Nejky
- O životě
- tininas
- 24.01.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Život mi zatím dopřál poznat tři „nejky“, tedy NEJlepší kamarádKY. Každá z nich se vyznačovala naprosto odlišným charakterem a hlavně vyznávala úplně jiné životní priority. S nimi jsem prošla určitou životní etapu, abychom se pak vzájemně odcizily. Ale Silvestr 2018 to změnil. Snad nejlépe to vystihuje citát od Antoina de SaintExupéryho: „Přátelé jsou jako hvězdy. I když je nevidíš, víš, že existují.“ Avšak nebudu předbíhat a začnu vyprávět chronologicky.
Dobrodružná povaha (1987 až 1995)
Seznámení
S první „nejkou“ jsem se poznala hned v 1. třídě ZŠ. Naše přátelství trvalo osm let, tedy celou povinnou školní docházku. Společný čas jsme trávily nejen ve školní lavici, ale i mimo ni. Zejména proto, že se naše domovy nacházely jen pár metrů od sebe.
Zažily jsme radosti dětství (hodiny jsme si vydržely hrát s panenkami a kuchyňkami), předpuberty (střídavě jsme si kupovaly knížky od Lenky Lanczové a harlekýnky a později i to Bravíčko – samozřejmě s dvoustránkou Láska, sex a něžnosti) i první pubertální projevy (užily jsme si spolu první disco i zábavu a nesmělé, nutno si přiznat hlavně neúspěšné, pokusy, jak sbalit našeho idola). Neměly jsme před sebou žádná tajemství.
Odloučení
Po základní škole jsme chtěly jít i na stejnou střední školu, ale bohužel se tak nestalo. Každá jsme úspěšně složily zkoušky na jiný typ sekundárního vzdělávání a naše přátelství utržilo trhliny. Po dobu čtyř let na SŠ jsme se vídaly, ale přece už to bylo takové jiné.
Ex „nejka“ jen taktak složila maturitu. Už během studia mluvila o tom, že chce do světa a cestovat. Tento sen si splnila hned po maturitní zkoušce. Do čtrnácti dnů od jejího složení odletěla do Austrálie. Poté jsem od ní párkrát během několika téměř dvaceti let dostala pohlednice (jen tak namátkou), hned někde ze Srí Lanky, nato z Jihoafrické republiky či z nějakého ostrůvku uprostřed Karibiku.
Znovusetkání
Osobně jsme se potkaly v roce 2015 mezi vánočními svátky. Pyšně jsem si užívala procházku se svým ani ne dvouměsíčním těžce zplozeným synem a má bývalá „nejka“ zrovna vystupovala z taxíku. S upřímným nadšením jsme se pozdravily a ona mi se zanícením začala líčit svůj život světoběžnice. Nakonec se náš rozhovor stočil na téma vztahy. S nefalšovaným entuziasmem mi kamarádka popisovala, jak na všechny chlapi kašle a že jednoduše chce žít bez závazků, žádné vztahy, z nich plynoucí děti a též zanevřela i na půjčky a hypotéky. Jejím cílem je jezdit po světě, poznávat nové lidi a získávat další zážitky. V kostce – nasávat život plnými doušky.
Malý začal pofňukávat, z toho vyplývá, že jsme se rozloučily před domem mých rodičů s příslibem, že si 100% zavoláme. Chacha.
Rodinný typ (1995 až 1999)
Seznámení
S „nejkou“, jejíž orientace byla jednoznačně prorodinná, jsem se seznámila druhý den na střední škole. Naše třída vyfasovala ultramoderní učebnu, tzv. USA styl, kde každý měl svou lavici. Má budoucí druhá „nejka“ seděla hned za mnou a potřebovala půjčit barevnou tužku – v té době frčely desetibarevky. Od té chvíle jsme se od sebe nehnuly. Vzdálenost našich obydlí se nacházela necelých 15 km, takže jsme se i dost intenzivně navštěvovaly. Já znala její rodiče a sourozence, a to platilo i obráceně. Protože mezi námi panovalo nejen duševní souznění, ale i do určité míry totožný vkus – půjčovaly jsme si šaty i boty. Opravdu jsem ji brala jako sestru, kterou jsem neměla, a vím, že v tomto období mě vnímala úplně stejně. A to vše až do maturitní zkoušky.
