Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
11letý syn krade
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.3.12 18:57
Ono i to zahrnování láskou, úspěch ve škole, mimořádnost v kroužcích - naplánovaný volný čas, neustálé zaobírání se jejím životem - může být do té míry svazující, že krádež peněz může být konečně něco o čem rozhoduje jen ona.. 
nejsem žádný psycholog - ale právě i milované děti, úspěšné, aktivní, sportující - mají problémy s drogami - protože prostě je to na ně i tak velký tlak - být úspěšný..
Cítí, že rodiče jsou na něj pyšní a on ví, že nesmí zklamat..I když je chváleno a nic mu není násilím nuceno - cití vliv zavděčit se stále více a více rodičům, nezklamat je, stále být tak dobrý a šikovný..
Ono je toho asi hodně, co děti může frustrovat a stresovat i když navenek tak vůbec nepůsobí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.12 19:31
Ronnie píše:
Ahoj, jdu taky přispět se svou zkušeností, i když nevím, jestli to zakladatelce v něčem pomůže… Řešíme podobné problémy s desetiletou dcerou, všechno to začalo před dvěmi lety, kdy jsem u ní našla velké množství tehdy populárních kartiček s Pokémony. Bylo mi divné, kde k nim přišla, tak jsem na ni udeřila a vyšlo najevo, že je vzala dětem - v šatně, ve družině atd. Byli jsme naprosto zděšeni, do té doby zcela bezproblémové dítě a teď tohle! Okamžitě jsme vše řešili s třídní učitelkou a družinářkou, musela vše vrátit a omluvit se (ovšem citlivě, ne přede všemi, konkrétně těm dětem, kterým to vzala, takže se to nerozmazávalo přede všemi). Následovala schůzka u psycholožky, která ji sice dost rozebrala, ale prakticky žádné konkrétní rady nám nedala, snad jen že se jí mám víc věnovat samostatně. Jediný vyvolávací faktor, který padal v úvahu byl její tehdy roční bratr, i když nikdy nedala najevo, že by na něj žárlila. Běžné hádky mezi nimi samozřejmě probíhají, ale jinak ho má moc ráda, umí si s ním krásně hrát, čte mu, mazlí se, umí se o něj postarat, prostě mi vždycky připadalo, že je ráda, že ho má.
Takže slečna v slzách slíbila hory doly, psycholožka nás uklidnila, že si myslí, že to bylo ojedinělé a že už to neudělá a my uklidněni usnuli na vavřínech. Rok nato jsem ji úplnou náhodou načapala, jak mi vybírá peníze z kasičky a nebylo to málo. Přiznám se, že v první chvíli ve mně chytly saze a dostala jednu takovou, že se jí hlava málem otočila kousáním dozadu, ale pak odpoledne jsme to už řešili s manželem a s chladnou hlavou - vyšlo najevo, že to zdaleka nebylo poprvé, dostala spoustu trestů a zákazů a samozřejmě opět jsme putovali k psycholožce. Ta kromě toho, že nám doporučila dávat jí pravidelné kapesné (které do té doby, pravda, nedostávala, protože jsem byla přesvědčena, že jí stačí peníze, které různě dostává za vysvědčení, k narozeninám a tak a kterých nebylo právě málo), bohužel opět neshledala, co s ní dál.Samozřejmě opět následovalo slzavé údolí, spousta slibů, blablabla. Už jsme jí ale moc nevěřili a zůstávali ve střehu, což se bohužel právě dnes ukázalo být oprávněné. Možná jsem blbá a naivní, ale po téhle příhodě jsem před ní ty kasičky s drobáky (dvacky a padesátikoruny) neschovávala, prostě mi to přišlo strašně ponižující a trapné schovávat peníze před devítiletým dítětem. Co jsem ale pro jistotu udělala, že jsem si všechny ty peníze spočítala, abych měla kontrolu. Dnes na základě přečtení téhle diskuse jsem se rozhodla si to přepočítat a ejhle - za poslední půlrok tam chybí víc než 700,–.
