8 dní do zázraku

Snažení

aneb „Když něco vidíte beznadějně, může to znamenat, že se jenom neumíte dívat.“ Pavel Kosorin Blíží se advent, který je neodmyslitelně spjat s očekáváním příchodu Vánoc. A která jiná doba je více nakloněna zázrakům než právě ta vánoční? Právě tato myšlenka mě inspirovala k napsání dalšího deníčku zaznamenávající událost, jež navždy změnila můj život.

Den nula – středa

Ležím na posteli. Sleduji hodiny, které se neuvěřitelně vlečou. A jediné, na co jsem schopna myslet, je, že se mi chce strašně čůrat, ale nemohu, protože mám přikázáno ležet nejméně 30 minut od embryotransferu. Už se to nedá vydržet, a proto udělám kompromis – vydržím 15 minut, rychle si skočím na malou a zase se vrátím. No, snad jsem nic nepokazila.

Dalších 15 minut se snažím s čistou myslí a prázdným močovým měchýřem zpracovat, co se to vlastně stalo? Naše jediné embryo, které se dožilo stadia blastocysty, se uvelebuje v mé děloze. Teď jsem nejspíš těhotná, otázka je, jestli mi to vydrží.

Ty minuty se neskutečně vlečou a já si bezděčně vzpomněla na svá školní léta, když jsme si v nudných hodinách říkali básničku: Můj bože jediný, postrkuj ty hodiny.

Přesně za 30 minut od ET přichází doktor a uděluje instrukce. Jde k první pacientce a ta ho familiárně odbude: „Ne, pane doktore, mně nemusíte nic vysvětlovat, vždyť jsem tu už po osmé.“

Hlavou mi bleskne myšlenka, tak to není dobré znamení. Lékař ještě obchází zbylé ženy a jako říkanku jim sděluje nezbytné rady a doporučení: žádný sport, cvičení, sauna či vířivka, jen se sprchovat vlažnou vodou. A testovat až za 14 dní ode dneška. Každá ještě dostaneme jako pozornost podniku recept na Utrogestan.

Ihned po propuštění jedeme s manželem domů. Manžel v autě vtipkuje a tipuje, jestli to je holka, nebo kluk. Na legraci tohoto typu ale náladu opravdu nemám.

Večer v posteli se snažím o rekapitulaci, ale jsem utahaná a hned usnu.

Den první – čtvrtek

Zaspím a do práce doslova letím. I když mi v CARu nabídli neschopenku, odmítla jsem ji. Doma bych se jen užírala myšlenkou: Podařilo se? V práci na ni snad pozapomenu.

Nicméně co čert nechtěl, přestal nám jezdit výtah. A zrovna jak naschvál mám dnes 6 vyučovacích hodin a z toho 5 v nejvyšším patře. Báječné. No snad tu svou áčkovou blastocystu nevytřepu na schodišti. Mohlo by to být bráno jako pracovní úraz?

Pracovní proces se vyplatil – myšlenky byly odvedeny na jiná témata a já si prakticky za celý den na své ne/těhotenství ani nevzpomněla.

Nejspíš díky rannímu běhu, zdolání 12 × 5 schodů tam a zpátky, ulehám do postele a usínám jako špalek.

PS: V naší kantýně se tenkrát poprvé (i naposledy) objevil ananasový džus. Koupila jsem si ho a prakticky na ex vypila. Až později, zde na eMiminu, jsem se dočetla, že by měl podporovat uhnízdění. Tak nevím. Intuice, náhoda?

Den druhý – pátek

Kromě toho, že výtah v práci stále nefungoval a já musela na další 3 vyučovací hodiny vystoupat do 5. patra, tak se stala ještě jedna „sportovní“ příhoda.

Máti si přes internet objednala žehličku s parním generátorem, ale protože nakupovala přes mou registraci, zapomněla změnit adresu. Ultra moderní žehlička přišla na mé jméno a známe Českou poštu – doručování balíku do ruky nikdy nebylo jejich silnou stránkou. V životě by mě nenapadlo, jak může být taková věc těžká a jak se pronese (jinak bych pro ni samozřejmě zajela se svou drahou polovičkou). No, při cestě z pošty k domovu padlo nejedno nehezké a peprné slovíčko. Naštěstí ta vzdálenost je jen 200 m.

Ale mámě jsem nechtěla nic říkat. Prakticky nikdo z blízkých o IVF nevěděl. Ne, že bychom se báli nepochopení, nebo měli ostych o tom mluvit, spíš šlo o to, že oni jsou všichni až moc starostliví. Z toho důvodu jsme se chtěli vyhnout všetečným otázkám typu: Jak to probíhalo? Co říkal doktor? Jak se cítíš? Co myslíš, vyšlo to? Jsem zrovna četla článek, a tam psali… atd. atd. atd.

