Poutnický deníček, č. 2: Jak jsme se s dětmi věnovali hodnotám

V lednu jsme uspořádali výpravu, na kterou jsme se všichni dlouho moc těšili, a to seniorskou jednodenku. Říkáte si, co v dětském oddíle dělají senioři? Inu, u nás jsou za Seniory považováni Poutníci mezi 12 až 18 věkem 

Nu a s touhle partou Seniorů jsme se v sobotu 15. ledna vydali do Polabí. Cílem našeho výletu byl rodný dům Jana Palacha ve Všetatech, kde vznikl na jeho počest památník. A jak už z toho možná vyplývá, na této jednodenní výpravě jsme se věnovali hodnotám – společenským, oddílovým a našim osobním, a to právě na příkladu událostí let 1968 a 1969.

Sraz jsme měli na Masaryčce a první úkol pro Seniory byl nakoupit si správné jízdenky u pokladen. Po nákupu nám sdělili, že to bylo v pohodě, ale nikdy před tím nekupovali jízdenky pro více než dva lidi a proto to pro ně byl zážitek. Z vlaku jsme vystoupili v Neratovicích a vydali se na desetikilometrové putování krajinou – podél Labe. A ukázali si například i bývalé říční koryto zvané Kozelská tůň.

U ní jsme se poprvé zastavili na delší dobu. Řekli si něco o hrách důvěrovkách a pár si jich zahráli. Padali jsme jeden na druhého, probíhali uličkou s nataženýma rukama ostatních a vodili se po slepu. Druhé zastavení bylo u obce Kozly, kde jsme se kromě oběda pustili i do další aktivity.

Pověděli jsme si o tom, co znamená slovo hodnota a každý vymyslel hodnoty, které si myslí, že zastává naše společnost. Ty jsme poté společně seřadili podle důležitosti. Nejvýše nám vyšel papírek s názvem karty ctností (což jsou karty, které běžně v našem oddíle používáme a děti s nimi evidentně hodnoty mají spojené) a druhý láska. Poté jsme si zopakovali naše poutnické hodnoty, které jsou kvalita, růst osobnosti a důvěrné vztahy. Nad poslední jsme se více zamysleli a vymysleli, čím my sami přispíváme k naplnění této hodnoty a čím ji naopak oslabujeme.

Ke konci už nám ale začala být celkem zima, a tak jsme zapnuli motory a došli až do Všetat. Tam jsme si za odměnu koupili v cukrárně větrníky a čokoládové koule – doporučujeme, byly fakt skvělé V sadech Jana Palacha jsme posvačili a přenesli se do šedesátých let minulého století a Československa. Řekli jsme si, co se dělo v tomto desetiletí v Česku (název ČSSR, Ota Šik a jeho tržní ekonomika, Pražské jaro, srpen 1968) a poslechli si i autentické hlášení rozhlasu. K tomu, aby to pro děti nebyla jen nudná přednáška, ale aby to na ně zapůsobilo, tak nám významně pomohla interaktivní appka Českého rozhlasu Návrat ’68.

Poté jsme se už přesunuli k Památníku Jana Palacha. Tam jsme mimo jiné zhlédli dobře zpracované připomínkové video a přečetli průvodní texty, poté jsme se přesunuli do samotného památníku zpracovaného jako rodný dům, který protíná hrana zla zastavující se až o rodinný stůl. Uvnitř jsme si s dětmi decentně popovídali i o dalších tzv. živých pochodních.

Památník a příběh Jana Palacha na děti silně zapůsobil. Atmosféry jsme „využili“ pro závěrečnou aktivitu, kdy se každý zamyslel nad svou osobní hodnotou, kterou v životě považuje za důležitou. Tu jsme pak nadepsali na čajovou svíčku a s ní jsme odjeli zpět do Prahy. Na Václavském náměstí jsme si pak ukázali přímo místo, kde se Jan Palach upálil. A řekli si, proč jsme na svíčku napsali tu danou hodnotu, jakou jsme napsali. Poté jsme svíčku zapálili a umístili na památník Jana Palacha a Jana Zajíce před Národním muzeem.

Celá výprava mi jen potvrdila moje přesvědčení, že i s dětmi ve věku dvanáct třináct let se dá dělat přesahový náročnější program. Že má smysl se s nimi bavit o vážnějších tématech. Ostatně, to i sami Senioři v závěrečné reflexi zmiňovali, že si jednodenku užili nejen pro to, že na ní byli spolu sami (rozumějme bez škvrňat), ale i pro to, že se mohli zamyslet nad tím, co přinášejí a chtějí přinášet oddílu a společnosti. Jakou mají svou hodnotu. Čeho si váží – důvěry, lásky, rodiny apod.

Jsem za to moc ráda,
Pěnkava

A tady ještě link na první díl Poutnického deníčku.