Jiný stav, jiný mrav
- Těhotenství
- tininas
- 21.03.19 načítám...
Nedávno jsme s kámoškami u lahve Pálavy spontánně otevřely téma – jak jsme prožívaly naše „nejšťastnější období v životě ženy“. Jak hodin přibývalo a vínka ubývalo, dospěly jsme k překvapujícímu zjištění.
S graviditou se do „jiného stavu“ dostávají i reakce okolí. Ty, psáno s nadsázkou, někdy více, někdy méně, ztrácí určité morální a mravní zábrany. Pod vlivem tohoto poznání a několika dvojek bílého jsme sestavily žebříček otázek, jejichž položení by se dalo považovat za přinejmenším nevhodné – zejména pokud tázaná budoucí matka prodělává hormonální bouři, či dokonce tajfun.
Dodávám, že každá ze zmíněných otázek a výroků je podložena životní zkušeností. To znamená, že nám byly skutečně během našich těhotenství položeny, i když rozumí se, že ne všechny všem.
Otěhotněla jsi rychle?
Velmi intimní, zejména pro ženy, které se snaží měsíce i roky. Mnohdy se mi chtělo odpověď značně vědecky: „Definujte rychle.“ Ale nejvíce se mi osvědčilo jen stručné: „Ano.“
Kamarádka jednou zvolila rozvinutější charakter odpovědi: „Ale jo, šlo to šup šup, ani jsme to sami nečekali.“ Nicméně nedomyslela, že zvídavost některých lidí nezná mezí, takže její upřímná odpověď se setkala s následnou přímočarou, doplňující a ne zrovna duchaplnou otázkou:
Byla to nehoda?
Ruku na srdce výše zmíněný dotaz se dá řadit mezi neomalené. A nepřipravená budoucí matka (ale i otec) může zalapat po dechu. Přece jen pokud mimi není úplně zamýšlené a vy se nechcete zaplétat do lží, jak jste se na početí připravovali téměř rok, přitom stejně každý ví, že jste se svou spřízněnou duší teprve šest měsíců i s cestami, tak se mi osobně líbí verze odpovědi, kterou použila v obdobné situaci i má kamarádka: „Miminko není úplně plánované, ale o to víc chtěné.“
Avšak pokud se nacházíte v podobné pozici jako já, a to:
a/ V době početí prvorozeného jsme to s manželem už táhli na tzv. květinové svatební výročí.
b/ Dle všech tradičních lékařských poznatků, článků a studií jsem se nacházela téměř za zenitem pro vhodný věk pro přirozenou reprodukci, je velká šance, že se vám výše zmíněná otázka o „nehodovosti“ zcela vyhne. Zato s velkou pravděpodobností neuniknete následujícímu dotazu:
Podařilo se vám otěhotnět přirozeně, nebo je dítě z IVF?
Je pravdou, že jsem se zkušeností, že je náš starší syn počat díky lékařské pomoci, netajila (ale ani jsem ji nevytrubovala při každé možné i nemožné příležitosti do světa). Brala jsem to a stále beru jako určitý druh zkoušky. Přece jen jsme s manželem překonali nelehkou životní nástrahu, která potvrdila, že náš svatební slib: „v dobrém i ve zlém; v nemoci i ve zdraví,“ nebyl jen prázdný obrat.
Ale abych se vrátila k otázce. Pokud se někdo zeptal přímo na IVF, zpravidla ta dotyčná měla určité trable s početím. Usuzovala jsem z toho, že tázající znala zkratku pro oplodnění in vitro, a tedy už měla něco alespoň o problematice načteno. Nevím, jak teď, ale před více jak 4 lety většinou laikové neměli o tomto pojmu ani páru. Intuice i otevřená odpověď se mi osobně vždy vyplatila. Většinou se tazatelka svěřila se svými potížemi, a nakonec se na první pohled z nepříjemné situace, vyvinul i snesitelný rozhovor. Dokonce se tak z jedné mé kolegyně, se kterou jsem si neměla nikdy nic moc co říct, staly kamarádky.
Ale i přesto všechno bych položení tohoto dotazu přenechala jen ošetřujícím gynekologům.
Těšíš se?
V případě, že se někdo zeptal jen touto holou větou, tak jsem vždy tápala, co vlastně tím chce básník říci. Jakože jestli se těším na své dítě?
Nicméně tato otázka nemusí být úplně nepřijatelná, ale dle mého názoru jen v případě, že se vhodně rozvine. Pokud se mě někdo zeptal:* „Těšíš se na mateřství?“* tak mi to nevadilo, zase se z toho dalo slušně vybruslit například slovy: „Jo, bude to velká změna v životě, jsem kapku nervózní, ale pravda je, že jsem nadšená a opravdu se těším.“
Zároveň se mi i líbí, že otázka může být jednoduše upravitelná pro budoucí tatínky: „Jak se těšíš/připravuješ na rodičovství?“ A věřte mi, při položení této „nevinné otázky“ vás můžou překvapit myšlenkové pochody vašich poloviček.
