8 dní do zázraku
- Snažení
- tininas
- 09.12.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
aneb „Když něco vidíte beznadějně, může to znamenat, že se jenom neumíte dívat.“ Pavel Kosorin Blíží se advent, který je neodmyslitelně spjat s očekáváním příchodu Vánoc. A která jiná doba je více nakloněna zázrakům než právě ta vánoční? Právě tato myšlenka mě inspirovala k napsání dalšího deníčku zaznamenávající událost, jež navždy změnila můj život.
Den nula – středa
Ležím na posteli. Sleduji hodiny, které se neuvěřitelně vlečou. A jediné, na co jsem schopna myslet, je, že se mi chce strašně čůrat, ale nemohu, protože mám přikázáno ležet nejméně 30 minut od embryotransferu. Už se to nedá vydržet, a proto udělám kompromis – vydržím 15 minut, rychle si skočím na malou a zase se vrátím. No, snad jsem nic nepokazila.
Dalších 15 minut se snažím s čistou myslí a prázdným močovým měchýřem zpracovat, co se to vlastně stalo? Naše jediné embryo, které se dožilo stadia blastocysty, se uvelebuje v mé děloze. Teď jsem nejspíš těhotná, otázka je, jestli mi to vydrží.
Ty minuty se neskutečně vlečou a já si bezděčně vzpomněla na svá školní léta, když jsme si v nudných hodinách říkali básničku: Můj bože jediný, postrkuj ty hodiny.
Přesně za 30 minut od ET přichází doktor a uděluje instrukce. Jde k první pacientce a ta ho familiárně odbude: „Ne, pane doktore, mně nemusíte nic vysvětlovat, vždyť jsem tu už po osmé.“
Hlavou mi bleskne myšlenka, tak to není dobré znamení. Lékař ještě obchází zbylé ženy a jako říkanku jim sděluje nezbytné rady a doporučení: žádný sport, cvičení, sauna či vířivka, jen se sprchovat vlažnou vodou. A testovat až za 14 dní ode dneška. Každá ještě dostaneme jako pozornost podniku recept na Utrogestan.
Ihned po propuštění jedeme s manželem domů. Manžel v autě vtipkuje a tipuje, jestli to je holka, nebo kluk. Na legraci tohoto typu ale náladu opravdu nemám.
Večer v posteli se snažím o rekapitulaci, ale jsem utahaná a hned usnu.
Den první – čtvrtek
Zaspím a do práce doslova letím. I když mi v CARu nabídli neschopenku, odmítla jsem ji. Doma bych se jen užírala myšlenkou: Podařilo se? V práci na ni snad pozapomenu.
Nicméně co čert nechtěl, přestal nám jezdit výtah. A zrovna jak naschvál mám dnes 6 vyučovacích hodin a z toho 5 v nejvyšším patře. Báječné. No snad tu svou áčkovou blastocystu nevytřepu na schodišti. Mohlo by to být bráno jako pracovní úraz?
Pracovní proces se vyplatil – myšlenky byly odvedeny na jiná témata a já si prakticky za celý den na své ne/těhotenství ani nevzpomněla.
Nejspíš díky rannímu běhu, zdolání 12 × 5 schodů tam a zpátky, ulehám do postele a usínám jako špalek.
PS: V naší kantýně se tenkrát poprvé (i naposledy) objevil ananasový džus. Koupila jsem si ho a prakticky na ex vypila. Až později, zde na eMiminu, jsem se dočetla, že by měl podporovat uhnízdění. Tak nevím. Intuice, náhoda?
Den druhý – pátek
Kromě toho, že výtah v práci stále nefungoval a já musela na další 3 vyučovací hodiny vystoupat do 5. patra, tak se stala ještě jedna „sportovní“ příhoda.
Máti si přes internet objednala žehličku s parním generátorem, ale protože nakupovala přes mou registraci, zapomněla změnit adresu. Ultra moderní žehlička přišla na mé jméno a známe Českou poštu – doručování balíku do ruky nikdy nebylo jejich silnou stránkou. V životě by mě nenapadlo, jak může být taková věc těžká a jak se pronese (jinak bych pro ni samozřejmě zajela se svou drahou polovičkou). No, při cestě z pošty k domovu padlo nejedno nehezké a peprné slovíčko. Naštěstí ta vzdálenost je jen 200 m.
Ale mámě jsem nechtěla nic říkat. Prakticky nikdo z blízkých o IVF nevěděl. Ne, že bychom se báli nepochopení, nebo měli ostych o tom mluvit, spíš šlo o to, že oni jsou všichni až moc starostliví. Z toho důvodu jsme se chtěli vyhnout všetečným otázkám typu: Jak to probíhalo? Co říkal doktor? Jak se cítíš? Co myslíš, vyšlo to? Jsem zrovna četla článek, a tam psali… atd. atd. atd.
