Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Kam půjde bratr?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
2.9.12 22:50
@Kallkapa píše:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sourozenec
tomu nerozumim..v tom odstavci „typy“ chapu ze tedy nas oznacovali nejspise dle tothoto chybne za nevlastni..ale hned v tom dalsim je veta… V případě, že sourozenci mají pouze jednoho rodiče společného, mluvíme o nevlastních bratrech 5 resp. o nevlastních sestrách 6 
2.9.12 22:58
@Kamča.dalmatinka No já bych to veřejně taky nenapsala, ostatně nic tak osobního. Třeba je zakladatelka „jiná“, taky jen hádám a polemizuji. Pokud by to ovšem bylo jak píšeš, tak je o to o důvod víc proč by byl ten děcák lepší.
2.9.12 22:59
@papavlinka33 píše:
To je normální přístup i reakce, ale udělala by jsi to samé i v případě že s bratrem bys neměla žádný vztah, nebo spíš špatný. Téměř by jsi ho neznala. Co když je bratr problémový, nejde o peníze, ale o výchovu. Měla bys malý byt, problémy v manželství. Vzala by jsi si ho i přesto všechno, bylo by i tak tvé rozhodnutí tak jednoznačné? Opravdu by jsi ani na chvíli nezapochybovala zda si jej vzít či ne?
(To neměla být rýpavá reakce, či něco podobného, pouze polemika k zamyšlení)
Jelikoz mam dva nevlastni sourozence, ktere jsem nevidela v zivote a neco se jim stalo a ja byla jedina kdo by jim mohl pomoci, udelala bych to. Tim jsem si naprosto jista. I synovce, i kdyz se mi jeho chovani 2× moc nelibi, tak bych si ho vzala a snazila se mu dat lasku, kterou by v decaku nedostal.
A pokud by byl problemovy, tak bych udelala alespon to malinkato pro nej a alespon to zkusila a pokud by to byl extrem dochazela bych k psychologovi, psychiatrovi…
2.9.12 23:17
@Weru píše:
Jelikoz mam dva nevlastni sourozence, ktere jsem nevidela v zivote a neco se jim stalo a ja byla jedina kdo by jim mohl pomoci, udelala bych to. Tim jsem si naprosto jista. I synovce, i kdyz se mi jeho chovani 2× moc nelibi, tak bych si ho vzala a snazila se mu dat lasku, kterou by v decaku nedostal.
A pokud by byl problemovy, tak bych udelala alespon to malinkato pro nej a alespon to zkusila a pokud by to byl extrem dochazela bych k psychologovi, psychiatrovi…
To je od tebe hezké že by ses takhle postarala, pokud by zakladatelka udělala to samé a zvládla by to dobře nejspíš by na sebe byla pyšná. Pokud to neudělá je možné že si to bude celý život vyčítat. No jo není to sranda takové rozhodnutí, pokud bych byla v zakladatelčině situaci asi bych taky přemýšlela. Nebylo by to u mě v její situaci tak jednoznačné. Myslím že nebyla špatná varianta i to jak někdo psal že by si jej mohla brát třeba jen na víkendy, pokud si jej už nemůže vzít na trvalo, tak alespoň něco. Případně mu pak pomoci se startem do života. To taky není žádná vejhra, v osmnácti Vás s pár tisícovka vyšoupnou do světa a musíte se strat, to se pomoc rodiny taky hodí. Byl by v podstatě jako na intru. Znám dost dětí co jsou na různých intrech třeba už od šesti let a to mají oba rodiče, to jen tak na okraj že takhle by to taky šlo.
3.9.12 06:43
Hele holky ty silacky reci si strcte vite kam. Je hezke, ze mate velke odhodlani se postarat o vsechny svoje opustene cleny rodiny, to je fajn. Jestli na to skutecne nekdy dojde, uvidite, ze to muze byt fakticky velky problem. Kazda situace je jina a kazdeho zivotni podminky jsou jine. Jestli vas to jeste zivot nenaucil, tak vam preji, at vase lekce neni moc oskliva.
Krom toho vazte slova - pokud vam nejde jen o to vytahnout se tady se svym teoretickym altruismem, ale trebas taky trochu o toho kluka, tak by bylo lepsi psat tak, aby se zakladatelka nemusela ani urazit, ani citit jako bestie. Co trebas trosku citlive nasznacit, jak by se dala situace resit? Co treba trochu zajmu o konkretni situaci?
(cetla jsem jen dve strany, nevim, jestli se ton v zaveru nejak zasadne nezmenil)
3.9.12 06:53
@Dorothea píše:
Já rozhodně nechci nikoho moralizovat, protože o tom nic nevím a nemám na to právo......ALE…zarazilo mě i to, že babička - 65 let, je stará a nemohoucí…nechci se nikoho dotknout, ale mojí mamince je 67 let, je to ženská v plné síle, cestuje, stará se o své rodiče (91 a 88) a nikdy by mě nenapadlo, že by byla stará......ale to je samozřejmě jiný příběh, neznám okolnosti.
