Zápisky praštěné matky
- Rodičovství
- Keshi
- 31.07.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O prvních týdnech se synem a o tom, že ze svých zásad nepolevím... ani když jsem máma.
První týdny jsou prý příšerné. Všechny mé kamarádky mě připravovaly na to, že ten začátek bude šílený a já budu propadat depresím. Opak byl pravdou. Možná proto, že jsem měla těhotenství tak moc brutální, byly pro mě ty první týdny naprosto báječné a nádherné. Konečně mi bylo zase dobře, měla jsem doma báječného chlapečka a taťka nás rozmazloval. Prostě dovolená. ![]()
Láskou pohlcení
Většina matek popisuje první shledání s dítětem jako okamžité propadnutí euforii, jako okamžitý záchvat nekonečné lásky. Nevím, jestli to bylo císařem, ale první okamžiky bych spíše nazvala dobou seznamování. Koukáte na to malé dítko a říkáte si:
„To je teda ten, co jsem ho měla v břiše?“
Přepočítáváte mu prstíky, důkladně si ho prohlížíte, říkáte si, jak je to vlastně celé zvláštní, že ze dvou pohlavních buněk dokáže vzniknout nový človíček a občas máte potřebu se štípnout, aby vám došlo, že je to opravdu realita. Lásce propadáte postupně… postupně se zamilováváte… až vás to pohltí. ![]()
Dítě za odměnu
Všechno to utrpení zřejmě mělo smysl a já opravdu dostala dítko za odměnu. Co dostala?! Krutě jsem si ho vydřela! Spinká celou noc… zřídka se vzbudí jednou za noc. Dobře jí, prospívá. Málo pláče, hodně spí. Prostě úžasňák. Vím, že určitě přijde den, kdy se to zlomí a změní se v Satana juniora, ale zatím mě nechtě snít, že mu to vydrží. ![]()
Stále ta stejná žena
Pamatujete na můj poslední, tak kontroverzní snažilkovský zápisek? O mých úvahách na téma: „Až já budu matkou“. Musím říct, že když je člověk zásadový, opravdu ho mateřství nezmění.
- Kojím a přesto nemám potřebu někde mávat prsem, prostě si to naplánuji tak, abych nemusela kojit venku, a když už je potřeba kojit někde v terénu, tak se vždy najde místo, kde se člověk může šikovně schovat a v klidu dítě nakrmit.
- Naše dítě nesrovnávám s jinými. Každé dítě je originál. Dokonce dokážu přiznat, že není tím nejkrásnějším dítětem v celé galaxii.

- Nerozebírám s přáteli barvu a tuhost stolice mého syna. Stále se dokážu bavit i o nemateřských tématech.
- Nestala jsem se arogantní a agresivní matkou. Naopak mám potřebu se na všechny neustále usmívat a rozdávat radost.
- Nepřipadám si nijak nadřazená. Nejsem supermatka, dělám chyby a nebojím se to přiznat.
- Nehroutím se a nevykládám, jak mi dítě zničilo život. Je to totiž naopak… syn mi rozsvítil můj svět a učinil ho prostě báječným.

Slíbila jsem synovi, že každý den bude úžasný.
Už v porodnici jsem mu slíbila, že mu všechno to trápení vynahradím. Vytvořila jsem mu tedy takový malý ranní rituál a když se probouzí, pustím mu písničku, zpívám mu a tančím. O to veselejší je to teď, když už mě pořádně vnímá a vidí, že jeho potrhlá matka mu tančí u postýlky na píseň „umbrella“ s deštníkem v ruce. Jeho úsměv od ucha k uchu je tou nejlepší odměnou. Opravdu si každý den maximálně užíváme… O to víc, když si uvědomím, že tu ani jeden z nás nemusel být. Jsem neskutečně vděčná, šťastná a téměř každý den pláču štěstím.
Je to zvláštní, ale teprve když jsem se rozpadla na dva kusy, cítím se konečně kompletní.
