Zasloužilé maminy 9 - Jak si mrzačit svoje vlastní dítě
- Ostatní
- LinkaK
- 08.01.07
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Období těhotenství s dítětem je věc záludná hormony dokáží svoje. To ví snad každá z nás. Nejen, že se dojímáme nad každou pitominou v TV, vzpomínám na reklamu při těhu s Evičkou, ale také se nás všechny věci jinak dotýkají.
Upustila jsem nejednu slzičku, když jsem v minulém týdnu otevřela svůj oblíbený časopis s TV programem. Součástí přílohy byl také článek plný fotografií malých miminek. Nedalo mi ani velkou práci spočítat, že za deset týdnů by tu pro naše miminko byla šance jak přežít. Dívala jsem se na ty malé uzlíčky a brečela a brečela a stále doufám, že mě si tenhle osud nevybere.
Netrvalo dlouho a moje vlastní dítě tu začlo kašlíky a tu soplíky. Přes naši velkou snahu se nám nedaří Evinku naučit smrkat, a tak boj s rýmou začíná symbolickými protesty při práci s odsávačkou. Dovedu si představit, že to není nic příjemného mít tu hnusnou umělohmotnou hadici uprostřed nosu a cítit, jak mi to vytahuje mozek z hlavy. Tedy mozek ne, ono úplně stačí ty dloooouhatananánské špagety nevábného vzhledu.
Evka je docela statečná, svoje protesty ukončuje přesně v momentě, kdy řeknu hotovo. Společně se pak díváme, kolik tam toho hnusu je a že se jí lépe dýchá. Jenže mi holky vysvětlete, proč při tom odsávání trpím jako zvíře. Mám dojem, že jsem krkavčí matka, která své dítě přímo vraždí a skoro pláču s mou holčičkou. Ve skutečnosti si to nechci dovolit, páč ze strany dcery by toho bylo jistě pohotově využito. Táta u nás soply neodsaje. Hadička v jeho ústech by byla schopná přivodit mu mé těhotenské nevolnosti.
Takže si v hlavě stále opakuju, že jí neubližuju, že jí pomáhám. Sotva jsme trochu zvládli prokašlané noci, netrvalo dlouho a další roztrhaná noc se vyloupla. Při blbnutí nás obou s Evkou (jinak bych asi tátu zabila), jsme jí z tátovy strany natáhli na ručičce svaly. O nic závažného ve skutečnosti nešlo. Její jauví jauví mě dokázalo spolehlivě budit další noc. Dneska ruku používá naprosto normálně. Naštěstí.
V hlavě mi zase buší kovadliny se spoustou výčitek. Jedno dítě v břiše a já ho připravím o báječnou sestru. Taková rozkošná holčička, ze spánku si to pěkně oddychuje a my rodičové ji tak trápíme. Mají ti puberťáci pravdu, když tvrdí, že přežít péči vlastních rodičů je o nervy.
Kulíšek se zatím snaží pohybovat. Sem tam už se mi zdá, že se blíží to mávnutí motýlích křídel v břiše. Ale nevím jestli to nejsou jen potíže z dobré stravy. Rostou mu vlásky, roste mu vlastně každá část jeho těla. Ti, co ještě netuší, že máme mimi, mi říkají, že jsem v poslední době hezky přibrala a ti, co to vědí se nedočkavě ptají, co to bude.
Zrovna včera na chatu jsem řešila systém výpočtu pohlaví podle mladší krve. Neptejte se mě, jak to funguje a jak se to počítá. Já to nepochopila. Nejen, že se mi počty vykouřily z hlavy a číslo 34 považuju za násobek sedmi. Ono je to ještě tragičtější. Nedokážu ani porovnat dvě čísla.
Každopádně právě teď by na UTZ bylo vidět páreček nebo kávové zrno. Já se ale pod obrazovku neženu. Počkám si v klídku na dvacátý týden a kdyby to nevyšlo. Bude překvápko u porodu. Hlavně, ať je mimi zdravé a ať se mu u mě v bříšku ještě dlouho líbí.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1067
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 623
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1070
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 470
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 294
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18887
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2495
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2718
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2455
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1639
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....