Takže jsme opět tam, kde jsme byli a já už vážně nevím, kudy kam.Dcerka byla od početí chtěné a vytoužené dítko, námi milovaná, pro prarodiče z obou stran první vnouče, takže velice intenzivně obklopená láskou (ovšem pozor - určitě ne rozmazlovaná!). Je strašně chytrá, jedna z nejlepších ze třídy, šikovná, nádherně maluje a vůbec výtvarně tvoří, jezdí na koni, chodí do skauta, mezi dětmi je oblíbená, prostě mě nenapadá žádná příčina, odkud by tohle její chování mohlo pramenit.
Teď tu sedím sama doma, řvu a přemýšlím, co dál.
Omlouvám se zakladatelce, že jsem si tu v jejím tématu takhle vylila duši, ale třeba i to, že v tom není sama, jí trochu pomůže.
A kdyby měl někdo nějaký nápad, co s tou naší nádherou, budu ráda.
Za anonym se schovávat nebudu, jsem přesvědčená, že já osobně se nemám za co stydět…
Já vím, že to asi nechceš slyšet, ale mě to zase nepřekvapuje, taky jsem si brala peníze z volně přístupné kasičky:-) věděla jsem, že drobáků je tam tolik, že je nikdo nepočítá. Papírové jsem si nevzala nikdy. Teď jsem se ptala přítele a taky loupil drobný z kasičky. 
Naši to nikdy nepočítali, ale je pravda, že tam pak moc nebylo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.12 19:36
tetma píše:
Ahoj,přečetla jsme poctivě celou diskuzi a mám v tom pár věcí který mě napadly
tak za 1 - píše že 11 náctiletý syn byl u tatínka oblíben teď tatínek podle toho jak píšeš nejeví zájem - nepochopila jsme přesně jak nejeví zájem,myslím tím vídá se syn s bio otcem aspoň o víkendechTvůj expartner ti napsal že ty jsi odešla od rodiny s dětma tak si to vyřeš … Napadlo mě jestli se syn s otcem vídá neléčí si otec přes syna mindráky z rozchodu - větou jako maminka za to může ona odešla a vzala vás sebou a proto nemůžeš být se mnou ..atd. Syn se na tebe zlobí a chce se ti pomstít - to mě utvrzuje v tom že už v den průseru se směje vtipům -maminka je smůtná to jsem přesně chtěl -pomstít se jí. Tím nechci napsat že je tvůj syn hnusný a zlý syn,ale děti dokáží být zlé nemají na věci náhled rodiče jsou vše.Nebo syn se s otcem nevídá vůbec otec nemá vůbec žádný zájem děti vidět
2, já osobně bych v tvým případě začala syna hlídat,ale hlídat po škole bych na něj čekala už v šatně udělala čistku věcí jestli ve škole něco vzal nebo ne, jestli jo ihned ať se jde omluvit a věc vrátit, dovíst ho domů , napsat úkoly učit se s ním a pak doma nikam sám ven. Žádný pc ,tv jestli se nudíš tady máš knížku . ven jen s tebou do obchodu taky s tebou ,po cca 14 dnech bych ho zkusila pro něco poslat a už dopředu si připravila jak zareaguju v případě další krádeže ( už s tím počítáš nebudeš jednat s horkou hlavou a vše bude mít větší efekt) přijedou měšťáci,že syna chytli kráct, při cestě do obchdu se s nima domluv ( popros je ) na tom jak zareaguješ a aby hráli s tebou. Přijeď do obchodu , mladýmu oznam,že když může kráct tak si s policii vyřeší vše sám a sám i zaplatí pokutu a až si to vyřídí ať příjde domů a nebo že na něj počkáš před obchodem. Syn nebude mít za sebou žádnou oporu což rodič je, bude muset sám jednat s policii která na něj nebude úplně nejpříjemnější. Až by syn přišel za tebou tak bych se ho jen zeptala jestli si vše vyřídil a z čeho zaplatí pokutu
Za dobrý známky chválit ukazvat co dělá dobře a když se mu něco povede přechválit .
