Všem dnům není konec
- Snažení
- Chrupka20
- 12.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Budoucnost můžeme mít krásně naplánovanou, ale věřte, že život všechno píše za nás. Aneb můj druhý deníček o velkém říjnovém překvapení.
Tatínek nevěřil a šel koupit testík osobne :D
- 2
Prví fotka té naší male fazolky :)
Můj první deníček je o tom, jak jsem si prošla potratem, zánětem dělohy, operaci, endometriozou. Neříkám, že se stále občas děsím, co mě může ještě potkat, ale začínám si pomalu zvykat, že můj osud je prostě naplánovaný a já jsem jen malá součást toho všeho.
Po operaci se u nás hodně věcí změnilo. Já si začala hledat novou práci, protože bývalý šef mi na rovinu řekl, že už má náhradu, tudíž já, až se vrátím z nemocenské, dostanu padáka. Rána jak z děla, ale tak n+jak jsem s tím počítala. No co, aspoň se zas posunu dál. Celý červenec jsem hledala, ale bohužel tady v našem zapadákově jsem nic nenašla. Doma jsem začala vyjíždet po partnerovi a vůbec teď vím, že to odnášel nejvíc. Jsem mu vděčná, že to se mnou vůbec nějak přežil.
V srpnu se jelo na menší dovolenou na Pasohlávky do kempu. Musím uznat, že jsem si to tam moc užila a konečně se moje myšlenky uspořádaly. A já tak nějak přestala myslet na dítě, ktere pořád ne a ne přijít. Každý měsíc slzy, vztek, výčitky.
Na konci srpna mi přišla úžasná nabídka práce a já neodolala. Mělo to ovšem jeden háček - volné místo až od listopadu. Řekla jsem si, no co tak ještě pobudu dva měsíce doma a pomažu do práce. 
Moc jsem se těšila a plánovala si, jaké to zas bude po sedmi měsících ráno vstávat a jít mezi lidi.
V září to ale doma začalo víc než dost skřípat a já odjela na pár dní za rodinou. Hádky byly na denním pořádku a když jsem to 9.9. dostala, byla jsem celkem ráda, že nejsem v tom. Kupodivu mě to ani nemrzelo. Do nové práce jsem se připravovala, občas tam chodila zatím jen na výpomoc a mezitím se seznámila s moc milým kolektivem.
Říkala jsem si, jak je to bezva a jak se nemůže nic pokazit. Ovšem to jsem netušila, že se přehouply mé jahodové dny, které jaksi nějak vůbec nedorazily! Nejdřív jsem si řekla, že jim nechám ještě týden, třeba se někde zasekly a nebo putujou extra dlouho. Ale ani za týden nic. 
Věděla jsem, že budu muset mazat k doktorce pro injekci, ale vůbec se mi tam nechtělo. Doma jsem měla ještě pár testu, a tak nějak se mi do nich vůbec, ale vůbec nechtělo. 
Podvědomí vědělo proč. Počkala jsem na ráno a celá rozespalá počůrala dva papírky a šla znova spát. Jak asi tušíte, spát nešlo. Za chvíli jsem se odebrala do koupelky, kde na mě vykoukly nádherné //. A mně v ten moment vyhrkly slzy do oči. Hlavně klid, řekla jsem si a počkala na večer, až se chlap vrátil z práce. Když uviděl dva testy, zezelenal, pak se posadil a mlčel. Po chvíli odešel a donesl digitální test s tím, že ho mám počůrat a ukázat. Že mi nevěří. Když na digi testu vyskočilo +3, tak se teprve začal pomalu radovat a plácat se, že není tak úplně neschopnej, jak jsem mu tvrdila.
Hned za týden jsem se objednala k doktorce. Ta měla ovšem dovolenou, a tak jsem šla až 30.10 Dostala jsem první fotečku naší fazolky a papír na screening. I když se v tom ještě neorientuju, už teď jsem jelen, jelikož na fotce je psané 6+4 a na tom papírů 7+4. Ale myslím, že časem se v tom vyznám.
A závěr? Chtěla bych všem dlouhodobým snažilkám říct, že není všem dnům konec. Vím, že se mi to lehko říká, ale stres a myšlenky na dítě tak nějak nejsou na místě. Já měla celou dobu dítě v hlavě a pak, když jsem jej vypustila a změnila myšlenky, se zadařilo. Takže hlavu vzhůru. Další deníček bude o té komedii, co u nás vládne od první kontroly, ale ten zas příště.
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 3709
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2248
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1450
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 807
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 914
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2761
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3708
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3174
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1147
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1562
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
ted jsi mi dodala odvahu jit dal 
gratulace 
A přeju, aby celé těhotenství šlo jak po másle. 
