Od Ježíška chceme jedině krávu!
- Pro zábavu
- Jadala
- 13.09.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Náš poslední prázdninový výlet.
Když jsem ještě byla tvor nedospělý, držící se zuby nehty lemu máminy sukně, trávila jsem každoročně minimálně čtrnáct dnů o letních prázdninách v jižních Čechách. Mám na tyto dovolené krásné vzpomínky. Rybník přímo před karavanem, okolo spousta lesů a zajímavých výletních cílů.
Zámek Hluboká, ZOO Ohrada, Český Krumlov nebo také například Kleť. Za krásami této hory jsme vyrazili lanovkou, mně bylo asi osm, bráchovi skoro šest. Cesta nahoru se značně protáhla, bratr měl totiž velký strach. Nechtěl se za žádnou cenu vzdát pevné půdy pod nohama, a to ani když mu bylo slibováno bezpečí mámina klína. Po hodně dlouhém přemlouvání se ho mamce podařilo nějakým zázrakem přesvědčit. Vyjeli jsme vzhůru a můj mladší sourozenec začal vykřikovat, že je rád, že je jízda za ním, a teď musí nutně na záchod. Chudák, celý vynervovaný z adrenalinového zážitku, nekoukal nalevo ani napravo, vykonal malou potřebu přímo na ponožku našeho milovaného tatínka. Tomu v tu chvíli moc nechybělo a ranila by ho mrtvice. Tichými hvozdy Blanského lesa se do dáli neslo „Ježkovy voči, má tu celej les a zdojí zrovna mojí fusekli.“ Vehementně ji sundával z nohy a následně jako prapor zavěsil do větvoví nejbližšího stromu.
Od opakovaných dovolených na onom místě nás nemohlo odradit ani to, že karavan už měl svá nejlepší léta dávno za sebou, a tak kdykoliv přišel déšť, nepotřebovali jsme žádného budíka, neboť tím nejlepším, a opravdu účinným, se staly kapky pleskající do našich rozespalých obličejů.
Nejvíce jsem se však každoročně těšila na návštěvu Země Živitelky. Už tenkrát se ve mně zřejmě ozýval jakýsi rádoby zemědělec. Při návštěvě pavilonů se zvířaty si spousta lidí zacpávala nosy, ne tak já. Mně ten smrádek přišel jako opojná vůně a naprosto stejné pocity mívám i dnes. Manžel několikrát naznačoval, že mu budu muset brzy ukázat diplomy, protože nechápe, jak někdo, kdo vystudoval dvě vysoké a jednu vyšší odbornou, může mít za koníčka přehrabování se v hnoji od slepic, křepelek a jiné podobné havěti.
Děti konečně povyrostly, a tak jsem už od června taktně a v jinotajích manželovi naznačovala, že letos by ty Budějovice mohly konečně klapnout. Manžel je naštěstí tvor mající pochopení pro splnitelné rozmary své drahé polovičky, takže z drobných náznaků mou tužbu záhy pochopil, měl jen jednu podmínku „Musíme vyjet opravdu brzy, nechci stát v kolonách. Nejpozději v půl sedmé práskneme do koní.“
Bohužel, vyráželi jsme zhruba o hodinu později. Dětem se z pelechů prostě dříve nechtělo. Cesta ale i tak probíhala bezproblémově. V neděli brzy ráno zely silnice prázdnotou. Situace se začala přiostřovat až těsně před cílem. Jakmile jsem dosáhli cedule České Budějovice, přivítala nás kolona nepohybující se ani o píď. Jelikož manžel toto statutární město naštěstí dobře zná, podařilo se mu roj automobilů objet jinudy a po chvíli už jsme parkovali přímo u Vltavy.
Děti, znavené po dlouhé cestě, začaly pokukovat po vlnkách líně se plazící řeky, zřejmě by ocenily nějakou tu koupel, musela jsem je však zklamat „Ve Vltavě dnes určitě plavat nebudeme, to spíše ve vlastním potu.“
Stačilo pár minut a už jsme vstupovali do areálu. Chlapci hned vzápětí spatřili skákací kombajn. Ani nevíte, jak mě potěšila slova slečny, která atrakci hlídala „Každý se může ze skluzavky svézt jen pětkrát, aby se dostalo na všechny.“ Jsem si téměř jistá, že jinak bychom většinu času strávili u této bezesporu zajímavé vychytávky.
Děti pozorovaly hromadu stánků a mně přišlo, že se z výstavy stal „dobrý“ bleší trh. Konečně jsme se přes davy lidí dostali až ke zvířatům, mé chřípí začalo neomylně nasávat onu známou vůni plnými doušky. Záhy jsem byla tvrdě konfrontována s krutou realitou. Děti se v tomto směru zřejmě nepomamily. Hned začaly sypat z rukávu hlášky typu: „Fuj, co je to za smrad! Ble, tam nejdu.“
Roztomilost kraviček ale nakonec zvítězila, už po chvíli se éterem nesly věty úplně jiného typu. Všichni potomci spekulovali, zdali bychom si nemohli nějakou tu krasavici zakoupit, jestli by se nám vůbec vešla do auta. Když pak došli k modelu krávy, který se dal i podojit, proměnili se ve statné ošetřovatele, a měli jasno „Od Ježíška chceme letos jedině krávu.“ Takže nakonec po mně asi přece jen trochu budou.
Zdaleka vše jsme na výstavě neprošli, neboť jak přibývalo hodin, sílila i intenzita slunečního svitu a úměrně tomu i otrávenost dětí. Po zakoupení nových modelů do automobilové sbírky (jo, opravdu ten tahač s návěsy nutně potřebovaly, protože doma žádné hračky nemají) jsme se začali za zvuku nářků „Bolej mě nožičky, je mi horko, už tam nedojdu…“ pomalu ubírat k autu.
