Nebuďme naivní
- O životě
- wesley
- 19.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Procházela jsem diskuze zde na eMimi a našla spoustu příspěvků o tom, jak žena miluje ženáče, jak je vdaná žena nevěrná, jak čeká vdaná žena dítě s milencem a nemůže se rozhodnout. Snad tento deníček, jedna moje životní zkušenost, otevře takovým ženám oči. Pro zachování soukromí jsem použila cizí nick.
Žila jsem naprosto normální život. Život jedné matky. Jeden den a ten stále dokola. Žila jsem s manželem a naší malou dcerkou.
S mým manželem už jsem nějaký ten rok a plně si vybavuji naše začátky. Myslela jsem na to, co jsme si slíbili u oltáře a žila tím, že je to platné do konce života. Byla jsem velká moralistka, která nikdy nechápala nevěru, věřila jsem na lásku, na to, že naše manželství zvládneme v dobrém i ve zlém. Těšila jsem se na to, až jednou s mužem zestárneme, budeme vzpomínat a řekneme si – být mladí, vzali bychom se zase.
Zkusím příběh zkrátit. Asi dva roky po svatbě jsem potkala Jeho. Jak jsme se poznali, je na dlouho, ale poprvé jsme se viděli u mě v práci. Jen co vešel do dveří, tak jsme si padli do oka. Já k němu ale byla odměřená, žádné zbytečné řeči, žádné velké pohledy. On se na mě ale stále usmíval, pokukoval a přišlo mi to hrozně sympatické.
Jeden den jsem končila v práci pozdě večer, měla jsem odpolední směnu. Vyjdu z práce, a kdo na mě nečekal – On. Hezky mě pozdravil a pozval na kávu. Vzala jsem to a docela ráda. Byla zima, všude spousta sněhu, takže šálek dobré, teplé kávy určitě nezaškodí. Zašli jsme spolu do příjemného podniku, popíjeli kafíčko a povídali si. Neviděla jsem na tom nic špatného, brala jsem ho jako… jako kamaráda prostě. Prošla jsem pohledem jeho ruce, ale nikde jsem neviděla snubní prstýnek. Tak jsem se ho otevřeně zeptala, kde má ženu. Byl podstatně starší než já, tak mi to přišlo tak nějak logické. Řekl mi, že ženu nemá, je několik let rozvedený a žije sám.
Vídali jsme se stále víc a víc a měli k sobě stále blíž. Snažila jsem se to zastavit, ale nešlo to. Bylo mi jasné, že se mu líbím a po pár setkáních jsem si byla jistá tím, že chce víc než kamarádství. Chodíval za mnou do práce, gentleman, sympaťák, dobýval si mě. Jednou jsem řekla, že mám chuť na pizzu a za 20 minut jsem ji měla na stole.
Uběhlo několik týdnů a my jsme se ještě sblížili a cítili k sobě víc než nějaké přátelství. Potom mě vzal k sobě domů. Měl obrovský, krásný rodinný dům. Říkal, že žije sám, jen má paní na úklid, která chodí jednou týdně. Při pozorování domu mě hned prolétlo hlavou, že asi si pozval domů vizážistku interiéru, nebo jak se tomu říká, protože měl dům krásně sladěný, a záclony ve stejné barvě a stylu jako květiny na stolech, není myslím zrovna to, čím se zabývá chlap.
Žila jsem dvojí život. Život se dvěma muži, ale ani s jedním jsem nebyla na plno. S milencem to bylo krásné, užívala jsem si každou minutu, ale potom jsem došla domů a nedokázala zastavit slzy. Padly na mě výčitky svědomí a nevěděla jsem, jak dál. Nechápala jsem, proč to potkalo zrovna mě. Mě, moralistku?! Která pořád tvrdila, že ji tohle nikdy nemůže potkat?
