Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zkusím se s ní pobavit a uvidíme. Potom napíšu výsledek. Děkuji za povídání a rady všem.
@Lucák11 píše:
Chodí hezky oblíkaná a i boty si vybírá sama nebo jí koupíme. Nikdy si nestěžovala. Vlasy si žehlí, maluje se jako ostatní a se začleněním prý problém nemá co jsem zjištovala ze školy.
Kdyby chodila hezky oblikana (dle sebe), nekrade ti obleceni. A ptala ses ji, na co penize potrebuje? Ono je to s detma fakt tezky, vzdycky je nejaky spoustec tehle problemu, ale my ho nejsme schopni najit ani pochopit. Co z oddilu vim, vzdycky jsou to bud problemy typu rozdily mezi vrstevnikama, potreba vyrovnat se nekomu, upozornit na sebe a nebo problem s rodici. Mela jsem tam holku, co zacala krast, kdyz ji doma rekli, ze ma porad nejaky problem-zacala krast, aby fakt nejaky mela…delaji to natruc tomu, co jim kdo udelal nebo rekl. Ale nikdy to nedelaji jen tak, z dlouhy chvile…
Jeste me napadlo, neni zamilovana? Nesnazi se, aby si ji nejaky kluk vsiml?
Napadlo mě, jestli na tebe není nějakým způsobem naštvaná. Já si vzpomínám, že jsem měla kolem 13 roku taky tendenci mámě ničit její hezké věci (nejednalo pouze se o nblečení) a sama jsem nevěděla proč. Časem jsme tomu přišli na kloub, zjednodušeně jsem jí záviděla, že je dospělá. Je fakt, že jsem to nedělala v takové míře, jako tvá dcera. Ale uvidíš, mohlo by v tom být něco takového.
Zkus se jí zeptat, co by se mělo stát, aby s tímto přestala, nebo co by si přála, aby se stalo, aby byla spokojená. (POZOR, neptej se jí „co mám udělat, abys byla spokojená“, v tu chvíli by totiž dcerka, byť třeba nevědomky, přehodila všechna svá trápení na tebe, jako že ty jsi ta, která to vyřeší ale pokud ne, tak jsi viníkem jejího neštěstí).
A zdá se mi, že tvá dcerka se má velice dobře, pokud dostává nové oblečení a sama si je vybírá, tak si myslím, že problém bude tkvět jinde. Možná by si měla uvědomit, že ty jsi máma a to není jen tak, že si ji porodila, přebalovala, pečovala o ni, staráš se o jídlo, domácnost, zkrátka nemáš to jednoduché a tak si (ošklivě řečeno) zasloužíš luxus v podobě krásného oblečení.
Já myslím, že to nemusí být o tom, že má máma dražší oblečení. Mám sestru, která mi taky bere věci, přitom nosí mnohem dražší oblečení než já. Myslíme si o ní, že už je taky nemocná, vezme mi nějakou prkotinu, drží ji v ruce, já se jí ptám, jestli mi to nevzala a ona tvrdí, že ne
a to je jí 27
Jo a taky bere věci v drogerce a nepříjde jí na tom nic špatného, jakože třeba testry, nebo věci za pár korun, protože si řekne, že to pro ně není velká ztráta, stejně tak si to řekne, když vezme někomu něco doma
bohužel se to nijak nelepší, už jsem začala dělat to, že jí zabavím něco drahého, ona se vztekne, ale stejně si neuvědomí, že dělá to samé
Takže mi radite že to máme pÅ™ejÃt a poÄkat? S kapesným jsme skonÄili v momentÄ› co vse svoje utratila a mladšà dceÅ™i sprostÄ› penÃze naÅ¡etÅ™ené ukradla a utratila je taky. Kdykoli jà dáme penÃze nebo spÃÅ¡e dÅ™Ãv tak vÅ¡echno utratÃ. Nic si neschova. Vůbec jà nerozumÃm. ![]()
Zakázala bych dočasně vše, možná jsem zlá ale pár facek nikomu nikdy neublížilo. Je šílené psichycké týrání o kterém tu píšete.
MILA Maminko 11leteho syna mate co napravovat vas syn se mohl chytnout napr. spatne party na druhe strane to muze byt chyba ve vychove. pokud s vami chce s vami syn otom mluvit tim lepe reste veci domluvou. poku ani to nepimuze obratte se s nim na odbornika ale pocitejte stin ze stim syn nebude souhlasit zacnete u sebe hodne stesti
@bhdha píše:
MILA Maminko 11leteho syna mate co napravovat vas syn se mohl chytnout napr. spatne party na druhe strane to muze byt chyba ve vychove. pokud s vami chce s vami syn otom mluvit tim lepe reste veci domluvou. poku ani to nepimuze obratte se s nim na odbornika ale pocitejte stin ze stim syn nebude souhlasit zacnete u sebe hodne stesti
Co tak si přečíst celou diskusi než začnete házet od stolu „chytré“ rady???