No, a když jsme u těch mužů, další otázka je nasnadě.
Chcete radši holku, nebo kluka?
Jasňačka. Teď ti vyklopím, že chci holku/kluka, a když to bude holka/kluk, tak se za nějaký čas zase potkáme, ty si upamatuješ na mou nerozvážnou odpověď a já si vyslechnu srdceryvnou řeč: „Chudinko, ty jsi ale chtěla holčičku/chlapečka. Musíš být hodně zklamaná, že?“ (Reálná zkušenost jedné z mých kámošek.) Na otázku týkající se preference pohlaví je dle mého názoru nejlépe odpovídat. „Nejdůležitější je, aby se to narodilo zdravé.“ Před touto odpovědí každý kapituluje a většinou jen souhlasně přitaká.
Nevadí, když si pohladím/sáhnu na břicho?
Když vezmu v úvahu, že v našich zeměpisných šířkách a délkách není úplně běžné se na veřejnosti objímat či líbat při setkání na tvář (jako např. ve Francii) a někteří jedinci mají i značné potíže správně podat ruku při seznámení, tak mi tento dotaz přijde jako překročení všech myslitelných interpersonálních hranic.
Tuto otázku jsem osobně dostala během obou těhotenství jen jednou. Nevím, kde se ve mně vzalo tolik pohotového ostrovtipu, ale má rázná odpověď zněla: „Jo, můžete, ale já si šáhnu nejprve na to vaše, ju?“ Vzápětí jsem na dotyčné viděla výraz ve tváři, který nesl stopy překvapenosti i uraženosti. Na její obranu musím říct, že svůj nadmíru vlezlý dotaz nepochybně přehodnotila a nejspíš i rozdýchala mou reakci, protože se stále zdravíme. V každém případě jsem si jistá, že bych zase reagovala stejně.
Co musím podotknout, měla jsem štěstí, že jsem byla alespoň dotázána. O několik úrovní převyšující všechny stupně troufalosti, je situace, když si na vaše vzdouvající se bříško někdo rovnou sáhne. Toto se naštěstí žádné z mých přítelkyň a ani mně díkybohu nestalo, jen jsme to zaslechly.
Bonusem mého deníčku jsou věty, které nejsou otázkou, ale rovnou oznamovací větou. Patrně nejlepší odezvou je nulová reakce a pro klid vlastní duše dělat, že jste se přeslechla.
Jedna taková mě vyvedla z míry, když si ke mně v autobuse přisedla jedna známá, se kterou se pravidelně vídáme právě jen v té MHD, a hned po pozdravu z ní vypadla věta: „Vy jste prý snědla meloun.“ V hlavě mně probíhající myšlenky – co, kde, jaký meloun – se brzy srovnaly, protože ta známá/neznámá naštěstí použila i neverbální komunikaci a prstem nápadně ukazovala na mé břicho. Bez komentáře. Na její omluvu chci uvést, že je to učitelka na ZŠ a učí děti od 1. do 3. třídy, takže s největší pravděpodobností je její vyjadřování pomocí eufemistických výrazů výsledkem jejího povolání.
Další naprosto až hrubý komentář si vyslechla má kamarádka, když s přítelem oslavovali v restauraci její narozeniny. Když si na toaletě myla ruce, vešla tam (pro ni úplně cizí) paní a mezi dveřmi s nefalšovaným údivem zahlásila: „Páni, to je velké břicho, vy musíte rodit snad každým dnem. Vás obdivuji, že si ještě troufáte mezi lidi.“ Nejhorší na tom bylo, že přítelkyně se nacházela teprve v sedmém měsíci.
Abych nekončila negativně, tak připojuji otázky, které mně i mým kamarádkám přišly v naprostém pořádku a společně jsme se shodly, že nezaváněly trapností, vlezlostí či všetečností. Dle našich skromných názorů běžná konverzační témata, na která se dalo v pohodě a pohotově najít bez větších potíží vhodné odpovědi.
Kdy máš termín?
Bezvadná otázka, ukáže zájem, ale ne vtíravost. Přece jen když je žena v těhotná, tak někdy porodit musí, že? Jenom doporučuji neodpovídat konkrétním datem, např. 1. ledna. Kdybyste totiž náhodou přenášela, tak abyste pak místo novoročních textovek a telefonátů nečetla a neposlouchala: „Tak co, už rodíš?“ nebo „Tak co pořád dva v jednom?“ Nejlíp je odpovědět neurčitě: začátkem ledna, až mlhavě: v zimě.
