Magie slov
- Snažení
- tininas
- 07.08.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když mám opravdu špatnou náladu, starosti nebo si jen tak chci pročistit hlavu, pouštím si svou léty osvědčenou a prověřenou trojkombinaci filmů: Ďábel nosí Pradu, Starci na chmelu a Hříšný tanec. Většinou to funguje tak, že s prvním snímkem má trudomyslnost odchází, druhý mě ladí do normálu a u třetího už v klidu a pohodě vzpomínám, jaký byl vlastně problém.
Nicméně tentokrát je to jiné. Sedím na gauči a přes třicet let stará klasika se už blíží k větě: „Baby nebude sedět v koutě.“ A místo toho, abych cítila ten starý známý pocit, že podobně jako v tom filmu, tak to i dobře skončí v mém životě, má mysl je zacyklená ve změti myšlenek, jež se přehrávají podobně jako ta „můvíčka“.
Zítra to bude pátý den (tedy šestý, ale den odběru se prý nepočítá), kdy se v laboratoři na Praze 4 stal ten zázrak. Ten, který se několik tisíc let odehrával pouze v těle ženy, ale díky modernímu lékařství se už přes čtyřicet let může udít (aspoň já si to tak představuji, protože jsme si nepřiplatili PrimoVision čili sledování vývoje embrya) i na Petriho misce. Jak velice je tento div křehký, jsem se přesvědčila během předešlých dnů.
Ze šesti oplodněných vajíček mi po prvním telefonátu bylo sděleno, že se vyvíjejí jen čtyři. O dva dny později už se mezi přeživšími nacházely jen dvě. Takže v hlavě mi neustále vyskakovaly otázky: Co když mi zítřejšího rána bude oznámeno, že není vlastně ani co implantovat? Celý cyklus opakovat znovu? Opravdu na to mám fyzicky i psychicky? A co když embrya přežijí? Proběhne vložení bez potíží? A případný neúspěch, přežije to náš vztah?
Dál jsem se v toku svých zmatených myšlenek nedostala. Periferně jsem zahlédla, jak to hlavní protagonisté začínají roztáčet na tanečním parketu a vyznávají si vzájemně lásku. Byla jsem tak ponořená sama do sebe, že jsem si ani nepostřehla, že má drahá polovička zeslabila zvuk.
„No tak už na to nemysli.“ Kdyby pohled mohl zabíjet, tak by při této větě byl už mrtvý a já si nejspíš odpykávala trest za vraždu I. stupně. Nicméně manžel pokračoval ve svém uklidňujícím proslovu dál a já pochopila, co to znamená opora, protože mi řekl přesně to, co jsem v tu chvíli potřebovala slyšet. „Když to nevyjde a ty se nebudeš už cítit na další pokusy, tak se zařídíme jinak. Zaměříme se na naše kariéry. Koupíme si byt v centru. Krásně si ho vybavíme. Budeme cestovat do všech možných i nemožných koutů naší zeměkoule. Chodit do luxusních restaurací, ochutnávat nejlepší jídla a pití, navštěvovat koncerty, divadla a kina. Naši pozornost zaměříme sami na sebe. Podstatné je, že budeme spolu. Náš život bez dětí nebude ani lepší ani horší. Bude prostě jiný. To dáme.“
Doteď si nejsem jistá, jak moc upřímné toto prohlášení bylo, nebo jen na mě zkoušel reverzní psychologii. (Až jednou nastane ta vzácná chvíle, kdy budeme mít čas jeden na druhého, tak se ho na to zeptám.) Též si nejsem jistá, jestli by i mně tento materiální způsob života plně vyhovoval. Avšak v ten moment jsem o jeho slovech a jejich důvěryhodnosti nepochybovala. A zafungovala přesně tak, jak měla.
Bez přehánění jsem z minuty na minutu přestala přemýšlet o tom, že se IVF nepovede. Najednou jsem pocítila vnitřní klid. Ta možnost, že je zde alternativa, že případnou infertilitou nekončí náš společný život a manžel bude při mně stát, i když se bude dít cokoli, byla neskutečná úleva. Naše bytí má přece i další možné cesty. Tímto uvědoměním se ze mě jako mávnutím proutku stala vyrovnanější a sebevědomější osoba. A stejně jako se Andy ve filmu Ďábel nosí Pradu, nevydala zdánlivě jasně předem určeným směrem, být další ďáblicí na poli módy, tak ani nikde není předem dáno, že i já musím být mámou.