Odloučení
I když jsme si po úspěšném složení zkoušky z dospělosti slibovaly přátelství až za hrob, nějak se nám to vymklo z rukou. „Nejka“ si našla na konci letních prázdnin práci, kde poznala svou životní lásku. Poté už její život vzal rychlý spád – oba dva měli slušně placené zaměstnání, ale ani tak jejich příjem nestačil na vlastní bydlení, proto přivítali nabídku útočiště v dvougeneračním domě u jeho rodiny. Takže další životní kroky na sebe nenechaly dlouho čekat – do roka od seznámení se vdávala a skoro na den přesně za devět měsíců od svatebního veselí se jim narodil krásný kluk (sama svého syna nazývá dítětem svatební noci). Za pár let k němu přibyla i holčička do páru. Jednoduše idylka.
Naproti tomu jsem měla zcela jiné životní vize. Ty zahrnovaly radikální zlepšení angličtiny na jazykové škole, odjezd do Velké Británie a poté studium na vysoké škole.
Znovusetkání
Přestože jsme se několikrát sešly, prakticky jsme se míjely v tématech. Ona se zabývala hovory o dětech, jejich úspěších i neúspěších, o problémech v koexistenci s tchyní, o plánování stavby vysněného rodinného domu. Já naproti tomu mluvila o tom, jak je občas složité sžít se s odlišnou mentalitou Britů či jak je super užívat si nezávislého bytí v Londýně. Později, jak napsat deset smysluplných seminárek za dva a půl měsíce, do toho se učit na zkoušky, státnice, psát diplomku a ještě mezi tyto povinnosti včlenit pár bujarých večírků.
Je pravdou, že jsme si jedna druhou vždy rády vyslechly. Nicméně bylo nad slunce jasnější, že naše životní cesty se rozdělily – aspoň na nějakou dobu.
Pracovní ctižádost (2008 až 2012)
Seznámení
Kde jinde bych se mohla setkat se svou třetí „nejkou“ než v zaměstnání. Pro obě z nás to byla první pracovní zkušenost. Snad i proto jsme si padly ihned do oka a našly společnou řeč. Dělily jsme se o jeden velký stůl a vyměňovaly si informace týkající se nejen naší profese. A co si budeme povídat, práce v ženském kolektivu je často psychicky náročná, a proto jsme se staly jedna druhé skutečnou oporou. Nikdy jsme se nepomluvily či nezradily. Několikrát nám bylo kolegyněmi i řečeno, že nám naše přátelství upřímně závidí.
Má třetí „nejka“, i když už dlouho žila se svým přítelem, se nikdy netajila plánem, že děti si pořizovat nebude, protože by jí bránily ve splnění jejího snu – postupovat, postupovat a postupovat až do nejvyšších sfér, jichž lze v branži dosáhnout.
Odloučení
Po téměř čtyřech letech od nástupu do svého prvního povolání, jsem se rozhodla pro radikální změnu a odstěhovala se za svým milým do 300 km vzdálené Prahy. Původní plán zněl – navždy. Když jsme se po roce soužití, nyní už s manželem, rozhodli založit rodinu, společnými silami jsme dospěli k rozhodnutí, že své budoucí potomky v městě nad Vltavou vychovávat nechceme. Tudíž se vrátíme ke kořenům a v našem rodišti si postavíme vysněný domek. Snad i to mě brzdilo naplno se s někým spřátelit, a proto jsem si vystačila jen s kolegyněmi a známými, se kterými jsem občas zaskočila na kávičku či vínečko a kus řeči.
Naproti tomu má v pořadí třetí „nejka“ zůstala a usilovně pracovala na své životní dráze. Samozřejmě že jsme si slibovaly, jak spolu neztratíme kontakt. Ano, vyměnily jsme si pár telefonátů, videohovorů přes Skype, textovek a mailů. Nicméně jsme se i tak odcizily.
Znovusetkání
Několikrát mě má třetí ex „nej“ kámoška v našem hlavním městě navštívila. Užily jsme si to parádně. Přece jen pařba v centru naší stověžaté matičky má určité nezaměnitelné kouzlo a my jsme mu ještě dokázaly dát ty správné grády. Ale přece jen tam, zejména v hovorech, už něco chybělo a vázlo.
