Špatná matka
O tom, jak jsem si jednou připadala jako ta nejnemožnější matka.
Určitě všechny znáte dětské výmluvy, když nechtějí baštit anebo spinkat. U nás (zatím se to týká jen staršího Milánka) to je nejčastěji bolení bříška a při nucení do spánku ještě žízeň a nutnost čůrat každé dvě minuty.
Když jsem byla těhotná s malým Davídkem, tyto Milánkovo výmluvy mi vadily dvojnásobně. A tak když měl večer už dávno spinkat a pořád chodil, že ho bolí bříško (jako již mnohokrát předtím), nasupeně jsem ho posílala zpět do postele s tím, že když bude ležet, přejde to. Poslala jsem ho tam už asi po desáté, když jsem z jeho pokojíku zaslechla tichý pláč. Vytočilo mě to ještě víc. Šla jsem za ním a zakřičela, že nemá proč řvát, a že taky může dostat na zadek, aby měl proč. Uslzenýma očíčkama se na mě podíval a řekl:,,Když maminko, mě to bříško dneska bolí doopravdy." To jsem se zarazila. Simuluje často, ale k slzám a přesvědčování o pravdomluvnosti to nedošlo nikdy. Tak už smířlivě říkám, ať mi ukáže, kde ho to bolí. Milánek ohodil deku a chtěl se posadit, aby mi boleníčko ukázal. Jenže sotva se trošku zvedl, vysloveně vykřikl bolestí a zapadnul zpět do polštáře. V tu chvíli mi vytryskly slzy a zaplavily strašlivé výčitky svědomí. Samozřejmě jsem nemohla poznat, že zrovna dnes nic nehraje, protože jeho mučednický výraz umí nasadit i když mu nic není.
A měla jsem prostě výčitky, že jsem špatná máma, která svému broučkovi nevěřila. Poprosila jsem Milánka, aby mi bolení bříška ukázal v leže. Dost ve mně hrklo, když si ukázal na stranu (již si nepamatuji, jestli levá či pravá) v oblasti pánve. To by mohl být slepák! V té myšlence mě utvrdilo to, že Míla najednou vyletěl z postele a na mou otázku, kam jde mi řekl, že zvracet. Jenže sotva to dořekl, gejzír zvratek už tekl na postel, na zem, na něj. Začal plakat. Pomuchlovala jsem ho se slovy, že se nic neděje. Vše jsem uklidila a převlékla. Přinesla jsem mu k posteli kyblík, kdyby mu bylo znovu zle.
Druhý den jsem měla mít šichtu v práci, takže jsem ještě v noci volala šéfové, že nejspíš nepřijdu, protože mám u syna podezření na slepák. Nakonec jsme se domluvily, že jí dám ještě vědět ráno podle toho, jak chlapci bude. Já pak čekala, jestli se po zvracení Milánkovi neudělá líp. Pokud ano, počkáme do rána a přítel s ním půjde k lékaři a já do práce. Pokud se mu lépe neudělá, zavolám sanitku. Milánek se ale během krátké chvilky vyzvracel ještě dvakrát a když jsem chtěla už volat tak řekl, že mu je trošku líp a hned na to usnul.
Ráno jsem po probdělé noci nad synkem (ze strachu, aby se mu nepřitížilo) do práce šla a netrpělivě očekávala sms od přítele, jak u lékaře dopadli. Zpráva nepřišla, ale do dveří za chvíli vletěl Milánek a za okamžik dorazil i můj muž. Když jsem viděla Milánka, jak se přiřítil, tušila jsem, že slepák to nebude. Tázavě jsem se koukla na přítele. Diagnoza zněla podrážděný žaludek. Syn dostal dietu o hořkém čaji a suchých rohlících. Po té noci mu bylo ještě trochu špatně, ale bříško už nebolelo ( ani lékařka nám ale nedokázala říct, proč ho bolel pobřišek od žaludku). Už ale nezvracel, ale byl bílý jak stěna. Už ho to ale neodradilo od lumpačení. Tak mi spadl jeden velký kámen ze srdce.
Nikdy ale asi nezapomenu na ten pocit, když jsem zjistila, že na mě nic nehraje…
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 72
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 102
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 212
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 137
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 139
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1891
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1130
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2029
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 831
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 502
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?