Musím napsat,že tím,žes dala vědět psychologovi jsi určitě na dobrý cestě
Taky jsem o tom ještě před usnutím přemýšlela a přikloŇuji se k tomuto názoru. Podle mě se nemůže srovnat s novým životem a chce vám to dát ,,sežrat,, . Jak jsou tady psaný ty terortresty, myslím si přesně to samé, že tím mu dáš jen najevo, že ho ,,nemáš ráda,,. Samozřejmě že vím, že máš. Je mi vlastně líto jeho i tebe. Nemůže se podle mě nějak začlenit, táta se na něj vykašlal, má to strašně těžký. Vůbec mi nejde do hlavy, jak se na něj táta moc vykašlat. Je mi z toho do breku. Moje teta se rozvedla, strejda je měl víc než byli doma, měl je strašně rád, rozdal by se pro něj. bohužel před pár lety umřel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.12 19:52
Docela si dovedu představit, jak takový šok z nenadálého „odstřihnutí“ od otce (který nejevi vůbec zájem) dokáže rozhodit dítě.
Můj otec si našel novou ženu, která si jej tak zpracovala, že svou původní rodinu zcela odstřihl, z milujícího otce a dědečka je cizí a lhostejný člověk a i když si to dokážu rozumově okomentovat, přesto mě to stále trápí a hlodá to ve mně.
A co to pak provede s dítkem, které tomu nerozumí?
Nejhorší je, že rodič by tak chtěl dítěti pomoci, ale neví jak, nevidí do něj, aby zjistil příčinu a dokázal to nějak ovlivnit.
Držím palečky všem rodičům, kteří bojují se svými dospívajícími a „zlobivými“ dětmi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.3.12 19:53
Nelluška píše:tetma píše:Taky jsem o tom ještě před usnutím přemýšlela a přikloŇuji se k tomuto názoru. Podle mě se nemůže srovnat s novým životem a chce vám to dát ,,sežrat,, . Jak jsou tady psaný ty terortresty, myslím si přesně to samé, že tím mu dáš jen najevo, že ho ,,nemáš ráda,,. Samozřejmě že vím, že máš. Je mi vlastně líto jeho i tebe. Nemůže se podle mě nějak začlenit, táta se na něj vykašlal, má to strašně těžký. Vůbec mi nejde do hlavy, jak se na něj táta moc vykašlat. Je mi z toho do breku. Moje teta se rozvedla, strejda je měl víc než byli doma, měl je strašně rád, rozdal by se pro něj. bohužel před pár lety umřel.
Ahoj,přečetla jsme poctivě celou diskuzi a mám v tom pár věcí který mě napadly
tak za 1 - píše že 11 náctiletý syn byl u tatínka oblíben teď tatínek podle toho jak píšeš nejeví zájem - nepochopila jsme přesně jak nejeví zájem,myslím tím vídá se syn s bio otcem aspoň o víkendech
2, já osobně bych v tvým případě začala syna hlídat,ale hlídat po škole bych na něj čekala už v šatně udělala čistku věcí jestli ve škole něco vzal nebo ne, jestli jo ihned ať se jde omluvit a věc vrátit, dovíst ho domů , napsat úkoly učit se s ním a pak doma nikam sám ven. Žádný pc ,tv jestli se nudíš tady máš knížku . ven jen s tebou do obchodu taky s tebou ,po cca 14 dnech bych ho zkusila pro něco poslat a už dopředu si připravila jak zareaguju v případě další krádeže ( už s tím počítáš nebudeš jednat s horkou hlavou a vše bude mít větší efekt) přijedou měšťáci,že syna chytli kráct, při cestě do obchdu se s nima domluv ( popros je ) na tom jak zareaguješ a aby hráli s tebou. Přijeď do obchodu , mladýmu oznam,že když může kráct tak si s policii vyřeší vše sám a sám i zaplatí pokutu a až si to vyřídí ať příjde domů a nebo že na něj počkáš před obchodem. Syn nebude mít za sebou žádnou oporu což rodič je, bude muset sám jednat s policii která na něj nebude úplně nejpříjemnější. Až by syn přišel za tebou tak bych se ho jen zeptala jestli si vše vyřídil a z čeho zaplatí pokutu
Za dobrý známky chválit ukazvat co dělá dobře a když se mu něco povede přechválit .
