Spinkej můj maličký, spi
- Pro zábavu
- tininas
- 28.12.18 načítám...
Největší svátek legrace, vtipů, žertů, zábavy a srandy, tedy Silvestr, je téměř za dveřmi. Proto jsem se rozhodla napsat jeden z těch úsměvných momentů, který díky bezprostřednosti dětí, zažije každý rodič. Tak snad se kapku pobavíte i vy.
Začnu trošku ze široka…
Příhoda se stala v den, kdy náš synátor slavil 3. narozeny. Protože celá naše rodina, blízká i vzdálenější, držíme při sobě a jeho narozeniny zrovna připadly na neděli (a tudíž všichni měli čas), tak si malý užil oslavu konce batolecího věku se vším všudy. Spousta gratulantů, blahopřání, pusinek, objetí, dárků, velký dort se třemi svíčkami, hromady sladkostí atd. Prostě za takovou párty by se nemusel stydět ani princ George z Cambridge.
Když slavnost skončila a poslední host se rozloučil, rozdělili jsme si s manželem úkoly. Já jsem začala uklízet ten nepořádek a muž (jak se naivně domníval) se ujal té jednodušší části – uspat kluky. Mladší tak říkajíc odpadl do minutky sám, ale starší byl ze všech těch vjemů tak „naspídovaný“, že nedokázal zabrat.
Manžel vyzkoušel všechny metody, které obvykle na našeho kluka fungují – zpívání nejen ukolébavek, čtení pohádek dle vlastního výběru, tulení se k oblíbenému plyšákovi, dokonce nezafungovala ani poslední a osvědčená záchrana – animáč Rusty Nýtek na tabletu. Výsledkem celého tohoto snažení byly jen široce otevřené dětské oči.
Muž si vybavil techniku, kterou používala jeho babička, a začal tichým hlasem vyjmenovávat: „Už šly spát vlásky, už šla spát ouška, už šla spát očička, už šel spát nosík, už šla spát pusinka, už šly spát zoubky, už šel spát jazýček, už šla spát bradička, už šel spát krček, už šla spát ramínka, už šly spát ručičky, už šly spát prstíky, už šly spát nehtíky, už šlo spát bříško, už šel spát pupík, už šla spát zádíčka, už šel spát zadeček, už šly spát nožičky, už šla spát kolínka, už šly spát i palečky u nožiček. A teď už musíš spinkat i ty.“
Nějakou dobu to vypadalo, že stará dobrá metoda zabrala, a to nejen na syna. Po chvilce chotě vzbudilo naléhavé cloumání do ramene a dětský hlásek, který nabíral na intenzitě: „Tatí, tatíí, tatííí, tatííí, tatíííí…“ Když se „tatí“ probral, uviděl syna svlečeného do naha, jak si prstem ukazoval na pidníka a vítězoslavně prohlásil: „Tatíííííííí, ten ještě nespinká.“
Přečtěte si také
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 47
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 47
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 142
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 71
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 71
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 2344
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 3388
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 2063
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 1263
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 4799
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...
Jojo jako matka syna jsem taky zjistila jak je ten muzsky svet uz od plinek jiny 
Jojo, moc pekny 
chytry to klucik 
a samozřejmě těm, kteří si deníček přečetli či ještě přečtou.
.