Útěk z Ruska
- O životě
- melliska
- 11.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nelituji toho, že jsem odešla, ale toho, že jsem v cizí zemi sama. Chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh ze života, který není procházkou růžovým sadem.
Měla jsem docela dobré dětství. Matka byla dětská doktorka a otec byl učitel na jedné místí střední škole. Rodiče byli, jsou a budou toho názoru, že jejich jediná dcera bude stejného postavení jako oni. Měla jsem všechno, co jsem chtěla. Ale o nějaké lásce jsem se ani zmínit nemohla. Do svých 19 let jsem byla panna. A moje matka se mnou každý měsíc chodila k doktorce a chtěla to mít černé na bílém.
Jednou jsem přišla domů a rodiče mě posadili před hotovou věc. Vezmeš si Iwana. To je syn jednoho tátova přítele, taky dost vysoce postaveného. Takže tam šlo jen o majetky. Zůstala jsem stát jako opařená a nezmohla jsem se ani na slovo. Toho večera měli přijít na večeři. Já jsem si nedokázala představit, že budu žít s člověkem, kterého neznám, nemiluji, prostě ne. Z večeře jsem se nakonec dopotácela do svého pokoje, chtěla jsem úplně přejít na jiné myšlenky.
Z toho mě vyrušilo matčino klepání na dveře. Že Iwan se mnou bude trávit týden, abych poznala svého budoucího chotě. Jenže já jsem nechtěla. Celý týden jsem přetrpěla. A potom se mi ulevilo, že už je to za mnou. Následující týden jsem šla po městě a rovnou do parku, je tam takové moje místečko, na kterém dokážu relaxovat klidně i celé hodiny. A nakonec mě z rozjímání vyrušil mužský hlas, doprovázený docela špatnou ruštinou. Sjela jsem ho pohledem a zjistila, že je hodně pohledný a větší asi o 4 hlavy než sem já. Vlasy černé a ty oči, no zjistila jsem, že hledá letiště. Lámanou češtinou jsem mu řekla, kde to je a on odešel. Ale celou noc jsem na něj musela myslet. Samozřejmě že jsem věděla, že už ho nikdy nepotkám.
Čas plynul a já jsem zase navštívila ono moje místo. Sedím a přemýšlím o mém tak nepochopitelném životě. Když najednou slyším znova ten jeho hlas. Opravdu to byl on. Čech jak poleno. Zjistila jsem, že pracuje jako pilot. Že do Moskvy jezdí pravidelně. Scházeli jsme se potom dost často. On říkal, že je vdovec. Manželka mu zemřela na leukémii. A zůstala mu po ní dcerka Valentýna. Sedmiletá holčička. Já mu zase řekla, že mě rodiče chtějí provdat za muže, kterého ani neznám. Trvalo necelý rok, než jsem zjistila, že ho miluji. Volal, psal, posílal pohledy. Ale nikdy mi žádný pohled nedošel. Ale o tom později.
Na jedné schůzce jsem se mu vrhla do náruče, cítila jsem se u něj v bezpečí. Prožila jsem s ním krásnou noc. Ráno mě doprovodil k našemu domu. Ale tak, aby to rodiče neviděli. Sotva jsem zaklapla dveře, tak na mě matka uhodila, co to má znamenat, hodila po mě ohledy a dopisy. A vláčela mě na gyndu. Ale moje doktorka je hodná paní a matce řekla, že jsem panna, i když věděla, že ne. Mezi dveřmi mi strčila psaní, že si musím najít jinou lékařku, protože si nechce zahrávat s mým otcem. Jenže moje matka není hloupá. Zašla semnou do nemocnice, a tam se potvrdilo, že panna rozhodně nejsem.
Následovalo hrozné období. Matka to tátovi tajila 14 dní. Jenže i on chtěl vidět potvrzení, že jsem panna. Prasklo to. Otec okamžitě začal jednat s přítelem a se synem, kterého jsem si já měla vzít. On řekl, že mě nechce, že jsem pošpiněná, protože jsem měla jiného muže. Otec mnou začal pohrdat a dával mi to dost najevo. Matka měla oči pro pláč a říkala, že jsem si zničila celý život. Otec přede mě hodil kufr, že si mám sbalit věci a táhnout za svým Čechem, že už nejsem jeho dcera. Matka se na mě ani nepodívala. Jen mi hodila do kufru dopis s kartou.
Odešla jsem, šla do hotelu a přemýšlela, co budu dělat. Rozbalila jsem dopis a přečetla jsem si, co matka píše. Přiložila kartu do bankomatu na moje jméno, kde byly docela slušné peníze. Volala jsem do Čech Honzovi. Vše jsem mu řekla a on neváhal a přijel si pro mě. Na úřadech jsem si vše zařídila. Ale vůbec jsem nečekala, že jsem těhotná. Když přišel přítel domů, našel mě schoulenou v peřinách a na stole test. Řekl, že je hodně rád a že Vája bude mít bratra nebo sestru. Tak jsem celé těhotenství prožila v slzách, protože jsem vždy snila o tom, že můj otec a matka budou pyšní prarodiče.
Je tomu bezmála skoro 3 roky. Rodiče ví, že mají vnučku, ale nikdy se o ni nezajímali. S dnes už manželem společně vychováváme naše dvě dcerky a ty si rozumí. Nelituji ničeho, ale jsem tady tak sama. Moc děkuji, že jste dočetli můj deníček až sem.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1831
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1078
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1941
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 791
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 469
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21887
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2962
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2673
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Jsi moc šikovná a věř, že i je musí hodně bolet, že jsi pryč, jen vlastní tvrdohlavost jim brání si to přiznat. Být tebou, snažím se jim uvnitř odpustit a myslet na ně často a s láskou…ona ta dobrá energie dopotuje až k nim a pomůže změně 
), a tak právě vím, že máš hodně příspěvky jiné, než tenhle deníček…
Jen nevím, jestli pisatelka deníčku ještě něčím přispěje 