Magie slov
- Snažení
- tininas
- 07.08.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když mám opravdu špatnou náladu, starosti nebo si jen tak chci pročistit hlavu, pouštím si svou léty osvědčenou a prověřenou trojkombinaci filmů: Ďábel nosí Pradu, Starci na chmelu a Hříšný tanec. Většinou to funguje tak, že s prvním snímkem má trudomyslnost odchází, druhý mě ladí do normálu a u třetího už v klidu a pohodě vzpomínám, jaký byl vlastně problém.
Nicméně tentokrát je to jiné. Sedím na gauči a přes třicet let stará klasika se už blíží k větě: „Baby nebude sedět v koutě.“ A místo toho, abych cítila ten starý známý pocit, že podobně jako v tom filmu, tak to i dobře skončí v mém životě, má mysl je zacyklená ve změti myšlenek, jež se přehrávají podobně jako ta „můvíčka“.
Zítra to bude pátý den (tedy šestý, ale den odběru se prý nepočítá), kdy se v laboratoři na Praze 4 stal ten zázrak. Ten, který se několik tisíc let odehrával pouze v těle ženy, ale díky modernímu lékařství se už přes čtyřicet let může udít (aspoň já si to tak představuji, protože jsme si nepřiplatili PrimoVision čili sledování vývoje embrya) i na Petriho misce. Jak velice je tento div křehký, jsem se přesvědčila během předešlých dnů.
Ze šesti oplodněných vajíček mi po prvním telefonátu bylo sděleno, že se vyvíjejí jen čtyři. O dva dny později už se mezi přeživšími nacházely jen dvě. Takže v hlavě mi neustále vyskakovaly otázky: Co když mi zítřejšího rána bude oznámeno, že není vlastně ani co implantovat? Celý cyklus opakovat znovu? Opravdu na to mám fyzicky i psychicky? A co když embrya přežijí? Proběhne vložení bez potíží? A případný neúspěch, přežije to náš vztah?
Dál jsem se v toku svých zmatených myšlenek nedostala. Periferně jsem zahlédla, jak to hlavní protagonisté začínají roztáčet na tanečním parketu a vyznávají si vzájemně lásku. Byla jsem tak ponořená sama do sebe, že jsem si ani nepostřehla, že má drahá polovička zeslabila zvuk.
„No tak už na to nemysli.“ Kdyby pohled mohl zabíjet, tak by při této větě byl už mrtvý a já si nejspíš odpykávala trest za vraždu I. stupně. Nicméně manžel pokračoval ve svém uklidňujícím proslovu dál a já pochopila, co to znamená opora, protože mi řekl přesně to, co jsem v tu chvíli potřebovala slyšet. „Když to nevyjde a ty se nebudeš už cítit na další pokusy, tak se zařídíme jinak. Zaměříme se na naše kariéry. Koupíme si byt v centru. Krásně si ho vybavíme. Budeme cestovat do všech možných i nemožných koutů naší zeměkoule. Chodit do luxusních restaurací, ochutnávat nejlepší jídla a pití, navštěvovat koncerty, divadla a kina. Naši pozornost zaměříme sami na sebe. Podstatné je, že budeme spolu. Náš život bez dětí nebude ani lepší ani horší. Bude prostě jiný. To dáme.“
Doteď si nejsem jistá, jak moc upřímné toto prohlášení bylo, nebo jen na mě zkoušel reverzní psychologii. (Až jednou nastane ta vzácná chvíle, kdy budeme mít čas jeden na druhého, tak se ho na to zeptám.) Též si nejsem jistá, jestli by i mně tento materiální způsob života plně vyhovoval. Avšak v ten moment jsem o jeho slovech a jejich důvěryhodnosti nepochybovala. A zafungovala přesně tak, jak měla.
Bez přehánění jsem z minuty na minutu přestala přemýšlet o tom, že se IVF nepovede. Najednou jsem pocítila vnitřní klid. Ta možnost, že je zde alternativa, že případnou infertilitou nekončí náš společný život a manžel bude při mně stát, i když se bude dít cokoli, byla neskutečná úleva. Naše bytí má přece i další možné cesty. Tímto uvědoměním se ze mě jako mávnutím proutku stala vyrovnanější a sebevědomější osoba. A stejně jako se Andy ve filmu Ďábel nosí Pradu, nevydala zdánlivě jasně předem určeným směrem, být další ďáblicí na poli módy, tak ani nikde není předem dáno, že i já musím být mámou.
Taktéž jsem nabyla jistoty, že nejbližší osoba mého života nebude na mne vyvíjet tlak, ale nechá okolnosti týkající se potomků v klidu plynout a nebude z nich dělat fatální záležitost, jež by mohla časem vyústit i v rozvod. Jinými slovy toto ubezpečení, že podobně jako se Hanka a Filip ze Starců na chmelu na trati neztratí, tak i my během naší životní pouti nezmizíme jeden druhému. Tato myšlenka se stala mým pomyslným stéblem.
Tudíž ne přestat na problém myslet, ale mít v záloze jiné východisko, tedy tzv. plán B, můžu bez skrupulí nazvat mým tajemstvím úspěchu. Snad i proto jsem nepropadala panice, když mi bylo druhý den ráno oznámeno, že přežilo jen jedno jediné embryo, takže se vše vsadí na jednu kartu. Ta karta se následně ukázala být srdcovým esem.
Velký dík za ty magická slova v pravou chvíli, manželi.
Přečtěte si také
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 2928
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 3097
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 2746
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 3473
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 733
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1886
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 3117
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 1443
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1730
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 2640
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
gratuluji k srdcovému esu 