No v každém případě jsem ještě před osmou hodinou večerní usnula jako špalek.

Den třetí – sobota

Ráno se budím s jasným premenstruačním syndromem – nafouklé břicho, ze dvojek se staly trojky, bolest v kříži i stehnech. A to nemluvím o podrážděnosti. Ještě jsem ji podpořila tím, že jsem si vyhledávala na netu info o raném těhotenství. Samozřejmě jsem našla jen samé, zpětně jsem je vyhodnotila jako iracionální příznaky, ale v tom období jsem se k nim strašně upínala. Například jedna ze zkušených „těhulí“ psala: „V noci se mi zdál sen, že si dělám těhotenský test, a ráno jsem si ho opravdu udělala a byla tam dálnice!“ Nebo druhá: „Neustále jsem měla šimrání kolem pupíku a teď je z toho Honzíček.“

Ne, já takové sny ani pocity lochtání neměla, takže jsem to cítila jako průšvih. A blbá nálada se tím víc stupňovala. A na kom jiném jsem si měla vylít zlost než na manželovi. Ten to snášel obdivuhodně dobře. Navrhl, že bychom se mohli jít odreagovat – zajít na večeři a pak do kina. Souhlasila jsem.

Máme takové pravidlo, že jeden vybírá restauraci a druhý film. Jsem na řadě s výběrem restaurantu. Večeře dopadla skvěle. Dala jsem si steak připravený medium, hranolky, pepřovou omáčku (hned od zítřka začnu držet dietu – přece jen jsem kvůli hormonální léčbě 6 kg přibrala) a neodolala jsem ani dvojce červeného. Manžel mě podpořil slovy: „Když jsi si jistá, že to neklaplo, tak je to vlastně jedno a aspoň se trochu uvolníš.“

Kino, jak jsem již předeslala, vybírala má druhá polovička. (Dodnes nevím, co ho k tomu vedlo. Jeho verze zněla, že prý si myslel, že jít na něco romantického či milostného by mi mohlo připomínat decentně řečeno „naši situaci“). Jeho volba padla na Vetřelce 1 – prodlouženou verzi, tzv. director´s cut.

Upřímně nikdy jsem neviděla koncentraci tolika těhotných žen na jednom místě jako tenkrát v tom kinosále. Snad jen ve videoklipu od Travise Flowers In The Windows. A nejspíš chápete, že to mi k duševní pohodě moc nepřispělo.

Dám si sprchu a v ní si uvědomuji, že už se prakticky čtvrtý dne „jen“ sprchuji. Já milovnice dlouhých, horkých koupelí. V polospánku jsem zaznamenala, že mi pípla sms. Neměla jsem sílu si ji přečíst. Byla jsem utahaná jako kotě.

Den čtvrtý – neděle

Naštvanost, zoufalství, bezradnost, nejistota, podrážděnost začíná dosahovat pomyslné hranice únosnosti. Vím, že jsem nepříjemná jak dva dny před výplatou, ale nemohu to nijak ovlivnit. Svádím to na nervy, stres a zejména koktejl doznívajících hormonů kolujících v mém těle. Manžel má se mnou svatou trpělivost a snaží se mě povzbudit. Skutečně je mi v těchto chvílích oporou.

Přečetla jsem si sms z minulého večera. Píše bývalá kolegyně/dobrá kamarádka z Moravy. Chystá se na víkend do Prahy a ráda by vyzkoušela running sushi, prý na něj slyšela jen samou chválu. Už vybrala i podnik. A ne, nebere jako odpověď. Jsem na vážkách, ale manžel mě do setkání víceméně dokopal. Argumentoval slovy: „Začínají ti jarní prázdniny a kámoška tě jen rozptýlí.“ Má pravdu. Doma o samotě bych se asi zbláznila.

Jsem naštvaná, zoufalá, bezradná, nejistá, podrážděná a navíc musím najít výmluvu, proč nechci jíst syrovou rybu, když jsem až do této chvíle byla známá jako „gurmán otevřený všem novým chutím“. S pravdou se mi ven nechce. Vážně potřebuji jinou formu zábavy než si povídat o čerstvém IVF s nejspíš negativním výsledkem.

Po sprše si chci ještě číst, ale u knížky klimbám. Jdu spát.

Den pátý – pondělí

Jdeme s kamarádkou na vyhlášené sushi. Do kabelky přibaluji i krabičku tampónů, dnes už to nejspíš přijde.