No v každém případě jsem ještě před osmou hodinou večerní usnula jako špalek.
Den třetí – sobota
Ráno se budím s jasným premenstruačním syndromem – nafouklé břicho, ze dvojek se staly trojky, bolest v kříži i stehnech. A to nemluvím o podrážděnosti. Ještě jsem ji podpořila tím, že jsem si vyhledávala na netu info o raném těhotenství. Samozřejmě jsem našla jen samé, zpětně jsem je vyhodnotila jako iracionální příznaky, ale v tom období jsem se k nim strašně upínala. Například jedna ze zkušených „těhulí“ psala: „V noci se mi zdál sen, že si dělám těhotenský test, a ráno jsem si ho opravdu udělala a byla tam dálnice!“ Nebo druhá: „Neustále jsem měla šimrání kolem pupíku a teď je z toho Honzíček.“
Ne, já takové sny ani pocity lochtání neměla, takže jsem to cítila jako průšvih. A blbá nálada se tím víc stupňovala. A na kom jiném jsem si měla vylít zlost než na manželovi. Ten to snášel obdivuhodně dobře. Navrhl, že bychom se mohli jít odreagovat – zajít na večeři a pak do kina. Souhlasila jsem.
Máme takové pravidlo, že jeden vybírá restauraci a druhý film. Jsem na řadě s výběrem restaurantu. Večeře dopadla skvěle. Dala jsem si steak připravený medium, hranolky, pepřovou omáčku (hned od zítřka začnu držet dietu – přece jen jsem kvůli hormonální léčbě 6 kg přibrala) a neodolala jsem ani dvojce červeného. Manžel mě podpořil slovy: „Když jsi si jistá, že to neklaplo, tak je to vlastně jedno a aspoň se trochu uvolníš.“
Kino, jak jsem již předeslala, vybírala má druhá polovička. (Dodnes nevím, co ho k tomu vedlo. Jeho verze zněla, že prý si myslel, že jít na něco romantického či milostného by mi mohlo připomínat decentně řečeno „naši situaci“). Jeho volba padla na Vetřelce 1 – prodlouženou verzi, tzv. director´s cut.
Upřímně nikdy jsem neviděla koncentraci tolika těhotných žen na jednom místě jako tenkrát v tom kinosále. Snad jen ve videoklipu od Travise Flowers In The Windows. A nejspíš chápete, že to mi k duševní pohodě moc nepřispělo.
Dám si sprchu a v ní si uvědomuji, že už se prakticky čtvrtý dne „jen“ sprchuji. Já milovnice dlouhých, horkých koupelí. V polospánku jsem zaznamenala, že mi pípla sms. Neměla jsem sílu si ji přečíst. Byla jsem utahaná jako kotě.
Den čtvrtý – neděle
Naštvanost, zoufalství, bezradnost, nejistota, podrážděnost začíná dosahovat pomyslné hranice únosnosti. Vím, že jsem nepříjemná jak dva dny před výplatou, ale nemohu to nijak ovlivnit. Svádím to na nervy, stres a zejména koktejl doznívajících hormonů kolujících v mém těle. Manžel má se mnou svatou trpělivost a snaží se mě povzbudit. Skutečně je mi v těchto chvílích oporou.
Přečetla jsem si sms z minulého večera. Píše bývalá kolegyně/dobrá kamarádka z Moravy. Chystá se na víkend do Prahy a ráda by vyzkoušela running sushi, prý na něj slyšela jen samou chválu. Už vybrala i podnik. A ne, nebere jako odpověď. Jsem na vážkách, ale manžel mě do setkání víceméně dokopal. Argumentoval slovy: „Začínají ti jarní prázdniny a kámoška tě jen rozptýlí.“ Má pravdu. Doma o samotě bych se asi zbláznila.
Jsem naštvaná, zoufalá, bezradná, nejistá, podrážděná a navíc musím najít výmluvu, proč nechci jíst syrovou rybu, když jsem až do této chvíle byla známá jako „gurmán otevřený všem novým chutím“. S pravdou se mi ven nechce. Vážně potřebuji jinou formu zábavy než si povídat o čerstvém IVF s nejspíš negativním výsledkem.
Po sprše si chci ještě číst, ale u knížky klimbám. Jdu spát.
Den pátý – pondělí
Jdeme s kamarádkou na vyhlášené sushi. Do kabelky přibaluji i krabičku tampónů, dnes už to nejspíš přijde.
Vyplatilo se. Výborné japonské rolky, mezi kterými se našli i vegetariánské varianty – ale nebudu si lhát do kapsy, vyzkoušela jsem i lososa, tuňáka, kraba, krevetu či úhoře. Co více si přát – vynikající jídlo prošpikované přívalem pikantních drbů z bývalé práce.
Kámoška si všimla, že chodím nějak často na WC. Vymluvila jsem se na rýžové víno, které jsme v průběhu pily. Mea culpa.
