Magie slov
- Snažení
- tininas
- 07.08.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když mám opravdu špatnou náladu, starosti nebo si jen tak chci pročistit hlavu, pouštím si svou léty osvědčenou a prověřenou trojkombinaci filmů: Ďábel nosí Pradu, Starci na chmelu a Hříšný tanec. Většinou to funguje tak, že s prvním snímkem má trudomyslnost odchází, druhý mě ladí do normálu a u třetího už v klidu a pohodě vzpomínám, jaký byl vlastně problém.
Nicméně tentokrát je to jiné. Sedím na gauči a přes třicet let stará klasika se už blíží k větě: „Baby nebude sedět v koutě.“ A místo toho, abych cítila ten starý známý pocit, že podobně jako v tom filmu, tak to i dobře skončí v mém životě, má mysl je zacyklená ve změti myšlenek, jež se přehrávají podobně jako ta „můvíčka“.
Zítra to bude pátý den (tedy šestý, ale den odběru se prý nepočítá), kdy se v laboratoři na Praze 4 stal ten zázrak. Ten, který se několik tisíc let odehrával pouze v těle ženy, ale díky modernímu lékařství se už přes čtyřicet let může udít (aspoň já si to tak představuji, protože jsme si nepřiplatili PrimoVision čili sledování vývoje embrya) i na Petriho misce. Jak velice je tento div křehký, jsem se přesvědčila během předešlých dnů.
Ze šesti oplodněných vajíček mi po prvním telefonátu bylo sděleno, že se vyvíjejí jen čtyři. O dva dny později už se mezi přeživšími nacházely jen dvě. Takže v hlavě mi neustále vyskakovaly otázky: Co když mi zítřejšího rána bude oznámeno, že není vlastně ani co implantovat? Celý cyklus opakovat znovu? Opravdu na to mám fyzicky i psychicky? A co když embrya přežijí? Proběhne vložení bez potíží? A případný neúspěch, přežije to náš vztah?
Dál jsem se v toku svých zmatených myšlenek nedostala. Periferně jsem zahlédla, jak to hlavní protagonisté začínají roztáčet na tanečním parketu a vyznávají si vzájemně lásku. Byla jsem tak ponořená sama do sebe, že jsem si ani nepostřehla, že má drahá polovička zeslabila zvuk.
„No tak už na to nemysli.“ Kdyby pohled mohl zabíjet, tak by při této větě byl už mrtvý a já si nejspíš odpykávala trest za vraždu I. stupně. Nicméně manžel pokračoval ve svém uklidňujícím proslovu dál a já pochopila, co to znamená opora, protože mi řekl přesně to, co jsem v tu chvíli potřebovala slyšet. „Když to nevyjde a ty se nebudeš už cítit na další pokusy, tak se zařídíme jinak. Zaměříme se na naše kariéry. Koupíme si byt v centru. Krásně si ho vybavíme. Budeme cestovat do všech možných i nemožných koutů naší zeměkoule. Chodit do luxusních restaurací, ochutnávat nejlepší jídla a pití, navštěvovat koncerty, divadla a kina. Naši pozornost zaměříme sami na sebe. Podstatné je, že budeme spolu. Náš život bez dětí nebude ani lepší ani horší. Bude prostě jiný. To dáme.“
Doteď si nejsem jistá, jak moc upřímné toto prohlášení bylo, nebo jen na mě zkoušel reverzní psychologii. (Až jednou nastane ta vzácná chvíle, kdy budeme mít čas jeden na druhého, tak se ho na to zeptám.) Též si nejsem jistá, jestli by i mně tento materiální způsob života plně vyhovoval. Avšak v ten moment jsem o jeho slovech a jejich důvěryhodnosti nepochybovala. A zafungovala přesně tak, jak měla.
Bez přehánění jsem z minuty na minutu přestala přemýšlet o tom, že se IVF nepovede. Najednou jsem pocítila vnitřní klid. Ta možnost, že je zde alternativa, že případnou infertilitou nekončí náš společný život a manžel bude při mně stát, i když se bude dít cokoli, byla neskutečná úleva. Naše bytí má přece i další možné cesty. Tímto uvědoměním se ze mě jako mávnutím proutku stala vyrovnanější a sebevědomější osoba. A stejně jako se Andy ve filmu Ďábel nosí Pradu, nevydala zdánlivě jasně předem určeným směrem, být další ďáblicí na poli módy, tak ani nikde není předem dáno, že i já musím být mámou.
Taktéž jsem nabyla jistoty, že nejbližší osoba mého života nebude na mne vyvíjet tlak, ale nechá okolnosti týkající se potomků v klidu plynout a nebude z nich dělat fatální záležitost, jež by mohla časem vyústit i v rozvod. Jinými slovy toto ubezpečení, že podobně jako se Hanka a Filip ze Starců na chmelu na trati neztratí, tak i my během naší životní pouti nezmizíme jeden druhému. Tato myšlenka se stala mým pomyslným stéblem.
Tudíž ne přestat na problém myslet, ale mít v záloze jiné východisko, tedy tzv. plán B, můžu bez skrupulí nazvat mým tajemstvím úspěchu. Snad i proto jsem nepropadala panice, když mi bylo druhý den ráno oznámeno, že přežilo jen jedno jediné embryo, takže se vše vsadí na jednu kartu. Ta karta se následně ukázala být srdcovým esem.
Velký dík za ty magická slova v pravou chvíli, manželi.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1191
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 704
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1231
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 511
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 314
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19141
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2755
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2477
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1659
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
gratuluji k srdcovému esu 