Vyplatilo se. Výborné japonské rolky, mezi kterými se našli i vegetariánské varianty – ale nebudu si lhát do kapsy, vyzkoušela jsem i lososa, tuňáka, kraba, krevetu či úhoře. Co více si přát – vynikající jídlo prošpikované přívalem pikantních drbů z bývalé práce.

Kámoška si všimla, že chodím nějak často na WC. Vymluvila jsem se na rýžové víno, které jsme v průběhu pily. Mea culpa.

Nebudu psát, že po tomto dnu jsem uvítala možnost rychlé sprchy a usnula jako bych trpěla narkolepsií.

PS: Tampony zůstaly v kabelce nepoužité.

Den šestý – úterý

Cítím se v klidu, pohodě, celkově vyrovnaně. Premenstruační syndrom, tedy PMS, nemizí, ale je mi vše nějak jedno, až fuk. Snad dozvuky pohodově stráveného předešlého dne. Sedám na net a chci se podívat na učebnice ve slevě, které budu potřebovat na svůj čerstvě zapsaný kurz Průvodce cestovního ruchu. Když už nejsem těhotná, tak aspoň rozproudím svou kariéru. Na jednom českém online tržišti spatřuji, že někdo prodává 20 těhotenských testů za 100 Kč, protože jim končí exspirace ani ne za 2 měsíce. Obratem objednávám a platím všech 20 ks. Proč? Nevím, netuším.

Zbytek dne trávím v klidu u internetu, během kterého jsem vypila asi dva litry ananasového džusu. Opravdu mi zachutnal. Mimo jiné jsem na eMiminu narazila na další užitečnou informaci. Prý Pregnyl vyprchá tempem tisíc jednotek za den. Najdu svou lékařskou zprávu z CARu a zjišťuji, že jsem si píchala Pregnyl 5000. To znamená, že dnes už bych v sobě neměla tuto látku mít.

Ve sprše si říkám, že přece jen zítra už se musí vše rozštípnout. U opáčka soutěžní hry Chcete být milionářem? odpadnu. Spím, jako když mě do vody hodí, celou noc.

Den sedmý – středa

Prázdniny se pomalu ale jistě blíží ke svému závěru, PMS nikoli. Sny o pupíkovém lechtání či pozitivním testu se též nevyskytují. Taky se zaměřuji více na pachy kolem sebe, že by se mi třeba něco znelíbilo a já pocítila těhotenskou nevolnost. Nula od nuly pojde.

Jen pořád chodím na záchod, ale to bude nejspíš po tom ananasovém džusu, který si neustále kupuji a piji.

Odpoledne pošťačka přináší bublinkovou obálku naplněnou testy. Dobrá zpráva: Česká pošta funguje.

Testy ukládám na dno lékárničky. Jsem si 100% jistá, že tento měsíc je nepoužiji. Křeče v podbřišku a typické bolesti v kříži a stehnech jsou čím dál tím intenzivnější a jasné známky blížících se měsíčků. Už si jen přeji, ať menstruace přijde co nejdřív. Pak se můžeme co nejdříve objednat do CARu a zkonzultovat, jaké další možnosti a alternativy jsou před námi. Ta nejistota mě fakt zabíjí.

Večer po nezbytné sprše jdu na kutě snad v půl sedmé. V polospánku zaslechnu úvodní slova hitu: Já byla naivní a hloupá. To si soused zase pouští svou oblíbenkyni Petru Janů trošku víc nahlas. V duchu odpovídám: „Nic si z toho nedělej, já též.“

Den osmý – čtvrtek

Vzbudím se s neodolatelným nutkáním porušit doporučení lékaře a vyzkoušet test. Vyšmátrám testy ze dna lékárničky a jdu na WC. Provází mě pocity ne nepodobné těm, jež jsem prožívala u státnice – sevřený žaludek, pocit na omdlení. Čůrám. Při tom se snažím rozbalit sáček, ve kterém se test nachází. Potí se mi ruce a tak to zabere docela drahnou chvíli. Vkládám proužek papírku do ranní moči a všímám si, že se mi klepou ruce.

Vrchní čárka se objevuje prakticky ihned a ta druhá, sice znatelně slabší, je tam vzápětí. Jásám, jásám, jásám… A mám proč – vždyť jsem právě úspěšně složila svůj nejdůležitější test v životě.

Ten den jsem se „testla“ ještě pro jistotu pětkrát. Vše s pozitivním výsledkem. HCG v mém těle neoddiskutovatelně koluje. Ten pocit štěstí byl nepopsatelný.

Večer si s manželem připijeme na náš zázrak. Jak jinak než ananasovým džusem.