Nebudu psát, že po tomto dnu jsem uvítala možnost rychlé sprchy a usnula jako bych trpěla narkolepsií.
PS: Tampony zůstaly v kabelce nepoužité.
Den šestý – úterý
Cítím se v klidu, pohodě, celkově vyrovnaně. Premenstruační syndrom, tedy PMS, nemizí, ale je mi vše nějak jedno, až fuk. Snad dozvuky pohodově stráveného předešlého dne. Sedám na net a chci se podívat na učebnice ve slevě, které budu potřebovat na svůj čerstvě zapsaný kurz Průvodce cestovního ruchu. Když už nejsem těhotná, tak aspoň rozproudím svou kariéru. Na jednom českém online tržišti spatřuji, že někdo prodává 20 těhotenských testů za 100 Kč, protože jim končí exspirace ani ne za 2 měsíce. Obratem objednávám a platím všech 20 ks. Proč? Nevím, netuším.
Zbytek dne trávím v klidu u internetu, během kterého jsem vypila asi dva litry ananasového džusu. Opravdu mi zachutnal. Mimo jiné jsem na eMiminu narazila na další užitečnou informaci. Prý Pregnyl vyprchá tempem tisíc jednotek za den. Najdu svou lékařskou zprávu z CARu a zjišťuji, že jsem si píchala Pregnyl 5000. To znamená, že dnes už bych v sobě neměla tuto látku mít.
Ve sprše si říkám, že přece jen zítra už se musí vše rozštípnout. U opáčka soutěžní hry Chcete být milionářem? odpadnu. Spím, jako když mě do vody hodí, celou noc.
Den sedmý – středa
Prázdniny se pomalu ale jistě blíží ke svému závěru, PMS nikoli. Sny o pupíkovém lechtání či pozitivním testu se též nevyskytují. Taky se zaměřuji více na pachy kolem sebe, že by se mi třeba něco znelíbilo a já pocítila těhotenskou nevolnost. Nula od nuly pojde.
Jen pořád chodím na záchod, ale to bude nejspíš po tom ananasovém džusu, který si neustále kupuji a piji.
Odpoledne pošťačka přináší bublinkovou obálku naplněnou testy. Dobrá zpráva: Česká pošta funguje.
Testy ukládám na dno lékárničky. Jsem si 100% jistá, že tento měsíc je nepoužiji. Křeče v podbřišku a typické bolesti v kříži a stehnech jsou čím dál tím intenzivnější a jasné známky blížících se měsíčků. Už si jen přeji, ať menstruace přijde co nejdřív. Pak se můžeme co nejdříve objednat do CARu a zkonzultovat, jaké další možnosti a alternativy jsou před námi. Ta nejistota mě fakt zabíjí.
Večer po nezbytné sprše jdu na kutě snad v půl sedmé. V polospánku zaslechnu úvodní slova hitu: Já byla naivní a hloupá. To si soused zase pouští svou oblíbenkyni Petru Janů trošku víc nahlas. V duchu odpovídám: „Nic si z toho nedělej, já též.“
Den osmý – čtvrtek
Vzbudím se s neodolatelným nutkáním porušit doporučení lékaře a vyzkoušet test. Vyšmátrám testy ze dna lékárničky a jdu na WC. Provází mě pocity ne nepodobné těm, jež jsem prožívala u státnice – sevřený žaludek, pocit na omdlení. Čůrám. Při tom se snažím rozbalit sáček, ve kterém se test nachází. Potí se mi ruce a tak to zabere docela drahnou chvíli. Vkládám proužek papírku do ranní moči a všímám si, že se mi klepou ruce.
Vrchní čárka se objevuje prakticky ihned a ta druhá, sice znatelně slabší, je tam vzápětí. Jásám, jásám, jásám… A mám proč – vždyť jsem právě úspěšně složila svůj nejdůležitější test v životě.
Ten den jsem se „testla“ ještě pro jistotu pětkrát. Vše s pozitivním výsledkem. HCG v mém těle neoddiskutovatelně koluje. Ten pocit štěstí byl nepopsatelný.
Večer si s manželem připijeme na náš zázrak. Jak jinak než ananasovým džusem.
Všem čtenářům přeji příjemně prožitou adventní dobu. A ještě jedno speciální přání bych ráda napsala, a to všem čekatelkám na //. Ze srdce vám přeji, abyste se i vy brzy dočkaly malého zázraku.
„I když to v ten moment člověku nepřijde, vždycky existuje naděje,“ Hana Hindráková
Přečtěte si také
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 250
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 371
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 171
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 186
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 131
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3101
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 4291
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 3449
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 3564
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 1995
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
. Ja byla na ivf 3×. Nikdy jsem se testovani nedockala. Vzdycky prisla mrska driv
Jinak krásně napsáno, úplně jsem si vybavila, jak jsem byla poprvé 
gratuluji 