2018 – rok Psa aneb znovunalezení ztracených kamarádství
Jak jsou významné osmičky v našich dějinách, tak i v mém soukromí osmička na konci minulého roku znamenala zásadní změnu, a to především v oblasti přátelství.
Leden 2018 – měsíc překvapení
Od prorodinné kamarádky mi při tradičním telefonickém přání do nového roku byly sděleny s neskrývaným nadšením dvě radostné zprávy: První: srdečně nás zvou na kolaudaci jejich po letech dostavěného domu. Druhá: v květnu čekají třetí přírůstek.
Kamarádku s dobrodružnou povahou jsem potkala pár dnů po Novém roce. Tvářila se tajemně a bylo mi jasné, že se u ní, nebo spíše v ní něco změnilo/zlomilo. Jediná informace, kterou jsem od ní získala, byla ta, že si v nedalekém městečku koupila byt 2+1 a chystá se ke stěhování. S ryzím překvapením jsem jí pogratulovala a bezděčně dodala: „Ale v novém bytě by mělo být i nové dítě.“ Ta se tomu jen zasmála a já ani netušila, že se ve mně nejspíš v té chvíli probudily věštecké schopnosti.
Květen 2018 – měsíc zvratů
Kolaudační oslava u prorodinné kamarádky proběhla koncem února, přesně tak, jak měla, a začátkem května mi přišla sms, ve které stálo, že se jí narodil chlapeček. Za chvilku pípla druhá textovka. Počítala jsem, že je to mms s novorozeňátkem. Místo toho se na mne vyvalila šokující informace: „Rozvádím se a stěhuji i s dětmi. Našel si jinou.“
Červen 2018 – měsíc plodnosti
Když konečně usnul starší kluk a já se snažila za pomoci kojení uspat toho mladšího, v tu nejmíň vhodnou chvíli se ozval WhatsApp. Bez valného zájmu jsem klikla na zprávu a o to víc jsem se ocitla v němém úžasu. Kámoška, jež svůj život podřídila vzestupu kariéry, což zahrnovalo hlavně odmítání rozšiřování populace – porodila zdravou holčičku.
Odpoledne dalšího dne jsem si konečně našla chvilku na rychlou kontrolu mailů. Mezi jinými se objevil i jeden od mé přítelkyně s dobrodružnou povahou. Předmět zprávy zněl – Narození dcerky. Občas mi přeposílala nějaké (rádoby)vtipné maily. Ale toto nevypadlo jako šprým. Pohotově jsem jí odepsala a kladná odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
Souhra okolností tomu chtěla, aby mé dvě někdejší „nejky“, které shodně odmítaly vlastní potomstvo, porodily ve stejný den, měsíc i rok jen s rozdílem několika málo hodin.
Dva měsíce před Silvestrem 2018
Už to nebudu moc prodlužovat. Od doby co se mi holky ozvaly, tak jsem s nimi zůstala v častějším kontaktu, než tomu bylo v předešlých letech, ale popravdě řečeno zejména virtuálně. Sdílela jsem s nimi jejich veselejší i smutnější nálady. A pak mě v jedné tiché noci napadl nápad. Pozvu je na Silvestra, který spojím s předčasnou kolaudací našeho nově postaveného domku. Manžel souhlasil.
Silvestr 2018
Přestože jsem v 100% účast nedoufala, dorazily všechny tři s působivým proviantem – chlebíčky, obloženými mísami, alko i nealko láhvemi, ale hlavně s dobrou náladou a dětmi. Tedy těmi mladšími, protože dvě nejstarší, obě v teenagerovském věku, od kamarádky rodinného založení o naši společnost (nepřekvapivě) nestály.
V domě to vypadalo jako v nějaké alternativní školce – tříletý, dvouletý, sedmiměsíční a dvě půlroční miminka. Avšak vše probíhalo víceméně bez větších zádrhelů. Jediná krušnější chvilka nastala mezi šestou a osmou hodinou večerní, kdy začal s mírnou nadsázkou panovat řízený chaos – rozložení přenosných postýlek, instalace monitorů dechu, převlékání do pyžamek, krmení, čtení pohádek atd. Naštěstí pánové nám (kromě kojení) pomohli se vším.
