Nikdy nevíš
- Rodičovství
- Jadala
- 03.09.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Život s dětmi sice občas není úplně jednoduchý, ale mohlo by být mnohem hůř.
Nevím, jak vzorné jsou vaše děti, ale ty moje a úklid hraček na povel, to prostě nejde dohormady. Dokud si nad ně nestoupnu s výrazem neústupného drába v očích, do uklízení se opravdu nehrnou. Někdy se proto stane, že dětský pokojík vypadá, jako by v něm přinejmenším detonoval meteorit.
Nevím, co mě to napadlo, umístit právě do tohoto minového pole předmět, který využívám častěji, než je mi milé – žehlicí prkno. Možná proto, že, ač žijeme v rodinném domě, místa není právě na rozdávání, a ta skrýš za skříní je prostě dokonalá.
Před pár dny jsem nutně potřebovala vyžehlit pár kousků. Kluci byli na písku, beruška zabrána do stavby legového domečku. Rozhodla jsem se tedy, že není čas ztrácet čas. Využiji této vzácné chvilky, kdy jsou všechny děti zabavené, a budu žehlit, až se ze mě kouřit bude.
Mnohokrát ověřenou skutečností je, že se rozhodně nevyplácí nechávat starší dva potomky déle bez dozoru. Děkuji naší prozíravosti, že jsme pískoviště umístili přímo pod okna kuchyně. Mojí snahou bylo, vrátit se, i se žehlicím prknem, na svou pozorovatelnu co nejdříve, a neposkytnout tak synátorům příliš času na vymýšlení blbostí.
Vběhla jsem do pokojíku a úspěšně zdolávala slalom i přechod přes překážky, ovšem jen do té chvíle, než se mi pod nohy zrádně připletl nejnovější přírůstek hračkové sbírky: perfektní kovový návěs.
Patří do sady, kterou tvoří tahač a tři různé návěsy. Výrobci této hračky se zřejmě zachtělo ušetřit nějaký ten drobný peníz, do sady proto umístil pouze jedna návěsová kolečka. Tomu návěsu, po kterém právě vaše srdce prahne, připevníte kolečka, a hra může začít. Měla jsem smůlu, došlápla jsem na kus, který kolečka zrovna neměl. Ostré bodce projely mou patou, po chvíli se ozvala prudká bolest. Když jsem si, s mohutnou salvou nadávek, bodec z nohy vyjmula, začala se za mnou tvořit červená cestička. Množství krve volně vytékající z mé dolní končetiny by jistě ocenil hrabě Drákula a potěšena by jistě byla i Čachtická paní, mě tato situace rozhodně nepotěšila.
Následovalo rychlé ošetření, které doprovázelo výrazivo, za něž by se nemusel stydět ani ten nejotrlejší dlaždič. Poté jsem se šla klukům pochlubit, co se mi stalo. Politovali mě a slíbili, že si příště hračky už určitě uklidí. Hahaha.
Posadila jsem se k berušce na zem a připojila se k její hře, žehlení mi prostě neuteče. Po chvilce mě napadlo: „Sakra, já se tu rozčiluju nad pár kousky neuklizených hraček, ale co když jen pár metrů ode mě bydlí žena, která by dala vše, co má, za to, kdyby měla ty hračky komu pořídit?“
Občas už mě nebaví podesáté odpovídat na otázku proč?, poslouchat stále dokola jedny a ty samé dětské písničky. Ale co když ve vedlejší ulici žije matka, které by udělalo neskutečnou radost, kdyby mohla slyšet hlas svého dítěte. Její dítě totiž nikdy mluvit nebude, a přitom by té ženě stačilo tak málo… třeba jen jedno jediné jeho slovo.
Někdy běduji, že jsem se zase nevyspala, děti vstávaly proklatě brzy, a ani jejich noční spánek nebyl právě klidný, takže mě několikrát vzbudily. Ale co když ve vedlejším městě žije matka, která se nevyspala už celé roky, neboť musí každou noc své dítě kontrolovat a polohovat.
Někdy toužím po tom, být alespoň na malý okamžik sama, ale co když hned vedle mě žije osoba, která by bez zaváhání vyměnila svou samotu a klid za náš dům plný hluku…
Stane se, že lamentuji nad rychlostí (tedy spíše nerychlostí), s jakou se ta moje zlatíčka oblékají a obouvají, ale na co si vlastně stěžuji? Co má říkat matka, která musí své nepohyblivé dítě kompletně oblékat den za dnem, měsíc, za měsícem, rok za rokem.
Já vybírám pro své děti boty, občas mě dokáže potrápit jejich nerozhodnost ve výběru, co však musí prožívat maminka, která zjišťuje různé nabídky, aby pro své dítě vybrala ten nejlepší první vozík.
Občas pofňukávám, že rodičovství není právě procházka květy růží, ale pořádně trnitý pochod, pak si ale vzpomenu na všechno, co mám. Na to, co vše se může v životě přihodit. Velmi rychle odhodím svou momentální nespokojenost v dál.
