Zápisky praštěné matky
- Rodičovství
- Keshi
- 31.07.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O prvních týdnech se synem a o tom, že ze svých zásad nepolevím... ani když jsem máma.
První týdny jsou prý příšerné. Všechny mé kamarádky mě připravovaly na to, že ten začátek bude šílený a já budu propadat depresím. Opak byl pravdou. Možná proto, že jsem měla těhotenství tak moc brutální, byly pro mě ty první týdny naprosto báječné a nádherné. Konečně mi bylo zase dobře, měla jsem doma báječného chlapečka a taťka nás rozmazloval. Prostě dovolená. ![]()
Láskou pohlcení
Většina matek popisuje první shledání s dítětem jako okamžité propadnutí euforii, jako okamžitý záchvat nekonečné lásky. Nevím, jestli to bylo císařem, ale první okamžiky bych spíše nazvala dobou seznamování. Koukáte na to malé dítko a říkáte si:
„To je teda ten, co jsem ho měla v břiše?“
Přepočítáváte mu prstíky, důkladně si ho prohlížíte, říkáte si, jak je to vlastně celé zvláštní, že ze dvou pohlavních buněk dokáže vzniknout nový človíček a občas máte potřebu se štípnout, aby vám došlo, že je to opravdu realita. Lásce propadáte postupně… postupně se zamilováváte… až vás to pohltí. ![]()
Dítě za odměnu
Všechno to utrpení zřejmě mělo smysl a já opravdu dostala dítko za odměnu. Co dostala?! Krutě jsem si ho vydřela! Spinká celou noc… zřídka se vzbudí jednou za noc. Dobře jí, prospívá. Málo pláče, hodně spí. Prostě úžasňák. Vím, že určitě přijde den, kdy se to zlomí a změní se v Satana juniora, ale zatím mě nechtě snít, že mu to vydrží. ![]()
Stále ta stejná žena
Pamatujete na můj poslední, tak kontroverzní snažilkovský zápisek? O mých úvahách na téma: „Až já budu matkou“. Musím říct, že když je člověk zásadový, opravdu ho mateřství nezmění.
- Kojím a přesto nemám potřebu někde mávat prsem, prostě si to naplánuji tak, abych nemusela kojit venku, a když už je potřeba kojit někde v terénu, tak se vždy najde místo, kde se člověk může šikovně schovat a v klidu dítě nakrmit.
- Naše dítě nesrovnávám s jinými. Každé dítě je originál. Dokonce dokážu přiznat, že není tím nejkrásnějším dítětem v celé galaxii.

- Nerozebírám s přáteli barvu a tuhost stolice mého syna. Stále se dokážu bavit i o nemateřských tématech.
- Nestala jsem se arogantní a agresivní matkou. Naopak mám potřebu se na všechny neustále usmívat a rozdávat radost.
- Nepřipadám si nijak nadřazená. Nejsem supermatka, dělám chyby a nebojím se to přiznat.
- Nehroutím se a nevykládám, jak mi dítě zničilo život. Je to totiž naopak… syn mi rozsvítil můj svět a učinil ho prostě báječným.

Slíbila jsem synovi, že každý den bude úžasný.
Už v porodnici jsem mu slíbila, že mu všechno to trápení vynahradím. Vytvořila jsem mu tedy takový malý ranní rituál a když se probouzí, pustím mu písničku, zpívám mu a tančím. O to veselejší je to teď, když už mě pořádně vnímá a vidí, že jeho potrhlá matka mu tančí u postýlky na píseň „umbrella“ s deštníkem v ruce. Jeho úsměv od ucha k uchu je tou nejlepší odměnou. Opravdu si každý den maximálně užíváme… O to víc, když si uvědomím, že tu ani jeden z nás nemusel být. Jsem neskutečně vděčná, šťastná a téměř každý den pláču štěstím.
Je to zvláštní, ale teprve když jsem se rozpadla na dva kusy, cítím se konečně kompletní.
Přečtěte si také
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 816
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 687
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 1957
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 185
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 575
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 5021
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 2665
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 1587
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 879
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 7914
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...