Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Soptik2007 jé, to je krásný a dojemný příběh. Moc vám to přeju, tak ať mimi ve zdraví roste ![]()
@Soptik2007 krásný, dojemný příběh
přeju hodně štěstí ![]()
Příspěvek upraven 12.11.18 v 09:54
@Soptik2007 to se tak krasne cte
verim az si to tu nekdo precte, kdo tim akorat prochazi, nesmirne mu to pomuze
i ja se po vsech tech problemech a potratech druheho miminka dockala, ted mu je uz 9 mesicu ![]()
@marinka5 píše:
@Soptik2007 to se tak krasne cteverim az si to tu nekdo precte, kdo tim akorat prochazi, nesmirne mu to pomuze
i ja se po vsech tech problemech a potratech druheho miminka dockala, ted mu je uz 9 mesicu
Přesně jak píšeš, po přečtení příběhu, mám najednou klid na duši ![]()
Moc Vám všem děkuji. Takové optimistické příběhy pomohly i mi tak jsem se rozhodla přispět taky jedním s dobrým koncem. ![]()
@Soptik2007 Take se pridavam ke gratulacim
Je skvele zes to sem napsala, snad to doda optimismus holkam, kterym se aktualne nedari ![]()
@Soptik2007 Ahoj, já ti sice nic neporadila, protože jsem tu v té době ještě ani nebyla zaregistrovaná, ale moc ti gratuluji k miminku a myslím, že jsi dodala mnoha maminkám další naději, že se jim to také podaří. Je to nádherné, nemám slov
A přeji tobě a miminku hodně zdravíčka ![]()
@Soptik2007 tak to je bomba, preji hodne stesti - clovek takovemi miminku asi odpusti uplne cokoli, ze?
Ještě jednou všem děkuji. Chci ještě jenom napsat, že první dítě se nám podařilo snad napoprvé a nikdy by mě nenapadlo že při druhém budeme mít takové problémy. Po třetím potratu jsem si začala vyčítat že jsem neschopná donosit dítě ač mi to manžel vyvracel prostě jsem ho neposlouchala a myslela jsem si své. Pořád jsem brečela a myslela jsem si že jsem na všechno sama a že se trápím pouze já. V té době se u nás v rodině narodilo několik dětí a při každé návštěvě a pohledů na miminka se mi vháněly slzy do očí. Ale samozřejmě jsem to všem přála. Jenom mě užíralo to, že se všem rodily miminka jenom já jsem o ně přicházela. Až teď po porodu, když jsem viděla jak manžel drží v náručí mimčo, kouká na něj a pláče uvědomila jsem si, že to všechno, po celou tu dobu, prožíval vnitřně možná mnohem více než já. Jenom to prostě nedával najevo. Díky tomu všemu jsem si uvědomila jakého mám skvělého manžela a rodinu, která to se mnou vždy myslela dobře. Na závěr bych chtěla říct všem kdo zažívá to čím jsem si prošla i já. Nic si nevyčítejte a nejste v tom samy. Právě malé zázraky se dějí když to nejmíň čekáte. Vím o čem mluvím.
![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.