Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
tak já taky přidám, se svým manželem jsme spolu 5 let, brali jsme se loni v červnu a teď se nám narodil Honzík. Manžel byl můj první vážný vztah a i s ním to bylo poprvé a můžu říct, že bych neměnila, klape nám to a máme radost z našeho Honzíka.
Taky se přidám ![]()
Bylo mi šestnáct a jemu dvacet, když jsme spolu začali chodit … a už jsme spolu skoro třináct let.
Nemůžu říct, že bych si tehdy řekla „to je on, mého srdce šampion“, toho si jednou vezmu, prostě to tak vyplynulo.
A dnes vím, že jsem vybrala dobře, i v krizové situaci to ustál a o mě i našeho nenarozeného syna se postaral ![]()
Ahoj,
tak já si upřímě přeji, abych se svým manželem v klidu zestárla a jednou se starala o vnoučata a už nikdy nemusela žádného jiného chlapa lovit
.
Jsme oba svoje první velká láska a nemyslím si, že by nám něco uteklo. Letos oslavíme pět let od svatby a devět let chození. Každý den za něj děkuji a od toho dne D jsme spolu prakticky nepřetržitě (fakt až na pár dní) každý den a nikdy jsem si „nepotřebovala odpočinout“.
Mě jen trošičku mate, že o tom pochybuješ. Tam nejde o počet či pořadí, ale o to jestli se tobě zdá, že je to ON a pokud ano, tak prostě není co řešit. V každém případě nečekej, že se změní a nechtěj jeho ani sebe předělat, to osobně vidím u svých kamarádek jako asi největší problém ve vztazích. Víš že je „moula“, nečekej romantické dárky a akce a buď vděčná, že je starostlivý a uvaří ti čaj, když jsi nemocná a má rád děti. On potom jistě ocení, to v čem ty jsi jiná a pro něj je to tak těžké a bude třeba rád, když zorganizuješ nějakou akci. Nevím, ale u nás to tak funguje, chálou, poděkováním a vděčností se měníme oba a vážíme si jeden druhého.
Přeji hodně štěstí, protože to je stejně potřeba úplně ve všem lidském snažení.
můj manžel byl taky moje první vážná známost. Jsme spolu od mých 16-ti let a jeho 25-ti let a jsme spolu 9 let, z toho 3 roky manželé.
Ten muj prvni neni, jen doufam, ze je posledni
A ty predchozi vztahy? No aspon si ted o hodne vic vazim to co mam.
mmm zakladatelko.. litovačné myšlenky budeš mít asi tak či tak.. když s ním zůstaneš budeš uvažovat jestli ti něco neuteklo.. když odejdeš hledat něco lepšího, také najít nemusíš a budeš litovat, že si nezůstala… jediné co můžeš reálně a se zdravým rozumem to zkusit, ještě si nedělat dítko.. zkusit jestli v jedné domácnosti jste schopni fungovat, milovat se.. jestli tě takový vztah bude dál bavit.. pak řeš ostatní… ale řeš to tak co máš teď a jestli to ti vyhovuje, nééé jestli je někde něco lepší, jestli ti to neutíká.. asi tak, že vždy MŮŽE být někde něco lepšího i ve vztazích jako mám třeba já kdy jsme oba partneři dokonale vyskákaní a ostastní těla známe tak dokonale, že nás to už neláká… v jiných ohladech lepší hospodyňka, lépe zabezpečující muž, lepší otec, lepší kuchařka.. může být na každém rohu po tuctech.. fakt hele neřeš okolí, řeš vás ![]()