Plánovaný císař v Podolí
- Porod
- poppaea
- 18.04.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
I já jsem další z těch, které si během těhotenství pročítaly všechny deníčky o porodech, a těšily se, jak napíšou svůj vlastní. Nakonec jsem rodila plánovaným císařem, takže to nebylo takové vzrůšo, jak jsem čekala, ale i tak jsem se rozhodla podělit o svou zkušenost.
Moje těhotenství proběhlo v podstatě bez problémů, cítila jsem se dobře, přibrala docela málo, a vyšetření ohledně vývoje miminka dopadala všechna dobře. Vyskytl se jen jeden zádrhel - už od 27tt byla naše holčička otočená hlavičkou nahoru. Napoprvé jsem to neřešila - říkala jsem si, že má ještě spoustu času se přetočit. Na kontrole 31+1 byla otočená stejně, a pořád jsem byla úplně v klidu. Ale stejné to bylo i na dalších kontrolách, a doktorka říkala, že je tam uložená takovým způsobem, že je nepravděpodobné, že by se přetočila. I tak jsem prováděla cviky pro přetočení. No, nevyšlo to. Termín porodu jsem měla podle MS i UTZ stanoven na 18.září loňského roku.
5. září jsem šla k paní primářce v Podolí do poradny pro indikaci CS, byl mi nabídnut termín 11.9., to jsem měla být 39+0, ale vymohla jsem si datum 12.9., aby neměla malá narozeniny v to smutné výročí. Samozřejmě jsem na tom nějak třeskutě nebazírovala, jen se zeptala, jestli by to nešlo ![]()
V úterý 11.9. jsem tedy nastoupila do porodnice. Proběhla klasická vyšetření, monitory, večer klystýr (ne klasický, ale ani to nebyl YAL, jen taková malá lahvička tekutiny), a následovala hladovka
Byly jsme na pokoji 3, nic příjemného, ale samozřejmě jsem to vydržela
Kromě toho jsem odpoledne ještě mluvila s anestezioložkou o možnostech anestezie. Byla jsem dopředu rozhodnutá pro spinální, abych naší malou viděla už od prvního okamžiku. Jenže - občas mívám migrény. Doktorce jsem vysvětlila, že moje migrény (diagnostikované na neurologii) spočívají v podstatě jen v tom, že na 20-30 minut vidím auru, a pak to přejde. Jenže ona mi řekla, že po spinální anestezii mi nemůže zaručit, že se migréna nerozjede v mnohem horší, třeba i několikadenní formě, a já nechtěla riskovat, že se nebudu moct o miminko starat. Takže jsem se rozhodla pro celkovou anestezii. Tvářila jsem sice děsně statečně, ale když jsem to pak říkala manželovi, který tam ještě byl v tu dobu se mnou, pěkně jsem se vybrečela ![]()
Další den ráno jsem se osprchovala, oholená už jsem byla, pak mě sestřička vycévkovala, a já šla čekat na pokoj, až pro mě přijedou. Vycévkování bylo pro mě dost nepříjemné, trochu to pálilo, a pořád jsem měla pocit, že se mi chce na WC - takže asi jako u zánětu moč. měchýře. Nicméně mi bylo řečeno, že je to normální. Pak mi ještě zavedli kanylu. Mezitím dorazil manžel.
Asi v 9 mě naložili na lehátko, a jela jsem na sál. V předsálí mě ještě nějaký sanitář „převlékl“, prostřel na mě plachtu, dostala jsem čepici, číslo a převezli mě vedle na sál. Tam byl manžel, který se mezitím převlékl do toho jejich slušivého mundúru
Po chvíli už ale musel odejít.
Pak klasika- desinfekce břicha, plachta před oči. Potom mi břicho prohmatal lékař - bolelo to, a jak jsem měla před očima plachtu, a nic takového jsem nečekala, trochu jsem vyjekla. Už nevím kdo mi trochu nepříjemným hlasem řekl, ať se nebojím, že se ještě neřeže. Na to já řekla, že to samozřejmě vím, ale že by neškodilo na tak nepříjemný hmat upozornit dopředu. Pak už následovalo jen „dobrou noc“.
Pak jsem slyšela, jak mi manžel říká, že je všechno v pořádku a naše holčička je zdravá, a jestli chci vidět fotku. Přiznávám, nechtěla jsem. Takovou únavu jsem ještě nikdy nezažila, otevřít oči bylo nad moje síly. Stačilo mi vědět, že je zdravá. Probudila jsem se, už ani nevím kdy, byla jsem sama na normálním pokoji, protože, jak jsem se později dozvěděla, s porody se roztrhl pytel a JIPka byla plná. Chtělo se mi zvracet, ale nebylo co, akorát břicho mě od těch dávivých pohybů bolelo jak čert. Sestřička mi dala čípek proti bolesti, a říkala, že ta kanyla byla špatná, takže se musela vyměnit a nějakou chvíli mi neteklo nic proti bolesti. Za chvíli už mi bylo líp, řekli mi, že za půl hodinky mi malou přinesou, a protože to nebyla JIPka, dorazil i manžel
Malou mi skutečně přinesli, a byla opravdu pěkná
Abyste rozuměli, čekala jsem tak trochu šeredku, jako jsem byla po narození já (vždycky si vzpomenu na hlášku z Mavericka "..narodila se zadkem napřed, ale nikdo to nepoznal ), ale ona se vyvedla po manželovi
Pěkně se přisála a byla to moc hezká chvíle, když jsme tam byli všichni tři ![]()
Vlastně jsem se cítila podobně jako při svatbě - žádná euforie, náhlá vlna štěstí, to ne - byla jsem šťastná a úplně klidná, ve stylu „tak to má prostě být“. Jak jsem se později dozvěděla, manžela pustili na sál v podstatě hned po tom, co malou vytáhli s mého břicha, takže máme fotku, jak ji drží nade mnou a do mě ještě vede pupeční šňůra, a následující okamžiky už máme zachycené kamerou, za což jsem moc vděčná ![]()
Doktoři mi tvrdili, že dcerka bude malé miminko, tak asi 3kg - nakonec měla 49cm, a 3480g, a vzhledem k tomu, jak malé jsem měla břicho, se ani nedivím, že tam neměla prostor k přetočení.
Císař nakonec nebyl zas tak hrozný, ale přece jen doufám, že další porod vyjde přirozeně, protože i když jsem neměla větší potíže, hrozně moc bych chtěla zažít ty chvilky těsně po porodu, bonding a všechno ostatní, co s tím souvisí. Navíc při případném dalším císaři už bych nemusela mít to „štěstí“, že byla JIPka plná, a nemohla bych být s manželem.
A na závěr - pobyt na šestinedělí nebyl nic moc, nadstandardní pokoj nebyl volný, i když jsem o něj žádala už 7.září. Tři maminky na pokoji a k tomu 3 miminka, co se budí a pláčou na střídačku - to si vážně moc neodpočinete.
Nicméně, až na tu jednu krizi při probuzení z narkózy mě břicho bolelo jen trochu, dalo se to docela dobře rozchodit, a čípky na bolest jsem si brala jen na noc, kdy jsem nechodila. Malá sice dostala trošku žloutenku, ale ani nemusela jít pod světlo, já se postupně rozkojila a v neděli 16. září jsme všichni šli domů.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20595
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....