Musím napsat,že tím,žes dala vědět psychologovi jsi určitě na dobrý cestě
taky mi to nejde na rozum,ze ho takhle odstrihl.To jeste pred rokem se kasal jak mi ho vezme,jak o neho bude bojovat a ted.....neozve se,nenapise,nezavola…u mladsiho bych to chapala,tam nikdy nebyl z jeho strany cit a zajem ale starsiho jsem si myslela ze miluje…
- Citovat
- Upravit
4.3.12 20:00
Nevím, jestli tu ještě někdo zmiňoval tuto možnost, ale spolužák (funkční úplná rodina, později s tím přestal)mi vysvětloval, že s klukama vždycky proběhli obchod a něco si ukradli. Stalo se to pro ně adrenalinovým sportem. Říkal, že u sebe pozoroval jistou závislost, napětí a pak uspokojení…
To období u něj prý trvalo tak půl roku a pak prý si uvědomil, že ho to stahuje a přestal…
Možná syn potřebuje tu chvilku napětí, která by šla přesměrovat třeba na sport nebo nějakého soutěživého koníčka (teda v případě, že není už koníčky zatížen)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.12 07:23
Zakladatelko, mě ještě napadlo, jestli není chyba v tom vašem střídání trestů. On syn pak vidí, že vy taky tápete a po pár dnech nějakého přísného trestu to zas sjede do starých kolejí. Je si jistý, že vás to přejde, že to vzdáte a zas zkusíte něco jiného. Já to třeba vidím u bratránka, ten má léta problémy s automaty, teta se strejdou zkoušeli kde co, a on se tím i bavil, no co tak nebudu moct pár týdnů na hokej atp. Ale možná jsem tě špatně pochopila, nicméně držím palce, musí to být strašně těžké 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.3.12 11:16
bubulina píše:
Zakladatelko, mě ještě napadlo, jestli není chyba v tom vašem střídání trestů. On syn pak vidí, že vy taky tápete a po pár dnech nějakého přísného trestu to zas sjede do starých kolejí. Je si jistý, že vás to přejde, že to vzdáte a zas zkusíte něco jiného. Já to třeba vidím u bratránka, ten má léta problémy s automaty, teta se strejdou zkoušeli kde co, a on se tím i bavil, no co tak nebudu moct pár týdnů na hokej atp. Ale možná jsem tě špatně pochopila, nicméně držím palce, musí to být strašně těžké
to neni o stridani trestu protoze by nas to bavilo,ale kdyz vidime ze treba zaracha mu vubec ale vubec nevadi,tak je nam jasne ze priste to nemusime uz v vubec zkouset a zkusime treba zakaz tv,to pomuze tak ten jeden den a pak je zase jakoby v pohode takze priste musime prijit zase na neco jineho…protoze trestat ho necim cim ho vlastne nepotrestame je podle me nesmysl
- Citovat
- Upravit
8.4.12 19:39
Zdravím zakladatelku,
jak pak se Vám daří? Nastalo u Vás nějaké zlepšení ? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.4.12 19:53
@KačuliKačka píše:
jak pak se Vám daří? Nastalo u Vás nějaké zlepšení ?
Dobrý den, no zlepšení,zatím se nestalo že by někomu něco zmizelo,nebo v obchodě něco vzal,momentálně se snaží dělat dobrotu,za pár dní má narozeniny,teď měl nějaké aktivity na kterých mu záleželo,tak se snaží si to nepokazit. Tento pátek,tj 13. nás čeká první návštěva u psychologa a dál se uvidí. Domluvily jsme se jak se sociálkou tak se školou,že po psychologovi se rozhodnem co bude dál.Takže uvidíme.Bohužel očekávám zhoršení,protože se dneska dozvěděl,že si ho otec nevezme na prázdniny.
- Citovat
- Upravit
9.4.12 09:20
Držím palečky!!!!!
at se zhoršení nedostaví, at najdete nějakou zlatou střední cestu u psychologa i ve spolupráci se školou a sociálkou A s tím jeho otcem, to je mi moc líto 
Určitě bude líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Iuliana
Anonymní
9.5.12 17:30
Také to znám
Mám o 3 roky mladšího bráchu. Od začátku těhotenství jsem se na něj moc těšila, vysloveně jsem si brášku přála. Teď, když se na to dívám zpětně, tak nevím nevím
Jsme naprosté protiklady - black & white, a to doslova (já jsem jak sněhurka a brácha je i v zimě, bez sluníčka, snědý 
). Já odmalička hodná, tichá, stydlivá, a brácha živel, hyperaktivní a raubíř.