Taktéž jsem nabyla jistoty, že nejbližší osoba mého života nebude na mne vyvíjet tlak, ale nechá okolnosti týkající se potomků v klidu plynout a nebude z nich dělat fatální záležitost, jež by mohla časem vyústit i v rozvod. Jinými slovy toto ubezpečení, že podobně jako se Hanka a Filip ze Starců na chmelu na trati neztratí, tak i my během naší životní pouti nezmizíme jeden druhému. Tato myšlenka se stala mým pomyslným stéblem.
Tudíž ne přestat na problém myslet, ale mít v záloze jiné východisko, tedy tzv. plán B, můžu bez skrupulí nazvat mým tajemstvím úspěchu. Snad i proto jsem nepropadala panice, když mi bylo druhý den ráno oznámeno, že přežilo jen jedno jediné embryo, takže se vše vsadí na jednu kartu. Ta karta se následně ukázala být srdcovým esem.
Velký dík za ty magická slova v pravou chvíli, manželi.
Přečtěte si také
Byla to chyba? Zjistila jsem, že nejlepší škola nemusí být ta nejprestižnější
- Anonymní
- 01.10.26
- 2632
S manželem máme oba celkem vysoké příjmy, takže když došlo na to, kam půjde naše dcera do školy, chtěli jsme pro ni to nejlepší. Soukromých škol je dnes už opravdu hodně a my měli štěstí, že za nás...
Tchyně mi tajně učí dítě říkat „mami“ jí. Nechci rozpoutat válku
- Anonymní
- 01.10.26
- 1581
Nejdřív to vypadalo jako nevinné babičkovské rozmazlování. Jenže pak jsem zaslechla, jak tchyně říká mojí dvouleté dceři, aby jí říkala „mami“. Manžel tvrdí, že to myslí ze srandy, ale já mám čím...
„To nezvládneš,“ řekla učitelka mému synovi. Kvůli jedné větě jsem se neudržela
- Anonymní
- 01.10.26
- 1366
Syn přišel ze školy a hned mezi dveřmi oznámil, že už nikdy nechce chodit na tělocvik. Nejdřív jsem si myslela, že se mu prostě nechce cvičit. Pak mi ale řekl proč.
Říkala jsem, že moje dítě nebude mít telefon. Stejně jsem ho koupila
- Anonymní
- 01.10.26
- 723
Dlouho jsem nechápala rodiče, kteří dávají dětem mobily pomalu ještě v porodnici. U nás doma byla jasná pravidla. Žádný telefon, dokud to nebude opravdu potřeba. Neviděla jsem jediný důvod, proč by...
Rozvod s násilníkem a boj o děti mi vzal veškeré iluze. Střídavá péče mě ničí
- Anonymní
- 01.10.26
- 636
Když jsem se do Petra zamilovala, nikdy by mě nenapadlo, že o pár let později od něj budu utíkat a bát se o život svůj i našich dětí. Petr se začal vybarvovat až po narození našich dvou dcer. Když...
Po obědě u tchána jsme skončili v nemocnici. O houbách nechce mluvit
- Anonymní
- 30.09.26
- 1682
Tchán nám k obědu připravil houbovou omáčku. Tvrdil, že houby dobře zná, a nikdo z nás neměl důvod mu nevěřit. O pár hodin později nám ale bylo zle a jeli jsme do nemocnice. Lékaři potřebovali...
Syn celé prázdniny ponocoval. Teď není schopný vstávat do školy a usíná v lavici
- Anonymní
- 30.09.26
- 926
Celé léto jsem bojovala s tím, že můj patnáctiletý puberťák ponocuje a spí minimálně do oběda. Jsem s ním sama a musela jsem chodit do práce, takže myslím, že mnohdy vstával i později. Jenže v noci...
Učitelka chce, abych dceru vyzvedávala dřív. Prý už odpolední družinu nezvládá
- Anonymní
- 30.09.26
- 10309
Dcera začala chodit do první třídy a dlouhé dny jsou pro ni náročné. Učitelka mi doporučila, abych ji vyzvedávala hned po obědě. Jenže já pracuji do pěti a nemám babičku ani chůvu. Kvůli její...
Dlouho jsem omlouvala manželovy lži. Pak mi došlo, že lžu hlavně sama sobě
- Anonymní
- 30.09.26
- 2467
Když mi kamarádka řekla, že si myslí, že mě manžel podvádí, skoro jsem se urazila. Ne proto, že by to nebyla pravda. Spíš proto, že jsem její slova vůbec nechtěla slyšet.
Chtěla jsem mít klidný večer, místo toho jsem do půlnoci šila kostým do školy
- Anonymní
- 30.09.26
- 986
Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem se domů vracela s jedinou myšlenkou. Dostat děti do postele a konečně si na chvíli sednout. Chtěla jsem jen ticho, čaj a dvacet minut, během kterých po mně nikdo...
gratuluji k srdcovému esu 