Necháte si říct pohlaví?
Otázka by se dala řadit mezi osobní, ale já ji měla docela ráda, protože se z ní dá skvěle vymanévrovat. Buď odpověď zní – ano, ne, případně také ještě jsme se nerozhodli. Pokud pohlaví znáte, tak se dá dotaz skvěle zahrát do autu. „Pohlaví už známe, ale nechceme prozrazovat. Bude to překvapení i pro rodinu.“ Po tomto výroku se už nikdo po podrobnostech nepídil.
Máte vybraná jména?
Asi málokdo odpoví: „Kluk bude Honzíček a holčička Mařenka.“ Nicméně jsem tuto otázku taktéž docela vítala. Dá se skvěle rozvést, např.: „Je to těžké, stále se rozhodujeme a každý den je to u nás velké téma. Chceme spíš nějaké tradiční, ale ne moc časté. Nejspíš to necháme až na poslední chvíli, apod.“ Jednoduše otázka se dá tzv. „okecat“. Nic neřeknete, ale po jejím položení se nerozhostí nepříjemné ticho, při kterém nejen marně hledáte vhodná slova, ale především máte dotazujícího chuť poslat do míst, kde slunce nezasvítí ani v pravé poledne.
Kterou porodnici sis vybrala?
Jedna z mých oblíbených. Člověk se může rozpovídat, že dává přednost té a té porodnici, zejména díky zkušeným lékařům, vstřícným porodním asistentkám a vlídným sestrám na šestinedělí, kvalitně vybaveným pokojům – mají sprchu i WC přímo na pokoji – to za našich maminek nebývalo, že?, možnosti nadstandardních pokojů, určitě nesmím zapomenout na neomezené návštěvy, víte, teď vás tam pustí kdykoliv, nesmím opomenout dobré recenze na sociálních sítích etc. Takže nakonec i sám tazatel lituje, že se vás vůbec ptal a příště už si položení otázky MOŽNÁ rozmyslí.
Díky všem za přečtení a prosím, abyste deníček brali s humorem a obzvláště pak s nadhledem. Nastávajícím maminkám během jejich požehnaného stavu přeji jen empatické tazatele s citlivými dotazy, v opačném případě, aby jejich odpovědi byly pohotové a vtipné.
Hezký jarní den.
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 41
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 56
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 86
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 2884
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2157
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1030
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7320
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 3869
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2949
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1866
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
Někdy se člověk ale setká s otázkou, ze které zůstává rozum stát. Já otěhotněla až rok po svatbě a nejvíc mě dostal dotaz a to čekáš s manželem jo? No… Ale nejvíce mě vytáčely dotazy po porodu. A jak často kojíš, máš dost mlíka? V takovém případě jsem se dotyčného dotázala, jak často chodí na velkou a vesměs pochopili nevhodnost dotazu. Od blízké rodiny mi tyto dotazy nevadily, ale od cizích je to docela nevychovanost. Že by mi někdo bez dovolení sáhl kromě blízké rodiny na břicho se mi nestalo, za to mi neskutečně vadí, jak mi někdo bez dovolení sáhne na dítě. Ale třeba otázky typu nechceš/nepotřebuješ něco jsem milovala 
Odpovídala jsem jo, něco sladkého a vždy jsem nějakou mlsku dostala 
Pro maminky s vetsim briskem (jako ja) bych jeste pridala otazku: „A ses si jista, ze tam nejsou dva?“ 
Pak to doma rozdychavam tim, ze si zkousim sve stare kalhoty pred otehotnenim, abych se ujistila, ze mi roste jen to brisko a ze preci nejsem takovy vorvan… 
to bylo děsný. Horší dotazy přišly po porodu. U druhého dítěte už jsem ale byla připravena.
Získala si tim moje sympatie. Anonym protoze nerada spojuji nick se svou fyzickou osobou, viz ona příhoda. 
). Edit: překlep
Vic me potom u prvniho ditete iritovaly otazky typu " a ty jeste kojis" a „ona ma jeste plinu“ a „jaktoze nechodi spat v osm?“. Ted mam deti tri a nikdo uz se me na nic nepta - radsi 
Horší bylo období po (prvním porodu), snaha dávat nevyžádané rady od plen, kojení, příkrmu, koupání, režimu apod..Taky mám tři děti a jestli mě něco naučily, tak jednoznačně důvěru ve vlastní cestu a asertivitu. 
a budilo se co dvě hodky 2 roky (někdy i častěji, výjimečně po 3 hodkach), párkrát v týdnu si chtěla v noci třebas dvě hodky hrát. Už chápu, proč se mi celé těhotenství chtělo pořád spat 