Buďme vděční za to, co máme, ohleduplní a laskaví. Nikdy totiž nevíme, co se může stát třeba už zítra…
Přečtěte si také
Máma celý život řešila moji váhu. Teď začala hlídat i moji dceru
- Anonymní
- 05.10.26
- 111
Od dětství jsem poslouchala, že mám silná stehna, neměla bych si přidávat a některé oblečení mi nesluší. Dlouho jsem věřila, že to maminka říká pro moje dobro. Když ale stejné poznámky začala...
Spolužačka dcery (11) kouří. Konfrontovala jsem její matku a nestačila se divit
- Anonymní
- 05.10.26
- 125
Podle mého soudu jsou děti ve věku kolem deseti let opravdu ještě příliš malé na to, aby nebyly pod dohledem rodičů. Potvrdilo se mi to hned po prvním týdnu školy. Dcera totiž přišla domů a svěřila...
Na svatbu dcery nepůjdu, pokud tam bude její otec. Jsem špatná matka?
- Anonymní
- 05.10.26
- 164
Možná mě za to odsoudíte, ale já opravdu nevidím jiné řešení. A není mi z toho vůbec dobře. Když byly moje děti v pubertě, rozvedla jsem se s jejich otcem. Nebyl to jednoduchý člověk a po rozvodu...
Po porodu jsem bývala emoční troska. Překvapilo mě, jak se zachoval manžel
- Anonymní
- 05.10.26
- 145
Když se mi narodila má prvorozená dcera, byl svět jako pohádka. Holčička nám spala skoro celou noc a byla obecně neskutečně hodné miminko. S manželem jsme byli v tu dobu snad nejšťastnější pár na...
Manžel přestal dávat spropitné. Tvrdí, že už tak všechno stojí moc
- Anonymní
- 05.10.26
- 120
Nikdy jsme nebyli rozhazovační, ale ani jsme nemuseli počítat každou korunu. Když jsme šli s manželem do restaurace, nechali jsme obsluze něco navíc. Stejně tak v kavárně nebo když jsem šla ke...
Manžel děti drtí sportovními kroužky každý den. A já je tam mám vozit
- Anonymní
- 04.10.26
- 6150
Každé září mám pocit, že tentokrát už to zvládneme lépe. Připravím dětem věci do školy, sepíšu si důležité termíny a do kalendáře zapíšu všechny jejich aktivity. Prvních pár dní dokonce věřím, že...
Uspávání u nás byl horor. Nevěřila jsem, že nám pomůže tak jednoduchá rada
- Anonymní
- 04.10.26
- 1689
Každý večer to začínalo úplně stejně. Vykoupat, pyžamo, pohádka, pusa na dobrou noc a odejít. Jenže jakmile jsem zavřela dveře, ozval se pláč.
Zhrzená milenka mého muže mi začala psát. Rozhodla jsem se jí věřit
- Anonymní
- 04.10.26
- 2557
Když se mi ozvala žena, se kterou mě manžel podvedl, čekala jsem výmluvy nebo prosbu o odpuštění. Místo toho mi poslala zprávy, ze kterých jsem pochopila, že mi o našem manželství lhal mnohem déle,...
„Někdo mi chodí kolem domu,“ volal děda. Policie našla vetřelce
- Bellino
- 04.10.26
- 1377
Léto už sice skončilo, ale patří se ho zakončit veselou letní vzpomínkou, která ovšem začala trochu tajemně až nebezpečně. Rodinka s dítěte sice trávila letní dovolenou ve slunném Chorvatsku, ale...
„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“
- PenelopaW
- 04.10.26
- 1033
Ne, že bych větu z titulku vnímala nutně negativně. Často je myšlena v dobrém ve smyslu: Vrátila jsi se do normálního života, to je fajn, ne? Někdy je ovšem pronášena i jako: Už ti rostou vlasy,...
Ano, obcas mi neco pripomene, ze mam byt vdecna za to co mam, ale to musi byt impulz mnohem silnejsi a situace o mnoho priznivejsi 
super matka určitě nejsem, ve chvíli, kdy jsem hrot z nohy vyndávala, měli ti dva starší opravdu velké štěstí, že nebyli v mém dosahu a než jsem si nohu uvedla do provozuschopného stavu, zlost už ze mě částečně vyprchala, a když jsem pak viděla, jak jsou z pohledu na krev vyděšení a je jim to fakt líto, zmizela úplně.
. Sama jsem si jednou našlápla na nabíječku a vrazila si ji do paty, takže si dokážu představit, že už jen likvidace krve na místě činu stála za to.
Musela bys mít svatozář aby sis pořád říkala: „ale to nic! Nevadí, že mě děti mlátí pánví po hlavě a křičí na celé kolo, hlavně, že jsou zdraví-dyť co by za to jiná matka dala!“ Ono je také dost žen, které by zase dali nevím co, aby spíš měli chvíli klid 