Někdo to možná dokáže tajit dlouho, ale já ne. Po nějaké době jsem šla s pravdou ven a manželovi se přiznala. Dnes vím, že to byla největší chyba, co jsem udělala, takové věci se prostě říkat nesmějí! Myslela jsem, že mi to pomůže, že se mi uleví, že mi spadne kámen ze srdce. Ano, ulevilo se mi. Na prvních pět minut. Potom kámen na srdci vystřídal balvan a bylo to ještě horší.
Manžel dělal scény, nemohl se s tím smířit, cítil se jako špatný on, že jako chlap selhal. Pořád mi v kuse nadával, jedna hádka střídala druhou. Nevím, zda to udělal schválně nebo ne, ale po nějaké době si taky našel milenku, respektive přítelkyni, jak on rád říkal.
Naší dcerce v té době bylo 5 let, tak jsme se dohodli, že kvůli ní spolu zůstaneme bydlet, ale jen jako spolubydlící a rodiče, nic víc v tom nebude. Nechtěli jsme malou stresovat, chtěli jsme, aby v pořádku přešla ze školky do školy a domluvili se, že rozchod uskutečníme později, časem a hlavně v klidu. Ale žili jsme si každý svůj život.
S milencem to bylo stále hezčí a krásnější. Byli jsme spolu, kdykoliv to šlo, i když toho času moc nebylo. Pro mě byla na prvním místě moje dcerka a nechtěla jsem, aby malou poznal. Nechtěla jsem jí dělat zmatek v její malé hlavičce tím, že je to nějaký „strejda“. Chtěla jsem ji od toho všeho držet dál. Říkala jsem, že na takové věci je ještě spousta času. On do mě byl ale zblázněný a hned uskutečnil menší opravu svého domu. Na schodišti nechal udělat zábradlí, jeden pokoj vymaloval na růžovo. Těšil se moc na to, až se já i malá k němu nastěhujeme.
Jednoho dne mi zavolal, že musí odjet na 14 dní pracovně do Francie. Noc před odjezdem jsme byli spolu a já ho nemohla pustit. Koupila jsem mu malý dáreček na šťastnou cestu. Hned při příjezdu do Francie mi zavolal, že je vše OK a pak mi pravidelně volal každý den večer. Jeden den ale nezavolal, poslal SMS. Já mu neměla jak odepsat, měla jsem v té době kreditní sim a kredit žádný, byl večer, kde jsem si ho měla dobít? Tak jsem udělala něco, co mě stálo hodně – napsala jsem sms z manželova telefonu. On neodepsal, ale ráno zavolal, na číslo, z kterého došla sms – na číslo manžela.
Nevím, co si řekli, nevím, co se stalo, tisíckrát jsem se manžela zeptala a tisíckrát mi řekl, že to byl hovor naprosto v pohodě, že byl krátký, že mu manžel jen řekl, ať mi zavolá na můj telefon. Od té doby nic, nevolal, nepsal, byla jsem z toho hrozně nervózní. Uběhly dva týdny a on se vrátil domů. Hned mi volal, že se musíme vidět. Sešli jsme se v jedné restauraci, že si dáme večeři, já jsem měla ale tak sevřený žaludek, že jsem nemohla nic jíst. On byl ke mně velmi chladný, na uvítanou mi řekl jen Ahoj a dal mi pusu.
Při večeři mě dával přednášku. O tom, jak je naštvaný, o tom, že jsem ho ponížila hrozným způsobem, když musel mluvit s mým mužem. O tom, že toto už nechce nikdy zažít. Řekla jsem mu, že brzo podám žádost o rozvod, že se to vyřeší a bude po všem a on na mě začal ječet, že se nevyřeší nic. Že nějaký rozvod je zbytečný, když spolu máme dítě, že dítě je pouto navěky a důvod, proč budeme mít spolu kontakt do konce života.