Přečtěte si také
Píšu si zápisník na vděčnost. Zatím v něm stojí jen: „Dnes nikdo nezvracel.“
- Anonymní
- 28.08.26
- 623
Ne, že bych nebyla vděčná za spoustu věcí. Mám milující rodinu, dvě krásné a zdravé děti a práci, kterou dělám ráda. Přesto mě konec prázdnin doslova ubíjí. Nejdřív měla střevní chřipku jedna...
Jak synovi se snachou vysvětlit, že mi nevadí, když se milují v našem domě
- babiMáňa
- 28.08.26
- 4002
Syn je u nás v domě s rodinou velmi často. Jsem za to nesmírně ráda, protože jejich děti nadevše miluji a klidně bych brala i další vnouče. Pravda je, že mi přijde, že o tom diskutují i oni dva,...
Zamilovala jsem se do táty ze školky. Jenže naše děti jsou nejlepší kamarádi
- Anonymní
- 28.08.26
- 5055
Začalo to úplně nevinně. Ranní pozdravy v šatně, pár zpráv kvůli dětem, společné vyzvedávání a občasné kafe po školce. Jenže dneska čekám, kdy mi napíše, a doma se tvářím, že se nic neděje. Jenže...
Zasnoubili se po 10 letech a nespěchají. Naplánovaly jsme jim svatbu samy
- Anonymní
- 28.08.26
- 703
Po deseti letech! Přesně tak dlouho trvalo mému synovi, než se rozhoupal a koupil prsten. Když mi pyšně oznámil, že svou přítelkyni konečně požádal o ruku, spadl mi ze srdce balvan. Hned jsem si v...
Syn si mě doma nevšímá. Když jsem odjela na služebku, probrečel dva dny
- Anonymní
- 28.08.26
- 2412
Nedávno jsem se po mateřské vrátila zpátky do práce. Mám dva kluky, čtyři a pět let. Když přišla nabídka na čtyřdenní služební cestu, trochu jsem se zdráhala, ale nakonec jsem si řekla, že to...
Kratší vánoční prázdniny? Mně jako mámě dvou dětí naprosto vyhovují
- Martrich
- 27.08.26
- 1884
Když jsem si přečetla, že se část rodičů bouří kvůli kratším vánočním prázdninám, trochu jsem se zastyděla. Protože moje první reakce byla úplně opačná. Přijde mi, že těch prázdnin je obecně až...
Na rodičáku jsem si tajně nabrala půjčky. Teď se bojím to přiznat příteli
- Anonymní
- 27.08.26
- 2751
Rodičovský příspěvek v Česku není žádná hitparáda. Když se k tomu přidá fakt, že vás partner drží finančně zkrátka, stane se z každého měsíce boj o přežití.
Děti u babičky, doma spousta práce, ale manžel by jen souložil
- Anonymní
- 27.08.26
- 3238
Na poslední týdny prázdnin jsme odvezli děti k babičce. Já osobně jsem měla představu, že konečně po měsících, kdy náš dům i zahrada vypadá jako skladiště, trochu zabereme a pohneme s prací. Jenže...
Přestala jsem sledovat toxické lidi. Nevím, co s rodinnou skupinou na WhatsAppu
- Anonymní
- 27.08.26
- 2124
Svou rodinu miluji, dokonce si myslím, že i má tchýně s tchánem jsou skvělí, ale pravda je, že mít je v baráku, jdu si rovnou žádat o nové občanství v Kanadě. Když mi terapeut doporučil, abych si...
Začala jsem si stanovovat hranice. První z nich jsou zamčené dveře na záchod
- Anonymní
- 27.08.26
- 3509
Celé rodičovství je jedna velká invaze do soukromí. Když byly děti ještě maličké, byla to samozřejmost. Nejen ony chtěly být za každou cenu se mnou, ale i já. Byly jsme jako jedna bytost. Jenže...