Plánovaný císař v Podolí
- Porod
- poppaea
- 18.04.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
I já jsem další z těch, které si během těhotenství pročítaly všechny deníčky o porodech, a těšily se, jak napíšou svůj vlastní. Nakonec jsem rodila plánovaným císařem, takže to nebylo takové vzrůšo, jak jsem čekala, ale i tak jsem se rozhodla podělit o svou zkušenost.
Moje těhotenství proběhlo v podstatě bez problémů, cítila jsem se dobře, přibrala docela málo, a vyšetření ohledně vývoje miminka dopadala všechna dobře. Vyskytl se jen jeden zádrhel - už od 27tt byla naše holčička otočená hlavičkou nahoru. Napoprvé jsem to neřešila - říkala jsem si, že má ještě spoustu času se přetočit. Na kontrole 31+1 byla otočená stejně, a pořád jsem byla úplně v klidu. Ale stejné to bylo i na dalších kontrolách, a doktorka říkala, že je tam uložená takovým způsobem, že je nepravděpodobné, že by se přetočila. I tak jsem prováděla cviky pro přetočení. No, nevyšlo to. Termín porodu jsem měla podle MS i UTZ stanoven na 18.září loňského roku.
5. září jsem šla k paní primářce v Podolí do poradny pro indikaci CS, byl mi nabídnut termín 11.9., to jsem měla být 39+0, ale vymohla jsem si datum 12.9., aby neměla malá narozeniny v to smutné výročí. Samozřejmě jsem na tom nějak třeskutě nebazírovala, jen se zeptala, jestli by to nešlo 
V úterý 11.9. jsem tedy nastoupila do porodnice. Proběhla klasická vyšetření, monitory, večer klystýr (ne klasický, ale ani to nebyl YAL, jen taková malá lahvička tekutiny), a následovala hladovka 
Byly jsme na pokoji 3, nic příjemného, ale samozřejmě jsem to vydržela Kromě toho jsem odpoledne ještě mluvila s anestezioložkou o možnostech anestezie. Byla jsem dopředu rozhodnutá pro spinální, abych naší malou viděla už od prvního okamžiku. Jenže - občas mívám migrény. Doktorce jsem vysvětlila, že moje migrény (diagnostikované na neurologii) spočívají v podstatě jen v tom, že na 20-30 minut vidím auru, a pak to přejde. Jenže ona mi řekla, že po spinální anestezii mi nemůže zaručit, že se migréna nerozjede v mnohem horší, třeba i několikadenní formě, a já nechtěla riskovat, že se nebudu moct o miminko starat. Takže jsem se rozhodla pro celkovou anestezii. Tvářila jsem sice děsně statečně, ale když jsem to pak říkala manželovi, který tam ještě byl v tu dobu se mnou, pěkně jsem se vybrečela
Další den ráno jsem se osprchovala, oholená už jsem byla, pak mě sestřička vycévkovala, a já šla čekat na pokoj, až pro mě přijedou. Vycévkování bylo pro mě dost nepříjemné, trochu to pálilo, a pořád jsem měla pocit, že se mi chce na WC - takže asi jako u zánětu moč. měchýře. Nicméně mi bylo řečeno, že je to normální. Pak mi ještě zavedli kanylu. Mezitím dorazil manžel.
Asi v 9 mě naložili na lehátko, a jela jsem na sál. V předsálí mě ještě nějaký sanitář „převlékl“, prostřel na mě plachtu, dostala jsem čepici, číslo a převezli mě vedle na sál. Tam byl manžel, který se mezitím převlékl do toho jejich slušivého mundúru Po chvíli už ale musel odejít.
Pak klasika- desinfekce břicha, plachta před oči. Potom mi břicho prohmatal lékař - bolelo to, a jak jsem měla před očima plachtu, a nic takového jsem nečekala, trochu jsem vyjekla. Už nevím kdo mi trochu nepříjemným hlasem řekl, ať se nebojím, že se ještě neřeže. Na to já řekla, že to samozřejmě vím, ale že by neškodilo na tak nepříjemný hmat upozornit dopředu. Pak už následovalo jen „dobrou noc“.