To co mi v dětství připadalo nefér, byl pouhý začátek toho, co přišlo pak:
Začalo to vyjídáním jablíčka. Měla jsem velké červené plastové jabko a do toho mi rodina dávala bombóny. Já si vzala jen bonbonek a stačilo. Jen co brácha začal lézt, nebylo v něm nic.
Hračky? Nikdy jsem neulomila autíčku,panence nebo čemukoliv ani kolečko ani ručičku. Brácha polámal všechno.
No a tady to začalo, babičino oblíbené „On z toho vyroste“. A pak také „udělej to i za brášku, on je ještě malý“. Na převlíkání postele byl malý, když mě bylo 7 a jemu 4, pak když mě bylo 10 a jemu 7, no a samozřejmě když mě bylo 14 a jemu 11…Mohla bych klidně pokračovat.
Naši se rozvedli, když nám bylo 7 a 4. Máma si našla fajn chlapa, který nám dával to co vlastní otec ne. Táto jsme mu říkat nemuseli a dodnes se o nás stará, a to má tři vlastní dcery.
V první třídě vzal brácha rodičům peníze ze skříňky, do které jsme měli zakázáno chodit. Malý obnos to nebyl. Máma ho střískala, až vařečku zlomila. O pár let později, na vesnici u babičky, brácha zničil připravené nákupy pro pracující sousedy, které se schovávali v boxu před krámkem. Dostal opět na prdel. Začal chodit za školu, tedy spíše za družinu. Náhodou jsme ho načapaly s mámou. Dostal opět seřezáno. Ještě na prvním stupni rozprodal všechny nasbíraný autíčka, který kdy dostal. Začalo se to stupňovat. Rodiče, oba osvč, s otevřenými pokladnami. Já vždycky hlásila, že byl hlad a tak jsem si koupila sušenku a kolik to stálo…kolik toho brácha nakradl se dnes už nedozvíme. Máma to zjistila před několika lety, když začali ubývat zákazníci, a tak přesně věděla, kolik bylo v kase a kolik vydělala.
Střední škola ho nezměnila. Začal kouřit. Za pár stovek si koupil starou škodovku a tajně s ní pak krosil na poli za vesnicí (to mu bylo mezi 15-17, rodiče samozřejmě nic nevěděli). Začal nosit značkové oblečení, aby byl IN. Na nástavbě se na učení úplně vyprdl a místo toho chodil na brigády, aby měl na svojí zábavu a své hračky. Jen tak tak se dostal do páťáku, ale nepodařilo se mu jej dokončit, natož aby měl maturitu.
Další jeho aktivity vypisovat raději nebudu, to by byl román.
Rodiče nezvládli finanční tíhu velkoměsta a odstěhovali se, s tím že jsme měli doma spolubydlící, přispívající na chod domácnosti. Brácha přispěl na nájem jen jednou, za půl roku co jej měl platil. V lednu si dlabal k večeri jahody se šlehačkou, zatímco já měla jen rohlík s máslem a přitom počítala peníze na nájem, elektriku a plyn. A to jsem regulerně chodila do práce. Stále mi dluží peníze.