Hele jsou ohromny rozdily, ver tomu, ze nemohouci muze byt.
Samozrejme nemecky duchodce v 60 zdolavajici ctyrtisicovky je taky muj vzor 
3.9.12 07:50
@Pudloslava píše:
Hele holky ty silacky reci si strcte vite kam. Je hezke, ze mate velke odhodlani se postarat o vsechny svoje opustene cleny rodiny, to je fajn. Jestli na to skutecne nekdy dojde, uvidite, ze to muze byt fakticky velky problem. Kazda situace je jina a kazdeho zivotni podminky jsou jine. Jestli vas to jeste zivot nenaucil, tak vam preji, at vase lekce neni moc oskliva.Krom toho vazte slova - pokud vam nejde jen o to vytahnout se tady se svym teoretickym altruismem, ale trebas taky trochu o toho kluka, tak by bylo lepsi psat tak, aby se zakladatelka nemusela ani urazit, ani citit jako bestie. Co trebas trosku citlive nasznacit, jak by se dala situace resit? Co treba trochu zajmu o konkretni situaci?
(cetla jsem jen dve strany, nevim, jestli se ton v zaveru nejak zasadne nezmenil)
naprosto souhlasím s tvým názorem, a můžu ti říct že nezmění, pořád se zakladatelky obouvají
3.9.12 08:02
@Lorr píše:
naprosto souhlasím s tvým názorem, a můžu ti říct že nezmění, pořád se zakladatelky obouvají
je mi jasne, ze se obuji i do mne, uz to znam
a je mi to jedno, vzdycky budu tyhle vrestici smecce moralizujicich matron oponovat.
zjednodusene videni sveta, naivni idealizovana vize sama sebe (to je v puberte normalni) a bohuzel asi i nedostatek zivotnich zkusenosti ANEBO jejich misinterpretace.
zajimalo by me, jak se takovej clovek citi, kdyz se najednou v takove situaci ocitne a selze - rozumnej se pouci, nerozumnej si to nejak racionalizuje - trebaze „to je prece uuuuuuplne jina situace“ a do podobnych nestastnic reje dal - bohuzel i s tim jsem se tady na emiminu setkala.
3.9.12 08:33
Ted teda musim s pokorou pripustit, ze jsem asi dopustila stejne chyby, jakou sama kritizuji. namisto toho, abych se je snazila vlidne presvedecit, ze maji zmenit svuj pohled na svet, obula jsem se do nich. Tim je tlacim do opozice, budou se hajit zuby nehty a ani je nenapadne se nad sebou doopravdy zamyslet.
takze se omlouvam a pokusim se vzit si z toho ponauceni do budoucna - clovek je tvor omylny.
3.9.12 08:35
Tady to někdy jako jít hlavou proti zdi, máš-li odlišný názor než většina tady vrhnou se na tebe a ty pak odcházíš s pocitem jsem ta nejhorší pod sluncem to znám, zrovna nedávno se do mě pustili…
3.9.12 09:01
Jsou sourozenci vlastní, kteří mají společného alespoň jednoho biologického rodiče. Ti se pak dělí na plnorodé, kteří mají společné oba biologické rodiče; a
polorodé, kteří mají společného jen jednoho biologického rodiče;
Sourozenci nevlastní — ti nemají společného ani jednoho biologického rodiče, ale matka jednoho dítěte si vzala otce druhého dítěte.
Třeba já mám tři sourozence, se kterými mám společnou matku, a tři sourozence, se kterými mám společného otce (mamka se rozvedla, měla 3 děti a potom si vzala taťku, který měl 3 děti s bývalou manželkou + měli mě). Takže já mám 6 vlastních polorodých sourozenců.
Ale myslím, že o to tady ani moc nejde…
Zakladatelka nenapsala nic o tom, jaký má s bratrem vztah. Vlastně spíše mám pocit, že asi nic moc vztah s ním nemá, protože jinak by ani nešlo hned tak razantně rozhodnout, že u ní být bratr nemůže .
Já osobně jsem se „starala“ o svou starší sestru. Mám doma dvě děti, sestru dospělou, ale absolutně není „schopna“ se o sebe postarat. Chodí do práce, ale toť vše. Nesehnala si své bydlení, nemá chlapa, vadí jí dětské pošťuchování, sama si neuvaří, nenakoupí… Ač jsem z toho nebyla nadšená a bydlení máme tak tak akorát pro nás, sestru jsem k nám vzala a postarala se o ni, když potřebovala. A nikdy, nikdy jsem jí nedala najevo, že by nám doma vadila, nebo překážela. Ač je dospělá a svéprávná a měla by se starat sama, tak u nás měla pocit, že je milována, a že nám na ní záleží…
Ale u zakladatelky to možná může být jiné. Třeba bratra skoro nezná, třeba spolu nemají žádný vztah, a třeba by u ní ten chlapec dopadl hůř, než v péči někoho jiného.
Vím, že to není hezká představa, vykašlat se na sourozence, ale fakt nevidíme do toho, jak to u nich je.