No ale v každém případě uspat pět dětí je nesnadný úkol, ale nakonec vše mělo dobrý konec – překvapivě batolata i miminka nad míru dobře spolupracovala, takže po osmé hodině jsme měly klid na to „ženské“ popovídání si. (Páni tvorstva též našli styčná témata konverzace a dopřáli nám chvilku o samotě). A ačkoli se dámy předtím neznaly, obklopila nás pohodová a uvolněná atmosféra v obležení dobrého jídla a pití, kdy jsme ve čtyřech bez ostychu probraly naše životní osudy i další plány. A já zažila jeden z nejzábavnějších a zároveň nejklidnějších Silvestrů v životě. A dle obdržených pozitivních a děkovných textovek, mailů i telefonátů mé snad znovunalezené „nejky“ též.
Nejsem si jistá, jestli to souznění à la čtyři mušketýrky vydrží, ale zatím nenasvědčuje nic tomu, aby se tak nestalo. Na Velikonoce máme již zamluvenou chatu – tak se snad repete bude nést ve stejně příjemném duchu.
Všem čtenářkám (i případným čtenářům) přeji, aby v životě poznali jen jednu životní lásku, ale několik životních „nejek“.
Přečtěte si také
Syn chce nosit šaty. Manžel tvrdí, že z něj dělám terč posměchu
- Anonymní
- 03.09.26
- 675
Synovi je pět a nejraději si doma obléká modré šaty s hvězdami, které původně patřily jeho sestřenici. Pro něj jsou to prostě krásné šaty na hraní. Manžel ale tvrdí, že ho nechávám zajít moc daleko...
Není nám ani 25 let a žijeme bez sexu. Přítel tvrdí, že je všechno v pořádku
- Anonymní
- 03.09.26
- 1353
Seděla jsem na gauči, prohlížela si naše fotky z letního čundru a v krku se mi dělal knedlík. Na fotkách jsme vysmátí, objetí a vypadáme jako ten nejšťastnější pár pod sluncem. A my vlastně šťastní...
Se začátkem školního roku jsem jako kouzelným proutkem upadla do deprese
- Anonymní
- 03.09.26
- 1375
Vlastně vůbec nevím, jak se to stalo, když jsem se na to celé léto těšila jak na smilování. Být o prázdninách velkou část s dětmi doma na homeoffice je opravdu náročné. Teď ale zjišťuju, že mi...
Dcera šla do první třídy s dvěma kamarádkami. Jako jedinou ji dali do jiné třídy
- Anonymní
- 03.09.26
- 4461
Dcera šla letos do první třídy. Dlouho jsme ve škole lobovali, že chce jít se svými kamarádkami ze školky do stejné třídy. Ze školy nám přišla jediná zpráva: budeme dělat, co bude v našich silách....
Máma chtěla vyhodit starý cibulák po babičce. Dodnes jí to nemůžu odpustit
- Anonymní
- 03.09.26
- 848
Když jsem byla malá, měli jsme doma cibulák. Přesně ten modrobílý porcelán, který mi tehdy připadal jako něco, co mají doma snad jen babičky.
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 3150
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 5188
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 5827
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 552
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 5896
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...
. Jsem takovy clovek. Bohuzel vzdy si jen myslim ze je to zrovna ona. Kamaradu mam spoustu. Nejku zadnou. Ale diky. Hezky denicek. Po ranu se hezky cetl.
i slzy hrkly. 
ja vsechny nejky potkala az po zakladce. Predtim mi diky mamcine dobrodruzne povsze nebylo dopřáno setrvat na jednom místě 
at vam to vydrzi! 
Já žádnou „nejku“ nemám 
Měl jsem jednu skvělou asi 15 let ale poslední rok dva se nám cesty rozešly, kvůli jejího chlapa. Ale kdoví, třeba k sobě ještě najdeme cestu. Přiznám se ale že taková blízká kamarádka mi chybí.
Tak snad se už v životě jedna druhé neztratíte. Byla by to velká škoda.
, ale hlavně za přečtení.
