Zápisky praštěné matky
- Rodičovství
- Keshi
- 31.07.15 načítám...
O prvních týdnech se synem a o tom, že ze svých zásad nepolevím... ani když jsem máma.
První týdny jsou prý příšerné. Všechny mé kamarádky mě připravovaly na to, že ten začátek bude šílený a já budu propadat depresím. Opak byl pravdou. Možná proto, že jsem měla těhotenství tak moc brutální, byly pro mě ty první týdny naprosto báječné a nádherné. Konečně mi bylo zase dobře, měla jsem doma báječného chlapečka a taťka nás rozmazloval. Prostě dovolená. ![]()
Láskou pohlcení
Většina matek popisuje první shledání s dítětem jako okamžité propadnutí euforii, jako okamžitý záchvat nekonečné lásky. Nevím, jestli to bylo císařem, ale první okamžiky bych spíše nazvala dobou seznamování. Koukáte na to malé dítko a říkáte si:
„To je teda ten, co jsem ho měla v břiše?“
Přepočítáváte mu prstíky, důkladně si ho prohlížíte, říkáte si, jak je to vlastně celé zvláštní, že ze dvou pohlavních buněk dokáže vzniknout nový človíček a občas máte potřebu se štípnout, aby vám došlo, že je to opravdu realita. Lásce propadáte postupně… postupně se zamilováváte… až vás to pohltí. ![]()
Dítě za odměnu
Všechno to utrpení zřejmě mělo smysl a já opravdu dostala dítko za odměnu. Co dostala?! Krutě jsem si ho vydřela! Spinká celou noc… zřídka se vzbudí jednou za noc. Dobře jí, prospívá. Málo pláče, hodně spí. Prostě úžasňák. Vím, že určitě přijde den, kdy se to zlomí a změní se v Satana juniora, ale zatím mě nechtě snít, že mu to vydrží. ![]()
Stále ta stejná žena
Pamatujete na můj poslední, tak kontroverzní snažilkovský zápisek? O mých úvahách na téma: „Až já budu matkou“. Musím říct, že když je člověk zásadový, opravdu ho mateřství nezmění.
- Kojím a přesto nemám potřebu někde mávat prsem, prostě si to naplánuji tak, abych nemusela kojit venku, a když už je potřeba kojit někde v terénu, tak se vždy najde místo, kde se člověk může šikovně schovat a v klidu dítě nakrmit.
- Naše dítě nesrovnávám s jinými. Každé dítě je originál. Dokonce dokážu přiznat, že není tím nejkrásnějším dítětem v celé galaxii.

- Nerozebírám s přáteli barvu a tuhost stolice mého syna. Stále se dokážu bavit i o nemateřských tématech.
- Nestala jsem se arogantní a agresivní matkou. Naopak mám potřebu se na všechny neustále usmívat a rozdávat radost.
- Nepřipadám si nijak nadřazená. Nejsem supermatka, dělám chyby a nebojím se to přiznat.
- Nehroutím se a nevykládám, jak mi dítě zničilo život. Je to totiž naopak… syn mi rozsvítil můj svět a učinil ho prostě báječným.

Slíbila jsem synovi, že každý den bude úžasný.
Už v porodnici jsem mu slíbila, že mu všechno to trápení vynahradím. Vytvořila jsem mu tedy takový malý ranní rituál a když se probouzí, pustím mu písničku, zpívám mu a tančím. O to veselejší je to teď, když už mě pořádně vnímá a vidí, že jeho potrhlá matka mu tančí u postýlky na píseň „umbrella“ s deštníkem v ruce. Jeho úsměv od ucha k uchu je tou nejlepší odměnou. Opravdu si každý den maximálně užíváme… O to víc, když si uvědomím, že tu ani jeden z nás nemusel být. Jsem neskutečně vděčná, šťastná a téměř každý den pláču štěstím.
Je to zvláštní, ale teprve když jsem se rozpadla na dva kusy, cítím se konečně kompletní.
Přečtěte si také
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 17
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 25
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 1439
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 3119
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 2621
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 1855
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 973
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 5869
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Druhou dceru jsem porodila po 25 letech. „Je to nezodpovědnost,“ prohlásila máma
- Anonymní
- 26.04.26
- 2044
Když se narodila moje mladší dcera, bylo mezi ní a její sestrou pětadvacet let. Někomu to dnes může připadat skoro neuvěřitelné, ale zároveň to ukazuje, jak dlouhý dnes může být reprodukční věk ženy.
„To dítě neumí ani kopnout do míče.“ Manžel těžce nese, že syn není po něm
- Anonymní
- 26.04.26
- 2857
Potřebuji si postěžovat na svého muže. Po dvou dcerách se nám narodil syn, po kterém Michal tolik toužil. A protože je sám nadšený sportovec, hlavně fotbalista, těšil se, že Máťa bude po něm. Už...