Přednášku jsem si vyslechla a myslela, že to tím ukončí a půjdeme životem dál. Jak jsem jen byla naivní! Toto téma u nás figurovalo celý zbytek vztahu. Prudil, dělal mi kvůli manželovi scény, měl pořád nějaké narážky. Jednou jsem za ním šla na sraz a cestou mi praskl zip na kalhotách. On si toho všimnul a neodpustil si poznámku typu, že to asi bylo s mým manželem divoké, když mi málem roztrhal rifle. Začal mě omezovat, cokoliv jsem udělala, bylo špatně. Neměl na nic náladu, nechtěl nic řešit, jeho řeči o tom, jak mě pomůže s rozvodem a se vším, co bude potřeba, se vypařili.
Domluvili jsme se spolu na jeden večer, že ho strávíme spolu. Měla jsem velkou radost. Tak jsem se vyparádila a čekala na něho v jedné kavárně. On dorazil, ale s dvouhodinovým zpožděním. Jeho výmluva byla krátká a jasná – pracovní schůze se protáhla. Zašli jsme spolu do kina a na večeři, celou dobu byl velmi chladný, v kině se ke mně trošku tulil, ale jinak děs, ani za ruku mě nevzal. Po večeři jsem navrhla, že spolu půjdeme na pivo. Tak jsme jeli k němu domů na otočku, kde jsme nechali auto a vzali si taxi. V hospodě si dal pár piv a bylo to s ním lepší, víc komunikoval, dokonce se už i usmíval. Potkali jsme tam nějaké přátele, tak to bylo hned veselejší.
Na tu noc jsme byli domluveni, že spím u něj, došli jsme domů asi ve 4 ráno, opilá jsem nebyla, jen dost unavená. Těšila jsem se do postýlky, ale on si sednul k televizi. Tak jsem si zašla do koupelny, že si dám sprchu. Hodně věcí mě tam zarazilo, třeba pověšený červený ručník, nebo růžový kartáček na zuby. Tak jsem si šla lehnout, po asi půl hodině přišel za mnou, schytala jsem pusu na krk a šel spát. Zbytek noci (jestli se to tak dá říct) jsem spíš proplakala, než prospala.
Bylo to mezi námi pořád horší. Nezvedal mi telefon, na sms neodpovídal a když už odepsal, tak něco ve smyslu – že je někde pracovně mimo a že se ozve. Nikdy se neozval. Tento stav trval asi 4 měsíce. Kdy jsem byla zoufalá, nic o něm nevěděla, on se neozýval. Fuj, hnus období, když si na to vzpomenu!
Jeden den jsem mu zavolala s tím, že jsem koupila lístky do opery. On operu miloval a chtěla jsem mu udělat radost. Tak jsem mu řekla, ať si na úterní večer nic neplánuje. On mi na to řekl, že neví, jak bude stíhat, že v to úterý je pracovně v Liberci a neví, kdy přijede. Nasadila jsem smutný hlas, že je mi to líto a on na mě zařval, ať se nechovám jak rozmazlený spratek!
Po několika měsících se ozval sám s tím, že se musíme sejít. Dali jsme si sraz, já jsem brečela, nevěděla co se děje, na čem jsem. Řekl mi, že měl jednu ženu, kterou miloval nade vše, a to byla jeho manželka. Po 20 letech manželství si ale našel milenku. Krásnou, úspěšnou, sexy blondýnu. Žena mu na to přišla a okamžitě požádala o rozvod, nechtěla s ním už být. Po rozvodu začal žít s milenkou, byl zamilovaný a chtěl s ní miminko. Jenže ona, kariéristka, dítě nechtěla. Hádali se a asi po roce se rozešli. Byl čerstvě rozvedený a přišel o milenku, ale hlavně o milující manželku.
