Povedená svatbička :-D 1
- O životě
- finduska
- 27.07.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Napsala bych povedená svatba, ale jelikož deníček píšu na eMiminu, nám vykojeným matkám, tak jsem schválně použila zdrobnělinku. :D Doufám,že vás náš svatební den drobet pobaví. :)
Byl to dlouho očekávaný den, nevím, jestli i pro ženicha, ten do posledních dnů nedával moc pocity najevo, ale tak už to u mého partnera prostě je. Nedává moc pocity znát…
Týden před svatbou byl celkem hektický, ale bylo by to na samostatný deníček, celý ten týden tady se mnou byla jedna z mých nejbližších kamarádek
Girlie (přezdívka) a její synátor Teddy.
Musím říct, že mi neuvěřitelně moc pomohla a chtěla bych jí poděkovat. Dále nezlomnou pomoc podalo spoustu lidí.
Ale ty tu nejsou, tak je nebudu jmenovat, s vaším dovolením…
Nadešel tedy ten den D. Den, na který jsem se těšila snad celý život. Den, který jsem si myslela, že nikdy nenastane…Partner spal u svého svědka, a tak jsem měla skutečně pochybnosti z toho, v jakém stavu a zdali se vůbec můj drahý dostaví. U nás kromě mně, Girlie a našich dvou dětí spala ještě má svědkyně.
Zatímco já s Girlie jsme ráno brzy donaložily auta a vydaly se (naštěstí je 500 metrů do hospůdky) vše připravit, tak na mou svědkyni vyšel úkol pohlídat ty pytle blech, které se samozřejmě vzbudily 2 minuty před odjezdem. Že bych to normálně ani nečekala.:-D Ale naštěstí v poklidu. Já byla zatím klidná, kupodivu i vyspalá, až jsem sama byla překvapená.
V hospůdce jsem se dala do vykládání všeho na aluminové tácy a má pravá ruka se pustila do výzdoby stolů. Tímto musím říci, že předčila všechna má očekávání,
Nazdobila stoly ne podle mých představ, ale vysoce nad mé představy.
V 8 hodin mě začala nahánět další z mých přítelkyň - kadeřnice, kde jako jsem, že už je u nás a že nestiháme. Byla chudák víc v šoku než já, bodejť by ne, vždyť jsme spolu strávily pár let na škole v jednom bytě.:-D
Nakonec nevydržela a s kosmetičkou a fotografem dorazili za námi a přiložili ruku k dílu. V 9 jsem už nevydržela psychický nátlak a vydala se k domu, kde jsem propadla hysterii, partner tam ještě nebyl. Musela se připravit zahrada, až se začnou scházet hosté, uklidit zahradní výzdoba, co nám každodenně nechávají naši dva psí miláčci. To všechno nebylo hotové a ženich jako někde chrápe? To nemysí vážně, já se večer mažu s pos..nýma jednohubkama a ženich nikde? Myslela jsem, že na místě omdlím. Ale holky mi nedaly šanci, nacpaly mě do ložnice a začalo to. Kromě mých úprav (mimochodem dost nutných, když jsem měla pod nosem opar jak malinu, stejnou ozdobu vlastnil můj partner, jen ne pod nosem, ale pod rtem) to zase až taková katastrofa nebyla. ![]()
Fotograf chudák běhal z ložnice na zahradu, kde se začali sjíždět hosté, neměla jsem šanci je vůbec potkat, neboť jsem byla zavřená ve své věži, rozumějte ložnici, a tak jsem si připadala vysloveně jako lev v kleci. Pořád někdo něco sháněl a já navigovala, protože jsem nemohla jít pomalu ani na onu místnost, aby mne náhodou nespatřil ženich, který nejen že se dostavil pozdě, ale ještě měl volný, svobodný pohyb všude možně.
Zatímco já se prala se sklenkou Lambrusca a byla nervozní jak sánky v létě, tak můj syn a budoucí manžel se venku velice dobře bavili. ![]()
Nakonec po mých přímluv a výlevech nadešla chvíle, kdy všichni seděli spořádaně v autech a tak i nevěsta, rozumějte já, mohla sestoupit ze 4 příšerných schůdků a dojít k autu…V autě se mi sevřel žaludek tak, že jsem málem utekla. Na parkovišti jsem konečně spatřila svého ženicha a syna, který se tvářil, jako když umírá. Co bych chtěla, v tuhle dobu chodí normálně spát.
Přesuneme se teď až k samotnému obřadu. Zpívající paní byla milá a hlas měla jako zvon, ale v tom vedru jsem ji nevnímala, bylo to dlouhé, a já měla pocit, že vedrem padnu. Můj budoucí ženich se mě snažil rozesmát větami typu „Myslíš, že zpívá na playback?“ Udržet tedy vážnou tvář bylo těžké, nakonec nám málem přizabil starosta fotografa, který zrovna fotil postojem u dveří, když starosta chtěl elegantně otevřít dveře a projít..tady už se smích udržet moc nedal. ![]()
Pak zaznělo to krásné ano z obou stran. A pak přišel první větší trapas.
Ženich mi podal pravou ruku a já blbka mu na ní prsten chtěla nandat, jak mi to nedošlo, ani partnerovi. Došlo ještě k větši srandě, neboť partner má na pravé ruce onen prst trochu tlustší, a tak jsem nakonec musela i svou kytku podat svědkyni a s jazykem vyplazeným (podám důkaz) jsem montovala prsten na ruku. To, že na blbou ruku, mi došlo až v momentu, kdy matrikářka skutečně nezadržela smích. ![]()
Tak jsme nakonec byli štastně svoji a vydali se ven. Tam na nás čekali přátelé s provazem a tunou chlastu - prý zaplať, nebo se napij. My museli zaplatit a ještě pít, podle mého výrazu, který dodám, jsem byla ve skutečném šoku. ![]()
A další trapas byl na světě. Všichni tvrdili, že musím jet v autě s ženichem, tak tedy nevěstovský auto už plně naložené čekalo v koloně, ale stejně tak ženichovské auto, jelikož tam se počítalo s tím, že pojede ženich s nevěstou…
Nakonec tedy dva vystoupili a už jsme se vezli do parku a krize, veliká krize, při které se mi doslova tajil dech…
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 619
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 484
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 961
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 671
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 418
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1984
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1199
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2199
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 911
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 544
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?