišné sblížení by mohlo vést až ke konkurenčnímu sourozenci ![]()
Naštěstí se u nás nic katastrofálního neudálo, tedy nepočítám přiražené prsty do šuplíku, sem tam boule od věčnýho bouchání se o cokoliv zejména do hlavy, to je dobrý. Ale přeci jen … Sedí si tak pod sušákem na prádlo (takový ten stojací, rozkládací). A jak tak nadšeně škubá za pověšené prádlo, tak šup, sušák se složil. Nevěřila bych, že se může složit tak nešikovně, že ho Barča měla skříplej kolem krku a kdybych nestála hned vedle, tak jí to asi uškrtilo. Takže sušák brzy poletí a koupíme jinej, kterej se takhle blbě nesloží.
A taky jedna veselejší historka … jednou ráno jsem byla hodně ospalá a Barču po přebalení jako obvykle vzala ještě k nám do postele, že si bude hrát. A ona si opravdu hrála a tentokrát k tomu nutně nepotřebovala naše oči, uši, vlasy ani jiné části těla. No musela jsem na chvíli usnout, protože mám okno až najednou mě probraly takové divné zvuky, co Barča vydávala. Šmátla jsem po ní, že jí přitáhnu k sobě a nahmátla jsem patlavo na peřinách. Tak budím Jirku, že se Barča poblinkala a budeme muset rychle převlíct postele. A jak jsem si sedla, tak koukám a hele … žádný blinkoše, jen všude včetně komplet celého dítěte rozmazanej krém
Ona potvora na přebalováku čmajzla tubu krému na zadeček a proto byla tak klidná a hrála si. Podařilo se jí ten krém rozšroubovat (nemám tušení jak, bylo to hodně utažený) a vesele ho pojídala. Ani nevím, kolik toho snědla a kolik jen rozpatlala, typuju půl na půl. Ale tuba byla vzorně vymačkaná do posledního kousku ![]()
Tak myslím, že pro dnešek toho už bylo dost, těším se na vaše povídání a už žádné ulejvání ![]()
Příští týden se sejdeme v deníčku u Aničky a Tedýska, tak už se těšte, co pro nás Ethel připravuje.
Papa Mishicka + Bára
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 2627
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 1640
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 1356
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 468
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2407
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 4714
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1660
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1758
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 1078
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3722
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...