Ahoj holky, hlavně zakladatelko,
ze zoufalství jsem tady na e-miminu, kde jsem naposledy řešila snad porodnici.
Mám úplně stejný problém jako zakladatelka, dcera 11, lže, krade. K psychologovi chodíme, řekli jsme si i postup v situaci, kdyby měla zase potřebu to dělat atd., ale nic neplatí. Včera jí načapali v obchodě, prodavač naštěstí nevolal policii, ale já už opradu nevím co dělat. Přijde mi, že psycholožka z ní dělá skleníkovou kytku a chudinku, která vlastně za nic nemůže… Ona už za pět minut neví, co provedla, je vysmátá a jede se dál jakoby nic. Když dostane trest tak je úplně hysterická, protože jí všichni nesnášíme. Vůbec nechápe, že ona něco provedla a musí nést důsledky.
Ráda bych se zeptala zakladatelky jak to se synem dopadlo, nebo vy ostatní jestli máte nějakou zkušenost po letech s těmito malými zloduchy, jestli je vůbec naděje, že se z toho vyhrabe… Strašně se bojím, že špatně skončí
![]()
Co krade? Pribuzny takhle okolo 10r kradl veci, co doma nemeli, protoze nemeli penize… Vyrostl z nej normalni slusny clovek. Pak spoluzak kradl rodicum penize a veci, co chtel, si za ne kupoval, ten pak v dospelosti nejaky skraloup mel, ale uplny zloduch z nej taky neni. Nejake drobne kradeze a tak. Ted ma rodinu a asi relativne OK. Nebo kleptomanie - brani drobnosti pro tu radost z kradeze?
A přišli jste na to proč to dělá? Nemá to doma a chce to, vy jí to nechcete dopřát nebo to dělá pro ten pocit, že je to pro ní dobrodružství a dělá to z nudy nebo se chce ukázat před kamarády? Hele, nevím. Já bych se snažila přijít na kloub příčině. A snažila bych se, aby měla pořád co dělat, aby se nenudila. A zaměstnej jí o doma. Neříkám „koncentrák“, ale zpřísněný režim, povinnosti, odpovědnost, atd. Jak se to bude vyvíjet, těžko říct, znám dva případy, kdy to začlo krádežemi, doma, ve škole, v obchodě. Jeden chlapec je dneska ženatý, má vlastní rodinu a žije úplně vzorným životem. Druhý skončil v nápravném zařízení pro mládež a má slušně našlápnuto na kriminální budoucnost. Ale u děvcete bych spíš tipla na to, že to je jen přechodná epizoda a všechno dobře dopadne.
@Anonymní píše: Více
Budu reagovat anonymně. Tuto mou “temnou” minulost nemusím spojovat se svým nikem.
V podobném věku jako je tvá dcera, či byl syn zakladatelky, jsem “pravidelně” kradla v obchodě sladkosti. Cele kapesné jsem utratila za bonbony, občas jsem vzala rodičům drobné z kapsy bundy a utratila za sladkosti, nebo, když peníze nebyly, zkusila jsem si to vzít v obchodě. Věděla jsem, že to je vše špatně, ale nedokázala jsem si pomoci. Nikdy mě nikdo nechytil, naši to nevěděli. V podstatě po odchodu ze základky jsem to přestala dělat. A v podstatě to bylo z ničeho nic, najednou jsem neměla tu potřebu brát si v obchodě bonbony.
Z dnešního pohledu (je mi skoro 50 let) si myslím, že u mě to byl primárně psychicky problém. Řešila jsem tím určitou výraznost z kolektivu ve třídě, necítila jsem se v té třídě dobře. Přechodem na střední jsem přešla do jiného kolektivu a nebyla už ta velká potřeba. Ale bohužel jedna věc z té doby mi trošku zůstala - miluji sladké a musim si sakra hlídat, abych jakýkoliv problém nezajídala jídlem. Bohužel jsem i toto viděla doma (mamka své problémy zajídala).
Ale toto mě období zůstalo jedine - rozhodně i přes toto období nekradu nyní v dospělosti.
@Hobitka píše: Více
Omlouvám se, to jsem nenapsala. Začalo to krádežemi doma, brala nám peníze a nyní to pokračuje v obchodech. Je to přesně jak píše anonymní ze 14:08, jde jen a jen o sladké.
Je pravda, že jsme asi povolili mantinely, má všechno co chce, na co si ukáže. To jsme fakt pohnojili
Dnes jsem sepsala pravidla a bude mít režim, svoje vlastní povinnosti, které bude pravidelně plnit. Do teď doma pomáhala také, ale spíše nahodile. Děkuji za naději, že nemusí skončit zle…
A.