Nyní žiju již 1,5 roku bez něj. Moji adresu nezná, mám průměrné náklady na domácnost, skvělého spolubydlícího a přítele, kteří mi moc pomohli, abych se dostala, tam kde jsem. S bráchou jsem naposled mluvila před rokem. Naposledy jsem ho viděla na moje narozeniny a to mi ani nepopřál. Od nevlastního táty vím, že je na tom bledě, má spoustu dluhů a nemá zázemí. Rodiče mu zakázali neohlášené návštěvy a vyměnili zámky. Je mu dvaadvacet let 
Rozhodně apeluji na všechny rodiče, aby to tak daleko nenechali zajít. Raději zlomit vařečku nebo zkusit léčebnu, než aby Vám z něj vyrostlo monstrum. Je to totiž terorista nejen rodiny, ale i spolužáků a celého okolí
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.5.12 14:52
Také osobní zkušenost a raději anonymně. Jako dítě školou povinné jsem také kradla. Nikdy jsem nebyla příliš vzorná školačka. Rodičové se se mnou nikdy neučili a já jakožto nerozumné dítko jsem samozřejmě měla jinou představu o trávení volného času, než učením. Takže ve třetí třídě jsem poprvé opsala písemku, napodobila do žákovky maminčin podpis… Tehdy mi až tak úplně nedocházelo spojení mezi příčinou a důsledkem. Tedy že když si odpoledne nenapíšu úlohu, druhý den ji ve škole nebudu mít a dostanu poznámku. Žila jsem prostě současností. Proč bych si teď měla psát úlohy, když hraní je zajímavější. Hmmm v žákovce mám poznámku, to mamce nemůžu ukázat jinak dostanu na zadek. Tak si to podepíšu sama a mamce řeknu, že jsem žákajdu nechala ve škole. Učitelka vybírá domácí sešit. Nemůžu se přiznat, že mi v něm chybí už tři úlohy, řeknu raději, že jsem ho zapomněla doma. Tolik pohled do dětského přemýšlení, neřešila jsem co bude, jen jsem žila současností, hasila jsem aktuální problémy. V tuto chvíli mě netrápilo, že když jeden den řeknu doma, že mám žákovku ve škole, druhý den se mě na ni zase zeptají. Dokázala jsem lhát naprosto bez uzardění, bez výčitek svědomí, ale rozhodně to nebyly nějaké promyšlené lži. Samozřejmě že jsem věděla, že lhát se nemá, že je to špatné, ale nějak chyběl důsledek, proč je to špatné? vždyť nikomu neubližuju… Proč bych se měla k něčemu přiznat a dobrovolně se tak vystavit ostudě, pokárání, výprasku… No a podobně to bylo i s kradením. Ostatní něco měli, já to chtěla, proč bych to nemohla mít. Tak nějak to začalo. Později už v tom byl i nějaký ten adrenalin, prostě po vyučování jen tak obejít kapsáře ostatních, jestli tam třeba nenajdu krásnější pastelky, než mám já. V obchodě jsem kradla jen jednou a to jsme se tak trochu vyhecovali s kamarádkou. Dvě puberťačky, šlo o to si dokázat, že na to máme, jsme frajerky. Nechytly nás. Chválabohu je ze mě teď taky normální člověk, základkou to skončilo, na střední daleko od domova, jsem se i učit začala. Můj názor je ten, že… jak říkáš, že syn se nijak zvlášť neučí. Možná by stálo za to se učit s ním. Já to dnes rodičům docela vyčítám, že mě už od první třídy „vychovávali k samostatnosti“. Tehdy jsem neměla šanci to nějak pochopit. Se spolužáky psávaly úkoly v prvních letech maminky, později jim je alespoň kontrolovaly, dívaly se do rozvrhu i do sešitů a zkoušely je z probírané látky. U nás se to celé obešlo s otázkou: Učila ses? Máš úlohy? Mám něco podepsat? No a dále pak asi vysvětlit či nechat dopadnout přirozený důsledek. Takže něco jsi ukradl, někomu jinému to teď chybí, paní prodavačka to bude muset zaplatit ze svého, nebo ji vyhodí. Musíš se jít omluvit a vrátit to, zaplatit, strhnout s kapesného. Synek by měl vidětt, že vás jeho chování mrzí, že jste z toho smutní. A nevím, jak jste na tom s kapesným, ale myslím, že dítko by mělo dostávat přiměřené kapesné, aby si nějakou drobnost mohlo koupit ze svého a pokud po něčem touží, tak aby mělo i jinou možnost, jak věc dostat, než ji ukrást. Kluk to neměl brát, jakože něco provedl, bude potrestaný, ale tak, že něco provedl, někomu tím ublížil.
- Citovat
- Upravit
18.10.12 08:58
KRADE, LŽE A PODVÁDÍ
Ahoj.
Právě čtu jaké máš problémy se synem (promin že tykám)a bohužel my máme problémy s dcerou 12let ale v ještě horším kalibru, kradla ve škole, podvádí, lže, krade peníze doma nám i své sestře mladší, krade mi oblečení, boty atd…Jsem z toho už úplně neštastná a opravdu přemýšlím jak to řešit protože NIC nepomáhá…I za školní psycholožkou chodila i my ale stejně nic…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