Cesta domů už tak skvělá nebyla, provoz značně zhoustl a hlavně jsme zvolili špatnou trasu. Po zapnutí rádia se totiž ozvalo, že D4 je kvůli hromadné nehodě uzavřená a objízdné trasy se ucpávají, tuto optimistickou zprávu jsme se dozvěděli právě ve chvíli, kdy naše auto ukrojilo z D4 prvních pár metrů. To opravdu potěší. Jala jsem se zjišťovat další informace, nakonec mi přes nos klepla zpráva, že na dálnici havarovala dodávka hudební skupiny Mirai, což manžel, s vidinou prodloužení cesty o několik hodin lakonicky komentoval slovy „No jo, když nemůžeš tak přidej víc, skončíš v pangejtu jako nic.“
A teď co, vracet se zpátky a jet jinudy, zaflákat se na objízdné trase, nebo risknout jízdu po dálnici a doufat, že uzavírka, která trvala již několik hodin, zmizí dříve, než se k ní přiblížíme? Zvolili jsme poslední možnost a ukázala se být tou nejlepší, z rozhlasu se při dalším dopravním hlášení ozvalo, že uzavírka byla odstraněna a kolony se zvolna rozjíždějí.
Zpáteční cesta se nám poněkud protáhla, když jsme ono inkriminované místo projížděli a viděla jsem, kde auto skončilo, přejel mi mráz po zádech, říkala jsem si, jak neskutečné štěstí posádka měla, když všichni vyvázli živí. Jen jsem si znovu připomněla, že spěchat se v určitých situacích opravdu nevyplácí. Raději přijet o pár minut déle, než nepřijet už nikdy.
A proto nezapomenu manželovi a autu poděkovat pokaždé, když bezpečně zaparkujeme pod okny našeho domu.
Vám přeji spoustu krásných, dechberoucích a nezapomenutelných zážitků na výletech a dovolených, ale hlavně a především bezpečný návrat domů k vašim blízkým.
Přečtěte si také
Švagr kritizuje, jak nosíme miminko. Vlastní dceru přitom uráží
- Anonymní
- 12.06.26
- 1476
Říká se, že nejvíc rad o výchově dětí vám vždycky dají ti, kteří by si měli nejdřív zamést před vlastním prahem. U nás v rodině tuto roli dokonale plní můj švagr. Kdykoliv se vidíme, má okamžitě...
Šílený útok na matky s kočárky: Řidička v SUV nám přála smrt dětí
- Anonymní
- 12.06.26
- 1209
Mateřská dovolená je občas pořádný maraton na psychiku. Když už se vám konečně podaří sladit spánkové režimy dvou miminek, sbalit půlku domácnosti do tašky pod kočárek a vyrazit ven na čerstvý...
Toxická šéfová, nula na výplatní pásce a syndrom vyhoření. Končím!
- Anonymní
- 12.06.26
- 877
Potřebovala bych načerpat trochu té pověstné ženské odvahy, protože v sobě momentálně dusím strašnou úzkost. Už pět let pracuji v jedné středně velké firmě na administrativní pozici. Práce mě ze...
Nejhorší noční můra realitou: Dcera se začala poškozovat a já se hroutím vinou
- Anonymní
- 12.06.26
- 526
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě nesmírně citlivé a bolavé téma. Chci se zeptat, jestli si tím některá z vás prošla, protože já mám pocit, že se mi hroutí celý svět a moje srdce se...
Survivor 2026: Otakar vyhrál naprosto zaslouženě! Proč ho internet lynčuje?
- Anonymní
- 12.06.26
- 237
Taky jste ponocovali u finále Survivora? Já regulérně spala asi tři hodiny, oči mám ráno jako angorský králík, kafe liju do půllitru, ale musím to ze sebe dostat. Když jsem totiž ráno otevřela...
Ostuda v restauraci: Tchyně si dotočila vodu na záchodě a pak zdrhla bez placení
- Anonymní
- 11.06.26
- 4149
Oslavy dětských narozenin mají být plné radosti, smíchu a rodinné pohody. Člověk si naplánuje pěkné odpoledne, zarezervuje stůl v restauraci a těší se, jak si to všichni společně užijí. Jenže když...
Našla jsem si mladého „kolouška“, ze kterého se vyklubal žárlivec a násilník
- Anonymní
- 11.06.26
- 1998
Můj milostný život by vydal na celou knihu. Mám za sebou tři nevydařená manželství a několik vztahů, které dopadly velmi podobně. Když jsem si před pár měsíci našla chlapa o patnáct let mladšího,...
Syn chce strávit celé léto u táty. Nemám šanci konkurovat jeho prázdninám
- Anonymní
- 11.06.26
- 1842
Prázdniny máme rozdělené víceméně napůl. Aspoň tak jsme se s bývalým manželem domluvili. Jenže poslední týdny mám pocit, že se všechno začíná měnit. Můj bývalý totiž synovi připravil prázdniny snů...
Odjela jsem do lázní kvůli neplodnosti. Stačil jeden malý úlet a byla jsem v tom
- Anonymní
- 11.06.26
- 2661
Život umí být někdy plný paradoxů. Jenže v mém případě si za komplikace můžu z velké části sama. S přítelem jsme se snažili o dítě tři roky. Po sérii vyšetření nám lékaři oznámili, že problém je na...
Sousedce věčně utíkají psi z množírny. Nebude na ni povinná registrace krátká?
- Anonymní
- 10.06.26
- 1542
Už dlouho jsem sem nic nenapsala, ale dnešní ráno mě vytočilo natolik, že si prostě musím vylít srdíčko. A kde jinde, že jo? Tady mě aspoň pochopíte. Chci se vás zeptat – už jste zaregistrovaly tu...