Zebřičkový deníček Maru - 143.díl - adopce I. díl
- Ostatní
- Maru
- 28.01.07
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky zebrunky, Protože Vám postupně popisuji celou naší cestu za miminkem, nemůžu opomenout i jeden z dalších kroků, ke kterému jsem se s manželem rozhodli. A tak vám budu na pokračování psát o naší cestě za adopcí. Jsme teprve na úplném začátku, takže to pro mnohé z vás nebude nic překvapujícího, ale já si tu alespoň utřídím své myšlenky :)
S manželem jsem o adopci mluvili už strašně moc dlouho, vlastně jsem o ní začali mluvit po prvním neúspěšném IVF. Tenkrát jsem si říkali, že když se to nepovede na podruhé tak do toho jdeme. Jenže přišel druhý pokus a velké zklamání, odjeli jsem na dovolenou, užívali si léta a domluvili se, že to budeme řešit po prázdninách. Jenže na konci léta nás přepadla tak nějak krize a tak na adopci jsme neměli ani já ani manžel nejmenší myšlenku. Nu krizi jsme ustáli, ale jak jistě víte čas hrozně letí a pomalu jsem se začali chystat na 3.pokus a zase jsme to odsunuli na neurčito. Až po tom třetím neúspěšném pokusu jsem o tom doma začala víc mluvit a stále jsem manželovi připomínala, že léta běží a za chvíli už z nás budou „stařešiny"
Manža mi stále opakoval,ž e by rád počkal, až vyčerpáme všechny ostatní dostupné možnosti. Jenže kdy je vlastně vyčerpáme? Kdy si řekneme dost?????
Nu zkrátím to, nakonec jsem se přece jenom domluvili, že do toho jdeme. Jenže jsem cítila, že manža je z toho takový přepadlý. Nemá vůbec nic proti tomu, že nám dají miminko, ale jako asi každý má obavy z toho všeho co se točí kolem adopce. A tak jsem na internetu zjistila přímo jméno člověka - mimochodem u nás je sociální pracovník - muž
, který to má na starosti a napsala mu na něj i telefonní číslo a řekla ať tam zavolá a domluví schůzku až bude přesvědčený,že do toho chce opravdu jít. A nastalo pro mě období čekání. Ne,ž e bych to vzdala úplně, občas jsem doma hodila otázku jestli o tom přemýšlí,ale cítila jsem,ž e ten první krok musí udělat on sám. Asi v listopadu jsem se dočkala a manža mi oznámil jedno odpoledne, kdy se máme dostavit. Mezi řečí mi řekla, že mu ten pán říkal,ž e si rovnou udělá šetření. Přemýšlela jsem co to může být? Ptala jsem se manžela jestli tím náhodou nemyslel,ž e přijde k nám domů. No znáte chlapi, manžel se neptala, ale řekl mi,ž e kdyby chtěl jít pán k nám domů, tak to řekne na rovinu a že to při první schůzce určitě tak nebude. Nu zeptala jsem se ještě asi 15×
a pak jsem to pustila z hlavy a začala jsem se těšit,ž e se konečně začne něco dít.
Ve stanovený den jsem se dostavili, musím přiznat,ž e než jsme vešli do kanceláře,t ak jsem měla srdce až v krku. Ale pak se všechny mé obavy rozplynuli, přivítal nás sympatický pán, který nám začal všechno možné vysvětlovat. Asi nemá cenu to tu popisovat dopodrobna. Překvapením pro mě bylo jen to, že se nám najednou začal omlouvat, že nemůžeme udělat to šetření u nás v bytě, protože nemůže odjet z kanceláře. No krve by se ve mně v té chvíli nedořezal. Jen jsem se podívala na manžela a je pravda, že v tu chvíli se zarazil i on. Představili jsem si oba dva v jakém stavu se v ten den nacházel náš byteček. Všude bylo rozkrámováno, páč si manža koupil nový počítač, takže si to jistě dovedete představit. V obýváku na stolku byl notebook, na kuchyňském stole byl nový počítač i se 6ti novými repráky a v rohu na stolku stál starý počítač, ze kterého se stahovali data. Na zemi byli všechny věci vyklizené z počítačového stolku a které čekali až je někdo vytřídí........... Jedním slovem HRUZA
nebylo si u nás ani kde sednout
A tak jsem si představovala, co bych asi pánovi začala vykládat, abych ho přesvědčila,ž e k nám opravdu, ale opravdu nemá chodit .-D
Naštěstí to dobře dopadlo a my se teď s manžou pereme s těmi všemi papíry, které jsem si tenkrát přinesli. Já vím, řeknete,že nám to trvá zatraceně dlouho.............. ale teď na tom začneme intenzivně pracovat a pohneme se zase o krůček dál............. ale o tom už bude další deníček. Jednoznačně už domlouvání na další schůzce nenechám na manželovi a vezmu to pevně do svých rukou ![]()
Mějte se moc moc hezky, opatrujte se a všem co je minulý týden trápily nemoci přeji brzké uzdravení papa Maru
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1267
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 747
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1312
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 545
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 331
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19270
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2535
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2775
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2495
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1673
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....