Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Jitýs1 gratuluju k tomu nejlepsimu „konci“
Tohle vliv vubec nema, jaky pohlavi se nakonec narodi..potracene mimco prece nemuselo byt stejneho pohlavi jako pak to narozene..to nikdo nezjisti
Hlavne ze to u tebe dobre dopadlo ![]()
Kamarádka také několikrát potratila. Nevím přesně kolikrát, ale vím, že minimálně 3× - 4×. Vystřídala několik gynekologů, je z lékařské rodiny, až jí pomohl asi pátý. Celé těhotenství si musela píchat nějaké injekce, aby donosila. Takovýmto způsobem odnosila a porodila během 6 let 3 děti. První 2 kluky a třetí holku.
@Jitýs1 a nakonec ti teda pomohli v caru? Slo to prirozene, nebo jsi po ivf? Jestli to teda chces rict..
@Jitýs1 ahoj, 4 potraty a pak IVF s PGS a máme holčičku. A gratuluji ![]()
Děkuji za reakce
.
@Liliana79,
máme kompletní testy z car včetně imunologie v Plzni a na nic nepřišli. Zkusili jsme to ještě naposledy přirozeně a klaplo to - i když s pomocí injekcí na ředění krve. Takže mi vrtalo hlavou co mi pomohlo, náhoda, že se uchytílo zdravé embryo nebo injekce nebo fakt to, že to je holčička…??? Nevím, ale jsem za výsledek nesmírně ráda a přeji to každé ženě, která to zažívá. Manžel už na mě zkouší, jestli bych si nedala říct ještě s jedním, já ale nechci nic pokoušet a navíc jsem rodila císařem (v mém případě se opět vyskytly komplikace - jizva mi začala hnisat (taky ten záhul hned po operaci, pařáky… není se co divit…). Takže u mně asi platilo to, že i unavené štěstí si na někoho musí sednout
.
@Jitýs1 hezky, tak to je bezvadny, ze vam to tak krasne vyslo! Ja tyhle pribehy se stastnym koncem strasne rada ctu
Zazraky se deji!
![]()
@Jitýs1 tak to máš štěstí. Já měla injekce a přesto jsem potratila ještě 2×. Imuno i genetiku taky v Plzni.. Hlavní je, že se nám to povedlo
Hold je něco mezi nebem a zemí…a ani medicína není ještě všemocná, doufám, že naše děti to budou mít už lehčí.
4×samovolny potrat a jedno zamlkle s revizi po 14 dnech od kontroly kde už byla slyšet srdeční akce. Od začátku jsem u specialistů a stejně mám vše v normě. Tento rok mam za sebou 2laparo, dnes jdu na další kvůli potvrzené endometrioze a cystam. Jsem v umělém přechodu do konce roku a potom ivf. Tohle vše mám za sebou od 8/2015. Dítě žádné, je mi 31. O psychice se rozepisovat nebudu.
@lachtanice86, tak to mě mrzí. Vím, jak se cítíte. Ale pozitivní je, že jste ještě fyzicky mladá a máte čas.
@všem,
Jen se holky trochu děsím toho, jaký hormonální kotrmelce podstupujeme, abychom měly mimčo. Samozřejmě, každá z nás pro to udělá maximum o tom žádná..
Já jsem brala ca 19 let s malými přestávkami antikoncepční pilulky, kdy je gyndaři předepisovali jako lentilky. Takže ten červík pořád hryže, co když mají zamlklá těhotenství něco společného s braním této hormonálky? Ta přece zabraňuje dozrávání vajíček. To tady ale stejně nerozlousknem. Řeším to proto, že mi zemřela mamka ve 43 letech na rakovinu prsu.
Vím, děláme vše pro to, abychom měly děti, jen ale doufám, že budeme mít dostatek času na to, abychom si je v našem životě užily. Promiňte mi mé černé myšlenky, už jsem hodně odbočila…
@Jitýs1 já HA nebrala nikdy. Tím to nebude. No času už moc nemám kvůli nemoci. Způsobuje neplodnost. Ale dekuji
Tak se tak dívám, že vedou holky…asi na tom vážně něco bude…
Ahoj všem vracím se na toto téma po 2.letech kde jsem psala o tom, jak jsem už 4× potratila a díky Vašim příběhům a radám jsem se dala trochu dohromady. V roce 2017 se mi podařilo dokonce otěhotnět, ovšem miminka jsem se nedočkala, jelikož jsem opět potratila. To byla ta poslední kapka, kdy jsem si řekla, že to asi tak má být a není nám souzeno mít druhé dítě. Lékaři nám sice nabízeli možnost otěhotnět pomocí dárcovských vajíček nebo spermií, což ale můj manžel odmítl. Letos v lednu jsme si naplánovali se známými dovolenou na horách. Měla jsem to všechno tak propočítané, že mi menstruace měla skončit před odjezdem. Ono ale nic a já zjistila, že jsem těhotná. Lékař mi doporučil nic neřešit a na dovolenou odjet. Každý den jsem na běžkách zdolávala 20km trasy. Poslední den jsem se odhodlala jít na sjezdovku, i když mám strach z bezohledných lyžařů. Bohužel se moje obavy vyplnily a po srážce s polským lyžařem jsme skončili v péči horské služby. Naštěstí kromě četných pohmožděnin a ruky v ortéze to vše dobře dopadlo. Dokonce jsem překonala 10. týden těhotenství, kdy jsem vždy o mimi přišla. Avšak v 15tt jsem začala krvácet a skončila v nemocnici s hematomem. Mimi se, ale drželo. Při další kontrole mi zjistili, že mimi má vysoký tep a poslali nás na kardio. Tam naštěstí vše pořádku a já si začala pomalu připouštět, že by to snad mohlo i vyjít. V 32tt zjistili že odhadní váha miminka je celkem velká a v 36tt už vážilo okolo 4.500g. Doktor mě, poslal do porodnice, kde mi odhadli váhu 4.400g. Jelikož první dítě jsem rodila císařem, byl mi doporučen i tentokrát. A jak to všechno dopadlo? Každý den už 5. týdnů když se ráno vzbudím, tak na mě kouká už 5.kg miminko, je to vlastně můj malý zázrak a obrovský bojovník
. Tímto bych Vám všem chtěla poděkovat, za Vaše rady a příběhy, které mi strašně moc pomohly. A těm co se o mimi snaží, chci popřát mnoho štěstí a ono to určitě vyjde.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.