A možná má bratr zakladatelku i rád, a možná by u ní i rád žil, ale obávám se, že se zakladatelčiným razantním rozhodnutím a přístupem, by měl život těžší, než u vzdálenějšího příbuzného. Nevíme ani, jestli babička „musí“ do starobince, nebo byla „donucena“ nebo si prostě už jen chce odpočinout.
Ale popravdě si myslím, že když bratr k zakladatelce jezdil na výlety a na prázdniny, tak mají vztah pěkný, jen se zakladatelka bojí dalšího závazku. Přeci jen má doma dítě, čeká další a plánuje ještě jedno. Jen jí asi trošku uniká fakt, že s dvanáctiletým dítětem (pokud se mu někdo věnuje), je život „sranda“. Jen se musí chtít. Takové dítě je schopno pomáhat, ví, jak se má chovat a pravděpodobně by zakladatelka měla život s ním jednodušší. Ale nikdo z nás neví, co se jí honí hlavou a proč bratra nechce. A malé děti, ani nedostatek financí, nejsou důvodem, proč dát bratra do děcáku…
3.9.12 10:32
Tak to je těžký, když zakladatelka na doplňující dotazy nereaguje a nic neupřesní - to pak nemůže dopadnout jinak, než že se strhne vlna emocí Když založim takovouhle diskuzi, tak s tim prostě musím počítat.
3.9.12 11:11
@papavlinka33 píše:
To je od tebe hezké že by ses takhle postarala, pokud by zakladatelka udělala to samé a zvládla by to dobře nejspíš by na sebe byla pyšná. Pokud to neudělá je možné že si to bude celý život vyčítat. No jo není to sranda takové rozhodnutí, pokud bych byla v zakladatelčině situaci asi bych taky přemýšlela. Nebylo by to u mě v její situaci tak jednoznačné. Myslím že nebyla špatná varianta i to jak někdo psal že by si jej mohla brát třeba jen na víkendy, pokud si jej už nemůže vzít na trvalo, tak alespoň něco. Případně mu pak pomoci se startem do života. To taky není žádná vejhra, v osmnácti Vás s pár tisícovka vyšoupnou do světa a musíte se strat, to se pomoc rodiny taky hodí. Byl by v podstatě jako na intru. Znám dost dětí co jsou na různých intrech třeba už od šesti let a to mají oba rodiče, to jen tak na okraj že takhle by to taky šlo.
Ale ja bych taky premysela, bral aohledy n aostatni cleny me rodiny, to urcite.
Jak pises, jsou i jina vychodiska, pokud neni odhodlani a pokud to mezi nimi neklape. Rozhodne lepsi nez byt v DD.
Ale ja osobne si to nedokazu opravdu predstavit. Pisu jen za sebe, muj pocit a jsem si 100% jista, ze bych s epostarala 
. Mam sestry s detmi, takze nikdy nevis, co se stane a ja s tim ziju
3.9.12 11:34
Taky jsem si byla takto jistá, ale životní situace vás dokáže postavit před takové věci, že by jste se divily 
Pokud to jde, tak vzít k sobě, ale pokud to nejde, tak zajistit, alespoň vzdáleného příbuzného…
Moje sestra má 5 dětí a ani o jedno se nestará-tak v tomhle případě bych teda chtěla vidět, jak by si to ten kdo nenechá padnout představoval 
A tolik babiček není a u mě to taky nešlo-byla jsem sama s dcerou a ani pěstounský příspěvek by mě neuživil, pokud bych přestala pracovat, a tím bych ohrozila všechny 
Takže první-jedna babička, druhé-druhá babička, třetí teta a ty nejmenší dvě, jsou v pěstounské péči u fakt bezva lidí.
Jóoo, život je pes 
Dnes už by to i šlo, ale oni mají sice ne rodnou rodinu, ale lidi kterým říkají mami a tati a to prostě nejde je jim vzít. A já mám taky novou rodinu a čekám mimčo, ale přišla ta jistota pozdě
A rozhodovala jsem se dlouho, byla jsem nešťastná, plakala jsem a trápila jsem se…
Tak tohle je realita, prostě i když člověk má nejlepší úmysly, někdy to nevyjde tak, jak by chtěl
3.9.12 11:52
@Pudloslava asi máš pravdu, že nic není černobílé. Každý vychází z nějakého vlastního nastavení, toho, jak to má doma on. Já jsem asi z řad těch naivních, ale já si neumím představit, že bych nechala jít blízkou rodinu do děcáku (ale to jako zas zakladatelka ani nechce, psala to hnedka).
Když nad tím přemýšlím, tak se to strhlo fakt úplně blbým směrem - zakl. chtěla vědět, ke komu by mohl ještě jít - ale to my zas nevíme, jestli má ještě nějakou tetu nebo rodinného přítele nebo co. Protože v zásadě by mohl jít i k někomu cizímu, když by ho vzal do pěstounské péče, ne? Mně tam hodně chybí informace, co by chtěl on - protože tady se nebavíme o dvouletém děcku, ale velkém klukovi, který má určitě nějaké vlastní pocity a názor.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