Mě řekl, že mě miluje, ale že mě nechce dostat do situace, v jaké byl tehdy on. Nechce, abych se kvůli němu rozvedla a pak toho litovala. Říkal, že jsou kroky, které nejdou vzít zpět. Odešel a od té doby jsem ho už nikdy neviděla. Je to už několik let a nevím o něm nic. Nevím, kde žije, jak žije, jestli vůbec žije, nevím nic. Všechny společné fotky jsem spálila, šperky jsem vyhodila, oblečení darovala charitě. Byl konec. Ted po několika letech se cítím mnohem lépe a už to nebolí. Ale o tom, jak mi bylo těsně po rozchodu, o tom mluvit raději nechci.
To, co jsem zažila, pro mě byla velká zkouška, velké ponaučení a něco mě to naučilo. Kdo ví, třeba to udělal proto, aby mě něčemu naučil. Moje manželství naštěstí neskončilo. Manžel mi odpustil a jsme zase spolu a dcerka je šťastná. Není to ale u nás nic dokonalého. Manžel si kolikrát vzpomene, mluví o tom, nebo mi to netaktně připomene.
Proto jsem napsala tento deníček, pro vás, které jste tady a bojujete s něčím podobným jako tenkrát já. V dnešní době, ve 21. století je manželství naprosto dobrovolná věc (alespoň tady u nás v Evropě). Proto do něj vstupujte jen s rozvahou a s jistotou, že to tak chcete. Vykašlete se na milenecké vztahy, nedají vám nic dobrého. Jen vám ublíží a dostanou vás ke dnu.
Mě tento vztah odebral hrozně moc síly, energie, času, hromadu oproti tomu, jak to byl relativně krátký čas. Byli jsme spolu rok a kousek. A ze dne na den to skončilo. Nic není jisté.
Najděte v sobě tu sílu, vy ji máte! A ukončete to. Manželství je velký závazek. Rozchod prostě bolí, ale všechno jednou skončí. Nic není tak dlouhé, aby to trvalo navěky.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 955
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 856
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 1391
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 1121
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 656
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 2056
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1254
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2316
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 958
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 575
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
každopádně díky 
trvalo to 4 roky, já byla tak naivní, byla jsem vdaná a měla jedno dítě, ale manželství na bodě 0..On o dost starší a spokojené manželství, no byla to jízda, takhle zamilovaná jsem nikdy před, ani po nebyla 
já blbka s ním otěhotněla..a zamilovaná jsem si myslela, že budeme na věky spolu..když to řekl manželce ta udělala takovou scénu, která mám pocit, že trvá dodnes a už je to 11 let, pláč, pláč, pláč, výčitky..no nakonec zůstal s ní, odůvodnil mi to tím, že já jsem silnější osoba, na syna neplatí, naposledy ho viděl když mu bylo 2,5 roku, není napsaný jako otec v rodném listě, tudíž je z alimentů venku..A TAKOVÁ TO BYLA LÁSKA!!!je to k neuvěření, ale do dnes když si nato vzpomenu tak mám sevřené hrdlo..JSEM BLBÁ, kdybych měla dnešní rozum tenkrát..ach jooo 
teď jsem vdaná po druhé a mám skvělého chlapa, a jsem za něj vděčná, sice to není ta největší zamilovanost, ale vážíme si jeden druhého a opravdu se máme rádi 
pochopila jsem, že do vztahu se musí dávat všeho stejně..držím palce všem, kteří toto mají před sebou 
Zažila jsem si něco podobnýho, můj milenec, manželovo milenka, jen s tím rozdílem, že to bylo tenkrát ještě bez dětí. Nicméně to mám stále před očima jako by to bylo včera a několikrát je mi z našeho tehdejšího počínání smutno. Nakonec jsme spolu zůstali, za několik let přišlo první dítě, svatba, teď čekáme druhou dcerku a jen doufám, že se už nikdy nebude opakovat to co bylo. Z mý strany vím, že je pro mě rodina nadevšechno a nikdy bych to co dřív už neudělala, ale jestli to má stejně i manžel? červík pochybností mi v hlavě hlodá pořád… nicméně tobě přeju šťastný manželství a co možná nejspokojenější rodinu.