Všem čtenářům přeji příjemně prožitou adventní dobu. A ještě jedno speciální přání bych ráda napsala, a to všem čekatelkám na //. Ze srdce vám přeji, abyste se i vy brzy dočkaly malého zázraku.

„I když to v ten moment člověku nepřijde, vždycky existuje naděje,“ Hana Hindráková

Váš příspěvek
potvurka89
Závislačka 3806 příspěvků 09.12.18 01:19

Gratuluji :hug:

M-A
Kecalka 405 příspěvků 09.12.18 06:25

Moc gratuluji :hug:
Jarni prazdniny v dobe testovani, ted prosinec, tak jak to dopadlo??

ladai
Závislačka 3685 příspěvků 09.12.18 07:06

Taky by me zajimalo,jak to dopadlo

Citronkalekninka
Zasloužilá kecalka 931 příspěvků 09.12.18 08:37

Gratuluji :-). Ja byla na ivf 3×. Nikdy jsem se testovani nedockala. Vzdycky prisla mrska driv

tininas
Ukecaná baba ;) 1896 příspěvků 09.12.18 09:16

Potvurka 89: Díky.

M-A a ladai: Dopadlo to jak nejlíp mohlo. S malou nadsázkou napíšu, že čas na napsání tohoto deníčku jsem si našla až po 3 letech. Jinými slovy ze // je krásný a hlavně zdravý tříletý kluk. :)

Citronkalekninka: Moc Ti přeji, aby ses v roce 2019 mršky už nedočkala.

Příspěvek upraven 09.12.18 v 11:00

Pennya
Ukecaná baba ;) 1468 příspěvků 09.12.18 09:28

Gratluji, :kytka:

Příspěvek upraven 09.12.18 v 09:29

tininas
Ukecaná baba ;) 1896 příspěvků 09.12.18 11:01

Pennya: Děkuji.

Příspěvek upraven 09.12.18 v 11:02

Sashie
Ukecaná baba ;) 2309 příspěvků 09.12.18 14:24

Zítra jdu na transfer, už teď se bojím toho nečůrání :jazyk: Jinak krásně napsáno, úplně jsem si vybavila, jak jsem byla poprvé :pankac:

tininas
Ukecaná baba ;) 1896 příspěvků 09.12.18 15:07

Sashie: Tak to držím pěsti, ať to zítra klapne. A pevně věřím, že na Vánoce nebudeš čekat
jen na Ježíška. :)

Díky za pochvalu a přeji hezký den.

Diana69
Kecalka 492 příspěvků 09.12.18 16:22

Krásný denicek :palec: gratuluji :hug:

tininas
Ukecaná baba ;) 1896 příspěvků 09.12.18 17:42

Diana69: Díky a díky. :) Příjemný zbytek dne.

karjak
Kecalka 369 příspěvků 09.12.18 18:38

Bezva! Gratuluju! Je fajn dočíst se o příbězích s dobrým koncem! :srdce:

terzera
Zasloužilá kecalka 723 příspěvků 09.12.18 21:11

Hezky napsáno. Gratuluji uz k tedka velkemu zazraku.

Ja sice otehotnela neplanovane a tedy hned, ale pripomina mi to moje myslenky kolem PMS. Stale jsem cekala, ze po te neuveritelne bolesti a pichani v podbrisku a bolesti prsou uz musi dorazit cervena smrst a misto toho jsem pak mela dalnici jak hrom. Jeste ze jsem se ty dny nedopovala preventivne ibalginem, jako jsem byla zvykla… asi sesty smysl, ze ten bych zobat vazne nemela, protoze to asi MS nebude.

tininas
Ukecaná baba ;) 1896 příspěvků 10.12.18 07:25

karjak: Díky za gratulaci a přeji Ti, aby jsi i ty brzy zažila příběh se šťastným koncem.

terzera: Děkuji za pochvalu. Gratuluji k zázraku otěhotnění bez snažení.

Příspěvek upraven 10.12.18 v 07:26

Kačka Pekáčková
Kecalka 355 příspěvků 10.12.18 13:44

Gratuluju :kytka: moc hezký deníček. :srdce:

Keshi
Závislačka 3166 příspěvků 10.12.18 14:41

Držím palce a gratuluji :potlesk:

tininas
Ukecaná baba ;) 1896 příspěvků 10.12.18 16:34

Kačka Pekáčková: Dvojité díky.

Kesh:i Díky za komentář a palce drž, ať ho dobře vychovám/e. :)

Příspěvek upraven 10.12.18 v 16:34

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 775 příspěvků 4 inzeráty 12.05.19 16:17

Gratuluji ke šťastnému konci napsaného příběhu a přeji, ať má i šťastná a radostná pokračování.

Vložit nový komentář