Pak jsem slyšela, jak mi manžel říká, že je všechno v pořádku a naše holčička je zdravá, a jestli chci vidět fotku. Přiznávám, nechtěla jsem. Takovou únavu jsem ještě nikdy nezažila, otevřít oči bylo nad moje síly. Stačilo mi vědět, že je zdravá. Probudila jsem se, už ani nevím kdy, byla jsem sama na normálním pokoji, protože, jak jsem se později dozvěděla, s porody se roztrhl pytel a JIPka byla plná. Chtělo se mi zvracet, ale nebylo co, akorát břicho mě od těch dávivých pohybů bolelo jak čert. Sestřička mi dala čípek proti bolesti, a říkala, že ta kanyla byla špatná, takže se musela vyměnit a nějakou chvíli mi neteklo nic proti bolesti. Za chvíli už mi bylo líp, řekli mi, že za půl hodinky mi malou přinesou, a protože to nebyla JIPka, dorazil i manžel Malou mi skutečně přinesli, a byla opravdu pěkná Abyste rozuměli, čekala jsem tak trochu šeredku, jako jsem byla po narození já (vždycky si vzpomenu na hlášku z Mavericka "..narodila se zadkem napřed, ale nikdo to nepoznal ), ale ona se vyvedla po manželovi Pěkně se přisála a byla to moc hezká chvíle, když jsme tam byli všichni tři
Vlastně jsem se cítila podobně jako při svatbě - žádná euforie, náhlá vlna štěstí, to ne - byla jsem šťastná a úplně klidná, ve stylu „tak to má prostě být“. Jak jsem se později dozvěděla, manžela pustili na sál v podstatě hned po tom, co malou vytáhli s mého břicha, takže máme fotku, jak ji drží nade mnou a do mě ještě vede pupeční šňůra, a následující okamžiky už máme zachycené kamerou, za což jsem moc vděčná
Doktoři mi tvrdili, že dcerka bude malé miminko, tak asi 3kg - nakonec měla 49cm, a 3480g, a vzhledem k tomu, jak malé jsem měla břicho, se ani nedivím, že tam neměla prostor k přetočení.
Císař nakonec nebyl zas tak hrozný, ale přece jen doufám, že další porod vyjde přirozeně, protože i když jsem neměla větší potíže, hrozně moc bych chtěla zažít ty chvilky těsně po porodu, bonding a všechno ostatní, co s tím souvisí. Navíc při případném dalším císaři už bych nemusela mít to „štěstí“, že byla JIPka plná, a nemohla bych být s manželem.
A na závěr - pobyt na šestinedělí nebyl nic moc, nadstandardní pokoj nebyl volný, i když jsem o něj žádala už 7.září. Tři maminky na pokoji a k tomu 3 miminka, co se budí a pláčou na střídačku - to si vážně moc neodpočinete.
Nicméně, až na tu jednu krizi při probuzení z narkózy mě břicho bolelo jen trochu, dalo se to docela dobře rozchodit, a čípky na bolest jsem si brala jen na noc, kdy jsem nechodila. Malá sice dostala trošku žloutenku, ale ani nemusela jít pod světlo, já se postupně rozkojila a v neděli 16. září jsme všichni šli domů.
Přečtěte si také
Táta nechtěl, abychom se sestrou byly v kontaktu. Teď se o něj nestará
- Anonymní
- 01.11.26
- 1648
Když mi sestra oznámila, že se o tátu starat nebude, první, co mě napadlo, bylo, že jí to nemůžu mít za zlé. Pak jsem si uvědomila, že jestli se o něj nepostará ona, zůstane to nejspíš na mně. A po...
Mít nadané dítě je snad za trest? Základní škola ho kvůli inkluzi nic nenaučí
- Anonymní
- 01.11.26
- 911
Strašně mě štve inkluze a všechno kolem ní. Pořád se to řeší, pořád na to každý nadává a pan ministr Plaga vždycky vymyslí něco, co je ve finále naprosto k ničemu. Vlastně jen takové kosmetické...
Myslela jsem, že mě tchyně špehuje. Pak jsem zjistila, kam mizí naše peníze
- Anonymní
- 01.11.26
- 3596
„Ty jsi zase koupila dětem tyhle drahé jogurty? Vždyť jsem ti včera přivezla jiné!“ spustila tchyně, sotva otevřela naši lednici. Stála u ní v kabátě, v ruce tašku s nákupem a tvářila se, jako by...
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 669
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 1104
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 2496
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 2093
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 4177
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 2159
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 2103
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
o tom vim dost, mam ten den narozeniny. Krasny denicek 
ale on si tohle datum vybral sám 
A taky tam byl ten den pěkný fofr, protože během dvou hodin nás císařem odrodili tři.
mela sem moc milka a vytahla mi 9Oml z prsu tak od 10 od vecera do 4 do rana plakala, ale maminky nebyli prvorodičky a tak sem se jim omlouvala, ale oni ze vse v poradku ze tohle mají taky za sebou 
